Když mě nemocniční personál zavolal k lůžku pacientky, viděl jsem, že její stav je vážný. Byla rozrušená a zadýchaná, v obličeji se ji odrážela obrovská bolest a frustrace. „Už to dál nevydržím,“ plakala.
Léta trpěla chronickým onemocněním. Na mou jednotku intenzivní péče byla přijata s akutními komplikacemi. Byla oslabená a vyčerpaná a její smutek a frustrace dosáhly vrcholu. „Chci prostě umřít,“ plakala.
Její přítel stál u lůžka vedle mě a její trápení ho zjevně rozrušilo. „Prostě požádej o MAID,“ řekl jí a použil populární zkratku pro asistovanou sebevraždu pod dozorem lékaře. „Pak to všechno můžeš hned ukončit.“
SOUVISEJÍCÍ – Papež: Potrat a eutanázie – velice špatný zvyk zabíjet
Magazín Christianity Today přináší svědectví lékaře působícího v Kanadě. Ten popisuje, jak ho prohlášení muže zaskočilo, přestože v Kanadě, kde žije, je asistovaná sebevražda běžně dostupná.
Po důkladnějším zkoumání jsme rychle pochopili, že pacientka ve skutečnosti nechce zemřít; spíše potřebuje ulevit od bolesti a úzkosti a pochopit svou akutní nemoc, i to, co znamená pro její budoucnost. Chtěla ještě strávit čas se svými blízkými. Snažili jsme se zmírnit její příznaky a obavy a brzy se cítila mnohem lépe. Když jsem ji pozoroval, jak odpočívá a rozmlouvá s rodinou, bylo těžké uvěřit, že je to tatáž osoba, která jen několik hodin předtím volala po ukončení svého života.
Ještě neuvěřitelnější je, že možnost ukončit svůj život je pro kanadské pacienty stále přijatelnější možností – s důsledky, které se projeví po celém světě.
Ewan Goligher dále píše, že když byl mladý, snil o tom, že bude lékařem. Lékařské povolání se mu zdálo být úžasným posláním. Je intelektuálně náročné a zároveň hluboce humanistické. Věnoval naplnění této své touhy veliké úsilí a mnoho let.
V počátcích mi můj idealismus ohledně schopnosti medicíny důstojně zacházet s utrpením bližních bránil v tom, abych si uvědomil její náchylnost k širším kulturním a společenským změnám – nebo abych si uvědomil, jakým způsobem medicína v průběhu dějin tuto důstojnost spíše podkopávala, než chránila.
V roce 2014, nedlouho poté, co dokončil své vzdělání jako specialista v oboru intenzivní medicíny, se v Kanadě začalo mezi lékaři i v širší společnosti vážně hovořit o možnosti legalizace asistované sebevraždy.
Významný soudní případ dvou žen s degenerativním onemocněním, které chtěly ukončit svůj život, vyvolal vlnu podpory veřejnosti pro tuto praxi. Smrt byla stále více považována za akt soucitu, nikoliv za existenční hrozbu. Mnoho mých kolegů lékařů se připojilo k obhajobě tohoto měnícího se morálního konsenzu. Tvrdili, že společnost si přeje možnost lékařsky asistované sebevraždy, a proto je povinností lékařů ji v rámci soucitu a úcty k pacientům poskytnout.
Goligher píše pro americký evangelikální magazín, že si vzpomíná na den, kdy mu došlo, že ti doktoři, kteří odmítnou podílet se na asistované sebevraždě, budou považováni za lékaře pochybné etiky.
Ve jménu morálního „pokroku“ se profese ujímala nové role a přebírala na sebe novou moc: moc nejen život zachraňovat, ale také ho brát.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 4. října 2022 Foto: Pixabay . ilustrační
