Slováci v sobotu rozhodnou o tom, z jakých stran bude složen parlament v nejbližším volebním období. Jedná se při tom o zlomové volby. Po úterní mimořádné schůzi už nejsou žádné pochybnosti o tom, že jsou jen dvě možné povolební koalice. První by mohla být složena z populistických stran SMER-SD, ĽSNS a Sme rodina. Druhou možností je koalice stran OĽaNO-NOVA-KÚ-ZMENA ZDOLA, PS/Spolu, Za ľudí, SaS a KDH. Na rovinu řeknu, že první koalici tvořenou stranami napojenými na Slovenské podsvětí a pohrobky Jozefa Tisa bych považoval za ryzí katastrofu.
Dnes už ale můžeme říct, že tyto volby ukáží ještě jednu věc. Ukáží nám, jaké křesťanstvo má na Slovensku největší politický potenciál. Na Slovensku totiž v poslední dekádě nastal podivný boom křesťanů v politice, nebo, snad můžeme říct, že jde o boom zpolitizované víry. Byli jsme zvyklí na to, že křesťany zastupovalo hlavně Kresťansko demokratické hnutie, v roce 2012 ale získali nemalé množství křesťanských hlasů Štefan Kuffa a Richard Vašečka na kandidátce OĽaNO. V roku 2014 během prezidentské kampaně se k víře, křtu a biřmování hlásil i předseda sociálních demokratů, Róbert Fico…
Letošní volební nabídka je opravdu široká i pokud jde o křesťanské strany, případně kandidáty. Řeknete si, že je to dobrá zpráva? Mohla by být, ale není. V nabídce totiž najdeme i stranu Kresťanská demokracia – život a prosperita (KDŽP), která se neštítí kandidovat společně se stranou Mariána Kotleby, ĽSNS. Jenom pro připomenutí, byl to právě Štefan Kuffa, kolem kterého se momentálně zformovala KDŽP, kdo v roce 2015 navrhoval zákon, podle kterého by ženám, které podstoupily umělé přerušení těhotenství, hrozilo 25 let až doživotí ve vězení a těm, kdo by využili, nebo zprostředkovávali služby asistované reprodukce 5 až 12 let. Strana ĽSNS, která tyto křesťany vzala na společnou kandidátní listinu, byla teprve nedávno zasvěcena Panně Marii dvěma katolickými knězi, tatáž strana se pravidelně účastní pietních vzpomínek na Jozefa Tisa, klérofašistického prezidenta takzvaného Slovenského státu z doby druhé světové války. KDŽP a ĽSNS jsou pro mě příkladem moderního a nebezpečného klérofašismu, který zjevně má na Slovensku větší podporu, než jsme si mysleli.
Dále se nabízí také nová strana, Kresťanská únia (KÚ), která se definuje jako středopravá konzervativní strana pro 21. staletí, která si zakládá na židovsko-křesťanských hodnotách. Má v podstatě podobný program jako KDŽP, jenom propracovanější. Kandidáti této strany se dostali na společný seznam kandidátů k Igorovi Matovičovi, tedy na kandidátku OĽaNO společně se dvěma dalšími menšími stranami. Není to poprvé, co tento politik přináší mezi své kandidáty konzervativní křesťany, už jmenovaný Štefan Kuffa v roce 2012 kandidoval právě za OĽaNO. Máme historicky ověřené, že na spolupráci tohoto konzervativního spektra a Matoviče se nedá dlouhodobě spoléhat, zatím od něj totiž všichni konzervativní křesťané odešli dřív, než skončilo volební období. Otázkou je, jak moc si je KÚ schopna trvat na svých hodnotových tématech, přílišná zarputilost by totiž mohla ohrozit budoucí koalici opozičních stran, které nejsou všechny vyhraněně konzervativní. V situaci, kdy druhou alternativou je spolupráce sociálních demokratů, kteří podle všeho byli až příliš blízko Mariánovi Kočnerovi a jiným lidem ze Slovenského podsvětí s Kotlebovou partou obdivující fašistický Slovenský štát, podpořená stranou Sme rodina Borise Kolára, který je otcem deseti dětí s devíti ženami, to rozhodně není zanedbatelná otázka.
Kresťansko demokratické hnutie v tomto pestrém koloritu představuje dnes už umírněný křesťanský konzervativismus. S koalicí stran PS/Spolu a stranou Za ľudí podepsali úmluvu o neútočení a jejich volební lídr, Alojz Hlina (Původně také v OĽaNO) i v politických diskuzích otevřeně říká, že jsou konzervativní a v hodnotových otázkách budou hlasovat podle svého svědomí, ale jsou, alespoň to zatím tak vypadá, schopni vést diskuzi s hodnotově liberálněji orientovanou částí opozice a spolupracovat na důležitých řešeních boje s korupcí.
Na Slovenské poměry atypickou nabídkou je platforma Progresívny veriaci v koalici stran PS/Spolu. Tvoří ji několik výrazných osobností s různým denominačním zázemím, které se často vyjadřují kriticky k jednání církevních autorit. Její členové se věnují zejména vztahu církve a státu, sociálním tématům, inkluzi osob s neheterosexuální orientací, kultuře a vzdělávání. Jsou zároveň jedinými zástupci křesťanů v politice, kteří neodmítají přijetí Úmluvy rady Evropy pro potírání násilí na ženách a domácího násilí, ale naopak zasazují se o její přijetí. Ondrej Prostredník, který je jedním z kandidátů této platformy, získal ve volbách do Evropského parlamentu víc, než 12 000 preferenčních hlasů.
Církev se překvapivě nezapojila do kampaně až tak intenzivně, jako v předchozích prezidentských volbách a neoznačila volbu žádné ze stran za těžký hřích, neslyšeli jsme nic o sodomském paskvilu. Zdůrazňují jenom důležitost účasti na volbách, věřící ale mají volnou ruku a můžou si vybrat komu dají svůj hlas. Na výsledek voleb si budeme muset ještě pár dnů počkat, po zkušenosti z před čtyřech let víme, že průzkumy veřejného mínění nemusí podávat důvěryhodný obraz o výsledku voleb. Nevíme, jaký dopad bude mít intenzivní populistická kampaň, která v posledních dnech probíhala v parlamentě.
Výsledek voleb ale určí víc než jen to, jestli Slováci dostanou šanci očistit svou zemi od mafiánských praktik v soudnictví a politice, do značné míry také ukáže, jak moc si Slováci přejí mít ve vládě silně konfesijní založené politiky s blízkým vztahem k institucionalizované církvi a jejím představitelům a moralisticky založenou „hodnotovou“ nabídkou. Alternativy existují, dokonce i takové, které i konzervativní křesťan může volit s čistým svědomím.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Jakub Pavlús, autor je farář Českobratrské církve evangelické, původem ze Slovenska Datum: 28. února 2020 Foto: Wikimedia Commons – Bratislavský hrad
3 Komentáře
Karel Krejčí
Stejně jako politici jsou „pouze“ lidé, jsou jimi zde na zemi i křesťané. Ateističtí politici dělají svou práci, někdo opravdu poctivě, někdo méně, někdo kvalitně, někdo si chce pouze něco dokázat, někdo pro společný prospěch, někdo spíše pro ten svůj individuální atd. To je povolání politika, stejně jako každá jiná profese. Ježíš však křesťanům nepředal falešný a nereálný návod, jak předělat tento nespravedlivý svět na spravedlivý – aby se v něm lépe žilo – ale naopak reálný návod, jak být spasen a oddělen od tohoto světa. Křesťané jsou unášení a omámeni svými „poctivými a šlechetnými“ úmysly vstoupit do politické arény s plnou Boží zbrojí tak, jak ji popisuje apoštol Pavel. Takto chápaná aktivita se však svým zaměřením dá přirovnat k přísloví: „Pláčete sice hezky, ale nad cizím hrobem“. Ta plná Boží zbroj je přeci určena ne pro marný politický boj a celkově se samotným světem, ale pro porážku všech našich, svých individuálních slabostí, kterých ten Zlý využívá a klame a Bůh nás jimi zkouší! A právě ono mylně a marně zaměřené úsilí od sebe směrem do politiky, do světa, o něčem vypovídá. Je to stálý a nekonečný boj mezi dobrem a zlem, který však nikdy nemůže přinést skutečné vítězství. Jdeme „na ruku“ tomu Zlému a klameme nejen sami sebe, ale i samotný svět! Je též naučné, porovnat reakce světa na osobnosti, které pronikli do principů fungování toho světa a pro jeho pravdivou kritiku je svět nenáviděl tak, že je mučil, upaloval, a zabíjel. V současné době světu vůbec není na překážku touha křesťanů být aktivní v politice, vždyť to zdánlivě jasně a viditelně budí dojem, že svět nikomu nestraní a ani „nemá důvod“ něco zakrývat, nikoho a ničeho se bát! Ba naopak, svět si dokonce hýčká křesťanské myslitele (teď jistě nemám na mysli politiky) a odměňuje je za polopravdy, které světu pochlebují a nijak nemohou ublížit (ale také samozřejmě nic nevyřešit). Proč tedy i křesťané chtějí mít podíl na kralování tomuto padlému světu? Na závěr si upřímně položme otázku: „Opravdu už nežiji já, ale žije ve mně Kristus?“
Konečný Fr.
Křesťané chtějí mít podíl na kralování, protože také chtějí ten materiální podíl pro svou stranu a církev. Na druhou stranu by neměli vyklízet arénu ve prospěch liberální levice. Takže čím více křesťanů v politice, tím lépe – mohou pak snáze odrazit takové věci jako např Istanbulská smlouva, apod.
Konečný Fr.
Dobrá zpráva ze slovenských voleb – strana Čaputové – PS/Spolu – neuspěla.