Ve středu večer jsem stál v areálu Howardovy university před dvaceti až třiceti vysokoškolskými studenty a probíral sérii o základech křesťanské etiky. Zabývali jsme se prvním přikázáním a jako případovou studii jsem použil příběh Skévových synů ve Skutcích 19.
„Efez,“ pravil jsem skupině s poťouchlou ironií, „byl jako něco z knížky Harry Potter. Naše kultura je dosud silně ovlivněna křesťanstvím, takže se tomu ještě nepodobá, ale máme k tomu namířeno.“ Odmlčel jsem se a protože jsem tušil, co přijde, řekl jsem: „Vážně, rád bych se vás všech zeptal: pozorujete takové věci na univerzitě?“
„Ano!“ rozezvučel se sál rychlou odezvou. Pár studentů se vytasilo se svými podrobnými zážitky: s duchovnem New Age, s čarodějnictvím atd.
Ta místnost plná vysokoškolských studentů mne překvapila: vždycky jsem věděl, že generace Z opravdu pluje v postkřesťanském proudu, ale ten večer pro mne znamenal otřes. Jejich postkřesťanská krajina se podobala předkřesťanské krajině Efezu. Snad nás ti synové Skévy mohou v něčem poučit, jak oslovit naše přátele a rodiny, kteří stále více tonou v náboženském pluralismu.
Zamyslíme-li se nad tím, jak se ten příběh v 19. kapitole Skutků vztahuje k prvnímu přikázání, podle nějž máme uctívat výlučně Hospodina, pak tedy – to vyprávění se neodvolává na jeho soud, žárlivost nebo zákon jako takový; odvolává se na jeho moc, která stačí na vše a vše dokáže uspokojit. Je to obchodní dům, kde pod jednou střechou najdete vše potřebné. Ve světle této pravdy je shánění ve všech možných náboženských soustavách nejen zapovězené, nýbrž i nepotřebné.
Křesťanství bude schopno upoutat zájem obětí postkřesťanské kultury jedině tehdy, když si tito lidé uvědomí, že když Ježíš žádá, abychom uctívali pouze jeho, žádá současně o to, abychom mu důvěřovali, že nám uprostřed různých ohrožení, která přináší život, právě on zajistí bezpečí. Tento mocný Ježíš rozpouští a odplavuje úzkost, kterou v nás živí náš náboženský pluralismus.
SOUVISEJÍCÍ – Ztrápenost sekularismem
Náboženský pluralismus jako prostředek proti úzkosti
Tím, co definovalo krajinu Efezu – a co stále výrazněji definuje tento areál městské školy v Americe – je náboženský pluralismus. Nemluvím o zdvořilém postoji, který v jedné a téže společnosti umožňuje soužití lidem rozličných náboženství, nýbrž o světonázoru, který člověku umožňuje čerpat současně ze všemožných náboženských soustav, i když si třeba protiřečí. Takový světonázor často vyžaduje, aby vám někdo ty duchovní systémy vhodně „namíchal“, aby spolu ladily.
Dovolte mi načrtnout vám obrázek efezské spirituality. Jakožto rozsáhlé, prestižní město Římské říše byl Efez nábožensky pluralitní. Uctívat a klanět se současně mnoha různým bohům a náboženstvím bylo normální, a mnozí to dělali, aniž by rozpoznali, že to navzájem neladí. Rozšířeno bylo i praktikování magie a kult císaře.
A do takového místa přišel Pavel kázat evangelium. Právě takovou kulturou je stále více prosyceno prostředí, jemuž kážeme evangelium my. V náboženské krajině USA má dosud dominantní postavení Ježíš, pro mnoho lidí je však pouze „jedním z mnoha“.
Náboženský pluralismus dnes
S tak vyloženým náboženským pluralismem jako v Efezu se často nesetkávám, instinkt mi však říká, že mnozí příslušníci generace, které sloužím, se chytají mnoha náboženských soustav jakožto různých způsobů, které jim umožní čerpat z obecné duchovní reality, na níž se všichni lidé vědomě či nevědomky podílejí. Výklad této reality jim poskytují síly, energie, univerzální principy, různé duchovní říše a nějaká duchovní bytost či bytosti.
Pluralistický instinkt se projevuje různými výroky, jako „ti všichni jsou jeden a týž bůh“, nebo „každé náboženství čerpá něco z každého z nich“, či „všechna náboženství pro mne znamenají do značné míry totéž, a snažím se vybrat si z každého něco“. To vysvětluje, jak je možné podílet se na praktikování mnoha různých náboženských soustav a přitom se nedostat do krize na základě poznání, jak je to všechno nesourodé.
Proč jsme pluralističtí
Jádrem pluralismu Efezanů (a do značné míry je tomu tak i u nás) byla duchovní úzkost. Žili pod soustavnou hrozbou zlovolných duchovních sil; proto budovali své věroučné systémy kolem magie a rituálů, aby odvrátili kletby a zajistili požehnání. V jejich duchovním životě nešlo o logickou konzistentnost, nýbrž o to, aby měli věci pod kontrolou; byla to zajišťovací politika, která měla jakýmikoli potřebnými prostředky zmírnit neviditelné hrozby.
Pravda – moderní sekulární společnost v USA není tak naladěná na duchy jako byli Efezané; není však poháněčem našeho pluralismu táž úzkost? Toužíme se opevnit proti nebezpečí, osamělosti, bezvýznamnosti, odsunutosti na okraj, nedostatku, selhání, stagnaci i rozčarování. Zasvětit se jednomu systému a druhý vyloučit vypadá riskantně; co když ten, který jsme si vybrali, nestačí?
SOUVISEJÍCÍ – Jak své náctileté učit studiu Bible
To, co nám namlouvá duchovní pluralismus, vypadá uceleně a bezpečně, je to však nekonzistentní. A jak zjistili synové Skévy, nakonec nás to srazí k zemi a vyvázneme pohmožděni.
Lidé ve Skutcích 19 viděli, jak Pavel v Ježíšově jménu koná zázraky, a vyvodili z toho, že by mohli získat stejnou moc, jakou je magie. Těch sedm Skévových synů zkusilo použít při vymítání Ježíšovo jméno, démon však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ (v. 15). Posedlý muž je přemohl a zanechal je zbité, nahé a pokořené.
Podobně v nás používání Ježíšova jména jako jednoho z mnoha nástrojů zanechá zklamání a nakonec nám právě ty síly, které se snažíme zapudit, uškodí. Znát Ježíše doopravdy znamená důvěřovat jeho svrchované moci a nesázet na směs různých způsobů duchovní sebeobrany. Jedině v něm nalezneme opravdové zabezpečení před úzkostmi, které nás pronásledují.
Děs, který zahání obavy
Víte o nějakém univerzálním obchodě, o místě, kde rychle najdete vše potřebné? Pro mne je to Amazon. Zřídka navštěvuji jiné obchody, protože vím, že Amazon pro mne rychle opatří, co potřebuji, a za slušnou cenu. Hledat jinde je ztráta času i energie.
Takovým univerzálním obchodem je Ježíš, protože našemu životu plnému úzkosti nabízí bezpečný střed. Když muž posedlý démony vyznal Ježíšovu moc, měl k ní každý respekt – a k jeho poslu Pavlovi rovněž. Dokonce do té míry, že se lidé, kteří už byli věřící, avšak dosud lpěli na svých starých magických praktikách, shromáždili a spálili své staré knihy černého umění, čímž dali najevo, že Ježíš je dostatečně mocný, aby zvítězil nad každou kletbou, každou pohromou a každým démonem. Nalezli pro sebe duchovní všelék, a poznali, že poohlížet se všude možně je ztrátou času i energie.
Ve skutečnosti není ta snaha Efezanů vymanit se z moci strachu a úzkosti ničím novým. Athéňané měli neznámého boha; Juda měl „výsosti“, Izrael zlaté tele, Adam a Eva měli hada a strom poznání dobra a zla. Středem našeho pluralismu je úzkost, že Hospodin nestačí a že má-li se nám dařit, musíme jej udělat „jedním z mnohých“.
Máte pochyby, že je Ježíš dostatečně mocný, aby vám poskytl bezpečí? Podívejte se na jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Historická skutečnost Ježíšova zmrtvýchvstání je jasným obrazem jeho nadvlády nad každou hrozbou, kolem níž se soustředí vaše duchovní úzkost. Ježíš „Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna“ (Římanům 1,4) a Bůh „dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí“ (Filipským 2,9-10). Evangelium je dobrá zpráva, protože ním, nabízí Spasitele, který není jen nějakým bohem mezi bohy ani nějakým duchem mezi duchy, nýbrž je to Bůh, vyvýšený a vítězný nad říší duchů a tedy i nad říší pozemskou.
Dějinná skutečnost Ježíšova vzkříšení dává nahlédnout, že on je Pán, který přemáhá každou hrozbu, a středovým útočištěm, kde končí vaše úzkost.
Neznamená to, že nikdy neutrpíte škodu. Znamená to však, že veškeré obavy jsou poddány Ježíšově autoritě a že jako hlava církve pracuje pro ni (viz Efezským 1,22), tedy i pro vás. Jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení znamená, že je mocen ty hrozby uchopit a učinit z nich pro vás požehnání. Právě pravdou tohoto zmrtvýchvstání a nanebevstoupení utěšuje Petr strádající lid (1. list Petrův 3,13-22). Ježíš je oním děsem, který zahání obavy, a to dokonce i uprostřed pokračujícího utrpení.
Vydávejte svědectví o Ježíšově moci
Efezští křesťané tu pravou povahu Ježíšovy moci spatřili. Kde můžeme my lidem, kteří hledají něco většího, přinést svědectví o tom, jak tato moc působí v našem každodenním životě? Může to být jen kratičký rozhovor, v němž jim sdělíme, jak nás kvůli něčemu ovládala úzkost a jak jsme to s důvěrou svěřili Ježíši, nebo by to mohlo být něco velikostí srovnatelné se vzkříšením, když byla vaše jistota vystavena zkoušce, váš život vyrván z kořenů a museli jste nastoupit nové životní poslání, v němž budete jeho království sloužit oddaněji.
Jak přinášíte úzkostlivému pokolení svědectví o tom, že Ježíš je vše, co potřebujete?
Autor: Cyril Chavis je vysokoškolským pastorem Reformovaného univerzitního sdružení, slouží na Howardově univerzitě ve městě Washingtonu. Vystudoval Reformovaný teologický seminář Virginské univerzity. Je autorem knihy The Bible Explained: A College Student’s Guide to Understanding Their Faith (Výklad Bible: průvodce vysokoškolského studenta, který mu pomůže porozumět své vlastní víře).
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 7. dubna 2025 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
