Canberra. Počet Australanů, kteří se nehlásí k žádnému náboženství, poprvé v dějinách kontinentu přesáhl počet příslušníků jednotlivých náboženských skupin. Vyplývá to z údajů Australského statistického úřadu za minulý rok. Podle loňského sčítání se o málo více než třicet procent (30,1) obyvatel světadílu nepovažuje za nábožensky založené, což odpovídá necelým sedmi milionům osob. Ještě před padesáti lety (v roce 1966) se takto definovalo pouhých osm desetin procenta, zatímco před pěti lety už se za ateisty označovalo téměř 22 procent (21,8) Australanů.
Křesťané v Austrálii nadále tvoří největší náboženskou skupinu – počet katolíků je poměrně stabilní a zastupuje téměř třetinu obyvatelstva (22,6 % oproti 25,3% v roce 2011), zatímco anglikánská církev zaznamenala značný úbytek věřících – ještě ve dvacátých letech minulého století se k ní hlásilo více než čtyřicet procent Australanů, dnes se jejich množství snížilo na třetinu. Ze sčítání lidu vyplývá, že na kontinentě přibývá hinduistů (1,9%), ještě více, byť stále v menšinovém podílu, je však muslimů (2,6%) a buddhistů (2,4%).
Zdroj: Vatikánský rozhlas
2 Komentáře
Karel Krejčí
Je zde velký prostor pro přemýšlení, ale s patřičným odstupem a nadhledem. Statistické číslo udává nějakou veličinu, v tomto případě kolik lidí procentuálně se vyhýbá nebo nemá potřebu být součástí nějaké náboženské pospolitosti. Podotýkám, že nejsem žádný znalec australské společnosti, ale hodně napoví to, jak se staví k celosvětové problematice migrace. Svět nebo spíše Evropa, je zahlcena na jedné straně snahou pomáhat těm potřebným, což je již v současné době hodně problematický výraz a na druhé straně se vydávají obrovské finanční prostředky na umělé válečné konflikty, ve kterých se skrytě válčí o budoucnost, přírodní bohatství a politický vliv mezi světovými velmocemi nebo dokonce pouze o moc mezi těmi nejvlivnějšími. S Austrálií má tato úvaha společného to, že patrně dali na pomyslnou misku vah na jednu stranu lidskou povinnost navzájem si pomáhat a na druhou stranu také odvahu hledat pravdu a také se na ni spolehnout. Možná, že k tomu, jaký zaujímají zmiňovaný postoj, právě dopomohlo ono procentuální číslo …
Karel Krejčí
Je zde velký prostor pro přemýšlení, ale s patřičným odstupem a nadhledem. Statistické číslo udává nějakou veličinu, v tomto případě kolik lidí procentuálně se vyhýbá nebo nemá potřebu být součástí nějaké náboženské pospolitosti. Podotýkám, že nejsem žádný znalec australské společnosti, ale hodně napoví to, jak se staví k celosvětové problematice migrace. Svět a především Evropa jsou zahlceny na jedné straně snahou pomáhat těm potřebným, což je již v současné době hodně problematický výraz a na druhé straně se vydávají obrovské finanční prostředky na umělé válečné konflikty, ve kterých se skrytě válčí o budoucnost, přírodní bohatství a politický vliv mezi světovými velmocemi nebo dokonce pouze o moc mezi těmi nejvlivnějšími. S Austrálií má tato úvaha společného to, že patrně dali na pomyslnou misku vah na jedné straně lidskou povinnost navzájem si pomáhat a na druhou stranu odvahu a upřímnou snahu hledat pravdu a také se na ni spolehnout. Možná, že k tomu, jaký zaujímají zmiňovaný postoj, právě dopomohlo ono procentuální číslo.
Na začátku Biblického scénáře je popsán způsob, jakým sám o sobě dokonalý Bůh tvořil: Pracoval postupně a před započetím další práce se vždy přesvědčil, že to, co právě dokončil – je dobré! Děláme to i my křesťané?