Praha – Pražský arcibiskup Dominik Duka dnes po poledni požehnal mariánský sloup, který se po 102 letech vrátil na Staroměstské náměstí v Praze. Duka zopakoval, že památník není výrazem zpupnosti katolické církve, ale výrazem vděčnosti za pomoc ve válkách. Za symbolické považuje to, že sloup stojí naproti pomníku Jana Husa. Žehnání i následné projevy se odehrávaly za skandování odpůrců sloupu, kteří volali „Hanba!“ či „Sloup rozděluje národ“, někteří zastánci s nimi diskutovali. Policisté obě skupiny oddělovali, k žádnému střetu kromě slovních podle nich nedošlo. Slavnosti předcházela bohoslužba v Týnském chrámu.
Duka na závěr bohoslužby ocenil zlatou svatovojtěšskou medailí sochaře Petra Váňu, který na napodobenině sochy pracoval, stříbrnou pak jeho spolupracovníky Tomáše Váňu a Hynka Schejbala. Další ocenění kardinál předal například emeritnímu opatu strahovskému, emeritnímu i úřadujícímu předsedovi Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu, staviteli Petru Řehořovi nebo zastupiteli hlavního města Prahy Janu Wolfovi (KDU-ČSL).
„Byl to hluboký příběh i díky těm, kteří byli proti nám. Proto jim děkuji,“ zmínil sochař a restaurátor Petr Váňa. Navzdory dlouhodobě zamítavým postojům Prahy k obnově sloupu na napodobenině sochy a soklu pracoval 23 let pracoval.
Slavnosti předcházela bohoslužba v chrámu Panny Marie před Týnem, při které Duka zdůraznil, že mariánský sloup je symbolem usmíření. Kvůli protikoronavirovým opatřením mohli přijít jen lidé s pozvánkou. Účastníci byli v kostele rozděleni do několika sektorů. Mezi přítomnými byl například hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek (KDU-ČSL), bývalý ministr zahraničí a čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg nebo europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Za Prahu při bohoslužbě promluvil zastupitel Wolf. Všichni přítomní v chrámu měli roušky. Bohoslužbu mohli sledovat lidé na velkoplošné obrazovce umístěné na náměstí. Při akci se také vybíraly příspěvky na pomoc Bejrútu, který 4. srpna postihl ničivý výbuch.
Na Staroměstském náměstí se už ráno sešly stovky příznivců i odpůrců sloupu, někteří byli v národních krojích. Většina se zúčastnila modlitby, další se za dozoru policie srotili u budovy radnice pod nápisy „Praha není Vatikán“ nebo „Sloup hanby“. Během bohoslužby zastánci sloupu zpívali náboženské písně. Zastánci považují dílo za symbol a vzpomínku na obránce Prahy za třicetileté války a významné barokní umělecké dílo. Podle odpůrců, jejichž organizátoři akci nazvali „Neformální sešlost za sekulární Staromák“, jde o symbol habsburské nadvlády a netolerantní rekatolizace země. Protestujících byly dnes na Staroměstském náměstí zhruba čtyři desítky.
„Jsem rád, že se tato významná stavba vrací na své původní místo. Staroměstské náměstí tak dostává svůj původní rozměr, ostatně i když se podíváme do historie a nešťastného okamžiku strhnutí sloupu, které mělo charakter spíše opileckého výtržnictví než ideologického záměru, tak sami účastníci tohoto aktu svého činu na smrtelné posteli litovali,“ uvedl dopoledne radní hlavního města Prahy Jan Chabr (TOP 09).
Mariánské sloupy se zpodobněním Panny Marie se vztyčují už tisíc let jako děkovné a pamětní, často jako připomínka tragických událostí, válek či epidemií. V centru Prahy nechal sloup postavit habsburský císař Ferdinand III. v roce 1650 jako poděkování Panně Marii za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Po vzniku republiky byl v listopadu 1918 na protest proti habsburské monarchii stržen davem. Snahy po obnovení sloupu zaznívaly hned po jeho zborcení, silnější pokusy začaly po roce 1989.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Datum: 15. srpna 2020 Foto: Wikimedia Duka – Mariánský sloup
5 Komentáře
Jana Lédlová
Je mi líto, že jste dali prostor, byť bez komentáře, výpadům pana Halíka. Rozumím, snaha o tzv. novinářskou objejtivitu. Někdy je však lepší mlčet a tím vyjádřit postoj.
pavel v
Drahá dámo, kromě toho, že jste příspěvek Tomáše Halíka nazvala „výpadem“, neobsahuje vaše replika žádné stanovisko. Když nemáte co říci, pak hlavně pro vás platí: „Někdy je však lepší mlčet…“. Držte se svých zásad.
Valentin Papazian
V Praze se sešli příznivci. Těch pár křiklounů proti nestojí za zmínku.
Petr Adamec
Myslím, že rozhodně za zmínku stojí. Jsou totíž jen vrcholek ledovce. Rozpaky nad sloupem má mnoho lidí. Včetně některých katolíků. Mlčet o jejich postoji? Nedat prostor p. Halíkovi?
Nelíbí se mi takové nápady… ke zdravé společnosti spíš patří svobodná diskuse, ne umlčování názorů, které někomu vadí,
pavel v
Ano, jsem katolík a mám nad tím sloupem rozpaky také. Už proto, že sloup byl demonstrací podřízení církve státní moci.
Podle nejnovějších výzkumů italského bohemisty a historika Alessandra Catalana, publikovaných v monografii „Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze“ (2020), nejsou ani počátky sloupu tak jednoznačné, jak se většinou líčí. Ono úskalí souvisí přímo s pražským arcibiskupem a kardinálem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu, který bránil svobodu církve proti habsburskému triumfalismu (a zbrklé „rekatolizaci“), a dostával se proto do konfliktu s mladým římským císařem a českým králem Ferdinandem III. Položení základního kamene sloupu se uskutečnilo roku 1650 za účasti Bernarda Ignáce z Martinic, nejvyššího purkrabího Českého království, a Dionysia Miseroniho, pražského měšťana italského původu, jenž měl na starosti jeho stavbu. Proč nebyl přítomen nikdo z církevní hierarchie?
Catalano nám skrze kardinálovu korespondenci umožňuje vhled do církevně-politického zákulisí. Z dopisů mezi Harrachem a jeho římským agentem Barsottim z června a července 1650 se dozvídáme, že se papež Inocenc X. zlobil již kvůli vztyčení mariánského sloupu ve Vídni, přičemž Barsotti upozorňoval, že se mu to nebude líbit ani v Praze. Proč? Papeži vadil sílící habsburský důraz na kult Neposkvrněného početí Panny Marie, které tehdy nebylo církevním dogmatem a jitřilo teologické spory například mezi dominikány a františkány. Papeže však především iritovalo, že se u mariánských sloupů císařského založení konají různé nové pobožnosti nikoliv z vůle církevní autority, nýbrž panovníka. Pražský arcibiskup k tomu posléze poznamenal: „Na Staroměstském náměstí postavili bez mého vědomí Madonu, jako je ta ve Vídni u jezuitů.“
Ačkoliv to byl právě Harrach, kdo nakonec 13. července 1652 mariánský sloup za přítomnosti císaře Ferdinanda III. posvětil, šlo o završení projektu, který nebyl primárně církevní, nýbrž státně-dynastický, souvisel s panovníkem, jeho vídeňským dvorem a formálně i s pražským měšťanstvem. Lakonicky řečeno: pražský arcibiskup a papež vnímali stavbu pražského sloupu jako světskou ingerenci do církevní autonomie, jakožto nevítaný symbol nadřazenosti panovníka nad církví.
zdroj: https://www.forum24.cz/o-marianskem-sloupu-uplne-jinak-ceho-bude-symbolem/