Vatikán – Zdá se, že synoda biskupů zasedajících v Římě směřuje k doporučení vysvěcení ženatých mužů v amazonském regionu, informuje Religion News Agency.
Zatímco nikdo nemůže předvídat, co biskupové udělají, jeden brazilský biskup nedávno odhadl, že dvě třetiny biskupů na synodu budou podporovat svěcení „viri probati“ – církevní věta, která znamená „ženatí muži s prokázanou ctností.“
Jiný účastník řekl Religion News Service, že během prvního týdne synody se proti této myšlence vyjádřilo pouze několik ze 185 biskupů.
Třítýdenní synoda, která začala 6. října, je složena převážně z biskupů z amazonské oblasti, ale mezi účastníky bez hlasování patří laici. Mezi laiky jsou domorodí obyvatelé z oblasti.
Někteří biskupové si stěžovali na to, že západní média se zaměřují na otázku ženatých kněží, poukazují na další kritická témata, která byla projednána, jako je zničení amazonského deštného pralesa a jeho dopad na biologickou rozmanitost, znečištění životního prostředí a změnu klimatu. což prospělo bohatým, řekli biskupové.
Kritizovali také porušování lidských práv původních obyvatel. Tisíce byly zabity a další byly vysídleny ze svého území. Vysvěcení ženatých mužů však bylo na synodě opakujícím se tématem.
Účastníci setkání k této problematice nepřistupují z ideologického hlediska. O „právu“ kněží na manželství se nemluvilo, tvrdí RNA. Přístup těch, kdo jsou pro, byl pragmatický. Pokud jsou eucharistie a svátosti zásadní pro katolickou komunitu, pak společenství potřebují kněze. Pokud není dostatek kněží v celibátu, pak církev potřebuje vysvětit ženaté.
Jeden biskup z Amazonie vysvětlil, že má tak málo kněží, jako kdyby Itálie měla pouze 25 kněží, aby sloužili všem katolíkům. Další biskupové hovořili o vesnicích, které slaví eucharistii maximálně dvakrát, třikrát ročně.
Biskup Carlo Verzeletti, který dohlíží na diecézi Castanhal v severní Brazílii, poznamenal, že má město se 150 letničními sbory, zatímco katolíci mají kvůli nedostatku duchovenstva pouze 50 kostelů. Lidé často navštěvují letniční sbor, protože je to jediné místo, kde mohou uctívat Boha v jejich vesnici nebo v jejich sousedství.
Povolení ženatých kněží je však pouze součástí řešení. Mnoho biskupů hovořilo o důležitosti dobrého výcviku a formace pro laiky a duchovenstvo.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Datum: 17. října 2019 Foto: Wikimedia Commons – Vatikán
2 Komentáře
Vladimír Neškudla
Jak uvádí Martin Lasarte v článku (viz https://www.krestandnes.cz/vatikan-sveceni-zenatych-muzu-je-projev-klerikalizace-a-problemy-amazonie-nevyresi/) je kněžské svěcení ženatých laiků jen další klerikalizací církve.
Jsem toho názoru, že problém leží jinde. Církev je v Amazonii (a nejen zde) mnohdy sterilní, z vinného kmenu další výhony nevypučí. Letniční sbory existují proto, že tam lidé najdou domov, přijetí, společenství, kde se lidé klaní Pánu Bohu v moci a síle Ducha svatého. Existuje-li v popisované oblasti 150 sborů, pak jsou zde laici, biblicky a duchovně zformovaní, kteří tyto sbory vedou. Proč nejsou v ŘKC? Problémem je tedy spíše způsob pastorace formace laiků v ŘKC, kteří nežijí z moci Ducha sv. – jinak by zde jejich farnosti jen kvetly a lidé by neutíkali do letničních sborů.
Jak uvádí v jiném článku kardinál Sarah i papež František – sekularizace je daná našim odklonem (zesvětštěním) od Pána Boha. Tam, kde lidé Pána Boha nectí svým srdcem a nemilují ho v moci Ducha svatého a kde nehledají Boží vůli pro svůj život, tam je sterilita a neschopnost předat Evangelium dále.
Vít Khail
Vladimír Neškudla: dovolím si trochu oponovat Vašemu názoru na důvod úspěchu letničního hnutí Jižní Americe. Chápu Váš pohled zřejmě letničního křesťana a tedy pocit, že letniční sbory jsou na rozdíl od jiných církví místem naplněným Boží přítomností a tím jediným pravým domovem pro každého upřímně věřícího člověka. Můj pohled na věc, jakožto člověka, který prošel i letničním hnutím je takový, že letniční hnutí slaví v Jižní Americe úspěch z několika důvodů: ŘKC je v J.A. delší dobu, a tak se tedy jistě nevyhnula problémům a přehmatům, které potkají každou církev působící déle na určitém místě. Pro určité množství lidí se tak zdiskreditovala a není tak „in“, jako nová hnutí, která nejsou tak „okoukaná“ a přitahujou lidi. Dalším důvodem může být „jiné“ evangelium, pokud se dá vůbec evangeliem nazvat, totiž hnutí prosperity, kterým jsou letniční sbory prosáknuté. Přeci jen v chudých oblastech, kterými Amazonie určitě překypuje je taková zvěst lákavá a slaví úspěch. Je určitě těžší říkat lidem, že je Bůh miluje, i když jsou chudí a nikdy se nebudou podobat bohatým Američanům, než přijít s „hurá stylem“, že pokud uvěří (pozor ale, jen tím správným letničním způsobem!), budou zdraví, bohatí, úspěšní, no prostě jako ti bílí lidé, kteří k nim tuto falešnou zvěst přinesli. Dále, letniční setkání se svým extatickým stylem (upadání do transu, vliv hudby, exorcismus) do velké míry podobají původním rituálům obyvatel Amazonie, takže jde vlastně o původní náboženství v křesťanském hávu. Pastor zde má roli ne nepodobnou roli šamana. Výborně popsáno zde https://www.patheos.com/blogs/theglobalcatholicreview/2019/10/competing-for-amazonian-souls/
„As opposed to Catholic services, that are often serious affairs with a strong emphasis on gnosis, Pentecostal services offer audiences an enchanted and ecstatic experience. Services are marked by musicality, orality, dreams, visions, miraculous transformations and of course, exorcism, deliverance from the devil. When congregants are overwhelmed by the Holy Spirit they lapse into glossolalia and trance-like states. When they are possessed by evil spirits they enter into liminal states from which they can only be liberated by a powerful Pastor channeling the Holy Spirit. The quidditas of the such services is far more appealing to those in the Global South, especially among Indigenous peoples, given that the sort of religious product being proffered shows far more similarities to autochtonous religion.
We must recall that Indigenous religious traditions in the Amazon were largely shamanic. In their role as healer and spiritual guide, shamans would often attribute illnesses and problems to evil spirits that must be removed from their patient’s body. The Pentecostal Pastor has in many ways become a modern shaman. Like his traditional counterpart, his role in the community is to rid people of evil spirits that congregants believe are causing them social ailments and physical sickness. Exorcisms are a moment of high drama, whereby in combative fashion the Pastor questions the congregant to ascertain which spirit is the source of troubles. Once the information is acquired, the Pastor, like the traditional shaman summons a spirit aid, namely the Holy Spirit or Jesus, to strike out the devil. The so-called demonic entity, may even be a known character, a malevolent or even benevolent spirit from the Indigenous belief system depicted in Pentecostal theological terms as demonic, thus rendering the Pentecostal faith syncretic, and seemingly more familiar to congregants. “
Každopádně je úspěch letničního hnutí i důkazem, že tyto církve mají mnohem větší snahu přinášet svou zvěst, ať už je jakákoliv, než církve jiné.