Americký teolog a zakladatel newyorského sboru Redeemer se ve svém článku zamýšlí nad tím, jak by církev ve 21. století měla evangeliem zasáhnout okolní společnost. Keller se pro inspiraci dívá se ranou církev, kdy první následovníci Krista před Konstantinem byli tvrdě pronásledováni za to, že byli příliš exkluzívní, příliš úzcí ve svém smýšlení a tak velmi odlišní, a přesto všechno církev rostla.
Autor několika bestsellerů to nazývá efektivní „misijní setkání“ s římskou společností. Došlo ke srážce dvou odlišných světů, ale křesťanství se pro získání více přívrženců nepřizpůsobilo okolní kultuře, ale zároveň ani nezůstalo malou uzavřenou komunitou. Křesťanství kritizovalo a konfrontovalo svět kolem sebe a věřící pro své postoje trpěli, ale tato jejich víra přesvědčila mnoho lidí a přitahovala nově obrácené, kteří denně rozšiřovali komunitu křesťanů.
SOUVISEJÍCÍ – Popíral jsem smrt a ve vzkříšení jsem věřil jen napůl, říká Keller ke svému zápasu s rakovinou
Podle Kellera je zřejmé, že v dnešní západní společnosti jsou křesťané opět považováni za příliš exkluzivní s úzkým myšlením, což může vést také ke ztrátě práce ve vládní, akademické či korporátní oblasti.
Křesťané se ve své misijní práci musí vyvarovat myšlení, že efektivní evangelizace povede k rychlému a dynamickému růstu nebo k trvalému úbytku s jen velmi malým dopadem pro okolí. Keller jako příklad stručného souhrnu misionářské dynamiky v rané církvi dává pasáž z 1. Petra 2, 11–12, která říká, že někteří mimo církev křesťany obvinili a pronásledovali, zatímco jiní viděli jejich dobré skutky a oslavovali Boha.
Druhým důležitým aspektem úspěšné evangelizace je vyhnout se buď asimilaci, nebo strnulosti. Keller argumentuje, že existují křesťané, kteří pro získání lidí jsou ochotni bagatelizovat ofenzívnější aspekty křesťanské věrouky a naopak existují také takoví, kteří tvrdí, že jakákoli snaha přizpůsobit naši evangelizační prezentaci konkrétním kulturním odlišnostem je špatná. „Přesto Gregor z Nyssy v prologu svého Velkého katechismu trval na tom, že nemůžete získat pro Krista polyteistu a Žida stejnými argumenty. Svůj výklad evangelia musíte v každém případě přizpůsobit. A my také,“ píše na svém blogu Keller.
Raná církve dokázala vytvořit díky Origenovi či Tertuliánovi úspěšnou veřejnou obranu křesťanství. Augustin úspěšně hájil exkluzivně vypadající víru křesťanů. Dnešní křesťanství však musí podle Kellera také ukázat, jak nelze plnit ty hlavní sliby, které sekulární kultura dává ohledně smyslu života, spokojenosti, svobody a identity. Církev potřebuje společnosti ukázat různorodé příběhy lidí, kteří našli Krista a jejich životy byly změněny mocí evangelia.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Křesťanství také potřebuje nabídnout logicky propracované knihy o křesťanské sexualitě. Jako další důležitý krok, ke kterému musí dojít, je veřejné pokání za minulé ale i současné selhání církve.
Keller jako obrovskou výhodu křesťanství vidí v jeho rozmanitosti. „Křesťanství je zdaleka nejvíce etnicky a kulturně rozmanitým náboženstvím na světě. To je pro křesťanství obrovský faktor důvěryhodnosti.“ Ale zároveň kritizuje církev na Západě, že v čelných pozicích tuto rozmanitost často nereprezentuje.
Dnešní křesťanství se musí snažit budovat mosty pro ty, kteří s ním nesouhlasí. Argumentuje příkladem prvních křesťanů, kteří byli krutě pronásledováni, a přesto dokázali odpouštět a neodplácet. „Nikde na Západě se s tím křesťané nesetkávají, přesto mnozí reagují na dokonce i verbální kritiku stejně laděným opovržením a útoky. Místo toho by křesťané měli být mírotvorci,“ konstatuje presbyteriánský duchovní.
Stejně jako raná církev také dnešní křesťané by měli být známí svou štědrostí, péčí o chudé a snahou o spravedlnost. Měla by být také známá svou prací mezi lidmi na okraji společnosti a zakládat misijní organizace, které vytváří síť sborů v největších městech světa, podle příkladu apoštola Pavla, který se snažil ve své době zasáhnout evangeliem centra Římské říše.
SOUVISEJÍCÍ – Povrchní náboženská víra čelící realitě smrti nepomáhá, tvrdí Keller
Církev dále podle Kellera musí jasně hovořit o svých postojích v oblasti sexuality. Církev nemůže sklouznout jen do udržení tradiční sexuální etiky mezi věřícími, ale musí se také naučit kritizovat falešný kulturní naradiv o sexu ve společnosti. Věřící se musí být také aktivní v v oblasti ochrany života.
Adaptování zvěsti evangelia té dané kultuře patří mezi další křesťanské výzvy. „Každá kultura vyžaduje, aby základy hříchu a spásy byly sděleny různými způsoby,“ tvrdí dále Keller. „Dnešní církev musí objevit různé způsoby, jak prezentovat evangelium naší kultuře.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 26. srpna 2021 Foto: CC Search – Tim Keller
8 Komentáře
Realtoltek
„Křesťanství také potřebuje nabídnout logicky propracované knihy o křesťanské sexualitě“ ….tak to si vůbec nemyslím.
Vladimír Valachovič
když chybí Boží moc a zmocnění vymýšlejí se zcénáře jak se přiblížit světu…… jako by nám bylo zcela cizí Pavlovo vyznání..
1 Korintským 2:1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.
2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.
3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;
4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,
5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
pavel v
Tim Keller to má v hlavě dokonale srovnané. Bravo! Zvláště mě zaujalo, že není správné, když se křesťané uzavírají před světem do pomyslného ghetta nebo dokonce svoji víru před světem tají. Ve shodě s evangeliem naopak je, když se křesťané vyjadřují k veřejným záležitostem. Představuji si to například tak, že křesťané by měli kritizovat snadnou dostupnost pornografie na internetu pro školní děti. Lze očekávat, že určité vrstvy ve společnosti by začaly církev očerňovat jako tmářskou organizaci usilující o omezování svobody. Avšak jiná část společnosti (například matky) by takovou iniciativu ocenila a začala by církvi fandit. To je také určitá forma evangelizace.
Jiří Aron
Pan Keller má v hlavě dokonalý zmatek ohledně evangelia. Potíž je v tom, že jeho hlavní podstatě nerozumí. Jeho článek totiž ve skutečnosti není o evangelizaci ani o evangeliu. Evangelium je přece zpráva o tom, že Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista na kříž, aby Syn vzal na hříchy lidí na sebe a spravedlivý Otcův hněv určený hříšníkům dopadl namísto na nespravedlivé lidi na spravedlivého Krista. Bůh takto v Kristu odpustil hříchy všem kdo věří v evangelium a dal jim věčný život. Denně potřebuji to připomínat i sám sobě, nepodléhat čemukoliv.
Kellerova evangelizace je jiná je o sociálních otázkách. Řeší možnost „ztráty práce ve vládní, akademické či korporátní oblasti“ nebo má obavy o malou „snahu přizpůsobit naši evangelizační prezentaci konkrétním kulturním odlišnostem“.
Jinde Keller touží „ukázat různorodé příběhy lidí, kteří našli Krista“ nebo „nabídnout logicky propracované knihy o křesťanské sexualitě“ o propagaci postojů církve k sexu píše dokonce vícekrát, hodně mu leží na srdci. Chce dále předvádět veřejná zástupná pokání, ještě více až na úplné maximum rozvinout současnou sociální práci církve a založit ještě více misijních organizací.
Kdo by cítil, že tyto všechny rady zvládl tak, jak si to pan Keller představuje a cítí se na víc, může objevit různé další „způsoby, jak prezentovat evangelium naší kultuře.“ A tak pokračovat dále, až do svého úplného vyhoření. Nebo do vyhoření těch, kterým tyto zvláštní rady předá.
pavel v
Kritizujete sociální práci věřících. Co říkáte na tohle? Nedává zde Ježíš návod na sociální práci?
„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘
Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘ Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Pane Arone uvažte ještě následující:
„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. „
Jiří Aron
A nepoužil jste náhodou argument zvaný Slaměný panák?
Nevím na jakém základě jste došel k závěru že kritizuji sociální práci věřících. Naopak velice si jí vážím. Je to naše silná stránka! Neexistuje jiná podobně aktivní skupina jinde na světě. Jen v Brně provozují domy Armády spásy, katolické Charity, Diakonie ČCE, Slezské diakonie, družstvo Concordia, hospic u Svratky atd atd. Kritizuje J opět i nespokojený pan Keller, viz několik jeho „mělibyste“ :
-“ křesťané by měli být známí svou štědrostí, péčí o chudé“
– „Měla by být také známá svou prací mezi lidmi na okraji společnosti“
-“musí být také aktivní v v oblasti ochrany života“
pavel v
Napsal jste, že Kellerova evangelizace je jiná, je o sociálních otázkách a doplnil to vašimi obvyklými frázemi, že Kellerův článek není o evangeliu atd. Zde, na křesťanském webu každý ví i bez vás, že „Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista na kříž, aby Syn vzal na hříchy lidí na sebe a spravedlivý Otcův hněv určený hříšníkům dopadl namísto na nespravedlivé lidi na spravedlivého Krista. Bůh takto v Kristu odpustil hříchy všem kdo věří v evangelium a dal jim věčný život.“ Nechápu, proč stále omíláte věc, kterou každý křesťan dobře zná. Představte si, že bych na váš komentář reagoval oznámením, že 2+2=4 a vyčítal vám, že tato pravda ve vašem vyjádření chybí.
Na rozdíl od vás si myslím, že Tim Keller je vynikající myslitel a zasluhuje úctu, kterou mu dližíte.
Jiří Aron
S Vámi je těžká debata, pane Pavle. Nejdřív ten Váš slaměný panák ohledně mé údajné kritiky sociální práce věřících.
A teď mi zase vytýkáte to, že jsem upozornil, že v článku „Jak zasáhnout evangeliem společnost“ se nic z obsahu textu netýká ani evangelia ani evangelizace. Nerozumím. Proč Vám to tolik vadí?
Pokud částečně použiji Váš příměr, tak pan Keller slibuje v nadpisu i v úvodu, že jeho text bude vysvětlení toho, jak máme spočítat příklad a+b=x a toto x se rovná evangelizace společnosti.
No a po přečtení jeho úvahy zjistíme, že to slibované x nakonec není evangelizace, ale něco jiného.
Ve výsledku, namísto jasných rad a takového povzbuzení věřícím, která by vycházelo z jasné zprávy Božího evangelia, pan Keller udělal naprostý opak. Namísto pohledu na Krista a do Písma naložil křesťanům další vlastní břemena..