Magazín PROBOHA! přinesl před pár dny text Marie Kolářové „Zákaz trestání dětí jako stopka autoritářství“. Autorka v něm vítá připravovanou novelu občanského zákoníku, jejíž součástí má být nově zákaz veškerého fyzického trestání dětí. Tento zákaz chápe jako kamínek do mozaiky celkové transformace společnosti, neboť „autoritářské postoje dlouhodobě škodí vztahům ve společnosti a oslabují společenskou soudržnost.“
Pokusil jsem se s autorčinou vizí polemizovat, ale můj text zůstal bez odezvy. Téma považuji za důležité, proto se chci pokusit přenést diskusi o trestání dětí na stránky KřesťanDnes.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Jordan Peterson v Budapešti: Intuitivní cesta za poznáním lidského příběhu
„Výsledky seriózních průzkumů potvrzují pozitivní přínos výchovy bez trestů“, píše autorka a na obhajobu této teze se obrací k Písmu. Odmítá jako překonanou představu „přísného Boha jako soudce“, kterou prý nalézáme ve Starém Zákoně a jako výchovný ideál vybírá text z Nového zákona, vybízející k vzájemné lásce, jako “Pán miluje nás” (Jan 13,34). Milující Pán Ježíš je pro nás vzorem úcty a respektu k dětem, když vyzývá učedníky, aby nebránili dětem přicházet, protože právě jim patří nebeské království.
Ano, odpouštějící Boží láska k nám hříšníkům má být východiskem jakékoliv výchovné péče, včetně péče rodičovské, na tom se jistě shodneme. Avšak čteme-li Bibli v celé její komplexnosti, nemůžeme nevidět, že tentýž Nový zákon charakterizuje Boží lásku právě jako vychovávající, soudící a trestající: “Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti…” (Žid 12. kapitola)
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Co počít s konspiračními teoriemi
Písmo ví, že “přísná výchova se v danou chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli” (Žid 12, 11).
Zdá se tedy, že biblickým ideálem není “netrestat”, nýbrž trestat uměřeně, s ohledem na důstojnost dítěte jakožto nositele Božího obrazu, byť porušeného, úměrně cíli, jehož má být trestem dosaženo, tedy nasměrování trestaného “k vyššímu cíli, k podílu na Boží svatosti”. (Žid 12,10)
Výchovný repertoár milujících rodičů zahrnuje jistě mnohem víc, než jen “metlu”, avšak u menších dětí je plácnutí přes zadek po staletí osvědčený způsob, jak je odradit od jednání, které není rozumné a správné. Obávám se, že je-li zákaz i tohohle chápán jako “stopka autoritářství”, pak je něco zásadně špatně s chápáním autority jako takové…
Mít autoritu nepochybně znamená mít moc, a moc má vždy sklon korumpovat. Nicméně moc není primárním, či dokonce jediným zdrojem této korupce. Ze srdce lidského vycházejí zlé myšlenky, závist, vraždy… Nahlížet všechny společenské vztahy pouze optikou moci je nedorozumění, neboť autorita sama o sobě není zlo. Nemusí být „autoritářská“, násilná, manipulující ani vykořisťovatelská, naopak moudře uplatňovaná autorita je žádoucí, potřebná, ba nezbytná, v rodině i ve společnosti.
Autor: David Floryk Datum: 4. prosince 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
4 Komentáře
Josef Bong
Takový zákaz není nic jiného než nástroj, jeden z mnoha, kterým moderní eko-bio-eurostát může utlačovat občany které považuje za své nepřátele. To by si měli uvědomit zrovna čtenáři webu se jménem krestandnes.cz… totiž koho moderní progresivní „liberální demokracie“ (to je něco jako lidová demokracie, ani lidová ani demokracie) považuje za své nepřátele.
Pro nějakého užitečného idintelektuála je to samozřejmě příležitost.
Marie Kolářová: „Děti ale nejsou majetkem rodičů, patří ke stvoření, které jsme jako křesťané povinni chránit a rozvíjet.“
To vcelku stačí k pochopení o co jde: když v sekulárním státě nejsou děti majetkem rodičů… a protože určitě nejsou „majetkem křesťanů“, tedy jsou majetkem státu. To není nic nového. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat. To už bylo v sovětské říši, v německé říši, …
Jiří Musil
Možná stojí za to si zrekapitulovat, jak neslavně v minulosti dopadly kulturní války, na kterých jsme se jako křesťané podíleli.
Pár příkladů (v ironickém tónu):
1) cca 1800 let jsme nenáviděli židovský národ, dopustil se přeci Bohovraždy („naštěstí“ jsme si našli jiné národy, které je „dovoleno“ nenávidět dnes)
2) úročení půjčky – neexistuje, SZ to přeci zakazuje,
3) zrušení otroctví – neblázněte, vždyť na něm stojí hospodářství křesťanské civilizace a Bible přece otroctví akceptuje,
4) zrušení celibátu učitelek ve školství – všichni chlapi přece vědí, že žena není schopna zvládat rodinu a práci učitelky najednou,
5) zavedení pohřbu žehem – jak si to představujete, vždyť spálení těla zemřelého ohrožuje jeho vzkříšení, atd. a pod.
Proti tomu zákaz trestání dětí (bez sankcí!) je drobnost.
A mimochodem: nejen že nám nepatří naše děti, ale ani my sami nejsme pány svého života (nikdo si život sám sobě nedal).
Dobré je též rozlišit dobově podmíněné „řády rodiny“ v epištolách od Ježíšových slov o dětech v evangeliích.
A nakonec: své ženy už také fyzicky netrestáme, nebo ano?
Jan Krásenský
Pro mnohé ženy je největším spojením s církví hlásání Lásky, což si zaměňují za bezkonfliktnost, zavírání očí před skutečností, za vzdušné zámky svého „citu“ z kterého si tvoří vlastní svět, ve kterém „Panna Maria kárá Hospodina za potopu světa“. Jejich přesvědčením je naivní víra, že děti jsou dokonalé, netřeba je vychovávat, a zkazit je může jen výchova. Paní Marie Kolářová k nim patři. Jejich víra je podobná víře bolševiků po převzetí moci v Rusku 1917, kdy zrušili kriminální policii, protože v sociálně spravedlivém světě přeci není důvod chovat se kriminálně. Je to – jsou to bludařky. Své emoce staví nad skutečnost.
Mirek P.
Ještě navrhuji “ zákaz udílení pokut řidičům jako stopka autoritářství “ 🙂
Žádné systematické tělesné tresty jsme v rodině neprovozovaly. Ale většinou je pro dítě přijatelnější jedno plácnutí od táty než hodinový proslov od maminky. Jinak samozřejmě, pokud je možné rozumně vysvětlit a domluvit se, je to nejlepší.