V Novém zákoně se často dočítáme o Duchu svatém. Je to jedna z osob trojice. Potom, co Ježíš odcházel do nebe, byl Duch svatý seslán nám všem, aby nám byl rádcem, obhájcem, přímluvcem, a aby nám pomáhal žít naše životy v čistotě. V listu Galatským, v páté kapitole, ve verších 22 – 23 se dočítáme o devíti ovocích Ducha. Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Dnes chci mluvit o lásce. Jak to s ní doopravdy vypadá?
Po staletí se o lásce píše v knihách, písních, básních, zobrazují ji malíři a zkoumají ji filosofové. Co to vlastně je? Podle Sociologického slovníku Jana Jandourka, je to silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy, který se může lišit jak svojí povahou, tak také předmětem. My však nejsme blog o sociologii, a proto se budeme zabývat láskou z pohledu Bible.
V řečtině není láska pouze jedním slovem, ale je popsána čtyřmi slovy. Každé slovo popisuje lásku trochu rozdílně. Prvním z těchto čtyř slov je „storgé“. Storgé je láska mezi rodinou, či přáteli a je založena na vzájemné péči. Dalším výrazem je „eros“. Tento druh lásky je založen již na tělesných věcech, a také označuje lásku, která po něčem touží. Eros je velmi důležitou součástí manželství, a pokud je projevena před manželstvím, jedná se o hřích. Předposledním slovem je „fileo“ a znázorňuje bratrskou lásku a často je označována za lásku, kterou cítíte k opravdu blízkému příteli. Nejvyšším stupněm je však „agapé“. V Novém zákoně se objevuje zdaleka nejčastěji a představuje lásku, která přináší oběti.
Je to láska, která dává, a nechce nic na oplátku.
V našem textu (Galatským 5, 22 – 23) čteme o agapé, jako o lásce Boha k lidem, lidí k Bohu a dokonce i lidí mezi sebou. Bůh k nám projevil lásku agapé tím, že za nás dal svého jednorozeného syna, abych nezahynuli, ale měli život věčný. Kristus miloval a miluje každého bez rozdílu. Když byl na zemi, miloval všechny lidi, kteří byli zranění, kteří byli nemocní. Miloval a odpouštěl i lidem, u kterých bychom to nečekali ani v nejmenším. Co je však podstatné je to, že miluje mě i Tebe – hříšné lidi. On zná moje a Tvoje příběhy a rozumí nám naprosto perfektně. Možná nás od lásky k bližním mnohdy odrazují zlé činy druhých. Krista ne. On neřekl nikomu, že mu nepomůže. Nikomu neřekl, že jej nenávidí.
Naopak – zemřel za každého hříšného člověka.
Nechci dnes uvažovat nad okolím té známé pravdy „Bůh Tě miluje“ v kontextu uvědomění si naší hříšné podstaty. Věta „Bůh je láska“ je bez kontextu naší hříšné podstaty a pochopení celého biblického evangelia slabá a ztrácí cenu. O tom si však víc přečtěme třeba zde nebo taky tady.
Dneska zpátky k lásce. Jsem zastáncem toho, že láska nemusí být projevena vždy ve velkých věcech. To, že mě někdo má rád, poznám už podle maličkostí. A také to časem poznám, i když mě někdo kárá. Jako malého kluka, mě mamka strašně často napomínala. Nikdy jsem nechápal proč. Postupem času jsem zjistil, že to vlastně způsobilo mnoho dobrého v mém životě a v mých vztazích.
V druhém listu apoštola Pavla věřícím do Tesaloniky se píše toto:
„Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, ať by se zastyděl. Avšak nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra“
Láska tak evidentně není jen slovo či emoce. Láska je čin. Bůh neříká jen „Miluji Tě,“ ale také činí! A tak se chci dnes ptát: Platí to samé „od slova k činům“ i u nás? Jak často naše slova převádíme do praxe? Sám za sebe musím poníženě říci, že žalostně málokdy – jak je to u Tebe?
Bratři a sestry, neříkejme, raději konejme. Milujme, kárejme, v lásce napomínejme, obětujme se jedni pro druhé, mějme bližní na prvním místě před námi samotnými a modleme se, aby Duch svatý takovou lásku umocňoval v našich životech na každý den!
I takto oslavíme Boha a rozšíříme evangelium dál.
Všem nám to ze srdce přeji.
Autor: Michal Mazur Zdroj: TheRivers
3 Komentáře
Karel Konečný
Když na začátku článku dáváte otázku co je to láska, tak Vám většina lidí odpoví stejně jak to uvádíte, že je to vztah.
Teprve kyž si uvědomíte, že ten vztah aby byl pravdivý se musí projevit službou pro druhého člověka, tak poznáváte, že je to činnost, která je spojena s pohybem a to je vlastně život a při tom city nemusíte vnímat.
Samozřejmě jako lidé jsme tělesní a vnímáme tělesně a první obraz bývá spojen se sexem.:)
Eva Hájková
Čili láska je vlastně práce, kterou si nedáme zaplatit.
Karel Krejčí
Ano, Bůh nemohl již poskytnout větší důkaz o lásce ke Svému Stvoření, než bolestnou obětí Svého Jednorozeného Syna za naše hříchy. Nepochybně nás Bůh miluje ještě více než Svého Syna, ale aby to nevyznělo jako hezká a neúnavně předávaná fráze, měli bychom také Jeho lásku skutečně vnímat a spatřovat její reálnou působnost v našich životech, kolem nás a v celém Stvoření. Stejně bude mít omezený reálný účinek Ježíšova smrt za naše hříchy v našich životech, pokud ji správně nepochopíme i když jí uvěříme. Pokud jsme obojí pochopili, jak můžeme připouštět pravý opak, že jsme zde ponecháni náhodám (ani na ten nejkratší okamžik ne), že se nám děje bezpráví, že nás někdo bez příčiny okrádá, že nám stále život hází „klacky pod nohy“, že se proti nám „všichni“ spolčili, že si s námi ten Zlý pohrává jak chce a pod.? Uvědomujeme si, jaká by to byla Boží láska a jak by vůbec mohlo Stvoření fungovat, kdyby toto byla pravda? Ano, láska je čin, ale jsem přesvědčen, že jejím aktivním projevem je také spolehnutí se na jistotu, kterou nám zaručuje Boží láska.