Pro americké křesťany neexistuje naléhavější otázka, než zjistit, co je špatného na církvi a jak mohou napravit její pošramocenou pověst? Podle Kellera téměř všichni souhlasí s názorem, že na církvi je něco radikálně špatně. V sérii článků pro portál Life in the Gospel se konzervativní teolog rozhodl analyzovat důvody úpadku církve na Západě a nabídnout možnou cestu vpřed.
Podle Kellera je nemožné nevidět, jak Kelleyho analýza úpadku tradičních protestantských církví souhlasí s Machenovým pohledem. Machen řekl, že církev opouští principy, které jsou pro křesťanskou víru jedinečné. Místo toho se církev stala agenturou sociálních služeb a politickým lobbistickým blokem, který vykonával funkce, které by mohly být mnohem lépe prováděny sekulárními organizacemi.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Úpadek církve na Západě. Jaká je cesta ven? (část 2.)
Není proto divu, že ve Spojených státech nastal jejich úpadek. Církve tradičního protestantského proudu nenabízely lidem nic, co by sekulární kultura a její instituce nemohly nabídnout. Pokud chci pracovat pro inkluzi a spravedlnost, existuje mnoho způsobů, jak to udělat. Proč musím v neděli ráno vstávat nebo se připojit ke křesťanské církvi se všemi povinnostmi, abych to mohl dělat?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Existoval však ten hlavní důvod poklesu tradičních církví, který byl zřejmý až o desetiletí později. Historik George Marsden tvrdí, že protestantská církev hlavního amerického proudu se spojila se sekulárním morálním konsensem, který byl ze své podstaty nestabilní. Když začal ustupovat, začal se to projevovat také u tradičních denominací.
Po druhé světové válce se Amerika stala světovou vojenskou a ekonomickou velmocí. Tamní populace rychle rostla, stejně jako příjmy a bankovní účty. Všechno to vypadalo jako triumf „amerických hodnot“. Zdálo se, že v společných morálních standardech panuje jednota. Neexistovalo nic jako „kulturní války“ současnosti – morálka byla považována za zjevnou a danou.
Marsden však zaznamenává, jak zdánlivě sjednocená a optimistická padesátá léta obsahovala silný proud pochybností, že se Spojenými státy není něco v pořádku. Přední intelektuálové tvrdili, že materialismus a populární kultura proměňují Američany v konformisty, ozubená kola ve velkém stroji.
Timothy Keller konstatuje, že svoboda člověka se stala individualistická a autonomní. Člověk se stál zákonem sám pro sebe. Přitom historicky bylo vždy chápáno, že lidské štěstí a smysl života nelze dosáhnout ve snaze najít vlastní individualistické naplnění, ale při hledání rodinného či komunitního štěstí.
Na konci padesátých a na začátku šedesátých let zaplavil americkou společnost proud knih, který občany nabádal k tomu, aby se nenechali ovlivňovat rodinami a místními komunitami a nedali si diktovat, jaké hodnoty mají následovat. Skutečnými a plnohodnotnými osobami se stávají pouze tehdy, když opustí morální předpisy ostatních a objeví své vlastní. Marsden se však ptal, že pokud se člověk zbaví tradic a očekávání společnosti, co pak nahradí toto vyprázdněné místo?
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Co se můžeme učit od rané církve?
Podle Kellera jedinou významnější osobností, která tehdy začala bít na poplach, byl významný spisovatel a novinář židovského původu Walter Lippman. Ten v roce 1955 napsal knihu, ve které tvrdil, že jeho liberální kolegové se pokoušejí dosáhnout veřejného konsensu založeného na zděděném principu.
Tvrdil, že liberální americké hodnoty – stejná důstojnost všech lidí, svoboda svědomí, myšlení a projevu, důvěra ve vědu a rozum – nejsou výdobytkem vědy. Původně byly tyto americké myšlenky založeny na transcendentních morálních standardech a vyšším „univerzální řádu“.
Lippmann měl podle Kellera pravdu, že původní „americké hodnoty“ pocházely z dohody mezi křesťany, kteří věřili, že jde o biblické učení, a osvícenskými mysliteli, kteří věřili v „přirozený zákon“ – transcendentní, morální řád ve vesmíru, který bylo rozpoznatelné lidským rozumem a reflexí. Ale v roce 1955 byl americký moderní liberální establishment z Lippmanna zděšen. Jeho knihu negativně hodnotili a odmítli s tím, že návrat k víře v Boha nebo přirozený zákon je nebezpečný a zcela zbytečný.
Je zajímavé, že Lippmannovu knihu odmítl také přední intelektuál hlavního protestantského proudu, Reinhold Niebuhr. Niebuhr, přesně jak Machen předpověděl, přizpůsobil víru světské vědě. Napsal, že „my“ moderní protestantští věřící „nevěříme na narození z panny a máme potíže s fyzickým vzkříšením Krista.“
V Bibli byly věci, které moderní světští lidé nemohli přijmout, a liberální protestanti je proto také odmítli. Standardem pravdy, jinými slovy, nebylo nadpřirozené zjevení, ale místo toho světské praktické myšlení. Bible už podle Kellera neurčovala, co je v sekulárním, moderním pohledu správné a co špatné – sekulární moderní pohled určoval, co je v Bibli správné nebo špatné.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 11. listopadu 2021 Foto: CC Search – Timothy Keller
4 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, v křesťanství je něco špatného. Můžeme si uvést konkrétní příklad, který se již týká beze zbytku každého a tím je reakce na covidovou pandemii. Zde může pozorovat velké pokrytectví křesťanských zásad. Jestliže „praktikující“ křesťan půjde se zdravotním problémem ke svému lékaři, bude připraven na to, že bude dotazován na možné příčiny dané nemoci – tedy, budou hledány různé pravděpodobnosti, které stojí za vznikem té či oné nemoci a lékař zjistí diagnozu a určí způsob léčby, případně postup dalšího vyšetření. Je to zjednodušené, ale v principu to tak probíhá. To je v pořádku. Na základě příčin je zjišťována a upřesňována nemoc. Vztaženo k současné době, křesťané opustili tento Boží princip nejen v tělesné, ale především v duchovní oblasti s alibismem k sobě, protože by si museli položit a odpovědět na hluboké otázky, které jsou namířeny proti zjednodušeným výkladům Písma a praktickým uplatňováním nebo spíše neuplatňováním jeho zásad. Pamatuji si, že kdysi dávno, byly při prvomájových slavnostech a nejen při nich, symbolicky vypouštěny „holubice míru“. Mám zato, že i když ona doba již dávno pominula, tato forma „pacifismu“ stále přežívá a stejně jako svět nezměnila tehdy, nezmění jej ani v současnosti.
Je možné, že by se křesťané za Písmo spíše schovávali, než aby jej použili jako nástroj k odhalování lží a praktik tohoto světa?
Eva Hájková
V Bibli by lidé neměli hledat rozumové poznání, ale moudrost. Dnes jsem náhodou našla citát z J.A. Komenského:
„Kdokoliv tedy vstoupí do tohoto božího ráje, do Bible, měl by vstupovat s nejpevnějším předsevzetím přimknout se ke stromu života. Kdo chce pochopit Boha skrze Bibli rozumem, nedojde života, kdo však ochutná plodů stromu života, najde život.“
Karel Krejčí
Ano paní Hájková, uvedený Komenského citát je nepochybně moudrý. Ale pokud je adresován mě k zamyšlení – jistě, proč ne – tak zde převážně vyjadřuji a kladu důraz nejen na víru a na to, co není viditelné, ale i na to, co je viditelné a lze právě posuzovat rozumem. Obojí dvojí jistě hraje v našich životech nepostradatelnou roli. Taktéž kladu důraz ne na biblické citáty, ale na samotný život, který nelze nijak a ničím specifikovat nebo nějak zarámovat. Problém je v tom, kde má každý jednotlivec vytyčenou hranici, kam si dovolí rozumově zajít, aby se nedostal do rozporu s Písmem a neuvedl ve zmatek sám sebe. O tom se zmiňuje apoštol Pavel a rozhodně tuto skutečnost nepodceňuje a přikládá jí velkou důležitost. Ano, Boha nelze pochopit rozumově, ale jeho vůli lze pozorovat ve všem, ač se nám to zdá sebevíce absurdní, ale je to tak.
Eva Hájková
Myslím si, že J.A. Komenský viděl jakési paralely mezi (samotným) životem (tedy prožíváním současnosti) a různými výjevy z Bible. On sám prožíval biblické příběhy, zejména ty starozákonní, velmi osobně. V porobení českého národa Habsburky spatřoval babylónské zajetí a ve švédském králi Kýra vysvoboditele. Když Švédové vítězili, tak se radoval a psal na ně vítězné ódy plné biblických citátů a odkazů na biblické proroky.
Máte pravdu, možná sám sebe uváděl ve zmatek, neboť švédský král nebyl tím, koho on v něm viděl. Nicméně asi měl aspoň nějaký čas pocit, že žije. Vždyť když nějaký člověk něco silně emocionálně prožívá, tak říkáme: On tím žije!
A když člověk něčím žije, tak není suchar ani mrtvola. Byť se Komenský mohl mnohým lidem jevit jako blázen.