„Uvěřit v Ješuu je společenská sebevražda,“ říká mesiánský žid

„Vyrůstal jsem v Galileji. Manžel mé matky nebyl mým pravým otcem a byl to tesař. Byl jsem pokřtěn v Jordánu Janem křtitelem před dosažením věku třiceti let. Všechno je to pravda, v Izraeli se to stává,“ směje se při stručném shrnutí svého životního příběhu Tal Robin, mesiánský žid, která v rámci své služby v organizaci Revive Israel často navštěvuje Českou republiku.  

Mohl byste tu krátkou verzi svého životního příběhu trochu rozšířit a vysvětlit? V jaké rodině jste vyrůstal?

Příbuzní z matčiny strany byli ortodoxní židé, rodina mého otce byla sekulární. Naše rodina byla kombinací těchto dvou tradic: Vyrostl jsem sice v sekulárním prostředí, ale s dědečkem z matčiny strany jsem chodil do synagogy, slavil jsem židovské svátky a poznával tak ortodoxní pohled na svět.

Narodil jsem se v Jeruzalémě, což sice není Betlém, ale není to od něj zas tak daleko. Moji rodiče se rozvedli, a tak jsme se přestěhovali do galilejského kibucu, kde žili matčini rodiče. Matka se pak znovu vdala. Když jsem uvěřil, nechal jsem se pokřtít v řece Jordánu a ten, kdo mě křtil, se jmenoval John Anthony (Jan Antonín).

Jak jste uvěřil v Mesiáše?

Pro mě je Mesiášem Ježíš, Ješua. Začalo to, když mi bylo třináct. Dostal jsem výtisk Nového zákona, ale nečetl jsem ho, protože židé Nový zákon zkrátka nečtou. V šestnácti jsem viděl evangelizační film Dobrý pastýř a Ješua se mi v něm velmi líbil, ale opět jsem si říkal, že pro mě jakožto pro žida to není. Později jsem měl kamaráda, který mi o Ješuovi vytrvale povídal asi 10 měsíců, ale já jsem to nechtěl poslouchat. Asi o dva měsíce později, tedy asi po roce, co se ten kamarád se mnou snažil sdílet evangelium, mi onemocněl bratr. Vzal jsem ho do nemocnice a tehdy jsem dostal od Boha zjevení. To byl začátek mé záchrany.

Proč nebyl Dobrý pastýř a Nový zákon pro vás?

Když žid uvěří v Ješuu, je to v očích židů zrada, vlastně společenská sebevražda. Pravděpodobně přijdete o rodinu i přátele, ortodoxní příbuzní pro vás budou truchlit, jako byste zemřeli. V Izraeli, v židovském světě, není jméno Ješua vnímáno dobře, je to skoro jako nadávka nebo kletba. Být křesťanem znamená být zrádcem.

Co bylo obsahem toho zjevení? A co se dělo pak?

Stalo se to na cestě z nemocnice, kdy jsem najednou v srdci věděl, že Bůh je a že je to Ješua. A uvědomil jsem si, že podle toho musím začít žít. Druhý den jsem zavolal svému kamarádovi, který se mi už deset měsíců snažil předávat evangelium, a vyzval jsem ho: „Pojďme si promluvit o Bohu.“ Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma měsíci, nechtěl jsem ho pak už vidět. Krátce jsme si promluvili, já jsem zavěsil a asi minutu nato mi volá zpátky: „Cos to říkal?“ – „No, myslím, že věřím.“ Když pochopil, že jsem měl zjevení, křičel a skákal radostí.

Další dva nebo tři měsíce jsem neměl Nový zákon (na ten, který jsem kdysi dostal, jsem zapomněl), a tak jsem si ve Starém zákoně četl Žalmy a Přísloví. Bůh si to použil, aby mě uzdravil, mluvil ke mně a obměkčoval mé srdce. Nový zákon jsem získal až později.

Jak reagovala vaše rodina a přátelé?

Otec si myslel, že jsem zešílel, a byl toho názoru, že už pravděpodobně nejsem ani Žid. Někteří přátelé mě opustili. Dva dobří přátelé mi zůstali. Jeden se ode mne asi na měsíc vzdálil, a pak se vrátil, protože můj život pro něj byl svědectvím. Matka jednoho mého blízkého kamaráda zavolala mojí matce a varovala ji, že je to nebezpečné, že jsem propadl sektě. Moji matku to znepokojilo, a tak si se mnou sedla a začala se mě vyptávat. Vysvětlil jsem jí to a ona se trochu upokojila. Nyní, po dvaceti letech, kdy pozoruje můj život, se začíná ptát a žádá mě o modlitby za různé věci. Začátek byl těžký, teď po letech ale rodina i přátelé vidí, že jsem se nezbláznil. Vidí dobré ovoce. Moje rodina, manželka a děti, to je dobré svědectví jak pro ně, tak např. pro sousedy.

Mají mesiánští židé v Izraeli stejná práva jako ostatní občané?

Mesiánští židé mají sice na papíře stejná práva, ale od extrémních, ultraortodoxních židů jsou pronásledováni – ti mají totiž vliv na ministerstvo vnitra. Například když se chtějí do Izraele přestěhovat židé, kteří věří v Ježíše, velmi pravděpodobně občanství nezískají. Rozhodně budou mít potíže a o tom, zda mohou v zemi zůstat, bude rozhodovat soud.

Teď už je to trochu lepší, ale ještě před deseti patnácti lety to bylo tvrdé. Byl za tím nedostatek vědomostí. Když jste někomu řekl, že jste mesiánský žid, nikdo nevěděl, co to znamená. Když jste řekli, že věříte v Ješuu, bylo to vnímáno negativně.

A co je dnes jiné?

Lidé mesiánským židům rádi pronajmou dům, protože mají dobrou pověst. V armádě se dostávají i do elitních jednotek. Zaměstnavatelé je rádi zaměstnají, protože je na ně spolehnutí.

Mění se to tedy díky jejich příkladnému životu?

Ano, především díky tomu. Odvádějí kvalitní práci, dobře se starají o své bydlení, jsou poslušní a pokorní.

Jak židé pohlížejí na evangelikální křesťany? Měli by křesťané přebírat židovské zvyky a slavit jejich svátky? Lze vztahovat biblická zaslíbení pro Izrael na církev? Celý rozhovor s Talem Robinem najdete v květnovém vydání mezidenominačního časopisu Život víry (www.zivotviry.cz).

Tématem květnového čísla je „Nedokonalý křesťan“: Jak se pozná zralý křesťan a proč se zralost nedá urychlit? Musím být vždy a ve všem dokonalý? Co je vlastně svatost? Články na toto téma si můžete přečíst v papírové podobě, ale také elektronicky (flip, PDF) nebo si je poslechnout (MP3). Stejně tak např. rozhovor s Waltem Heyerem, Američanem, který byl osm let trangenderovou ženou, úvodník Davea Pattyho „Pozor na to, co si přejete“ nebo článek nového slovenského ministra zahraničí Marka Krajčího. Více na www.zivotviry.cz.

Autor rozhovoru: Jakub Vrtaňa, překlad Lucie Vlasáková

Foto: archiv Tala Robina