Americký presbyteriánský pastor se zamýšlí nad úlohou křesťanství v dnešní politice. Křesťané nemohou předstírat, že se mohou vyhnout politice a jednoduše „kázat evangelium,“ tvrdí ve svém komentáři pro NY Times.
„Ti, kdo se vyhýbají všem politickým diskusím a angažovanosti, v podstatě podporují sociální status quo,“ argumentuje Keller a poukazuje na situaci v americké církvi na počátku 19. století, kdy mnozí věřící nevystoupili proti otroctví, protože to bylo „zpolitizované“. Keller podotýká, že tímto postojem ve skutečnosti otroctví podporovali.
Související: Keller: Rasismus je hříchem proti Božímu stvoření
Na osobnostech, jakými byli Josef a Daniel, dále ukazuje fakt, že věřící zastávali důležité funkce v pohanských vládách. Lepší školství a justice si vyžadují politickou angažovanost a tak, jak to křesťané dělali v minulosti, by v tom měli pokračovat.
Související: Tim Keller prosí o modlitby před léčbou rakoviny
Přestože se věřící mohou aktivně zapojit do politiky, neměli by identifikovat církev nebo náboženství s politickou stranou. Může to totiž vytvořit dojem, že k obrácení nepatří jen věřit v Ježíše, ale také členství v straně. Z církve to pak dělá jen další organizaci usilující o moc. Dalším argumentem je podle Kellera důvod, že politika není vždy založená na biblických principech, ale také na „praktické moudrosti“.
„To neznamená, že církev nikdy nemůže hovořit o sociální, ekonomické a politické realitě, protože Bible o tom často mluví. Rasismus je hřích, který porušuje druhé ze dvou velkých Ježíšových přikázání „milovat svého bližního“.
Spoluzakladatel křesťanského konzervativního portálu The Gospel Coalition na podzim 1989 založil v New Yorku se skupinou 15 lidí sbor Redeemer, který se scházel v bytě. V roce 2016 již sbor založený na Manhattanu pořádal každý víkend osm bohoslužeb s průměrnou účastí více než 5 000 lidí.
Keller, který je označován za „nejúspěšnějšího evangelistu ve městech“, v současné době slouží jako předseda misijní organizace Redeemer City to City a pomohl založit více než 500 sborů v desítkách nejvlivnějších měst na světě.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 23. září 2020 Foto: Redeemer – Timothy Keller
11 Komentáře
Karel Krejčí
Lež má krátké nohy …
Oba američtí pastoři, jak Mac Artur, tak Tim Keller si navzájem odporují. Ten první nabádá k nerespektování světských nařízení, ten druhý naopak k jejich účasti. Není nejjednodušší držet se „svého kopyta“? 🙂
Otakar Vožeh
John MacArthur určitě nenabádá k nerespektování světských nařízení. Je to jen v případě, kdy světská autorita omezuje Církev v tom, co Církev považuje před Pánem za podstatné . . . například shromažďování.
Karel Krejčí
Nepochybně máte pravdu, má poznámka je značně nadnesená a odlehčená. Ovšem stejně tak si přiznejme, že přinášející a spíše stupňované problémy spojené se současnou epidemií prozrazují, že tato společnost je opravdu nemocná a jistě ji nevyléčí církevní shromažďování i přes světské zákazy. Problémy jsou nepochybně daleko hlubší a větší přínos by byl, kdyby se jimi začaly zabývat jak církve, tak svět. Modlení je nepochybně potřebné, ale stejně tak je třeba začít opravdu konat ve jménu Krista a obviňovat svět z jeho hlubokého a stále se stupňujícího odpadnutí od Boha.
pavel v
Obviňovat svět z odpadnutí od Boha nic neřeší – ti lidé by vás jednoduše neposlouchali. To je to jediné, čeho byste dosáhl. U těch, kdo mají k církvi averzi, byste dosáhl jen zostření té averze. Logické je ptát se, proč k odpadnutí došlo, kde se stal chyba, co je potřeba dělat jinak. Albert Einstein je autorem známého výroku, že když 100krát uděláme věc nějakým způsobem, nemůžeme ve 101. případě očekávat, že se dostaví jiný výsledek.
Jsem přesvědčen, že na počátku byl úspěch a růst církve dán atraktivitou křesťanského života. Lidé viděli, že křesťané žijí radostně a chtěli na tom mít svůj podíl. Život v křesťanském společenství je velice příjemný. Například v některých částech Švýcarska dodnes lidé nezamykají své domy a auta, protože svým sousedům věří. A naopak, existují rozvrácené státy sužované občanskou válkou, kde je člověk člověku vlkem.
Svět se od doby prvních křesťanů nesmírně změnil. Díky komunikačním technologiím se z něj stala veliká vesnice. Misijní metody prvních křesťanů v něm už nemohou fungovat. Křesťané dnes však mají jiné možnosti. V mnoha zemích funguje demokracie – vláda lidu. My, prostí lidé, jsme dnes vládci. A je v našich možnostech zvolit si takové představitele, kteří budou pro společnost vzorem, kteří ji budou kultivovat. Jde o to, aby se poctiví lidé spojili a vytěsnili ze svého středu manipulátory davu, kteří pomocí lží vyvolávají nenávist, aby společnost rozštěpili a mohli nad ní vládnout (Stalin, Hitler, Gottwald). Nemůžeme očekávat žádné zlepšení, dokud v čele společnosti budou soudem uznaní lháři odmítající se omluvit. Když vysoce postavený politik řekne, že „všetkí kradnů“, říká tím, že krást je normální a kdo to nedělá, je naivní hlupáček. Stěží lze očekávat, že všeobecnou nápravu věcí liských vezmou do rukou lidé, jejichž bohem je konzum. Je na nás, křesťanech, abychom využili svobodu a ujali se úkolu ozdravení společnosti. Pokud se nám to podaří, budou nám lidé znovu věřit.
Otakar Vožeh
Určitě stojí za povšimnutí a za zamyšlení, že uváděné příklady Božích lidí v politice jsou výlučně postavy ze starozákonních Písem. Mluvit do politiky a do společenských otázek je pro Církev a pro věřícího člověka určitě v pořádku. Zrovna tak pomáhat potřebným – především v řadách Církve. Novozákonní Písma (Pán Ježíš, apoštolové, Církev) nás však nevedou k nějaké organizované politické angažovanosti.
pavel v
Tim Keller nežádá, aby se církev politicky angažovala, ba přímo to zavrhuje. Křesťan by se měl občansky angažovat zcela nezávisle na církvi. Nikdy by v politice neměl vystupovat jako reprezentant církve, ale vždy jen sám za sebe.
Lidé v Ježíšově době, kdy vznikala novozákonní Písma měli úplně jiné mocenské postavení, než máme my dnes. Vesměs měli nulový politický vliv, zatímco my jsme díky demokracii vládcové ve své zemi. A jako vládcové také budeme jednou skládat účty ze svého vladařského úřadu. Kolik křesťanů si uvědomuje svoji odpovědnost?
Karel Krejčí
Pavle v, rozhodně není mým úmyslem vyvolat zde nějakou nekončící přestřelku názorů, ale zrovna Vy máte snahu ve velké většině převádět povětšinou duchovní diskuse na pole politiky a ze světského pohledu i když, jako by oděno do křesťanského hávu. Mou poznámku neberte jako nějakou negativní výzvu, ale pouze jako jakési „šťouchnutí“
pavel v
Problém je v tom, že já nedělám rozdíl mezi „duchovní“ a politickou diskuzí. Podle mého život člověka by neměl být rozdělen na jakousi duchovní sféru a na sekulární sféru, po které Bohu nic není. Já věřím, že cokoliv konáme, by mělo vycházet z Kristova učení. Tim Keller zde ukázal, že když se někteří křesťané politiky štítí, jsou s Kristovým učením v rozporu. Nemyslím si, že poklitika by se měla stát smyslem života, ale její ignorování je závažný prohřešek.
Karel Krejčí
Budiž.
V Efezským 4,12 je jasně řečeno, že naším posláním je, vybudování těla Kristova. Co s tím má společného zasahování do politiky a chodu tohoto padlého světa? To je pouze silně zkreslené a zdeformované „učení“, jehož počátkem je již samotná doba apoštolů, kdy Jan varuje před falešnými učiteli a proroky. Největší podíl má ŘKC, která geniálním způsobem propojila padlý svět s Kristovým učením. Postupem času se stal z tohoto spojení výhodný byznys pro obě strany. Toto pojetí stále přetrvává i do dnešní doby a daří se mu docela dobře. Jenom ten kýžený výsledek je pro obě takto chápající strany v nedohlednu. Snad to ale ani není podstatné … ?
David Brož
„K Vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět doma se založenýma rukama“ (E. Burke). To sice není z Bible, ale je to historií ověřená pravda.
Paloma
Přesně. Proti obchodu s otroky bojoval Wilberforce v anglickém parlamentu 20 let. Viz http://wilberforce.cz