Káhira – „Může si muslim skutečně vzít druhou, třetí či čtvrtou manželku? Neomezuje se na tato svoboda na určité podmínky?“, ptá se vrchní imám káhirské univerzity Al Azhar, Ahmed al Tajíb. Nejuznávanější autoritu sunnitského islámu cituje na první straně svého vydání vatikánský list Osservatore Romano.
Polygamie je „častokrát nespravedlivá vůči ženám a dětem“, což je „výsledkem nepochopení Koránu a tradice dané Prorokem“, napsal Ahmed Al-Tajíb na sociální síti Twitter a zdůraznil, že islám „potřebuje obnovu, co se týče otázek, vztahujících se k ženám“. Ženy totiž „zastupují polovinu společnosti a pokud se o ně nepečuje, podobá se to chůzi na jedné noze“, tvrdí muslimský učenec.
Podle tiskových informací (France Presse, Al-Ahram, jeden z největších egyptských deníků) se Al Tajíb takto vyjádřil krátce po svém obvyklém pátečním vystoupení v egyptské státní televizi.
„Kdo tvrdí, že manželství má být polygamní, veskrze se mýlí“, vysvětlil sunnitský duchovní a doporučil celistvou četbu příslušného koranického verše (129, 4. súra), podle něhož počet manželek podléhá zásadní podmínce, a tou je rovnost. Kde tato podmínka není splněna, polygamie se zakazuje.
Není to poprvé, co se čelný představitel islámu vyslovuje k polygamii – stejným tématem se kupříkladu zabýval již před třemi lety – ovšem nyní vůbec poprvé poukázal na její nespravedlnost.
Jak se dalo očekávat, jeho prohlášení vyvolalo širokou diskusi v Egyptě i za hranicemi. Univerzita Al-Azhar musela vzápětí upřesnit, že velký imám „nehovořil o zrušení polygamie“. Ocenění nicméně zaznělo ze strany předsedkyně egyptské Národní rady žen, Mayi Morsíové, podle níž „imámův výrok osvěcuje mysl a odhaluje pravdu. Zdůrazňuje, že islám ctí ženy, a vnáší spravedlnost a práva tam, kde dříve neexistovaly“.
V Egyptě je pro muslimského muže legální manželství až se čtyřmi ženami současně, za podmínky, že jim vyhradí tutéž péči a zajištění. Zákon z roku 1985 ovšem tuto možnost omezuje a kupříkladu ukládá povinnost informovat stávající manželku (či manželky) o úmyslu nového manželství. V případě nesouhlasu má žena do dvanácti měsíců právo na rozvod. V květnu loňského roku byl schválen návrh zákona, umožňují zatčení mužů, kteří by tuto povinnosti obešli. Ačkoli je polygamie zákonná ve většině arabských zemí, praktikuje se zřídkakdy. Na národní úrovni ji zakazuje Tunisko, Turecko a v případě arabských muslimů také Izrael.
Prohlášení vrchního imáma káhirské univerzity Al-Azhar komentoval ve francouzském deníku La Croix Vincent Feroldi, ředitel Národního úřadu pro vztahy s muslimy, který je v současné době v Maroku v souvislosti s blížící se papežskou cestou. Považuje za důležité, že Al Tajíb něco takového vyslovil krátce před 8. březnem, Mezinárodním dnem žen.
Zdroj: Vatikánský rozhlas Foto: Wikimedia Commons – Ahmed al Tajíb
1 Komentář
Martin Pinc
Tak předsedkyně egyptské Národní rady žen zdůrazňuje, že „islám ctí ženy, a vnáší spravedlnost a práva tam, kde dříve neexistovaly“. Stálo by za to zdůraznit něco úplně jiného, totiž, že tenhle mýtus se v souvislosti s islámem často opakuje. Přitom to je zjevná lež! Mnoho staletí před vznikem islámu vládlo na území většiny dnešních islámských zemí Blízkého východu Římské právo. Kromě toho v těchto oblastech (včetně Arábie) žilo mnoho Židů, kteří dodržovali starozákonní pravidla. A poté byla celá tato oblast christianizovaná. A křesťanské ženy měly rozhodně více práv včetně těch manželských (zcela samozřejmá byla monogamie), než mají muslimky. Je tedy zřejmé, že islám se nezrodil v nějakém vzduchoprázdnu, pokud jde o právo a spravedlnost, opak je pravdou. Ve skutečnosti naopak výrazně práva žen omezil (např. podle islámského práva má výpověď ženy před soudem poloviční právo, než výpověď muže) a učinil z nich jakousi druhou, horší kategorii lidství. Otázkou, která by měla být položena je, zda islám vůbec reformovat lze.