Vyrůstala jsem v evangelické rodině, kde jsem byla vedena k Bohu i s mými sourozenci. Zbožnost a víra mých rodičů se projevovala v praxi každodenního života. Byla jsem mladá, bezstarostná, měla jsem plno zájmů. Navštěvovala jsem 6. tř. základní školy.
Byl březen, začínalo jaro.
Ve škole běžné předměty, pak hodina tělesné výchovy. Necítila jsem se dobře, potíže přetrvávaly i doma, a proto jsem byla hospitalizována na chirurgickém oddělení se zánětem slepého střeva.
Pak běžná rutinní operace, po ní pooperační dny, ve kterých jsem se znovu mobilizovala, abych mohla co nejdřív odejít domů a také do školy.
Jenže…….do školy jsem se vrátila až do 7. tř. na podzim! Asi třetí den po operaci, jsem se hrozně roznemohla a lékaři nedokázali určit diagnózu. Můj stav se velmi rychle zhoršoval.Prožívala jsem hrozné bolesti a přála jsem si, aby mně Bůh vzal k sobě. Asi po třech dnech jsem upadla do bezvědomí. Na dotaz rodičů, jestli budu žít bylo dlouhé ticho a pak lékařka řekla, že v takovýchto případech přežije jeden ze sta.
Neumím si představit bolest mých rodičů, když slyšeli tuto odpověď.
Předkládali mně Bohu všichni moji nejbližší a nejvíc moje maminka, která byla a je stále horlivý modlitebník. Jednou v noci, když se už nedokázala modlit pro břímě, které nesla, uslyšela zřetelně hlas, který říkal: “VĚŘ A UVIDÍŠ ZÁZRAK”. Hned pocítila, jak z ní břímě spadlo.
Nastala další dlouhá, těžká operace, kdy lékaři mysleli, že už se z narkózy neproberu. Ale Boží vůle byla, abych žila.
Nastaly dny plné bolesti a utrpení, přidružily se komplikace, podstoupila jsem další lékařské zákroky. Nic jsem nejedla, byla jsem udržována při životě pouze umělou výživou. Maminku, často sedící u mé postele, jsem vnímala jen matně.
Jednou přišla za mnou na návštěvu moje sestra. Dveře od pokoje jsem měla otevřené, ale moje milovaná sestřička, ačkoli mně viděla, přešla okolo a vůbec mně nepoznala.
Jelikož se můj zdravotní stav nelepšil, poslali mně domů. (Snad zemřít?) Za pár dnů jsem znovu byla v nemocnici na dětském oddělení, kde jsem strávila půl roku, během kterého mně Bůh postupně uzdravoval. Měla jsem podstoupit další těžkou operaci, ale znovu tu byla uzdravující Boží moc.
Do školy jsem se vrátila až v říjnu. Jelikož jsem měla výborný prospěch, nemusela jsem absolvovat nanovo 6. tř., ale mohla jsem postoupit do dalšího ročníku s tím, že doženu zameškané učivo.
