Více než jednou jsem slyšel současné zastánce takzvaného evangelia prosperity, jak se odvolávají na Pavlův způsob užívání principu setby a sklizně, aby podpořili svůj pohled. Byl však Pavel skutečně zastáncem tohoto stanoviska?
Ve svých dopisech zmiňuje apoštol princip setby a sklizně dvakrát, když vyzýval křesťany ke štědrosti a obětavému darování peněz pro účely služby.
První případ nalezneme v Galatským 6, kde Pavel píše:
„Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje. Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry“ (Galatským 6:6–10).
V tomto kontextu odkazuje setba a sklizeň na štědrost v dávání. Tímto způsobem využívá Pavel tento princip i ve druhé pasáži. V 2. Korintským 9 má na mysli osobu, která sobecky užívá bohatství pro osobní prospěch:
„Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek… Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu“ (2. Korintským 9:6–8; 10–11).
Tato myšlenka setby a sklizně je, jak poznamenává John Stott, „principem řádu a konzistence, který je součástí veškerého života, materiálního i morálního.“ Je to něco, co Bůh zabudoval do reality. Pokud chcete žeň pšenice, musíte zasít přenici. Nemůžete zasít kukuřici a očekávat fazole. Dobré semeno vyprodukuje dobrou plodinu, špatné semeno špatnou. Stejně pravdivý je tento princip v našich duchovních životech. Zaséváte-li málo, málo i sklidíte. Naše činy nesou následky.
Bližší pohled na 2. Korintským 9 potvrzuje, že sklizeň, kterou měl Pavel na mysli, stejně jako v Galatským 6, není určena k hromadění osobního bohatství. Bůh zaručí hojnou žeň tomu, kdo štědře zasévá, aby měl křesťan „hojnost pro každý dobrý skutek“ – jmenovitě, aby mohl být ještě štědřejší, a to „vším způsobem“.
Zastánci evangelia prosperity, kteří argumentují slovy „pokud hodně dáváte, hodně dostanete – až si nakonec budete moci dovolit zlepšit svůj životní standard“, se nemohou legitimně odkazovat na tuto pasáž, nebo na Galatským 6, jak to často dělávají.
Abyste mohli dát více
Evangelium prosperity hlásá, že byste měli dávat, proto abyste dostali – a tím končí. Bible říká, že byste měli dávat, abyste dostali, a mohli tak dát dokonce ještě víc.
Pavel svými slovy bojuje proti strachu z dávání, který lidé prožívali. Báli se, že pokud dají, nebudou mít dostatek k naplnění svých vlastních potřeb. Ale Bůh slibuje hojně zaopatřit ty, kteří štědře dávají. Pavel chce zbavit Korintské strachu z toho, že štědré dávání je zanechá zbídačenými. Jeho slova jsou jasná: „Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar… [a] opatří a rozmnoží vaši setbu. . . [a] vším způsobem budete obohacováni.“
Znamená to tedy, že zastánci evangelia prosperity měli pravdu? Ne, musíme si položit otázku: s jakým cílem působí Bůh rozhojnění v životě křesťanského správce? Proč Bůh zaslibuje finanční hojnost těm, kteří štědře zasévají, tedy těm, kteří štědře a dobrovolně dávají druhým? Nechme promluvit samotného Pavla:
„A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek“ (2. Korintským 9:8).
„Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti“ (2. Korintským 9:10).
„Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu“ (2. Korintským 9:11).
Žádný apoštol prosperity
Hlavní myšlenkou je, že Bůh nepodnítí vaše srdce k dávání, aby poté selhal v poskytnutí zdrojů k vašemu zaopatření. Ale názor, že bychom měli dávat Bohu, aby nás osobně obohatil, s ohledem na naše pohodlí a kupní sílu, je Pavlovu učení cizí. Ten nevidí osobní bohatství jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek k vyššímu cíli – k pokračující štědrosti vůči lidem s potřebami.
Jestliže nyní štědře dáte, zjistíte, že Bůh nejenže zachová vaši touhu dávat, ale také rozhojní vaše zdroje pro ještě radostnější a slavnější dávání v budoucnu.
Takže ne. Pavel nebyl zastáncem moderního evangelia prosperity,
Autor: Sam Storms Člának vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Wikipedie – ilustrační
5 Komentáře
Eva Hájková
Díky. Myslím, že se na apoštola Pavla odvolával v tomto směru skutečně neoprávněně.
Mimochodem, prosperita je jinými slovy konjunktura. Po níž obyčejně přijde krize.
Karel Krejčí
Ve mně vzbuzuje rozpaky spojení slov evangelia a prosperity. Podstatu a význam evangelia chápu v první řadě tak, jak je uvedeno v Janovi 3,16. To nemá s prosperitou vůbec nic společného, ba naopak. K citovaným statím z Pavlových dopisů, týkajících se jak duchovních, tak materiálních témat je přidán výraz – evangelium. Já tedy zastáncem tohoto spojení nejsem. V tom, co Pavel v uvedených statích uvádí, je v podstatě vyjádřeno Boží myšlení, Jeho charakter, jak se dívá na Jím stvořený svět, jak nás vidí a posuzuje, k čemu nás vede atd. To se ale přece netýká jen věřících, ale všech bytostí i těch nevěřících. Je to jakýsi univerzální řád, který platí pro všechny a který můžeme vnímat a pozorovat kolem sebe. Dobro může a je schopen dělat nevěřící, stejně jako zlo (třeba i nechtěné) i věřící. Pro mně je na prvním místě zmiňovaný Jan 3,16, pak velká propast a teprve to ostatní.
Viliam Goga
Já Viliam na základě moci Boží která mi byla dána vám všem říkám že všichni jsme zhřešili a proto musíme všichni trpět až do své smrti .
Je to jediný způsob jak můžeme očistit svá
svědomí .
Proto je psáno :
Radujte se když na vás přichází utrpení .
Nevíte snad že musíte
jíst tělo páně a pít jeho krev ?
Co jiného znamená jíst tělo páně né li to že se máte držet Božího slova ?
Co jiného znamená pít krev páně né li to že máte mít účast na utrpení páně ?
Kdo nemá účast na utrpení páně nepije ani kalich páně .
Když apoštol Pavel říká abyste dávali potom vám tím přikazuje abyste sami sebe přinášeli jako živou oběť .
Co se vám snažím vysvětlit je že kdokoli činí skutky milosrdenství právě pro ty skutky které konaná potom ale trpí ale právě v tom utrpení je odpuštění .
Nemůžete si přeci myslet že když vše rozdáte že vám to žádné utrpení nezpůsobí . Naopak velice mnoho vytrpíte právě pro ty skutky milosrdenství které konáte .
Kdo nemá účast na utrpení páně nemůže vejít do Božího království .
O tom jsou slova apoštola Pavla .
Máte tedy být štědrý né proto abyste měli dostatek nýbrž proto abyste měli účast na utrpení páně .
Proto je psáno : Milosrdenství vítězí nad soudem .
PRK
Já bych to chápala tak, že jíst tělo Páně a pít jeho krev znamená, vírou se spolehnout na plné odpuštění a očištění od hříchu skrze oběť Pána Ježíše. V tom důsledku na otevření přístupu k Bohu Otci. Myslím, že k tomu nelze nijak přispět. Ani svou nápravou (ovocem pokání), ani utrpením. A přitom je to strašně důležité, úplně základní předpoklad.
Ale utrpení bych chápala jako pít jeho kalich. Nebo nést svůj kříž a následovat Krista.
Pán Ježíš některá utrpení odnímal, to se týkalo nemocí a zlých duchů. Ale co se týká bohatství, neustále narážím v evangeliích a epištolách na úplně nejzazší konec, kdy jsou blahoslavení chudí, kdy někdo má rozdat nebo rozdává majetek. Není to tam dokonce jako utrpení, ale jako gratulace. Naopak je tam mnohokrát varování před modloslužbou mamonu, milováním peněz, chamtivostí. Myslím, že to jde proti naší kultuře se základy ekonomiky volného trhu (jak může trh vyřešit vše, když platí blahoslavení chudí). Ale Pán Ježíš také řekl, že kdo něco dá, dostane mnohonásobně víc v tomto životě a život věčný v budoucím. Tak myslím, že nejde o zchudnutí společnosti ani jednotlivců, ale o společnou prosperitu, včetně ekonomické, v rámci celé rodiny víry.
Petr Adamec
Vnímat evangelium jako prioritně prostředek obohacení je ošklivá hereze. Jde samozřejmě o spásu a vztah s Bohem. Ovšem druhý extrém je materiální věci zcela vyčlenit ze spásy a učit, že s oblastí peněz nemá spása v Kristu společného vůbec nic. Spása je jistě všezahrnující – zahrnuje celý svět-všechny oblasti života. Samozřejmě časnost je méně než věčnost. Ovšem nemohu tu časnost prohlásit za úplně nepodstatnou a spásy se netýkající. To Boží království je mezi námi tady a teď. Jihoamerický chudák ve slamu potřebuje samozřejmě prioritně hlavně změnu srdce a odpuštění hříchů, ovšem jeden z kroků postupu spásy u něj asi bude i zaměstnání a záchrany od bídy – určitá prosperita.
Definovat evangelium prosperity jen jako sobecké materiálno je zjednodušení.