Viktor Orbán mezi křesťany

Orbán je tím, co si Trumpovi největší fanoušci přejí, aby byl (ale není) – a také tím, co si Trumpovi nepřátele myslí, že je (ale není).

Počátkem září jsem navštívil Budapešť, abych vystoupil na konferenci pro křesťany pracující v médiích z celého světa. Na poslední chvíli pořadatelé některé z nás upozornili, že předseda vlády Viktor Orbán se po skončení konference s námi chce soukromě setkat. Nastoupili jsme do autobusu a zamířili na Budínský hrad, kde nás Orbán přijal v salonu.

Předpokládal jsem, že to bude rychlé zdvořilostní setkání. Mýlil jsem se! Hovořil s námi hodinu a půl a upřímně odpověděl na všechny naše otázky. Myslím, že John O’Sullivan a já jsme byli jedinými profesionálními novináři mezi přítomnými, nešlo tedy o žádnou tiskovku. Netušil jsem, že dostaneme příležitost promluvit si s premiérem osobně, ani že budeme moci klást otázky, proto jsem se na rozhovor nijak nepřipravoval.

Jsem si plně vědom, že Orbán je rozporuplná postava, kontroverzní politik, který dělá věci a sleduje politické cíle, které jsou z mnoha důvodů velmi sporné. Nicméně, jsem velmi vděčen za tuto zcela neočekávanou příležitost vidět zblízka jednoho z nejneobyčejnějších světových vůdců současnosti a nahlédnout do jeho myšlení.

Pokud máte o Viktoru Orbánovi informace jen ze západních mainstreamových médií, mohli byste si snadno myslet, že je to jakýsi mafiánský boss. Orbán, kterého osobně potkáte, se velmi liší od Orbána, kterého ukazují západní média.

Orbán mluvil dobře anglicky a byl energický, velmi inteligentní, vtipný, realistický, nepředváděl se. Když přišla řeč na obranu Maďarska a jeho zájmů, hovořil se zaujatostí boxera. Myslím, že Orbán je tím, co si Trumpovi největší fanoušci přejí, aby byl (ale není) – a také tím, co si Trumpovi nepřátelé myslí, že je (ale není). Kdyby měl Donald Trump inteligenci a dovednosti Viktora Orbána, politická situace v USA by byla velmi, velmi odlišná – lepší nebo horší, to podle toho, jak se na to díváte.

Orbán začal setkání svými postřehy a komentáři k maďarské a evropské politice a roli jeho strany FIDESZ. Když byl v roce 2010 zvolen, viděl své hlavní poslání v záchraně Maďarska před hospodářským krachem. V roce 2014, když zvítězil podruhé, už byla ekonomika stabilní, proto poslání svého druhého funkčního období popsal jako „říkat, co si myslím“.

V roce 2014 si prý uvědomil, že je mezi premiéry v Evropě jediným svobodným mužem – a vysvětlil, že „svobodný“ znamená, že má za sebou silnou sjednocenou parlamentní většinu: „V západním politickém životě dnes nemůžete říkat, co si myslíte,“ minimálně ne bez takového domácího politického zázemí, jaké jemu poskytuje FIDESZ.

V roce 2015, když migrační krize zasáhla Evropu, Orbán skvělým tahem uzavřel maďarské hranice pro blízkovýchodní migranty. Maďarsko je podle něj jedinou evropskou zemí, jejíž vláda reagovala na krizi ve svých vlastních zájmech a také v zájmu křesťanství v Evropě.

S populací pouhých 10 milionů a v situaci, kdy je křesťanství, stejně jako jinde na kontinentě, křehké, dospěli Maďaři k závěru, že umožnit přistěhovalectví velkému počtu muslimů by časem nevyhnutelně znamenalo zánik křesťanství. Tento postoj je v očích evropských politických elit skandální. Orbán si je této situace dobře vědom, ale trvá na svém. Uvědomuje si, že evropské elity věří, že post-křesťanská a post-národní budoucnost naší civilizace je skvělá a slavná. Takovou vizi však Orbán odmítá.

Orbán vysvětloval své rozhodnutí uzavřít hranice a řekl, že to, co pomohlo nalézt správné měřítko, byly konzultace s křesťanskými biskupy ze Středního východu: „Víte, co říkali? Nenechte je vejít dovnitř. Zastavte je.“

Spojené království a Francie byly kdysi koloniálními mocnostmi na Středním východě. Střední Evropa však žádné kolonie neměla, naopak ona sama „byla kolonizována Středním východem“, připomněl Orbán a hovořil o osmanské okupaci Maďarska v letech 1541 až 1699. Poznamenal pak, že místnost, v níž sedíme, bývala součástí církevní budovy, jež byla během turecké okupace proměněna na mešitu. „Křesťané na Středním východě“, řekl Orbán, „vám dnes mohou říct, jak vypadá konec společnosti, kterou musíte sdílet s muslimy.“

U stolu se mnou seděl a předsedu vlády poslouchal Nicodemus, syrský ortodoxní arcibiskup Mosulu, jehož křesťanské společenství, o několik staletí starší než samotný islám, bylo brutálně pronásledováno Islámským státem. Arcibiskup Nicodemus děkoval Orbánovi za to, co Maďarsko dělá pro pronásledované křesťany. Řekl, že život s muslimy naučil irácké křesťany, že nemohou očekávat žádné milosrdenství. „Pokud jim dáte svůj malý prst, budou chtít vaše tělo.“ Problém je podle arcibiskupa v tom, že západní země neberou vážně zkušenosti blízkovýchodních křesťanů.

Maďarsko za Orbánovy vlády velmi rozšiřuje pomoc pronásledovaným křesťanům ve světě. „Nikdo nerozumí naší bolesti jako vy“, děkoval arcibiskup Nicodemus Orbánovi a připomněl, že 16 let iráčtí křesťané prosili západní vůdce, aby jim pomohli.

Britský politický ekonom Philip Blond ve své řeči naznačoval, že Viktor Orbán má poslání re-christianizovat Evropu. Orbán, kterému je 56 let a patří k reformované (kalvinistické) křesťanské menšině v zemi, opáčil, že posláním jeho generace bylo porazit komunismus. Náboženské obrození je podle něj úkolem pro další generaci, výzvou pro mileniály.

Orbán upřímně promluvil o postkomunistické náboženské situaci své země. „Stále to není uzdravená společnost,“ řekl, „stále není v dobrém stavu.“ Podle průzkumu Pew Research (2017) 59 procent maďarských dospělých říká, že věří v Boha, pouze 16 procent z nich se denně modlí a jen asi 12 procent Maďarů chodí do kostela. Mezi Maďary mladšími 40 let bude toto číslo bezpochyby mnohem menší. Podle vlastních zkušeností z rozhovorů s Maďary během těch několika dní konference soudím, že převládá pocit, že křesťanská víra mezi mladými lidmi rychle mizí, neb jsou stejně jako jejich vrstevníci napříč bývalým sovětským blokem mnohem více přitahováni západním materialismem.

Zeptal jsem se předsedy vlády, zda vidí důkazy o „měkké totalitě“, která se dnes na Západě objevuje, a pokud ano, jaká jsou hlavní ponaučení, která nám mohou předat ti, kdo vzdorovali komunismu.

Orbán odpověděl, že Sověti a jejich služebníci ve střední Evropě se pokusili vytvořit nový druh člověka: Homo Sovieticus. Aby toho dosáhli, museli zničit dva zdroje identity: smysl pro národnost a křesťanské náboženství. „Abychom přežili,“ řekl Orbán, „musíme posílit naši národní identitu a naši křesťanskou identitu. To je ten příběh.“

Západní země se rozhodly vytvořit postkřesťanskou, postnárodní, multikulturní společnost. Lidé ve střední Evropě to tak úplně nevidí. Pro Orbána je obnovení vědomí národní identity a křesťanské identity totožným projektem. Je to pokus zvrátit škody způsobené komunismem. Existuje nepochybně nebezpečí, že se křesťanství vyprázdní, bude zbaveno svého duchovního a morálního obsahu a naplněno nacionalismem. Na druhé straně, pokud pro-křesťanský politik, jako je Orbán, může alespoň udržovat veřejný prostor otevřený a příznivě nakloněný tradičnímu náboženskému přesvědčení národa, mohou náboženští vůdcové do něj vstupovat a podle svého svědomí pracovat na duchovní obnově.

Orbán chce, aby obyvatelé Západu a další, kteří sdílejí tyto hodnoty, přicházeli do maďarského hlavního města, kde budou mít svobodu mluvit o svých idejích a sdílet je a kde naleznou porozumění a zázemí. „Snažím se vytvořit v Budapešti svobodný prostor“, říká Orbán, „prosím, zvažte Budapešť jako svého druhu svůj intelektuální domov.“

V půli září Orbánova vláda v Budapešti hostila demografický summit. Guardian, jako obvykle, nazval Orbána politikem „krajní pravice“. Nu, Orbán je určitě nacionalistický a populistický (a v Maďarsku nesmírně populární), ale vykreslovat jej jako nějakého pravicového extremistu, to pouze ukazuje, jak odříznutá od zdravého rozumu jsou liberální západní média. Člověk určitě může být v rozpacích nad Orbánovými neliberálními způsoby, jak dosáhnout politických cílů – a předseda vlády nepopírá, že je neliberálním demokratem – ale zároveň lze chápat situaci malé země, která bojuje za národní přežití proti globalistickému protinárodnímu a protikřesťanskému multikulturalismu valícímu se z Bruselu a dalších západních metropolí. V čem přesně se Orbán mýlí?

Jak nám Orbán řekl, jedním z jeho cílů je zajistit, aby zde v Maďarsku nikdy nevyvstaly ty otázky, které dnes otřásají Západem. Opět se ptám: Mýlí se Orbán, když chce ochránit Maďarsko před kulturním rozpadem, který přichází ze Západu s liberální politikou identit? Maďarsko má milion problémů, ale pařížská předměstí plná rozhněvaných a neintegrovatelných muslimských migrantů, zlý institucionální boj kolem tzv. „bílých privilegií“ a nekonečné boje v univerzitních knihovnách, ale už i šatnách a umývárnách o genderovou ideologii, mezi ně nepatří.

Autor: Rod Dreher je americký novinář a spisovatel, je redaktorem a bloggerem čtrnáctidenníku The American Conservative a autorem několika knih, mezi nimi bestselleru Benediktova cesta. Publikováno na redakčním bloggu The American Conservative v září 2019, pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil David Floryk, redakčně upraveno a kráceno.  Foto: Wikimedia Commons – Viktor Orbán