V prvních třech stoletích byli křesťané pronásledováni více než kterákoli jiná náboženská skupina. Protože odmítali ctít jiné bohy nebo uctívat císaře, byli považováni za příliš exkluzivní a ohrožující společenský řád.
Proč tedy, pokud byli křesťané považováni za nebezpečí a byli vyloučeni z vlivných kruhů a podnikání a často byli zabíjeni, by se někdo vůbec chtěl stát následovníkem Krista? Larry Hurtado zkoumá tuto otázku ve dvou svých knihách a vysvětluje, že jedním z hlavních důvodů bylo, že křesťanská církev byla jedinečným „sociálním projektem“. Byli velmi odlišnou skupinou lidí, která šla proti všem zavedeným normám a přesto se církev stala pro mnohé velmi atraktivní.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Úpadek církve na Západě. Jaká je cesta ven? (část 1.)
Čím se ale křesťanská komunita tak odlišovala?
Nová identita
Hurtado zdůrazňuje, že základem tohoto neobvyklého sociálního projektu byla jedinečná náboženská identita křesťanů. Před křesťanstvím neexistovala žádná výrazná „náboženská identita“, protože vaše náboženství bylo jednoduše aspektem vaší etnické nebo národní identity. Pokud jste byli z tohoto města, z tohoto kmene nebo z tohoto národa, uctívali jste bohy toho města, kmene nebo lidí. Vaše náboženství vám bylo v zásadě přiděleno.
Křesťanství vneslo do lidského myšlení poprvé koncept, že jste si vybrali své náboženství, bez ohledu na rasu a třídu. Křesťanství také tvrdilo, že vaše víra v Krista se stala vaší novou, nejhlubší identitou, a zároveň neznehodnocuje ani nezničí vaši rasu, třídu a pohlaví. To šokovalo římskou společnost, protože to znamenalo, že všichni křesťané – ať už otroci, svobodní nebo urození nebo bez ohledu na jejich rasu a národnost – si byli nyní v Kristu rovni (Gal. 3, 26–29). To byla radikální výzva pro zakořeněnou sociální strukturu a rozdělenou římskou společnost.
- Raná církev byla multirasová a zažila jednotu přes etnické hranice.
Podívejte se na popis vedení antiochijského sboru pouze jako jeden příklad (Skutky 13). V celé knize Skutků vidíme pozoruhodnou jednotu mezi lidmi různých ras. Efezským 2 je svědectvím o důležitosti rasového usmíření jako ovoce evangelia mezi křesťany.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
- Raná církev byla komunitou odpuštění a smíření.
Jak jsem už zmínil, křesťané byli často vyloučeni a kritizováni, ale byli také aktivně pronásledováni, vězněni, napadáni a zabíjeni. Přesto učili o odpuštění a neodplácení zla. V kultuře hanby a cti, ve které se očekávala pomsta, to bylo neslýchané. Křesťané své protivníky nezesměšňovali ani se jim neposmívali, natož aby proti nim použili násilí.
- Raná církev byla proslulá pohostinností vůči chudým a trpícím.
I když se očekávalo, že se bude starat o chudé ze své vlastní rodiny nebo ze svého kmene, „promiskuitní“ pomoc křesťanů byla nabídnuta všem chudým – dokonce i jiným rasám a náboženstvím, jak se učí v Ježíšově podobenství o dobrém Samaritánovi (Lukáš 10, 25–37). Během různých pandemií křesťané typicky neutíkali z měst, ale zůstávali a starali se o nemocné a umírající, často za cenu vlastního života.
- Bylo to společenství oddané posvátnosti života.
Nebylo to jen to, že by křesťané byli proti potratům. Potrat byl v té době nebezpečný a relativně vzácný. Běžnější praxe se týkala nově narozených dětí. Nechtěné děti byly doslova hozeny na hromady odpadků, aby buď zemřely, nebo je obchodníci odvezli do otroctví a na prostituci. Křesťané zachraňovali tyto kojence a brali je k sobě domů.
- Byla to sexuální kontrakultura.
Římská kultura trvala na tom, aby se vdané ženy zdržely sexu mimo manželství, ale očekávalo se, že muži (dokonce i ženatí muži) budou mít sex s lidmi, kterých postavení je na nižším společenském žebříčku. Bylo to částečně proto, že sex v této kultuře byl vždy považován za výraz sociálního postavení. Sex byl vnímán hlavně jako pouhý fyzický požitek, kterému se nedalo odolat.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Úpadek církve na Západě. Jaká je cesta ven? (část 2.)
Křesťanské sexuální normy byly samozřejmě jiné. Církev zakázala jakýkoli sex mimo heterosexuální manželství. Ale starší, zdánlivě „svobodnější“ pohanské sexuální praktiky nakonec ustoupily přísnějším křesťanským normám, protože „hlubší logika“ křesťanské sexuality byla tak odlišná. Křesťanství vnímalo sex nejen jako požitek, ale jako způsob, jak se zcela odevzdat partnerovi, a přitom zůstávat v jednotě s Bohem. Nakonec křesťanství vnímalo sexuální sebeovládání jako cvičení lidské svobody, svědectví o tom, že nejsme pouhými pěšáky svých tužeb nebo osudu.
Mohl by v podstatě stejný sociální projekt mít podobný účinek, pokud by byl realizován dnes?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Timothy Keller Datum: 22. října 2021 Zdroj: The Gospel Coalition Foto: Wikimedia Commons – Timothy Keller
38 Komentáře
Karel Krejčí
Křesťanství přineslo vše potřebné, co vysvobozuje z koloběhu zrození z otroctví tohoto světa. Apoštol Pavel dokonale skloubil perfektní znalost Starého Zákona s vědomostmi o principech a fungování světa, které mu předal sám Ježíš.Vše ostatní se pro něho stalo odpadem. V oné rané době to muselo být něco, co doposud bylo nevídané a neslýchané a dokonce v rozporu se Starým Zákonem! Křesťané se stali skutečným protipólem k doposud zažitým praktikám světa. Svět se nepochybně od té doby hodně změnil, v mnoha věcech pokročil k lepšímu, ale ve víru v absolutního Boha, jako Stvořitele vesmíru, zůstává stejně zarputilý. Živou otázkou je, pokud budeme srovnávat onu zmíněnou dobu rané církve se současnou, nakolik se „polidštil“ svět a nakolik se naopak křesťanství přizpůsobilo světu.
Olga Nedbalová
Nevím, vždy jsem si myslela, že lidi do rané církve přitáhl hlavně Ježíš Kristus. A přitahuje je ostatně i v dnešní době. Pokud si církev začne dělat ambice typu sociální program a přestane mít na mysli evangelium, bude mít problém. Ostatně, součástí evangelia je i jistý sociální program, to bezesporu, ale není to jediné poselství dobré zprávy. Tajní evangelíci za dob protireformace neměli žádný speciální sociální program, jen se drželi evangelia. Snažili se zachránit Písmo. A přesto dokázali přežít. Hlavním poselstvím křesťanů je spáse skrze Božího syna Ježíše Krista. A dobře bude sboru, který bude mít Ježíše ve svém středu. Pak nemusí mít ani zpracovaný evangelizační plán, stačí prostá víra v jedinečnost poselství evangelia. Ježíš nám přenechal svoje živé slovo v Písmu. Platí neustále bez ohledu na proměny vnějšího světa. Prvotní křesťané naslouchali slovům Ježíše. Milovali bližního svého, proto sbírali pohozené novorozence, starali se o chudé, o vdovy. Ale pořád tím hlavním hybatelem je Ježíš. Jen On dokáže proměnit lidská srdce.
Karel Krejčí
Ano, hlavním hybatelem je Ježíš a naše víra v Něho. Všechna ostatní náboženství, která nestojí na Jeho pevném základu, jsou falešná. Stejně tak multikulturalismus je utopie, která nemůže fungovat nebo pouze jen do určité míry. Pak bude stejně člověk postaven před rozhodné – ANO či Ne.
pavel v
„Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších, mně jste učinili,“ říká Ježíš. To znamená, že s Ježíšem se můžeme setkat v tomto životě, neboť On se vtěluje do trpících lidí. V tomto smyslu je „sociální program“ církve vrcholem evangelia.
Karel Krejčí
Pane pavle v.,
pokud byste onu citaci správně posoudil v kontextu závěru příslušné kapitoly, pochopil byste, že se vůbec nejedná o sociální program jakožto vrchol evangelia, ale naopak o kritéria, podle kterých bude Ježíš soudit tento svět, ve vztahu k Jeho nejmenším bratrům a sestrám. Tedy zcela naopak než jste to pochopil. Ti, kteří neposloužili Jeho nejmenším, půjdou do věčných muk. Tedy žádný sociální program, ale spravedlnost obsažená v evangeliu.
pavel v
Pane Krejčí, zdá se, že jde o nedorozumění. Já si pod pojmem „sociální program“ představuji pomoc trpícím (nejmenším). Vy zřejmě něco docela jiného, ale já netuším, co to má být. Nemá smysl, abychom se zde přeli o slovíčka. Zkuste tu vaši představu „sociálního programu“ blíže specifikovat.
Petr Adamec
Víte, myslím, že kdybyste znala nějakou knihu od T.Kellera (třeba Králův kříž, Modlitba a pod.) věřila byste, že vztah s Kristem má na základním místě a neučí jen o nějakém sociálním experimentu. V tomto stručném článku ale píše o tom, v čem se prvotní církev lišila od té dnešní. A nadhazuje otázku, jestli bychom se neměli inspirovat a jestli by to církev neproměnilo. Myslíte, že prvotní církev měla na 1. místě vztah s Ježíšem Kristem a dnešní ne? Možná, ale takhle plošně to je těžké posoudit. Ovšem odpor, který se zvedá proti jeho článku naznačuje, že mnohé z toho, co píše o prvotní církvi někteří křesťané nepřijímají. Většinou mají křesťané ze všech denominací sklon myslet si, že prvotní církev se podobala velice té jeho dnešní. Katolíci věří, že apoštolé sloužili mši u oltáře jako dnešní katolictví. Charizmatici věří, že prvotní církev byla především velmi charizmatická. Necharizmatičí evangelikálové věří, že byla především velmi biblická… A podobně. Z toho, co o prvotní církvi víme, je ale vidět, že je pravda daleko složitější a mnoho z toho, co bylo tehdy důležité, již dnes důležité není. Keller zde pár základních tezí uvádí k inspiraci pro dnešní křesťany. Zdá se, že komentáře spíše naznačují, že je bludař a levičák, který nezná Krista. A tak není potřeba jeho článek brát vážně… Není to škoda se nad tím ani nezamyslet? Mají komentující za sebou mnohem významnější ovoce služby než Keller? Nemůže mít ani ždibec pravdy?
Karel Krejčí
Pane pavle v.,
Blíže specifikovat termín „sociálního programu“ byste spíše měl Vy. Příslušné biblické verše se totiž vztahují ke Kristovým nejmenším – Kristovým – tedy k těm, kdo se v první řadě ke Kristovi hlásí. Tou charitativní činností ze zabývá spousta neziskových organizací, ale pro sdílení Dobré zprávy ve světě si Bůh pověřil pouze své vyvolené. Vy si stále namlouváte, že svět spasí dobro jako nejvyšší lidská kvalita, jako špička evangelia, což je však velmi relativní pojem. Sám jste nedávno v nějakém komentáři odsouhlasil, že není správné, vše dělat za druhé. Už jenom tato skutečnost zpochybňuje, zda konání dobra je vždy na správném místě. Pokud to nechcete přijmout, je to Vaše věc, ale já Vám v tomto budu jistě oponovat.
Eva Hájková
Problémem lidského sociálního programu může být, že někdy nepoznáme, kdo víc trpí. Ten, kdo víc křičí? A kromě toho trpícímu nelze vždy našimi prostředky pomoci.
Zatímco Bůh má i jiné prostředky.
pavel v
Ale vždyť já jsem svoje pojetí „sociálního programu“ vysvětlil takto – opakuji: Já si pod pojmem „sociální program“ představuji pomoc trpícím (nejmenším). Jak to mám lépe vysvětlit. Co je na mém „sociálním programu“ podle vás špatně?
Já jsem nikdy nikde netvrdil, že svět spasí dobro. Já se řídím negativním utilitarismem Karla Poppera, který zastával nezbytnost „sociální zodpovědnosti společnosti“. Tato zodpovědnost však nesmí vycházet ze snah o „co největší míru štěstí pro všechny“, nýbrž z jeho vlastní formule, kterou nazývá „minimalizace utrpení“, tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému, čili „co nejmenší míru nepotřebného utrpení pro všechny“.
Karel Krejčí
Spojení všeobecného „sociálního programu“ s onou citací z Matouše je chybné. Kristus formulací – mým nejmenším – má na mysli ty, kteří jsou ovcemi, tedy ty, kteří naopak trpí ze strany světa.
pavel v
Pane Krejčí, promiňte, ale diskutovat s vámi nemá cenu. Vyjadřujete se tak nekonkrétně, že nikdo netuší, co máte na mysli. Copak svět ubližuje nějakým ovcím? Já jsem součástí světa a žádné ovci jsem neublížil.
Petr Adamec
Myslím, že tím překrucujete význam. Ježíš Kristus přinesl revoluční pojetí toho, že se věřícímá chovat s láskou ke všem, ne jen k souvěrcům, jak v jeho době učila ostatní náboženství. Proto jeho učedníci živili chudé a třeba pečovali o pohozené děti i když se nejednalo o kojence z křesťanských rodin.
Jiří Aron
Pro pana Adamce. V tomto případě se bavíme o pasáži z Matouše, o nejmenších bratřích Krista. Neřešíme obecnosti, ale význam konkrétního textu.
Výraz „mých bratřích“, „těchto nejmenších“ z Mt 25 se vztahuje na věřící v Krista Ježíše, Syna Božího, Mesiáše. Souvisí to s obrazem církve jako těla Kristova, když On říká: co jste učinili jim, učinili jste mě a co jste jim neučinili, neučinili jste mě. Text se týká Posledního soudu a nikde v Bibli není pro nevěřící v Krista ani náznak, že by tyto Kristus považoval za svou součást. Naopak, čeká je soud a zavržení.
Obecně máte pravdu, že Kristus přinesl revoluční pojetí o lásce ke všem, o tom jsou pasáže jinde. Ve výkladu Mt 25 se mýlíte Vy.
Jiří Aron
Souhlasím s paní Nedbalovou, že myšlenky p. Kellera jdou jaksi jiným směrem, než ke Kristu jako k té hlavě církve.
Možná to souvisí s jeho opojením kulturním marxismem, ke kterému se přiznal; je k tomu na webu řada odkazů. Keller rád řeší „social justice“ čili společenskou spravedlnost.
Např. zde používá pojmy: církev jako sociální projekt, náboženská identita, opakuje pojmy jako rasa, třída, pohlaví nebo sexuální normy. Na závěr se ptá „Mohl by v podstatě stejný sociální projekt mít podobný účinek, pokud by byl realizován dnes?“
Nebude. Musí dojít k uvěření lidí v evangelium Pána Ježíše Krista, v Jeho smrt a vzkříšení; což se v první církvi stalo. „..tím tajemstvím je Kristus ve vás, naděje slávy.“ Koloským 1. kapitola.
Manažeři a sociální projektanti bez Ducha svatého dnes jen zakládají sbory, pořádají konference, organizují a mluví.
pavel v
Pane Arone,
vaše hnusná pomluva Tima Kellera mě přinutila, abych si o něm něco zjistil. Je to velmi úctyhodný člověk. Co si myslím o vás, raději nechtějte vědět.
Jiří Aron
Např. v knize Proč Bůh? Keller píše, že byl jako mladý muž emocionálně přitahován a společensky radikalizován neomarxistickou frankfurtskou školou.
https://pulpitandpen.org/2019/08/23/prominent-conservative-pastor-calls-out-tim-keller-for-promoting-socialist-economic-platform/
nebo https://www.newcalvinist.com/kellers-political-motivation/kellers-marxist-sympathies/
Vede se o tom nesmiřitelná debata, zda Keller je marxistou nebo ne. Potíž této debaty je v tom, že vysokoškolské prostředí USA nejméně od 60. let je neomarxismem silně ovlivněno, teologické školy ani úctyhodného p. Kellera nevyjímaje. Je těžké oddělit se intelektuálně od prostředí, ve kterém jste jako mladík vyrůstal.
Petr Adamec
Ovšem vyrůstal před tím ve velmi konzervativní evangelikální církvi… od toho prostředí, v čem jako mladík vyrůstal, je těžké se intelektuálně oddělit. :))) Jako mladíka ho přitahoval protipól toho, v čem vyrůstal a co jeho prostředí nejvíc nenávidělo (ale třeba rasizmus jeho sbor přijímal a biblicky zdůvodňoval). A proto přes jeho studia a místo docenta Nového zákona na velmi uznávaném konzervativním evangelikálním semináři a pozdějším založení velikého sboru, autorství mnoha uznávaných knih, celosvětovém uznání za jednoho z nejvlivnějších křesťanských myslitelů současnosti (přezdívka Novodobý C.S.Lewis, jehož je velkým znalcem) je pro nás nepřijatelné číst jeho článek o prvotní církvi, protože musí být kvůli svému mládí nutně ovlivněn marxismem…
Jiří Aron
Výraz „je pro nás nepřijatelné číst“. Proč to? Klidně ať si každý chce to, co považuje za užitečné, i Kellera.
Nepopřel jsem ani, že Keller byl ovlivňován i křesťanstvím, ani to, že dosáhl velké slávy. Proč bych to měl popírat.
A to, že byl ve svém mládí silně ovlivněn marxismem jsou přece vlastní Kellerova slova.
Jiří Aron
pardon, opravuji:
„Klidně ať si každý čte…“
Petr Adamec
Pro p. Arona Jistě, mohu se mýlit. Nebo se ovšem můžete ve výkladu Mat. 25 mýlit Vy. Osobně mi Váš výklad připadá nelogický. A většina biblistů ho nesdílí. Myslím, že jde o snahu najít za každou cenu racionální logiku ve výrocích Pána Ježíše tam, kde je potřeba hledat rovnováhu.
Eva Hájková
Je-li v nás přítomen Kristus, jako je psáno v 1 Kol, možná je lepší nic neplánovat, ale nechat se jím prostě vést, jako se dítě nechává vést instinktem.
Děti také nic neplánují.
Petr Adamec
Pro p. Arona Jistě, mohu se mýlit. Nebo se ovšem můžete ve výkladu Mat. 25 mýlit Vy. Osobně mi Váš výklad připadá nelogický. A většina biblistů ho nesdílí. Myslím, že jde o snahu najít za každou cenu racionální logiku ve výrocích Pána Ježíše tam, kde je potřeba hledat rovnováhu.
Petr Adamec
Víte, k tomu čtení. Připadá mi, že celá diskuse nad článkem je o tom, že nediskutujeme o obsahu, ale o osobě autora. Označíte ho za sociálního projektanta bez Ducha svatého a jste ochoten uznat i to, že byl ovlivněn i křesťanstvím. Pokládáte ho za křesťana? Nemyslíte, že i kdyby třeba byl silně ovlivněn marxismem, že může jeho článek být nějak zajímavý a podnětný? A třeba si článek zaslouží jiný komentář, než osobní útoky? Četl jste jeho knihy? A nenašel jste zde vůbec nic zajímavého a podnětného? Ani špetku? Je zde pro Vás zajímavá jen zmínka o jeho mládí, abyste ho mohl odsoudit a to je celé?
Připomíná mi takový přístup jednoho kazatele – učil kdysi sbor, že i malinký kousek něčeho nesprávného zkazí celé kázání a vyučování. Jako trošička jedu je smrtící i když je zamíchaná do toho nejlepšího jídla. To správné bylo to jeho kázání, to smrtící bylo to všech ostatních… Označil bych to za černobílé vidění.
Jiří Aron
Pane Adamec, nezbývá mi než kapitulovat pod tíhou těchto argumentů.
Olga Nedbalová
Já se přiznám, že jsem nerozporovala postavu T. Kellera, jako spíše představu, že lidé byli do církve taženi hlavně skutky sociálního programu. Mně osobně do církve přitáhl Ježíš a Jeho učení, nikdy předtím jsem nikoho tak dokonalého nepoznala. Což ovšem neznamená, že někoho jiného nemůže upoutat třeba sociální program, proč ne. Ale přesto stále pocitově cítím, že nejlepší řešení je si nechat změnit srdce Ježíšem a pak už mi půjde i ten sociální program sám od sebe. Ale, je to jen můj názor a rozhodně nehodlám vystupovat proti zkušeným kazatelům.
Eva Hájková
Já myslím, že Keller nemluví o sociálním programu, ale o sociálním projektu. To je, myslím, trochu rozdíl. Pod sociálním programem si většina lidí představí pomoc chudým, postiženým apod.
Kdežto sociální projekt je projekt nového typu společnosti (nebo spíš společenství, jakým je církev).
Já se ale domnívám, že Keller nemá tak docela pravdu, že si první křesťané vybrali nějaké náboženství (čili křesťanství). Myslím si, že nezáleželo jen čistě na nich, ale že si spíš vybral Ježíš je. Ostatně, Ježíš to říká i svým učedníkům (Jan 15, 16)
Eva Hájková
Já si myslím, že v tom výkladu Mt 25 mají víc pravdu pan Aron a pan Krejčí. Trpícími ve světě jsou skuteční věřící v Krista (kteří spoléhají jenom na něj). Je fakt, že svět před dvěma tisíci lety vypadal jinak a že by dnes věřící až tolik trpět nemuseli). Ale není pravda, že by nevěřící byli automaticky zavrženi. Oni jsou právě těmi, kdo půjdou na soud, na kterém teprve Bůh rozhodne, zda i oni půjdou do nebeského království nebo nepůjdou. Jedná se totiž o soud národů, čili pohanů, čili nevěřících. Budou souzeni podle toho jak se zachovali právě k těm Kristovým nejmenším bratřím. (dříve k Izraeli) Celý obraz je totiž převzat ze Starého zákona (Joel 3, 2 „Shromáždím také všecky národy, a svedu je do údolí Josafat, abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany a zemi mou rozdělili.“
Olga Nedbalová
Ano, vskutku jsem do církve přišla kvůli Ježíši. Abych se o Něm více dozvěděla, abych mohla s ostatními sdílet svou radost z víry, svěřovat se svými pochybnostmi, společně hledat Pravdu Páně. Kdybych chtěla pochopení, zajdu si k psychologovi. Kdybych chtěla vyléčit z nemoci, zajdu si za lékařem. Kdybych chtěla společenství slušných lidí, dám se do univerzitního klubu absolventů a koupím si pernamentku do divadla a filharmonie. Kdybych chtěla ze svých dětí vychovat slušné a všestranně zaměřené lidi, dám je do různých zájmových kroužků. Ale já jsem byla hříšná a potřebovala jsem nutně pomoc. Spásu! A ke komu jinému bych šla než k Ježíši – vždyť On slovo života věčného zná. Amen.
Olga Nedbalová
A co je tedy posláním církve? Proč přišel Ježíš na svět? Co budeme říkat, o kom a o čem budeme svědčit? Člověk, který přišel nebo přijde do církve kvůli sociálními evangeliu, bude mu pomoženo psychicky a fyzicky. Stačí to? Nebo máme přesah ještě dál? Co bude po smrti? Čeká nás temnota hrobu a práchnivina kostí? Na našich hrobech oslavné nápisy, jak jsme byli dobří lidé, jak jsme všem pomáhali. Kdo je ten pravý pastýř? Kdo je hlavou církve? A co hřích? Kdo ho porazí? Kdo porazí smrt? Naše metody léčby, naše pomoc trpícím? Ano, bratři a sestry, hraje se o hodně a nejen o pár slovíček.
Eva Hájková
Podle mého názoru Keller vůbec netvrdí, že má člověk chodit do církve kvůli nějaké sociální výpomoci. Naopak si myslí, že tam byli lidé, kteří sami pomáhali druhým. A byli toho schopni, poněvadž nebyli závislí na lidech, ale výhradně jen na Bohu. Viz můj příspěvek z 28. října 2021 21:41
Olga Nedbalová
Ano, paní Hájková, to je jistě pravda. Nicméně otázka na konci článku: „Mohl by v podstatě stejný sociální projekt mít podobný účinek, pokud by byl realizován dnes?“, mě donutil se vážně zamyslet. Vypadá to, že Ježíš přišel na zemi, aby provedl sociální projekt. Navíc ho nyní už neprovádí. Což je absurdní.
Nebo hned v prvním odstavci:
„Proč tedy, pokud byli křesťané považováni za nebezpečí a byli vyloučeni z vlivných kruhů a podnikání a často byli zabíjeni, by se někdo vůbec chtěl stát následovníkem Krista? Larry Hurtado zkoumá tuto otázku ve dvou svých knihách a vysvětluje, že jedním z hlavních důvodů bylo, že křesťanská církev byla jedinečným „sociálním projektem“. Byli velmi odlišnou skupinou lidí, která šla proti všem zavedeným normám a přesto se církev stala pro mnohé velmi atraktivní.“
Zde je tedy přímo tvrzení, že lidé přijali křesťanství jako výsledek sociálního projektu. Rozporovala jsem právě ve srovnání například s děním u nás v době protireformace. Tajní evangelíci neměli žádný sociální projekt, přesto šli za Ježíšem. Chtěli jen víru Beránkovu, jinou nechtěli. Mnoho lidí bylo pro víru v Ježíše zabito. Ne pro víru v sociální projekt.
A dnes? Světu se hodí, pokud se církve orientují jen na sociální projekt. Tedy pomáhat trpícím, napravovat křivdy. Ale hlavně – nikomu nenutit Ježíše. Co nám ale říká evangelium? Že Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Dal nám Ježíše. Aby žádný z nás, kdo v něj uvěří, nezahynul, ale měl život věčný. A jak nemám zahynout? První musíme pochopit, že máme problém. Velký problém. A tím je náš hřích. My sami za sebe vyznáváme, že jsme hříšní. Uff, to se ale přece neříká. To je pobuřující! Pro tento svět je čím dál větší problém pýcha. Mluvila jsem nedávno nezávisle na sobě s psychiatrem a psychologem. Oba mi řekli, že lidem chybí pokora. Pokora sama k sobě, ke svým schopnostem, snaha vydržet i nepříjemné věci v životě. Přiznat si svou chybu a najít řešení. Problém je, že lidé si ani nechtějí přiznat svoji chybu, raději hledají, na koho jiného by své problémy hodili. Za stav světa můžou všichni ostatní, jen já nenesu vůbec žádnou vinu.
Abych se vrátila k článku, já si myslím, že církev může být atraktivní (to je přímo citace z článku, já sama bych ten výraz ani nepoužila !!!) jen díky Ježíši. Jen díky našemu Pánu a Spasiteli.
Hlavním důvodem, proč být křesťanem, je Kristus. A myslím, že ten důvod je věčný a trvá od doby, co nám Bůh dal svého syna. Co byl Ježíš přibit na kříž.
Eva Hájková
Paní Nedbalová, ale my opravdu nemůžeme nikomu nutit Ježíše. Na druhé straně, ani nikdo nemůže nutit nás, abychom pomáhali trpícím, pokud se pro to sami nerozhodneme (jistěže pod vlivem Ježíše, jak jinak?)
Už jsem psala, že sociální program nemusí být totéž, co sociální projekt. Sociálním projektem Keller patrně myslí nový typ společnosti, jakým byla církev. Možná, že jen použil hloupé slovo (projekt). Církev nikdy nebyla lidským projektem, ale vznikla z Božího záměru. Myslím si, že lidé si nikdy sami nevybírali Ježíše, ale že si Ježíš vybral je. Ostatně, řekl to i svým učedníkům (Jan 15, 16). Na to Keller asi zapomněl.
Na druhé straně mohou církve lidi, které si Ježíš vybral, něčím silně odpuzovat. Proč by jinak v průběhu času vznikaly další a další církve? Něco musí být špatně i na dnešních církvích.
Keller o rané církvi (nebo ne už o té rané?) píše: „Církev zakázala jakýkoli sex mimo heterosexuální manželství“. Je to dobře? Tedy, myslím ten církevní zákaz. Potřebovali takový zákaz tajní evangelíci, o kterých se často zmiňujete a kteří žili prakticky bez viditelné církve, protože tu katolickou neuznávali?
Olga Nedbalová
Ano, zřejmě špatně zvolené slovo projekt. Spíše bych to nazvala společenství věřících kolem Ježíše. Pak samozřejmě křesťané museli zaujmout více v tehdejší době, kdy sociální systém tehdejších států byl proti dnešnímu téměř nulový. Asi jsem idealista, který svou víru začínal s postavou Žalmana, Labyrintem světa a rájem srdce, Historií Jednoty Bratrské. Všechny tyto zdroje měly jedno společné. Za sílou, která z nich vyzařovala, byl Někdo. Chvíli mi to trvalo, než jsem pochopila, Kdo to je. Byl to Ježíš. Kdo to byl, že lidé kvůli němu všechno odhodili? Co na něm bylo tak zvláštního? Asi možná i proto mě Ježíš oslovil a zavolal k sobě. Nešla jsem za Ježíšem ve chvílích úzkosti, materiálního nedostatku. Byla jsem vcelku po světsku spokojená, nic mi nechybělo. Zřejmě se prostě Ježíš rozhodl a zavolal mě. Dodnes nevím vlastně ani pořádně proč.
K sexu mimo manželství – netřeba extra zákazů. Stačí milovat bližního svého. Pokud tedy si někdo pod milovat bližního svého představí sex mimo manželství a nikomu druhému tím neublíží, tak to zřejmě nevadí. Problém tehdy zřejmě byl, že z toho sexu mohly vzejít nemanželské děti, které pak neměly takovou ochranu, jako v manželství. Já osobně žiji celý život jen s jedním mužem a shledávám toto řešení praktické. Nemusím se bát, že potkám bývalého partnera, navzájem si s mužem nevyčítáme, že někdo jiný byl lepší atd. Co se týče heterosexuálního sexu jako jediného povoleného, tam opravdu nevím, k LGBT jsem se už vyjadřovala v minulé diskusi a nic moc přínosného ze mě nevypadlo. To, že církev někdy kladla na věřící břemena svých požadavků a sama je nedodržovala, že se v ní drželi a drží někdy farizejové, že někteří členové církví moc milosrdenství nepobrali, je stará věc. Možná je problém v institucionalizaci církve lidskými silami. Jakmile člověk odhodí Krista a dosadí si lidskou strukturu, začíná si zadělávat na problém. Celkem problém je, když církev si dá jako zásadní ukazatel nárůst věřících. Je jedno, na co je přilákáme, hlavně, že budeme mít více členů. Lépe by bylo držet Krista ve svém středu a On by je přilákal sám, toť je moje zásadní myšlenka. Jsem asi staromilec a pořád mi chybí ta pevná, jednoduchá, tichá, oddaná víra našich předků.
Olga Nedbalová
Už vím, co mi v článku ještě chybí. Pokud si definujeme slovo projekt (použiji Wikipedii):
Slovo projekt se nejprve užívalo ve stavebnictví, kde je třeba plánovat a koordinovat množství různých činností mnoha lidí. Projekt zde znamená návrh, zpracovaný do větších nebo menších detailů. Rozlišuje se ideový záměr, předprojekt, celkový nebo generální projekt a různé úrovně detailních projektů stavebních, technologických atd.
V urbanismu a v územním plánování se užívá také pojem generální plán nebo generel, který tvoří závazný rámec pro všechny následující projekty a stavby v dané oblasti.
V druhém z uvedených významů je projekt „časově ohraničené úsilí, směřující k vytvoření unikátního produktu nebo služby“. V této obecně přijímané definici jsou klíčové zejména omezení projektu v čase a jedinečnost jeho výstupů, protože právě tyto charakteristiky ho odlišují od již zavedené činnosti či procesu. Projektem tedy není činnost, u které není jasně definován její konec, a to jak z pohledu času (kdy činnost skončí), tak z pohledu výstupu (čeho bude činností dosaženo). Projektem rovněž není činnost, která sice předchozí omezení naplňuje, ale je realizována opakovaně nebo podle již dříve provedeného a ověřeného postupu. Zvláštní pravidla a zásady má logistický projekt, zasahující do různých oborů a oblastí.[1]
A chybí mi tedy stanovený přesný začátek, přesný konec, jasné výstupy. Ano, začátek, to se snad můžeme shodnout, je okamžik, že Bůh tak miloval svět atd.. Konec projektu? Chvíle, kdy bude trpícímu pomoženo? Chvíle, kdy hříšník uvěří? Fyzická smrt? Vzkříšení? Život věčný? – Ten bude pravděpodobně bez konce, takže to by mi už moc nesedělo :-)Výstup – sociální pomoc x jedincům? Obrácení na víru x jedinců? Asi se ve mně mimo křesťana ozval ještě projektový manažer. Vždy, když sedím s někým, kdo chce napsat projekt, tak se ho na tyto věci ptám. Ne, účelem projektu není sosat peníze z EU, i když si to někteří jedinci myslí. Účelem projektu je opravdu vše výše zmíněné. A to mi k věčnému, nadčasovému evangeliu nesedí. Náš život má ve svých rukou Pán Ježíš. Má nejen naše životy, ale i životy ostatních. Ať se jim to líbí nebo ne. Proto snad není od věci o Ježíši mluvit, i když se to někomu zpočátku moc nezdá. A mimochodem, znáte někoho jiného, kdo by byl více milosrdný, více laskavý, více spravedlivý, více čestný než Otec, Syn a Duch Svatý? Já ne. Tak proč to lidem neříci?
Jiří Aron
Paní Hájkové. Pan Keller spoustu věcí nepochopil a na jednu z nich ukazuje ten jeho výrok, který jste citovala: „Křesťanské sexuální normy byly samozřejmě jiné. Církev zakázala jakýkoli sex mimo heterosexuální manželství.“
Ve skutečnosti zákazy nikam nevedou a říká se, že zakázané ovoce nejvíce chutná. Kdyby to bylo jen o nových normách a zákazech, vedlo by to k pokrytectví.
Ve skutečnosti první církev žila s Kristem, což je skutečnost, která některým americkým církevním intelektuálům uniká. A protože mi bylo Kristem odpuštěno a čekám jeho druhý příchod, ať už budu v té době naživu či nikoliv, vím, že už nechci žít tak, jak jsem žil předtím. Rozhodně motivací první církve nebyly normy ani zákazy.
Tyto přišly až později, s úpadkem křesťanství. Pan Keller pod titulkem „Co se můžeme učit od rané církve?“ ve skutečnosti chce křísit mrtvoly.
1. list Janův 3,1-3
Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; a také jimi jsme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal jeho. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý.
A děkuji paní Nedbalové za krásné příspěvky pod tímto článkem.
Olga Nedbalová
Pane Arone, mně totiž hodně vadí, když se protestantské nebo reformované církve pilně vymezují proti katolické církvi a zdůrazňují, že jen skrze Ježíše Krista jsme spaseni. Vyčítáme všechny ty svaté, královnu nebes atd. Ano, v tom máme pravdu, víra v žádného svatého člověka nespasí. A pak sami učiníme co? Spasíme se skrze sociální projekty, skrze evangelium prosperity, skrze všechno možné, jen ne skrze Ježíše. Je to tak farizejské a hloupé, že není snad možné, aby někdo se tímto směrem vůbec ubíral. Proč se tak stydíme a zakrýváme toho pravého Spasitele?
Jiří Aron
Mně to přijde, že odpadnutí od víry jde napříč církvemi a že je dnes už jedno, zda se jedná o protestanty či katolíky.
Protestanté se hlásí k biblické reformaci, ale nechtějí se už reformovat podle Krista Bible. Mají už svůj vlastní systém práce s lidmi a své vlastní autority. Katolíci se zase hlásí k posloupnosti po apoštolech, k apoštolské církvi – zejména po Petrovi, ale nechtějí následovat ani Petrovu víru v Krista, ani víru ostatních apoštolů, i oni mají své vlastní, jiné autority.
Bylo to prorokováno, že v posledních dnech lidé odmítnou zdravé učení a najdou si učitele podle svých vlastních žádostí.