Kateřina Dohnalová je manželkou českého misionáře Jiřího Dohnala, s nímž odjela do Chorvatska v polovině devadesátých let. Má na starosti turistickou agenturu Mesites, zprostředkující pobyty v Chorvatsku. Služba Dohnalových v této zemi je místními vřele přijímána. Využitím nabídky jejich agentury můžete podpořit českou misii v této krásné zemi.
Agentura Mesites je Tvoje dítě? Jak vznikla?
Založil ji můj manžel Jirka. Bylo to v roce 1997. On ji taky nazval Mesites, což je řecké slovo pro prostředníka.
Co všechno nabízí?
Mesites nabízí celkem 32 apartmánů ve 14 vilách, z toho jsou 3 vily s bazénem, vše v lokalitách Istrie, ostrov Pag a Marušiči u Makarské. V nabídce je rovněž kemp Flores Homes (Rovinj) o šestnácti mobilhomech s celkovou kapacitou 80 osob, s bazénem pro dospělé i pro děti. Objekty jsou ideální pro rekreaci rodinnou, sborovou či dovolenou studentů a mládeže.
Jakou práci to pro Tebe obnáší?
Je s tím spojená spousta práce na počítači a na telefonu. Ve špičce, což je od ledna, řekněme do května, často pracuji do dvou hodin do noci, protože to je největší nápor objednávek, které musím zpracovat, pak musím vystavit a rozeslat smlouvy, někdy faktury a po té, co přijdou na účet zálohy, musím vystavit a poslat vouchery. A někdy musím pro některé zájemce domlouvat speciální termíny, protože ne každý chce a může jet v klasickém termínu od soboty do soboty. V mezičase se starám o tři děti, manžela, domácnost a taky dojím naše kozy.
Co z toho Tě nejvíc těší?
Na práci v Mesites, mě baví, že jsem sama sobě šéfkou, jsem totiž jediný zaměstnanec a tudíž i šéf. Ale potěšení mám z toho, když jsou spokojeni mí klienti i pronajímatelé.
Co bys návštěvníkům svých apartmánů doporučila, aby se od Chorvatů naučili?
Asi srdečnosti a otevřenosti. Chorvaté jsou dost podobni Moravákům, kteří jsou taky docela srdeční a společenští. Chorvaté se snadno spřátelí, jsou vřelí, pohostinní a rádi se smějí. To se od nich mnozí z nás můžeme učit.
Co by si určitě během svého pobytu neměli nechat ujít?
Určitě památky a hory. Nic proti tomu, když se někdo chce celou dovolenou válet u moře. Ale pokud by člověk chtěl vidět i něco jiného, pak v každé z námi nabízených destinací, toho najde spoustu. Na Istrii koloseum v Pule, stavby z doby Říma, středověká města a městečka jako Dvigrad, Bale, nebo Buje, nebo nejmenší město na světě Hum, které leží v krajině připomínající Kalabrii. V Marušići – v Dalmácii stojí za to navštívit Makarskou, Omiš a pak Velebit, nádherné a skoro neobydlené hory, tyčící se nad mořem a národní park Krka.
Na co by si měli dát pozor?
Na policii, jsou dost přísní, takže dodržovat předpisy. Pak na ježky v moři. A pokud se vypravíte do hor, tak ne bez kvalitní obuvi, vody a nabitého mobilu.
Kdy jsi vlastně odešla do Chorvatska? Kolik Ti bylo?
Poprvé to bylo v roce 1993, kdy jsme se s Jirkou vzali a pak jeli na svatební cestu do Chorvatska. Po čtrnácti dnech se k nám v Osijeku, kde je Teologická fakulta, připojil zbytek týmu z Prahy, a pak jsme společně projížděli Chorvatsko a Slovinsko. Tehdy zuřila válka, takže jsme ve vnitrozemí zažívali někdy opravdu krušné chvíle. Tehdy jsem měla 19 let. V roce 1994 jsme pak pracovali jako dobrovolníci dva měsíce v sirotčinci Oaza v Rovinji. V roce 1995 jsme tam pracovali 4 měsíce, v říjnu skončila válka a v lednu 1996 jsme se s Jirkou přestěhovali do Chorvatska natrvalo. To mi bylo 21 let. Tolik je teď naší dcerce Terezce.
Je velký rozdíl mezi životem tam a tady v Čechách?
Těch rozdílů je spousta. I když si nejsem jistá, zda to ještě dokážu posoudit, vždyť tady už žijeme 24 let, takže jak se žije v Česku už moc nevím. Objektivně je v Česku vyšší životní úroveň, zdravotnictví je na vyšší úrovni než tady, sociální jistoty jsou v Česku větší, stejně jako nabídka práce. A přesto, že si tyto rozdíly Chorvaté uvědomují a ne jen ve srovnání s Českem, ale i jinými postkomunistickými zeměmi, nejsou skeptičtí a ani si moc nestěžují. Řekla bych, že atmosféra tady je veselejší.
Jak vypadá Tvoje dovolená snů?
Jestli se ptáš na mou představu dovolené snů, pak asi takhle: tři týdny s rodinou někde stranou civilizace, buď hory, nebo ostrov, nebo kombinace obojího. Nemuset vařit (i když já vařím moc ráda), číst, spát do růžova, procházky, túry, plavání a hlavně spočívat na modlitbě, v Písmu a uctívání.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 7. března 2020 Foto: rodina Dohnalových
