Když jsem byla malá, letělo mezi holčičkami sbírání samolepek. Každá z nás měla své album a ve volných chvílích jsme si vyměňovaly oblíbené kousky. Neexistovalo větší bohatství než mít všechny strany do posledního volného místečka zaplněné.
Mám pocit, že se nálepky poslední dobou opět vrátily do módy. Tentokrát ale pomyslné a z většiny nechtěné. Nikdo o ně nestojí, ale rozdávají se na potkání, ze všech stran. Pravdoláskař, rusofil, sluníčkář, nácek, vítač… A nejštědřejší je právě období kolem prezidentských voleb, kdy jedni druhé bezhlavě nálepkují místo toho, aby se jim snažili porozumět.
Moje sociální bublina si z většiny vroucně přeje výměnu současného prezidenta. Mnozí to ale projevují tak, že nelítostně brojí proti Zemanovým voličům, vysmívají se jim za jejich strach z uprchlíků a vlivu Evropské unie. Sami se totiž mnohem víc bojí východní orientace země, vzestupu populismu a xenofobie. Vlastně ve výsledku mají strach všichni, jen každý z něčeho jiného. Navzájem se ale nejsou ochotní ani pochopit, ani si naslouchat, místo konstruktivní diskuze na sebe vzájemně útočí.
Reklama
Doopravdy nic není černobílé. A nesporné je, že voličům Zemana záleží na České republice úplně stejně jako těm, kteří hlasují pro Drahoše. Jen na celou situaci nahlížejí z jiného úhlu a jejich priority se značně liší. Podle údajů zveřejněných Českou televizí Zemana volí především starší generace. Největší část jeho voličů nemá maturitu, patří mezi hlavně pracující lidé s příjmy pod 20 tisíc korun nebo nezaměstnaní a důchodci. A Drahošův okruh vypadá přesně naopak. Není tedy divu, že mezi tábory zeje obrovská propast plná vzájemného nepochopení. Zároveň je ale logické, že kladou důraz na jiné hodnoty, protože jejich životní situace se diametrálně liší.
Nikam nevedoucí internetové diskuze a výkřiky na sociálních sítích toto rozdělení jen stále zvětšují. Příznivci Drahoše bojují proti tomu, aby se Zeman stal znovu prezidentem, ale zároveň mu dělají efektivní kampaň tím, že se mnozí z nich (samozřejmě ale ne všichni) naváží do jeho voličů. I těch potenciálních. Místo toho, aby vzali vážně jejich obavy a případně se je pokusili vyvrátit, často se uchylují k jejich zbytečnému zesměšňování. To Zemanovy podporovatele jen utvrzuje v přesvědčení nemít s „povýšenými pravdoláskaři“ nic společného. Na Hradě o to víc chtějí vidět prezidenta z Vysočiny, protože ho považují za „jednoho ze svých“.
Na pozadí vyhrocené přímé volby tedy jen eskaluje již existující napětí ve společnosti. Tolik humbuku, tolik vášní, tolik hádek kvůli výběru prezidenta, který stejně v naší parlamentní republice hraje jen okrajovou roli. Jak druhé kolo dopadne, to zatím ví jen Bůh. Ať už ale výsledek bude jakýkoliv, umělé rozdělení mezi „kavárnou“ a „venkovem“ (další nálepky) se přes noc nesmaže. Je to ale výzva třeba právě na těch pět let, které nás teď čekají, ať už bude hlavou naší země kdokoliv. Můžeme mít sice sjednocujícího prezidenta, ale pokud my sami budeme na ostatní názorové skupiny pohlížet s despektem, bude nám to na nic. Pro začátek by stačilo přestat ukazovat prstem a začít s lidmi diskutovat ne proto, abychom jim do tváře mohli vmést svou pravdu, ale abychom je mohli alespoň vzdáleně pochopit.
Autor: Kristýna Gillíková Foto: Wikimedia Commons
3 Komentáře
Magda Hejdánková
Pražská kavárna – to je nálepka, pravdoláskař – to je nálepka, vítač – to je nálepka, sluníčkář – to je nálepka, kývač – to je nálepka. A měli bychom tu i nálepky určené přímo prezidentským kandidátům – želé, fíkus apod. Naproti tomu označení lidé bez maturity – to není nálepka, lidé s příjmy pod dvacet tisíc – to není nálepka, důchodce – to není nálepka, nezaměstnaný – to také není nálepka. Nálepkou by mohlo být tak maximálně označení nácek a rusofil. I v tomhle prostém srovnání mi vychází, že mnohem víc nálepek haní a je určeno lidem volícím proevropské kandidáty Drahoše, Hilšera, Horáčka a Fischera. Pokud to tedy bez nálepek nedokážeme, za sebe říkám že jsem na straně pravdoláskařů, už jen proto, že být lžiláskařkou by mi vadilo víc. Milovat pravdu je docela křesťanské, ne? A dělat si z lásky k pravdě legraci, když zmínku o ní máme vetknutou i na prezidentské standartě vlající na Pražském hradu, mi přijde trošku zbytečné. Tedy pokud se tam zrovna netřepotají rudé trenky.
Tomáš Polívka
Jo jo… Přesně tak.
Šifra
Na diskusi musí být alespoň dva. Já si myslím, že přívrženci MZ o to nestojí. Většinou jejich argumenty jsou jen nadávky a vulgarity… Nejlépe jim neodpovídat.