Z dopisů J. R. R. Tolkiena víme, že o své Středozemi smýšlel jako o naší vlastní planetě zasazené do mlhavé, legendární doby, nějakých 2000 předtím, než Bůh povolal Abrahama, aby opustil Mezopotámii a vydal se na pouť do Zaslíbené země. Příběhy Tolkienovy ságy Silmarillion, jež se odehrávají více než 5 000 let před dobrodružstvími Pána prstenů, odhalují úchvatný mýtus o stvoření, který propojuje biblickou knihu Genesis se severskou mytologií i Platónovým dialogem Tomaios.
V Tolkienově vyprávění Bůh (Ilúvatar) netvoří svět sám, ale pověřuje asistencí Ainur, andělské bytosti, které stvořil již dříve. Ilúvatar sám iniciuje píseň stvoření, umožňuje však Ainur účastnit se jí. Všechno jde dobře, avšak pak se Melkor, jeden z Ainur, vzbouří proti Ilúvatarovi a začne svou vlastní, odlišnou melodii, která neladí s ostatními. Ilúvatar Melkorovu „kontramelodii“ nezruší, ale vetká ji do celku, a tak ji pozvedne z rušivé kakofonie v píseň ještě větší krásy.
Související – David Floryk: Jak chutná Petersonova protilátka proti chaosu?
Jakmile je píseň dokončena, Ilúvatar ji zhmotní jako Ardu (planetu Zemi) a stvoří elfy a lidi, aby na ní přebývali. Poté dovolí těm Ainur, kteří Ardu nejvíce milují, sestoupit a vládnout nad ní jako jeho místodržící. Ainur jeho vůli přijmou a stanou se Valar. Slouží jim nižší andělské bytosti zvané Maiar. Melkor však také sestoupí do Ardy a maří zde plány Ilúvatara i dobrých Valar. Podaří se mu svést na svou stranu několik Maiar (včetně Saurona), ostatní promění do podoby ohnivých démonů (balrogů) a později převrátí elfy a enty na skřety a trolly.
Příběh Pána prstenů popisuje závěrečnou fázi zdlouhavého konfliktu, který zahrnuje války mezi andělskými bytostmi, rozbití a přeměnu světa. Ve velkých bitvách se odvážně a obětavě utkávají spravedliví elfové a lidé se zlými elfy a lidmi, ovládanými padlým Sauronem. Valar a Maiar čas od času zasáhnou, aby napravili běh věcí, ale jinak ponechávají události v Ardě v rukou lidem a elfům.
Většina čtenářů si román užívá, aniž by si uvědomovala kosmický dosah příběhu o boji věrných a padlých andělských hierarchií. Tak i mnozí křesťané čtou Bibli, aniž by uvažovali o ohromujícím kosmickém příběhu, který stojí za biblickým vyprávěním.
Bible jako mýtus o kosmické válce
Dr. Michael S. Heiser, znalec Starého zákona a biblických jazyků, autor řady knih a ředitel School of Ministry v Jacksonville na Floridě (USA), se systematicky věnuje pozapomenutému kosmickému rozměru biblických textů. „Lidé by neměli být chráněni před Biblí,“ míní Dr. Heiser, ale teologické systémy to často dělávají, tím, jak „vysvětlují“ obtížné nebo problematické pasáže Písma, protože jejich doslovný význam nezapadá do našeho uklizeného a zaškatulkovaného moderního obrazu světa. Avšak interpretovat Bibli ve správném kontextu znamená číst ji v tom kontextu, v němž vznikla a brát vážně i „světový názor“ lidí, kteří je psali.
O své zkušenosti z četby Heiserovy knihy Unseen realm se na portále The Gospel Coalition rozdělil dr. Louis Markos, profesor angličtiny na baptistické univerzitě v Houstonu v Texasu (USA). Píše o zjevení, které prožil, o otevření očí pro skutečnosti, které mu dříve unikaly.
Myslím, že může být i pro nás užitečné podívat se na Bibli touto optikou. Ovšem pozor! Ochutnat cizokrajný pokrm, připravený nikoliv „zápaďácky“, ale dle původního receptu, jak jej jedí domorodci, se všemi divokými přísadami, nám může vyrazit dech. Stejně tak s Biblí: Může se nám otevřít pohled do syrového světa, v němž probíhá válka mezi silami dobra a zla v kulisách, kterým jsme jako lidé 21. století již odvykli. Mnohé z toho, co dnes chápeme symbolicky či duchovně, co církevní tradice během věků milosrdně zahalila, nás může náhle šokovat svou syrovou doslovností.
Heiser zůstává pevně zakotven v křesťanské ortodoxii, věří v Písmo jako inspirované a neomylné Boží slovo, důvěřuje Boží svrchovanosti a skládá naději ve spásu v Kristu milostí skrze víru. Otevírá však naší mysli a fantazii brány do víceúrovňového nadpřirozeného světa, kde ve hře je mnohé, sázky jsou vysoké, ale konečné vítězství patří Jahvemu a jeho následovníkům. Nuže, poslyšte kosmický mýtus podle dr. Heisera!
V shromáždění bohů postavil se Bůh…
Bůh Jahve (který je často označován jako elohim) je jediným původcem a stvořitelem „všeho viditelného a neviditelného“, dříve než stvořil Zemi, vytvořil hierarchii duchovních bytostí (také nazývaných elohim). Mnohé z nich pověřil službou ve své božské radě. Slovo elohim je pomnožné, stejně jako naše slovo „ovce“ může v závislosti na kontextu označovat jednu či více skutečností. Může tedy být překládáno „bůh“ či „bohové“. Označuje duchovní bytost, která na rozdíl od nás žije v neviditelné říši. V tomto smyslu Jahve sám je elohim, ale žádný z ostatních elohim není jako on.
Jahve se před stvořením lidstva radil se svou radou (což neznamená, že ona rozhodovala; rada radí, ale rozhoduje a odpovědnost nese jediný stvořitel). Jahve měl v úmyslu vládnout neviditelné říši prostřednictvím svých vyvolených elohim, stejně tak zamýšlel vládnout viditelnému světu prostřednictvím Adama a Evy a jejich potomků. Před pádem byl Eden posvátným místem, kde se mohla setkávat plnost Jahvovy rady se vším stvořením (tedy elohim i lidé). Bylo Božím záměrem, aby člověk byl plodný, množil se a vládl Zemi. Žel, stejně jako se někteří z elohim vzbouřili proti Stvořiteli, vzepřel se i člověk.
Tehdy mohl Bůh opustit svůj plán, ale neudělal to. Neskoncoval s lidmi ani s padlými elohim, kterým stejně jako lidem dal svobodnou vůli pod svou božskou svrchovaností. Situace se tragicky zhoršila, když někteří vzpurní elohim získali tělesnou podobu a s lidskými ženami zplodili Nefilim, obry či giganty, kteří pokračovali v rušení Jahveho plánů před potopou i po ní. Dva nejznámější Nefilim jsou Nimrod, mocný bohatýr, který dohlížel na stavbu Babylona, a Goliáš, obr, který byl poražen mladým Davidem až dlouho poté, na úsvitu izraelského království. Dle Heisera jedním z hlavních důvodů, proč Jahve nařídil Izraeli zcela vyhladit kanaánské kmeny, byl záměr zcela zlikvidovat símě Nefilim.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Potopa nezastavila lidskou vzpouru ani nezničila Nefilim, a tak odpor proti Bohu a jeho vládě pokračoval a vyvrcholil v babylonské věži. Po božím zásahu a zmatení jazyků Jahve rozptýlil lidi po povrchu Země a ponechal elohim vládu a kontrolu nad různými zeměmi a národy: Babylonem, Egyptem, Asýrií, Persií, Řeckem atd. Přesto, že většina elohim se postavila proti Jahvemu a jeho plánům, Jahve trpělivě pokračoval v práci prostřednictvím potomků Abrahama, izraelského lidu, kterým slíbil zemi, jež bude centrem odporu proti padlým elohim a jejich poskokům.
Izrael však nezůstal věrný Hospodinu a musel být poslán do exilu, dokonce v téže zemi, kde vzpoura začala: do Babylona. Boží plán přesto nebyl zmařen. Prostřednictvím posvátné pokrevní linie Abrahama, která přežila věky, přivedl Jahve na svět svého vtěleného Syna (který se ovšem již mnohokrát předtím projevil v podobě anděla Jahveho). O příchodu Mesiáše, pomazaného Jahveho krále, proroci opakovaně mluvili, ale nikdy příliš otevřeně, aby zlí elohim neodhalili předčasně a nepokusili se zmařit Jahveho plány na záchranu lidstva. Nakonec Jahveho trpělivá taktika vyšla! Elohim byli oklamáni, plán se naplnil, elohim ve své pýše sami způsobili onu převratnou událost, která ve svých důsledcích znamenala zrušení jejich vlády nad člověkem a Zemí: Ukřižování.
Díky vzkříšení a Letnicím – božské události, která uvolnila moc Božího ducha na zemi a vyslala Boží slovo ke všem národům – se směr útoku obrací a Bůh organizuje svou církev, svůj vyvolený lid, aby se postavil na jeho stranu ve svaté válce proti duchovním silám, které nadále vzdorují jeho původnímu plánu a touze – učinit z celé země opět posvátný prostor, kde se může setkávat jeho božská a lidská rada.
Když Ježíš sestoupil do Tartaru (pekla), vězení padlých elohim, kteří zhřešili s dcerami lidí, nešel je zachránit, nýbrž vyhlásit Jahveho vítězství. Toto vítězství je znovu celému neviditelnému světu zvěstováno pokaždé, když je křesťan pohřben a znovu vzkříšen ve vodách křtu.
Připojte se k bitvě
V Pánu prstenů (kniha 4, kapitola 8) zažívá Samvěd Křepelka zjevení, když si uvědomí, že on a Frodo nesou jiskru božského světla (ve hvězdné skleničce od paní Galadriel), jejíž zdroj sahá až k nejstarším dnů, kdy muži a elfové a andělští Valar a Maiar udržovali úzkou radu a bojovali v dávných bitvách. „Copak velké příběhy nikdy nekončí?“, zvolá Sam, na což Frodo odpovídá: „Ne, jako příběhy nekončí nikdy. Ale lidé v nich přicházejí a odcházejí, když skončila jejich úloha…“
Ačkoli moderní lidé Západu dávají přednost neutralitě před válkou, pacifismu před násilím, píše Heiser, musíme rozumět tomu, že některé války – a někteří nepřátelé – takovou možnost nenabízejí. Pokud nepřítel nechce nic jiného než vaši porážku a zničení, neutralita znamená volit smrt. Válka, která zuří v neviditelném světě o duše lidí, je takovou válkou. Neutralita v ní není možná. Ten boj totiž dosud neskončil. A ani naše úloha v něm…
Autor: David Floryk Datum: 18. března 2021 Foto: CC Search – Pán prstěnů
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
10 Komentáře
Jiří Aron
Další novinka, Dr. Michael S. Heiser a jeho kniha Unseen realm. Člověk aby pořád něco zkoumal.
Moc se mi nezdála tvrzení, že nám zase církevní tradice něco zahalila a museli jsme čekat, až nám to pan Heiser vítězně odhalí: „nuže, poslyšme jeho kosmický mýtus!“. Paní Maria Montenegro (odborník na New Age z pohledu křesťanství) loni na Facebooku k této knize mj. napsala, že jestliže kdokoliv po 2000 letech křesťanského čtení Bible, různých studií, psaní komentářů, exegezí něco takového napíše, je to alarmující. Nevzbuzuje to důvěru, naopak, takové tvrzení nám vždy vysílá varovný signál.
Kniha Unseen realm se mi číst nechce a předpokládám, že ani pan Floryk ji zatím nečetl, že informace má z článku p. Markose. Stručný přehled o knize mi pomohl tento text pana Gilleyho: https://tottministries.org/the-unseen-realm-a-critique/, doporučuji.
Např. uvádí, že pan Heiser dokazuje své tvrzení o božské radě (elohim) na základě vlastního překladů verše Ž 82,1 (jedná se o soudce Izraele a pro jejich postavení je použito slovo elohim, podobně Ex 22,8. Viz vysvětlení v Jan 10,34-35).
Nebo jinde vysvětluje pozadí myšlenek „Jahve se před stvořením lidstva radil se svou radou“, jinde zase o ponechání vlády a kontroly nad různými zeměmi a národy Bohem pro elohim, jiné vysvětlení Nefilim atd.. Pan Gilley je též překvapený, odkud se vzala nová ‚optika‘ pane Heisera, že Bůh musel oklamat své elohim, aby nemohli zabránit Bohu ve vykoupení lidstva. Jiný Bůh, ne svrchovaný: musel vlastní plán spasení zatajit před svými protivníky, aby jeho plány nemohly být zmařeny? Teorie takového Boha je podle pana Gilleyho největší slabinou knihy Unseen realm.
Člověk by měl věřit Božímu slovu a ne různým pohádkám. Jako např. i ty Tolkienovy severské mýtické fantazie o různých bozích. O jejich hierarchii více zde: http://www.leaderu.com/humanities/wood-cosmogony.html
Ano, je pravda, že neutralita není možná. Skutečný duchovní boj ale probíhá jinak, než v pohádkách. Vítězství Boha je celému neviditelnému světu zvěstováno v evangeliu Pána Ježíše Krista, toto evangelium je Boží mocí ke spasení každého, kdo věří.
David Floryk
Text nemá být chápán jako teologická výpověď, ale spíš jako pokus rekonstruovat, jak si to mohli představovat staří Hebreové, tak to prosím neberte příliš vážně 🙂
Konečný Fr.
Tohle je na mne trochu moc. Ale souhlasím s tím připojením se k bitvě. Dnes je pro křesťany aktuální příběh tří mládenců, kteří měli skončit v ohnivé peci, protože se nechtěli poklonit modle. Pokud má dneska někdo dobrou práci v nějaké společnosti a projeví nesprávný názor, tak může dostat okamžitou výpověď. Takové případy jsou třeba za to, když někdy v minulosti projevil nesprávný názor na migraci, což se dá dohledat. Dnes je nutnost klanět se nové globalistické modle nebo jít k lopatě. Kde jste hrdinové?
Jiří Aron
Píšete, že Váš text nemám brát Vážně a sám pana Heisera v tomtéž textu vážně berete. Popsal jste jej jako teologickou autoritu: s titulem Dr., jako znalce Starého zákona a biblických jazyků, autora řady knih, ředitele School of Ministry. Tvrdíte také, že p. Heiser je pevně zakotven v křesťanské ortodoxii. Doporučil jste nám jeho výklad proto, že „může být i pro nás užitečné podívat se na Bibli touto optikou. “
Navíc se nejedná o žádné představy starých Hebrejů. Autorem Bible je přece Duch svatý, který Hebreje varoval před modlářskými představami okolních národů. Gilley dokládá, že naopak v Heiserově systému může být Písmo vykládáno jedině skrze tehdejší blízkovýchodní pohanské mytologie a názory na svět.
Mirek P.
No, moje stará máma, majíc více selského rozumu než většina učenců, co jsem kdy potkal, na téma Pána prstenů pravila : je to fantasmagorie a samá potvora, na to se dívat nebudu 🙂
Slovo Elohim je spolu s tetragrammatonem JHVH hlavním Božím jménem ( odtud teorie, že Genesis se skládá z původních zdrojů Jahvista a Elohista. Teorie legrační, neboť obě jména stojí často hned vedle sebe ) Je pravdou, že elohim se někdy používá pro pohanské bůžky, výjimečně i anděly, zde bych ovšem ocitoval Johna Wesleyho, který říká : Boží Trojice je přítomná již v první větě Bible. Bůh stvořil = Elohim bara, kde bara ( tvořit ) je v čísle jednotném zatímco Elohim můžeme opravdu chápat jako plurál. Toto pravidlo o jednotném čase, zdá se ( ověřoval jsem jen letmo ) platit ve všech případech, kdy Elohim je sám Bůh stvořitel.
Slovo nefilim dráždí mnoho vykladačů Bible. Bohužel i řadu konspirátorů, používajících apokryfní knihu Henochovu a zastávajících třeba učení o paleoastronautech nebo ploché zemi. Americký evangelikální svět je opravdu dost nebezpečný 🙁 I pro křesťany, kteří sami dostatečně nezapustili své kořeny v Božím slovu a zkušenosti s Duchem svatým.
Olga Nedbalová
Souhlasím s maminkou. Sice jsem se na Pána Prstenů dívala, ale vůbec by mě nenapadlo, dávat tento film do souvislosti s vírou. Hlavně mě na něm zaujala nádherná příroda na Novém Zélandu, ale to se vlastně můžu podívat i na přírodopisný film 🙂 Jinak za mě zlatý F. L. Věk a můj tajný idol – starý Žalman. A přiznám se, že moc nechápu konspirační teorie kolem Bible, zvláště když jim propadají i věřící. Přijde mi, že Ježíš své evangelium sdělil celkem jasně (Matouš 22) : „37 Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
A když nám je zatěžko přikázání plnit, protože se například stále nemůžeme zbavit tvrdého srdce, tak ze všech sil máme volat k Ježíši. Ať nás změní a dá nám srdce živé a milosrdné.
Ano, máme také studovat Písmo a máme k tomu i povolané lidi (biblisty), ale nazývat tyto „fantasmagorie“ studiem Písma, to se mi nezdá. Nějak mi v těch teoriích totiž chybí upozornění na dvě základní přikázání. A důraz na spasení skrze Ježíše Krista.
Mirek P.
Souhlas. Proto bych také doporučoval každému křesťanovi především studium Nového Zákona a do hlubších starozákonních studií se pouštět, až když budu znát NZ skoro nazpaměť. Jednak se to může hodit v mnoha situacích ( včetně pronásledování ), jednak se učíme bezpečně rozpoznávat dobré a zlé ( viz např. 1P 2,1-3 ). A další věc je pokora k našim předkům ve víře. Zrovna ten citát Johna Wesleyho je z knížečky Kázání našeho Pána na hoře, kterou počátkem v r. 1988 let vytiskli metodisté a pak o ni skoro nikdo neměl zájem.
Teď ještě k oněm nefilim. Ve standardní Bibli jsou uvedeni jen v Gn 6,4 jako to pokolení vzniklé z promiskuity a pak Nu 13,33 kde zvědové líčí Anákovce v zaslíbené zemi jako obry. A zde bych viděl střízlivější vysvětlení než Heiser. Totiž, že to nebyli nefilim, ale pouze se vystašeným zvědům takovými zdáli.
A pak je zde ta apokryfní 1. kniha Henochova, o které česká wikipedie bystře poznamenává : „Významným prvkem je zde přesunutí původu zla z hříchu prvních lidí (Adama a Evy) na padlé anděle a na text Gn 6“ Jak je to lákavé, vyvinit se ze hříchu. Stejně jako v příběhu Pána prstenů se každý okamžitě stotožní s tou správňáckou stranou. To už bych řekl, že podobné Letopiy Narnii mají realističtěji prokreslené charaktery.
Olga Nedbalová
Ano, skutečně je někdy velmi lákavé hodit svou vinu na někoho jiného. A čím více čtu jak Starý tak i Nový zákon, zjišťuji, že charaktery lidí jsou pořád stejné. A tak mě napomene tu Ježíš (pokrytče, vyndej si nejprve z oka poleno), tu jsem napomenuta skrze Jeremiáše. Nejvíce mě zatím oslovil výklad Jana Hellera, který jako vynikající biblista – starozákoník, dokázal s pokorou vykládat Starý zákon a přitom ukazovat na Ježíše Krista, jako na našeho Pána a Spasitele. A že byl opravdu pokorný, sám řekl, že výklad Starého Zákona ještě není úplně u konce a stále v něm můžeme najít něco nového. Mám velkou úctu před tradicí výkladu Písma a vím, že spoléhat se ve víře jen na svůj osobní vztah s Ježíšem není úplně to pravé ořechové. Ráda čtu i samotnou Bibli. Různé překlady – ekumenický, Slovo na cestu, studijní. Ale úplně nejsvátečnější je samozřejmě Bible kralická. Když ji čtu, tak mi doslova běží mráz po těle. Někdy mi v dnešní době chybí pokora, trpělivost, tichost, oddanost. Taková obyčejná, každodenní, prostá víra. Bez příkras a marketingových lákadel.
Mirek P.
Ještě aby bylo jasné – Heiser zřejmě není protagonistou těch největších úletů s plochou zemí a DNA mimozemšťanů. Opravdu ho nesoudím. Videí o nefilim jsem několik viděl, ale od samotného Heisera ještě ne. Až teď jsem si jedno krátké našel https://www.youtube.com/watch?v=DNThn8Xv1Yg Vidí starozákonní děje hodně duchovně a tady bych byl raději zdrženlivý.
Eva Hájková
Někteří lidé považují fantasy za mystiku. Ale mystika je ve skutečnosti něco jiného.