Jedna z věcí, která mě na čase nejvíce fascinuje, je jeho zrychlování v našem životě. Všimli jste si toho? Když jsme byli dětmi, čas se nám neuvěřitelně vlekl: nemohli jsme se dočkat prázdnin, Vánoc či narozenin. Škola se hrozně vlekla.
Jedním z hlavních znaků zaneprázdněného člověka je samozřejmě netrpělivost. Máme toho přece strašně moc a nemáme čas. Netrpělivost je (podle slovníku) neochota čekat na něco nebo na někoho; nepřijetí zpoždění, opozice n
ebo bolesti s klidem; neklidná touha.
Rád bych na začátek učinil jedno doznání: Jsem strašně netrpělivý! Vždycky jsem byl netrpělivý a to už od dětství – jedním z mých koníčků bylo například lepení plastikových letadýlek (byl jsem dokonce členem modelářského kroužku).
Často jsem vstával brzy ráno a pracoval na modelu. Co mě ale hrozně štvalo, bylo čekání. Například jsem přilepil nějaké součástí letadla, nebo je natřel barvou, ale pak jsem musel počkat na zaschnutí před tím, než jsem mohl pokračovat.
Dodneška si vybavuju, jak sedím u stolu vedle postele, držím trup letadla a zoufale se snažím popohnat lepidlo, aby schlo rychleji! Vedle na posteli spí můj bratr přiotrávený toulenem a výpary z lepidla – bylo konec konců brzo ráno… Dobré časy.
Od té doby se toho mnoho nezměnilo. Pořád nerad čekám. Rozumíte mi někdo? Neochota čekat se projeví například ve frontách: Někteří lidé samozřejmě počítají počet lidí u pokladny a snaží si vybrat frontu z co nejmenším počtem lidí, ale ti lepší z nás počítají nejen lidi, ale také množství zboží v košíku: Někteří počítají počet aut v tom či onom pruhu, ale my měříme také kvalitu a staří auta (i řidiče).
Musím vyznat, že i když Bible považuje trpělivost za jedno z ovoce Božího Ducha v našem životě, je to životní oblast, kde zažívám neustálé výzvy, a kde Bůh musí se mnou trpělivě pracovat…
Mimochodem, když už mluvíme o tom ovoci, možná proto mě nebavila práce na rodinné zahradě. Protože než něco vyrostlo, tak to trvalo strašně dlouho. Jednou jsem viděl kreslený vtip, na kterém se kdosi modlil a říkal: „Bože prosím tě o trpělivost. A prosím, dej mi ji TEĎ HNED!“
Problémem je, že přesně takhle přistupujeme k Bohu a také ke své víře. Chceme okamžité výsledky, jinak pochybujeme o Boží lásce, o jeho ochotě, nebo o jeho schopnosti něco v našem životě udělat.
Nebo pochybujeme o své víře. To je také hlavním důvodem, proč začínáme tuto sérii přednášek, kdy se po šest týdnů budeme spolu dívat na to, jak může zaneprázdněný člověk pěstovat svou spiritualitu tím, že obrátí své nitro správným směrem.
Vzpomínáte totiž na definici netrpělivosti? Mimo jiné je to neklidná touha. Tady leží tenze, které jsme si všichni vědomi: Na jedné straně toužíme po věcech nebo lidech nebo zážitcích nebo řešeních – chceme to co možná nejdříve, na druhé straně chceme mít svůj klid.
Vnitřní pokoj je velmi ceněná hodnota, do té míry, že lidé dnes utrácejí hodně peněz za různé meditační pobyty, restarty mozků a podobné záležitosti. Zkrátka, je tu tenze mezi touhou po klidu a touhou po co nejrychlejších výsledcích svých přání.
Proto je netrpělivost charakterizována neklidnou touhou. Jelikož jsme obklopeni životem ve znamení „tady a teď“, jsme pak nepříjemně překvapeni, když Bůh nefunguje stejně. Jak se to projevuje? Na to se podíváme příště.
Foto: Lukáš Targosz.
(Archiv L. Targosze)
