Ve čtvrtek 16. června se poprvé od osudné střelby sešli zaměstnanci organizace Salt Company. O tyto verše se s nimi podělil jejich ředitel Sol Rexius.
Minulý týden jsem měl tu smutnou povinnost – plánovat a mluvit na pohřbech obětí vraždy, které se konaly hned po sobě. Byl to nejhorší týden mého života.
Možná jste zachytili zprávu, že ve čtvrtek 2. června Johnathan Whitlatch zastřelil na parkovišti u kostela Eden Montangovou a jednu z jejích blízkých kamarádek, Vivian Floresovou, když šly na naši první letní bohoslužbu pro vysokoškoláky. Poté obrátil zbraň proti sobě.
Jakmile prvotní zmatek z celé situace opadl, dostavily se pocity zármutku a bolesti. Zemřeli tři lidé. V kostele. Jak? Proč? A co teď?
Z právního hlediska se jednalo o dvojnásobnou vraždu a následnou sebevraždu.
SOUVISEJÍCÍ – Můj boj s depresemi
V biblickém termínu se tomu říká údolí stínu smrti.
Ještě jsem tímto údolím neprošel. Ale kráčím a Bůh mi nějak každý den vychází vstříc s novou ranní dávkou milosti a denním chlebem na cestu, kterou mám před sebou. Učím se důvěřovat Božím zaslíbením, která se nacházejí v Bibli.
Mnoho věcí v životě má hmotnostní limit – trampolíny, mosty, kola, skateboardy. Pokud tuto nosnost překročíte, ohnou se, prasknou a zřítí se. Boží zaslíbení taková nejsou. Nemají žádný hmotnostní limit. Nikdy se nezlomí. Dokonce se ani neohnou. Vydrží veškerou váhu, kterou na ně naložíte – a nejen tu vaši, ale i váhu celého vašeho společenství. Dokonce i tíhu celého světa.
Zde jsou některé ze zaslíbení, o která jsme se jako společenství v těchto náročných dnech opírali.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
A dají mu jméno Immanuel (což znamená Bůh s námi). (Mt 1,23)
Týden před touto událostí jsem četl knihu Managing Leadership Anxiety od Steva Cusse. Netušil jsem, jak aktuální to bude. Jedna myšlenka mi utkvěla v paměti a pomáhá mi v těchto temných dnech: „Ježíš vás předešel.“ Kdykoli vstoupíte do složitého, matoucího nebo bolestivého období svého života, je užitečné si vzpomenout – Ježíš vás tam předešel.
V době střelby jsem byl na druhém konci města, kde jsem trénoval baseballový tým svého syna. Stál jsem na hřišti, přijal několik telefonátů a pak jsem zvedl oči a uviděl policejní auta, jak se řítí po dálnici. Běžel jsem ke svému autu a vydal se za nimi. Když jsem se blížil ke kostelu a blikajícím světlům tragédie, napadlo mě jediné: Ježíš tam byl. Nebyl jsem tam, když se to stalo, ale Ježíš ano. Protože Ježíš je Immanuel. On je tam vždycky.
Byl tam, když jsem shromáždil více než 100 studentů v naší posluchárně, abych jim řekl, že právě zemřeli tři lidé.
Byl tam, když se studenti, zaměstnanci a poradci shromáždili v kampusu Státní univerzity v Iowě, aby se vzájemně sdíleli s traumatem, který jsme všichni prožili.
Byl u toho, když jsem se sešel se dvěma rodinami ve dvou pohřebních ústavech, abych naplánoval dvě vzpomínkové bohoslužby za jejich milované dcery a sestry.
SOUVISEJÍCÍ – Charles Spurgeon věděl, co obnáší život s depresemi
Byl u toho, když se ve středu v našem kostele sešlo tisíc lidí na prvním pohřbu, aby se společně sdíleli s bolestí a na stejném místě, kde zranění začalo, nastoupili na cestu uzdravení.
A byl u toho, když jsme to ve čtvrtek všechno zopakovali.
Ježíš tu byl pro mě v každém okamžiku a na každém kroku nejhoršího týdne mého života. A až přijde den, kdy budete čelit nejhoršímu týdnu svého života, bude tam pro vás také.
Blahoslavení truchlící, neboť oni dojdou potěšení. (Mt 5,4)
Truchlení se nejeví jako požehnání, ale pokud má Ježíš pravdu – a on ji má – pak je. Truchlení je požehnání a smutek je dar. Není to dar, který je zábavné rozbalit, ale je to užitečná součást procesu uzdravování. Truchlení nám umožňuje začlenit tragédii do naší lidské zkušenosti. Stává se součástí našeho příběhu.
Truchlení pro mě bylo plánované i neplánované, rituální i spontánní. Existují určité obřady určené pro truchlení, jako jsou modlitební shromáždění, smuteční obřady a pohřby. Ale jsou i ty neplánované, jako třeba pláč uprostřed porady zaměstnanců, protože vás tíha ztráty zasáhne z ničeho nic. Každý truchlíme v jinou dobu a jiným způsobem, ale truchlení není problém. Truchlení odhaluje vaši duši, která vám říká, že máte problém.
Truchlení se nezdá být požehnáním, ale pokud má Ježíš pravdu – a on ji má – pak je.
Není jen v pořádku truchlit – truchlení je svaté. Blahoslavení jsou ti, kdo truchlí.
A nezapomeňte, že truchlením to nekončí, protože máme zaslíbení: „Neboť budou potěšeni“. Někdy tato útěcha přichází jako pokoj na úrovni duše, který převyšuje naše chápání, takový druh pokoje, který může dát jen Bůh. Častěji však tato útěcha přichází ve formě přítele, který s vámi sedí v tichu a nechá vás smočit svou košili vašimi slzami.
Někdy Bůh posílá pokoj, někdy posílá lidi.
SOUVISEJÍCÍ – Papež předkládá kněžím dopis oběti zneužívání. „Moje duše je rozervaná na kusy“
Za posledních deset dní nám svou podporu a službu nabídlo nespočet utěšitelů – členové církve, kteří se modlili za naše zaměstnance, místní podniky, které rozdávaly zboží a nabízely služby, poradci, kteří si našli čas, aby se mohli setkat s traumatizovanými studenty, policisté, kteří se starají o naši truchlící komunitu, zatímco také truchlí, pastoři a vedoucí z celé země, kteří nabízejí modlitby a vedení. Všem viditelným i neviditelným utěšitelům, kteří s námi kráčeli, děkujeme.
Světlo svítí ve tmě a tma ho nepohltila (Jan 1,5)
V pondělí po střelbě nás plán na čtení Bible, který jsme připravili v našem sboru, přivedl k pasáži zaznamenané v Evangeliu Jana 1. Nemohl jsem se dostat přes pátý verš. Je světlo a je tma a je vítěz a není to tma. Existuje tisíc aplikací tohoto verše, ale chci se s vámi podělit o jeden způsob, jak se naše společenství v tomto verši našlo hmatatelnou oporu.
Pro některé z nás (jako jsem i já) bylo prvním instinktem „nikdy se nevracet“ na místo, kde se to stalo, abychom se vyhnuli temnotě tohoto fyzického místa. To byla jedna z mých prvních myšlenek: „Na tomto místě už nikdy nebudeme dělat setkání pro vysokoškoláky.“ To byla první myšlenka, která mě napadla.
Ale místo toho, abych se tomu vyhýbal, jsem byl povzbuzen, abych tento prostor vykoupil a znovu získal ve jménu Ježíše. A tak jsme týden po této události šli s manželkou do kostela s některými z těch, kteří tam 2. června byli, abychom se na tomto místě modlili, zpívali a procházeli procesem uzdravení. Dokonce jsme procházeli tímto prostorem a žádali lidi, aby vyprávěli své zážitky z oněch děsivých okamžiků. Byl to fyzický čin, který ukázal duchovní pravdu z Janova evangelia 1,5. Tvrdohlavě odmítáme nechat temnotu, aby se zmocnila našich srdcí, naší služby, nebo dokonce našeho parkoviště.
Pokud Bůh dokáže proměnit nástroj mučení – kříž – v symbol naděje a uzdravení pro celé generace, může něco krásného udělat i s naším parkovištěm.
Je to svaté místo. Toho se nehodláme vzdát. Světlo zvítězilo.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Sol Rexius Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 23. června 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
