Pro americké křesťany neexistuje naléhavější otázka než tato: Co je s americkou církví špatně a jak lze obnovit její život a službu?
Prakticky všichni se shodují, že s církví je něco radikálně špatně. Uvnitř církve panuje větší polarizace a konflikty než kdykoli předtím, což vede všechny strany ke shodě, že církev má vážné problémy. Navenek novináři, sociologové a všichni ostatní pozorovatelé naříkají nebo oslavují početní a institucionální úpadek i pokles vlivu církve. Musíme najít novou cestu vpřed – k duchovní, teologické a institucionální obnově – dokud křesťanská církev nebude opět vzkvétat, dokud nebude růst tím, že bude oslovovat lidi pravdou, sloužit a měnit je láskou.
Nejlepší metodou pro pochopení cesty vpřed je začít vyprávěním příběhu úpadku americké církve.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller hájí rozhodnutí pojmenovat po něm apologetické centrum
Poslední rozkvět
Americká církev se po druhé světové válce zdála být silná a vzkvétající. V roce 1952 rekordních 75 % Američanů uvedlo, že náboženství je v jejich životě „velmi důležité“. V roce 1957 více než 80 procent respondentů uvedlo, že náboženství „může odpovědět na dnešní problémy“. Příslušnost k církvi v 50. letech 20. století stoupla z 55 % na 69 %. V letech 1950-1960 se počet obyvatel USA zvýšil ze 150 na 180 milionů, což byl rekordní nárůst, k němuž přispěl poválečný baby boom. Koncem 50. let 20. století navštěvovala pravidelně kostel téměř polovina všech Američanů. To bylo nejvyšší procento v historii Spojených států.
Prakticky všichni se shodují na tom, že s církví není něco v pořádku.
Dalším pozoruhodným rysem tohoto náboženského vzestupu bylo to, jak byl všudypřítomný. Zdálo se, že náboženství vzkvétá ve všech třídách, rasách, regionech a denominacích. Zdálo se, že katolicismus konečně vstupuje do hlavního kulturního proudu, že už není jen etnickou církví dělnické třídy. Arcibiskup Fulton Sheen měl v rozhlase a televizi velký počet příznivců. Afroamerická církev se dostala do popředí velkých sociálních změn v rámci hnutí za občanská práva, které vedl Martin Luther King ml. Dokonce i konzervativní bílí protestanti byli na vzestupu díky nebývale úspěšné službě Billyho Grahama, který byl součástí nové aliance organizací a vůdců, kteří se snažili odlišit od fundamentalismu a své hnutí nazývali „evangelikalismus“.
V nejlepší kondici byl protestantismus hlavní linie, který tvořily metodistická, luteránská, episkopální, presbyteriánská a Sjednocená církev Kristova (kongregační) denominace. Jejich budovy stály v centru téměř všech historických center měst, jejich školy a instituce měly nejvyšší prestiž a jejich nadační fondy byly obrovské. Dokonce i jejich teologové, jako například Reinhold Niebuhr, byli uznávanými veřejnými intelektuály, kteří se hojně objevovali na obálkách časopisu Time a v televizi.
Církev v úpadku
Tento zdánlivý vrchol však téměř okamžitě vystřídal bezprecedentní úpadek církve, který začal nejprve v hlavní linii. Z nejvyššího počtu 3,4 milionu členů v polovině šedesátých let klesl počet členů episkopální církve do začátku devadesátých let na 2,4 milionu. V roce 2019 zaznamenala 1,6 milionu členů. Presbyteriánská církev hlavní linie měla v roce 1965 4,25 milionu členů, ale v roce 2000 jich bylo už jen 2,5 milionu a v roce 2020 1,25 milionu.
Podobný strmý pokles vykazují i další velké denominace. V polovině 70. let 20. století bylo jasné, že se děje něco, co se nikdy předtím nestalo: „Poprvé v dějinách [národa] přestala většina hlavních církevních skupin růst a začala se zmenšovat… Většina těchto denominací rostla nepřetržitě od koloniálních dob… Nyní se začaly zmenšovat, čímž se obrátil trend trvající dvě století.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Timothy Keller Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 23. únor 2023 Foto: Redeemer – Tim Keller
