Bylo mu dopřáno žít téměř celé jedno století – jeho život vymezují roky 1873 a 1970. Důležitější než pouhá délka života je ovšem to, čím je naplněn. Tento život byl naplněn živou vírou v Ježíše Krista a láskou ke všem lidem. Z obojího vyplynulo mnohé dobré dílo, zvláště na Zábřežsku, kde Rudolf Šedý působil čtyřicet let. Vzácný člověk, služebník Boží, ovšem konal dobro i na jiných místech. V letošním roce je tomu padesát let, co zemřel. Výročí je dobrou příležitostí, abychom si připomněli bratra Šedého a jeho dlouholetou službu Bohu a lidem. Následující referát je skromným pokusem o takovou vzpomínku. Paměti, které pan vikář ke stáru sepsal, k tomu poskytují dostatek podkladů. Tady budeme moci připomenout jen některé události z jeho života. Úplnější obraz lze získat přečtením celých pamětí, což vřele doporučuji.
Související – Vikář Rudolf Šedý – apoštol severní Moravy (část 1.)
Rudolf se nejprve učil kovářem u strýce Ouředníka v nedaleké Poličce. Počítalo se s tím, že po vyučení by nastoupil do odborné školy a později by mohl pracovat jako vojenský kovář. V tomto učení však zůstal jen krátce, snad půl roku. Nastoupil na podzim a následující zimu vážně onemocněl. Byl asi měsíc upoutaný na lůžko.
Pak už se do kovárny nevrátil, toto řemeslo se mu nelíbilo. Dodejme, že jeho otec zřejmě respektoval volbu synů, kam se půjdou učit a nenutil je do určitého řemesla. Rudolf posléze nastoupil do učení k panu Lanovi, knihaři a knihkupci ve Svitavách. Tato práce se mu líbila více. Učení trvalo tři roky.
Během této doby se účastnil také výuky na nově zřízené průmyslové pokračovací škole. K vyučovaným předmětům patřila obchodní korespondence, počty, účetnictví, technické kreslení a rýsování. Vedle toho si zde žáci zdokonalovali němčinu četbou německých článků. Během let v učení začal Rudolf Šedý se svou celoživotní zálibou – fotografováním, což v té době byl koníček velmi neobvyklý. Přivedl jej k tomu dělník z knihařské dílny, kde byl v učení. Svůj první aparát si Rudolf Šedý sám vyrobil. Ke konci tříletého období učení přišel do Svitav jeho mladší bratr Gustav, který se zde učil hodinářem. Několik měsíců, co ve Svitavách byli spolu, chodívali na nádraží pozorovat vlaky. Pro chlapce z městečka v horách, kam železnice nevedla, to byla neobvyklá podívaná.
Po vyučení pracoval Rudolf Šedý nejprve v Novém Městě na Moravě v tiskárně pana Šaška. Pracoval tam asi půl roku. Ve svých pamětech zaznamenal přesné datum – od začátku roku 1892 do července téhož roku. Předchozí události nedatuje. Tehdy mu tedy bylo asi devatenáct let. Na podzim toho roku se vydal na takzvaný vandr – během následujícího období vystřídal různá pracovní místa, aby získal s řemeslem více zkušeností. Takový způsob byl v té době obvyklý. My to známe už jedině z pohádek, ale dobře víme, co to znamenalo, když šel mladý člověk „do světa na zkušenou“.
V případě Rudolfa Šedého ovšem „svět“ znamenal jeho rodnou zemi Moravu. Pracoval snad jen pár dní v Brně, kde bylo nevyhovující bydlení, potom ve Velké Bíteši a ve Znojmě. Tam zůstal déle, asi rok a půl. Jeho mistrem byl pan Ferdinand Žíla, který měl také papírnictví. Rudolf Šedý v obchodě občas prodával a díky tomu si zlepšil svoji němčinu, protože Znojmo bylo převážně německé město.
Po skončení práce ve Znojmě pracoval opět několik týdnů v Brně a na krátkou dobu se vrátil do rodného Jimramova. Pak pokračoval ve svém vandru cestou do Drážďan, kde však žádné místo nezískal. Další práci dostal v Čáslavi, kde pracoval rok v dílně pana Vančury. Zde se snad poprvé stal členem křesťanského sdružení YMCA (Young Men ́s Christian Association, Křesťanský spolek mladíků). Také snil o tom, že se stane vynálezcem – konkrétně uvažoval o sestrojení motoru, který by byl poháněn vodíkem. Snil i o cestování a začal se učit anglicky. K tomu se později dostal v rozsáhlé míře, zatímco vynalézání zůstalo klukovským snem.
V říjnu roku 1895 nastoupil povinnou vojenskou službu v rakouské armádě. Sloužil nejprve v Jihlavě u 14. pěšího pluku zemské obrany. Po základním výcviku, který trval osm týdnů, jej velitel praporu přidělil do své kanceláře jako vyučeného knihaře.
Zanedlouho poté musel Rudolf Šedý strávit měsíc ve vojenské nemocnici, protože mu otekl prst na noze. Poté byl převelen do Brna na plukovní velitelství a byl povýšen na poddůstojníka. Pracoval tedy v kanceláři a jen příležitostně se účastnil vojenského cvičení v poli, takzvaných manévrů. V neděli míval volno a setkával se se svým mladším bratrem Gustavem. Ten v Brně pracoval jako hodinářský pomocník.
Účastnili se bohoslužeb reformované církve ve sboru, jemuž se dnes říká „Brno I“. Tam byl tehdy kazatelem Václav Pokorný. Podle vzpomínek bratra Šedého to byl schopný kazatel a vykladač Písma svatého. Konaly se také biblické hodiny a schůzky křesťanského spolku mladíků „Žerotín“. V létě se mládež vydávala na procházky do okolí města a v zimě se setkávala na čajových večírcích na faře. Rudolf Šedý na brněnský sbor vzpomíná s velkou láskou, že jemu i bratru Gustavovi nahrazoval rodinu a domov.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Pan vikář Rudolf Šedý – apoštol severní Moravy (sepsal Aleš Zapletal, bohoslovec, na základě knihy Paměti pana vikáře Šedého, vydané v Benešově nakladatelstvím Eman v roce 2008) Foto: Wikipedie – Rudolf Šedý
