Velká Británie čelila v posledních letech několika výzvám včetně brexitu, pandemii nebo politicky turbulentním časům. Předseda britských evangelikálů říká, že ho mrzelo, že místní média spojují hnutí, které vede, s podporovateli Donalda Trumpa.
Gavin Calver musel podle svých slov tvrdě pracovat na tom, aby evangelikální hnutí nebylo na britských ostrovech spojované se žádnou politickou stranou nebo osobou. Mrzelo ho hlavně to, že slovo evangelikál se od nástupu prezidenta Trumpa zpolitizovalo.
Podle svých slov může teď bez obav říci: „Jsem Gavin, jsem evangelikální křesťan, aby mě to automaticky nespojovalo s politikou národa, ve kterém jsem nikdy nežil, nikdy nevolil a nemám v plánu se přestěhovat, “ uvedl generální tajemník Britské evangelikální aliance v rozhovoru pro Christianity Today. „Lidé se zoufale snažili vrátit se k evangelikalismu, které je osvobozeno od otroctví jiných věcí a které se ve skutečnosti zaměřuje na hlavní poslání, které je společné poznání Ježíše.“
Calver má úzké vazby na USA, protože donedávna tam v církvi pracovali jeho rodiče. Podle Calvera nejsou na rozdíl od Spojených států britští evangelikálové spojováni s konkrétní politickou stranou a jejich zástupce lze najít ve vícero politických stranách.
Vyjádřil přesvědčení, že oba národy jsou v mnoha ohledech historicky propojené. Jeden z nejpamětnějších okamžiků prožil během turné amerického evangelisty Billyho Grahama, když jako chlapec šel na fotbalový stadion ve Wembley a viděl zástupy, jak odevzdávají své životy Kristu. Jeho dědeček dokonce organizoval tato setkání ve Velké Británii, kam slavný baptistický kazatel několikrát přijel. Vzpomněl, jak takové osobnosti jako Rick Warren nebo Tim Keller mají vliv na křesťany v jeho zemi a naopak, jak měla služba anglikánského teologa Johna Stotta dopad na americkou církev.
„Problém byl v tom, že slovo evangelikál bylo spojeno s něčím, na co jsme měli velmi malý vliv a nad čím jsme neměli žádnou kontrolu,“ řekl k propojení britských evangelikálů s podporou prezidenta Trumpa. „V médiích hovořili o evangelikálních křesťanech, kteří dělají X, Y a Z přesně jako v USA. Díky asociaci to vypadalo, že jsme stejní lidé se stejnou ideologií,“ podělil se o to, jak je britská média vnímala.
„Nechápejte mě špatně. Jsme bratři a sestry. To je důležité, toho se držíme, ale občas jsme politicky na míle vzdáleni od toho, co se děje ve Spojených státech,“ upozornil Calver.
Představitel britských evangelikálů se dotkl také plánované evangelizační kampaně Fraklina Grahama, která se měla uskutečnit minulý rok, ale pandemie to neumožnila. LGBT aktivisté tehdy zorganizovali masivní kampaň proti jeho příjezdu, což vedlo k tomu, že některé objekty následně zrušily pronájem svého prostoru. Grahamův tým dal následně toto počínaní k soudu. Calver uvedl, že je to v případě Velké Británie otázka náboženské svobody a připomněl, že Grahamovi nepomůže ani to, že patřil mezi nejhlasitější podporovatele Donalda Trumpa.
Pandemie měla za následek, že lidé ve větším počtu začali chodit na bohoslužby. V tváři tvář smrti si uvědomili vlastní křehkost. V případě brexitu evangelikálové kopírovali přibližně ve stejném poměru vůli občanů, domnívá se Calver, ale zároveň zdůraznil, že v křesťanství nemá nacionalismus místo.
V loňském roce Severní Irsko legalizovalo potraty a manželství osob stejného pohlaví. „Je zřejmé, že nesouhlasíme s oběma rozhodnutími tamní vlády. Vedli jsme dobrý boj, ale nakonec zvítězilo sekulární tsunami. Neznamená to však, že se nadále nebudeme zasazovat o to, co říká Písmo,“ komentoval poslední politické události v Severním Irsku.
„Velká Británie je komplikovaná země. Je stále více sekulární. Ať se stane cokoli mezi dneškem a časem konce, je opravdu úžasné vědět, ať se stane cokoli, i když to bude náročné, víme, že konci tohoto příběhu Ježíš zvítězí,“ řekl pro Christianity Today.
Na dotaz, jak přistěhovalci z dalších koutů světa ovlivňují dnešní církev, Galvin Calver uvedl, že čtvrtina britských evangelikálů není bílé pleti. „Pokud navštívíte Londýn, což je místo ve Velké Británii, kde církev roste zdaleka nejrychleji, polovina těch, kteří chodí do církve, není bílé pleti,“ konstatoval ke změnám, které v posledních letech mění evangelikální církve na britských ostrovech.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 15. února 2021 Foto: Facebook . Gavin Calver
4 Komentáře
Otakar Vožeh
Je to tragi-komické, jak se dnes všechno měří bývalým presidentem Trumpem. Je to past, do které bychom se jako věřící neměli nechat chytit.
Olga Nedbalová
Ano, také jsem nad tím přemýšlela. Nevím, zda je má úvaha správná, ale myslím si, že osobní postoje křesťana hodně souvisí s jeho obdarováním duchovními dary. Pokud má křesťan správný vhled na věc a dostatek racionálních informací, proč mu bránit v tom, aby se rozhodl, kterého politika chce volit. Nebezpečné je, pokud si z politika udělá modlu, kterou bude uctívat místo Boha. ALE tu modlu si může udělat každý a z čehokoliv. Já si ji můžu uplácat z úspěchů mých dětí, z mé kariéry atd. Jiný si ji může klidně uplácat ze své zbožnosti. Odtrhne se od světa, uzavře se před zlým a zkaženým světem, bude pravidelně každý večer číst Písmo. Držet půst. Až mu může ztvrdnout srdce a on místo Ježíšova evangelia bude hlásat jakousi svou představu svého Boha. Samozřejmě, jsou lidé, u kterých může být dobrý poustevnický život. Pokud to souvisí s jejich obdarováním a pociťují to jako povolání od Ježíše, proč ne. Ale tato cesta není evidentně určena všem křesťanům. S takovým přístupem bychom velmi rychle vyhynuli. Proč někoho volá Ježíš do služby pro nemocné, proč jiný má sloužit politikou, jiný má sloužit povzbuzováním, jiný slouží kázáním Božího slova? Myslím, že to všechno je součástí dokonalého Ježíšova plánu spásy. Máme být údy a On je hlavou. Logické je, pokud jsme údy, tak musíme poslouchat hlavu. Být s Ježíšem v neustálém spojení. Ověřovat si, zda to co konáme, je k užitku pro celé tělo. Nebo naše činnost jednotu těla narušuje a spíše vede k nemoci. K napomínání ve víře, už tolikrát jsem řekla, napomínejme se v lásce, bratři a sestry. Vždyť když nám uhyne určitý úd, bude to mít vliv na nás všechny. Ano, i bez ruky nebo oka se dá žít. Ale už je ten život daleko těžší. Pokud mi ovšem někdo řekne s láskou: „Dej si pozor, scházíš z Boží stezky, mohla bys tam zabloudit a utonout!“, budu jenom ráda. Kdo by se chtěl utopit v bažině hříchu.
Karel Krejčí
Ono je vůbec tragické, jak je víra v jednoho Krista roztříštěna do různých církví a denominací a ty dále jako chobotnice zasahují i do politiky a podobně i opačně. A někde, třeba jako v současné Americe, stává se velmi aktuální rčení o „vlcích v beránčím rouše“. Navrch okázalá zbožnost a až kristovská touha po spravedlnosti, ale skutky a skryté plány jsou násilnické a panovačné.
Olga Nedbalová
Pane Krejčí, tak obdobně jsem psala viz. výše, ale já si myslím, že ztratit se může křesťan kdekoliv – nejen v politice. Já se potom ptám Ježíše, kde je vlastně ta pravá pravda. Každý tvrdí, že on hlásá toho pravého Krista. Já jsem si zatím našla malou pomůcku – snažím se odhalit, zda ona prohlášení jsou vynášena v lásce ke Kristu. A mají Krista povýšit na skutečného Pána a Krále, nebo mají místo něho nasunout někoho druhého. Tady je asi důležitý osobní vztah každého věřícího ke Kristu, zda se upřímně ptám a hledám (pak mohu i chybovat) nebo se snažím pyšně prosadit svůj názor (pak hřeším). Mýlit se je lidské a omyl není hřích. A my sami budeme stát před Ježíšem a už se tam nevykroutíme. Žádná lidská chytrost Ho nemůže zmást, aby neodhalil neupřímnost. Můžeme si tady křičet, jak chceme: „Pane Ježíši, jsi náš Pán a Spasitel.“ Pokud nám to nepůjde od srdce, Ježíš se k nám znát nebude. A to si asi musí uvědomit každý sám za sebe.