Vatikán – Pronásledování a diskriminace křesťanů roste alarmujícím tempem, za mlčení a lhostejnosti mezinárodní komunity. Pronásledovatelé křesťanů mohou počítat s beztrestností – řekl vatikánský podsekretář pro vztahy se státy mons. Antoine Camilleri při římské prezentaci reportu o pronásledování křesťanů, zpracovaného z popudu britské vlády (Persecution of Christian Review).
Mons. Camilleri upozornil, že v některých oblastech světa dochází k pronásledováním, která svým rozsahem naplňují definici genocidy, jelikož jde o systematické vymazávání přítomnosti křesťanů ze společnosti a kultury. Dochází k tomu také na místech, která byla od prvopočátku osídlena Kristovými následovníky.
Vatikánský představitel poukázal také na jiné formy diskriminace, které nejsou na první pohled tak bolestné, nicméně znemožňují život v plné náboženské svobodě a také svobodné vyjadřování svého přesvědčení v soukromí i veřejně. Jde o tendenci přítomnou rovněž v rozvinutých demokraciích. Jejím projevem je kriminalizace a kárání náboženských představitelů za postoje odrážející základní zásady jejich víry, zejména ve vztahu k životu, manželství a rodině.
Druhý muž vatikánské zahraniční politiky se také obšírně zmínil o společné deklaraci papeže Františka a imáma al Azhar o lidském bratrství. Podstatnou roli v obraně náboženské svobody totiž sehrávají nejen státy, ale také náboženští představitalé. Mons. Camilleri vytkl také některým státům, že odsuzují nábožensky motivované pronásledování pouze zdánlivě, a ve skutečnosti s pronásledovateli spolupracují v politické, hospodářské, obchodní a vojenské oblasti.
V závěru svého vystoupení vatikánský podsekretář pro vztahy se státy připomněl slova Tertuliána, raněkřesťanského teologa, který uprostřed pronásledování ujišťoval, že krev mučedníků je setbou nových křesťanů. V této víře první křesťané z lásky k Bohu dobrovolně přijímali mučednictví. Jejich utrpení je pro nás velkým vzorem koherentního svědomí a svědectvím víry, naděje a lásky. Přežití křesťanských komunit v oblastech, kde nejsou většinovou skupinou, je tedy více než symbolické – uzavíral mons. Camilleri. – Je mocným svědectvím víry a dosvědčením skutečnosti, že pokojné soužití v pluralitě náboženství je možné tehdy, je-li respektována důstojnost každého člověka.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 17. července 2019 Foto: ACN Slovensko – kostel v Sýrii
2 Komentáře
Karel Krejčí
… Je mocným svědectvím víry a dosvědčením skutečnosti, že pokojné soužití v pluralitě náboženství je možné tehdy, je-li respektována důstojnost každého člověka.
Tak tato věta vyvolává silné rozpaky. Svým smyslem se totiž až příliš nápadně podobá babylonskému principu: „Domluvíme se tak, že my si necháme Krista, vy si necháte Alláha (například) a pokud se budeme takto respektovat, vše zde na zemi může fungovat a zůstat tak, jak je“. Je to poněkud naivní představa a troufám si podotknout, že je i v protikladu k Božímu záměru …
Karel Krejčí
Lidé o sobě tvrdí, že věří v Boha, ale přitom nevěří Písmu. Papež, co by „svatý otec“, nemá žádnou moc urovnat nebo zamezit narůstajícím konfliktům ve světě mezi křesťany a světem. Může uzavírat a sepisovat jakési dohody o toleranci, ale to je tak všechno. Je si vědom, že za ním „nikdo“ nestojí a proto ani nevytváří žádný prokazatelný tlak na síly, které působí proti křesťanství. Naopak, svou nezodpovědnou náklonností ke změně demografizace Evropy toto podporuje. Všechny takto zaměřené aktivity jsou přímo zradou nebo snahou snížit význam Kristova kříže. Lidé stále žijí v naivitě, že lze zde na zemi jednat bez Krista. Ale On je zde, ať v Něho věříme nebo ne. Kniha Zjevení nás uvádí do reality, ač se jí bráníme přijmout sebevíc a dáváme přednost naivním a nereálným vizím o „krásném“ soužití světla a tmy zde na zemi …