Možná jsi pracovníkem na nedělní besídce nebo jsi jen pomocníkem na různých příměstských táborech, ale vsadím se, že i tato otázka ti už alespoň jednou probleskla hlavou. Proto jsme oslovili národního ředitele Dětské misie, Zbyška Šikulu, aby nám zodpověděl pár otázek.
Povězte nám, prosím, něco o sobě.
Narodil jsem se do rodiny, kde rodiče byli různého vyznání (katolického a evangelického) a svou víru příliš nepraktikovali. Přesto jsem z Boží milosti od mladšího školního věku se svým bratrem navštěvoval evangelický sbor, kde bylo velmi dobré vyučování pro dospělé i pro děti, a tam jsem prožil obrácení k Bohu. Po studiu na vysoké škole jsem 17 let pracoval v několika sekulárních zaměstnáních. Před deseti lety mně i s manželkou Bůh povolal ke službě v Dětské misii na plný úvazek.
O co usiluje Dětská misie?
Dětská misie má na celém světě a po celou dobu své historie od roku 1937 tři základní cíle – předávat evangelium dětem, které ho ještě neslyšely, vyučovat je z Božího slova a najít pro ně církevní sbor, kde by mohly duchovně růst.
Jsou děti schopny přijmout Pána Boha?
Tuto otázku si zhruba před sto lety kladl zakladatel Dětské misie, americký kazatel Jesse Irvin Overholtzer. Jednoho dne při četbě kázání Charlese Spurgeona narazil na větu: „Pokud je pětileté dítě správně vedeno, může skutečně uvěřit a být znovuzrozeno stejně jako dospělý“ a vnitřně se proti ní vzbouřil. Později se však po pečlivém studiu Písma a na základě vlastních zkušeností s vedením dětí ke Kristu přesvědčil o pravdivosti tohoto tvrzení. Po něm tuto zkušenost měly desetitisíce pracovníků Dětské misie po celém světě, učitelů nedělních škol i rodičů.
Jak bychom měli dětem zvěstovat evangelium? Existuje nějaký spolehlivý způsob?
Podle Ř 1,16 je evangelium Boží moc ke spasení. Jako lidé můžeme používat odzkoušené a propracované metody a s dětským srdcem to nemusí pohnout ani o milimetr. Někdy jsme naopak svědky z našeho pohledu velmi nedokonalého vyučování nebo zvěstování a dítě se k Pánu Ježíši obrátí. To by nás mělo vést k pokoře, ale nezbavovat nutnosti pečlivě se připravovat.Nezbytnou součástí naší služby musí být vytrvalý modlitební zápas.
Je nějaký určitý věk, kdy by se dítě mělo začít dozvídat o Pánu Bohu?
Kdybychom to vzali do důsledků, dítě se po narození dozví o Pánu Bohu, když se poprvé nadechne. Věřící rodiče nemohou pro svého potomka dělat nic lepšího, než se za něj modlit už dlouho před jeho narozením. Modlitby azpěv by ho měly provázet od prvních dnů a s přibývajícím věkem a schopnostmi odpovědní rodiče postupně přidávají. Ptáte-li se na soustavné duchovní vyučování, v současné době se mimo jiné věnuji skupině asi 20 předškoláků. Nejmladším jsou dva roky a nejstarším pět. Pečlivě připravuji doslova každé slovo, aby vše, co řeknu, bylo jednoduché a srozumitelné.Povzbuzuje mě, jak dokáží poslouchat, a nechávám na Bohu, co se děje v jejich myšlenkách a srdcích.
Měli bychom brát děti do kostela?
Zřejmě máte na mysli odvěké dilema, zda je lepší, aby děti trávily nedělní dopoledne v kostele nebo v nedělní škole. V Dětské misii věříme, že dítě má být vyučováno z Božího slova na úrovni a způsobem, kterému rozumí a který udrží jejich pozornost a nadšení. Já se přimlouvám za model, kdy děti tráví určitý kratší čas v kostele (úvod bohoslužeb nebo zvláštní rodinné bohoslužby) a po většinu času je pro ně připraven oddělený program.
Je správné, aby byly děti z nevěřících rodin mezi dětmi z věřících rodin?
Jsou mezi nimi téměř stále – ve škole, v kroužcích, při sportovních aktivitách. Je důležité s dětmi mluvit o tom, co prožívají v kolektivu nevěřících dětí.Žijeme v době, kdy to děti nemají vůbec jednoduché a vyrovnat se s tlakem okolí je pro ně opravdovou zatěžkávací zkouškou. Mezi našimi dvěma dcerami je více než šestnáctiletý věkový rozdíl a já s tímto časovým odstupem sleduji, jak se situace zhoršila.
Měli bychom nevěřící děti zvát na nějaké křesťanské akce pro děti, jako jsou např. tábory?
Nabízí se jednoduchá odpověď, že ano. Na druhé straně si musíme být vědomi, že to bude mít celou řadu důsledků. Jejich rodiče nemusí být vždy vstřícní, jejich malá znalost může ovlivnit obsah a způsob našeho vyučování, děti z věřících rodin se nemusí lehce vyrovnávat s jejich způsoby a slovníkem a podobně. Přes všechna úskalí je to jedinečný způsob, jak předat evangelium dětem, které je nikdy neuslyší v rodině nebo ve škole, a měli bychom se modlit za vhodné příležitosti ke zvaní těchto dětí. Pokud by s tím někdo chtěl začít, je moudré si to odzkoušet na nějaké jednodenní akci – výletě, párty pro děti, drakiádě apod.
Jak máme dále děti upevňovat ve víře?
Na tuto otázku není možné jen tak krátce odpovědět, protože každé dítě je jiné a vyrůstá v jiné situaci. Obecně – jestliže dítě prožije obrácení k Bohu, potřebuje duchovně růst. V Dětské misii mluvíme o pěti důležitých věcech a ukazujeme je na prstech ruky. Palec odkazuje na čtení Božího slova, ukazováček na modlitbu, prostředníček na svědectví jiným, prsteníček na vyznávání hříchů a malíček na společenství. Všechny děti ale nemají stejné možnosti. Některým rodiče zakazují chodit mezi křesťany, další nemají mnoho odvahy říct jiným, co prožily. Naším úkolem je snažit se s nimi udržet kontakt, využívat příležitosti k vyučování, být jim příkladem, povzbuzovat a doprovázet je modlitbou. A to je běh na dlouhou trať. Často se stává, že se nám dítě postupem času ztratí z dohledu a pak nezbývá, než spoléhat na to, že Bůh je z dohledu neztratil.
Odpovídal: Ing. Zbyšek Šikula, národní ředitel Dětské misie v ČR
Snad všichni chápeme, že evangelium je dobré nejen říkat, ale žít od malička. Proto buďme i my, ať už sloužíme na nedělní besídce nebo máme mladší sourozence, příkladem pro děti. Ne nadarmo se říká: „Děti – naše budoucnost“.
Záleží tedy i na nás, jak naše společnost půjde dál. Přeji Tobě, bratře i sestro, požehnaný čas!
Byl pro Tebe článek přínosný? Přečti si jich víc na blogu TheRivers.
