Když se řekne „tradiční sbor“, asi první co se vybaví, je styl hudby, starší věkové složení nedělních bohoslužeb, možná styl kázání… nevím, každý má asociace trochu jiné. Skoro vždy se ale vybaví nějaká vnější forma. „Netradiční sbor“ se v těchto zjednodušujících vzorcích pak vyznačuje mladším složením posluchačů, moderním stylem hudby, používáním současné techniky, možná i větší otevřeností vůči nevěřícímu světu, kterému se podřizuje styl bohoslužeb atd.
Jednou z charakteristik netradičních sborů evangelikálního střihu je jejich inspirace v církvích především v USA. Jména jako R. Warren, B. Hybels, A. Stanley, T. Keller a další jsou dobře známá i u nás. Na jednu stranu je jen dobře, že hledáme inspiraci u těch, kdo inspirující jsou, zároveň ale, když vidíme statistiky z amerických evangelikálních sborů (jiné neznám, proto nesrovnávám), pak zjišťujeme, že jsou na tom v podstatě jako my a někdy i hůře (např. v počtu rozvodů). Jaký je z toho závěr? Máme se přestat inspirovat? Nikoli! Závěr je, že nové a zajímavé formy nemohou změnit naše srdce a přiblížit nás k Bohu. Mohou nás k Bohu nasměrovat, ale nikoli změnit.
Měl jsem možnost být ve Willow Creek, kde káže B. Hybels, stejně tak v Redeemer Church, kde kázal T. Keller a jedním slovem – paráda. Jenže pár hodin na to opět přišla ta samá pokušení, opět se zjevili ti samí démoni. Jsem si jist, že by se zjevili, i kdybych tam chodil každou neděli. Zjevili se úplně stejně, jako když jsem byl ve sboru, kde sedělo pět lidí a na harmonium hrála jedna skoro slepá sestra stylem „občas trefím akord“. A nebo když jsem pozdvižen na duchu odcházel z bohoslužeb Taize.
Proč to píšu? Nikoli proto, abych shazoval něčí snahu hledat nové formy a nebo snahy po hledání nových forem církve (byl bych sám proti sobě). Mimochodem zde je dobré připomenout, že v Bibli nenajdete, jaká je ideální forma církve. Nic a nebo jen málo se dočtete o délce a stylu kázání, o stylu hudby, o liturgii, o službě dětem, o oznámeních, dokonce i o zřízení církve atd. Jedná se o oblasti kulturní a ty jsou církev od církve jiné. Dočtete se ale o principech, kterými jsou proměna osobnosti, láska, otevřenost, vyznávání hříchů, svědectví světu atd. Třeba dodat, že principy a hlavně jejich naplňování je to, o co v životě křesťana běží. Zároveň se jedná o nesnadnou cestu a je jedno, na jakém jste sboru.
Jak to souvisí s tradičními a netradičními sbory? Tradice vznikala tak, že se v určité době a situaci určitá forma ukázala jako pomoc při uctívání Boha a při svědectví světu. Byla určitou cestou, která ukazovala (v ideálním případě), ke Kristu. Problém nastal, když se z tradice místo cesty stal cíl a když tradice začala dávat větší jistotu, než ten, na koho měla ukazovat.
