Jen málokterý pastor chce být slabý: zápasí s depresemi, prožívá nenávist ze strany těch, které vede, trpí chabým fyzickým zdravím. Spíš dáváme přednost pohodlí, kdy se cítíme silní, ne že musíme procházet trápením.
Proto muselo být pro Pavla těžké prožívat slabosti. Pavel toho měl mnoho, čím se mohl chlubit, ale měl také ze své služby mnoho jizev: fyzické jizvy z bičování, emocionální jizvy z nepřátelství uvnitř církve a ze zrady lidí, které miloval.
Navíc jiní v církvi dávali najevo své silné stránky, které Pavel neměl. Byli výmluvnější, měli větší moc, víc peněz, dalších výhod. Pavel byl v situaci, v jaké žádný křesťanský vedoucí být nechce: na straně slabosti, opomíjený těmi, kdo na tom byli lépe, kdo netrpěli.
Slabí pastoři
Někteří z mých hrdinů byli slabí. Ch. H. Spurgeon zápasil s depresemi. Charles Simeon musel dlouho snášet nevraživost uvnitř svého shromáždění. John Wesley se potýkal s problémy v manželství. Když D. L. Moody vystoupil, aby mluvil, kdosi mu řekl, že nejlépe bude sloužit Bohu tím, že bude mlčet.
Také někteří z mých současných hrdinů jsou slabí. Jeden bojuje s emocemi, když se mluví o tom, že ho propustí z práce ve sboru, jiný si prošel vyhořením a musí omezit počet hodin, kdy pracuje. Dalšího zdolaly konflikty v církvi.
Neseme tento obraz vedoucích překonávajících problémy – jako „super-apoštolové“ v Pavlově době (2. Korintským 11,5). Ale nepotřebujeme dojemné, výmluvné vedoucí, ale spíš takové, kteří znají Ježíše zblízka, i když na to třeba nevypadají. Někteří z nejlepších vůdců v církvi byli slabí, ochromení.
Teologie slabosti
Potřebujeme teologii slabosti, kdy je vidět naši křehkost. Není to překvapení, ale spíš očekávaná složka služby Ježíšových následovníků. Když sloužíme ve slabosti, jdeme v Ježíšových stopách.
„Když nás proměňuje touha být naplněn evangeliem, pak se naše slabosti stanou naší chloubou,“ píše Paul Miller. „Stanou se naší slávou, protože jimi v našich slabostech prozařuje Ježíš.“
„Slabost je místo moudrosti a moci,“ pokračuje Miller. „Bůh používá naše slabosti jako odrazový můstek pro svou sílu. Rád používá slabé, pohrdané věci k tomu, aby porazil lidskou pýchu. K tomu, aby vzniklo společenství, které ztělesňuje jeho život, potřebujeme umírající vedoucí, kteří ztělesňují umírajícího Spasitele.“
Tato skutečnost není vždycky příjemná, ale chci ji přijmout. Jste-li pastorem nebo vedoucím ve sboru, který se v těchto dnech cítí slabý, pak nejste sami. Je možné, že vaše slabost není překážkou ve vaší práci, ale ve skutečnosti je prostředkem, kterým Bůh vykoná skrze vás to nejlepší. Potřebujeme slabé pastory.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Darryl Dash Překlad: Jan Vopelecký Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Unsplash – ilustrační
2 Komentáře
Saša Štěpánovský
Díky za tento článek.
Jiří Aron
Určitě by pomohlo, pokud by vedoucí sborů zvážili možnost vrátit se k biblickému modelu vedení, tedy k více než jednočlennému vedení.
Což mj. znamená, že starší nejsou jen pomocníci pastorů, kteří sami rozhodují téměř o všem, ale jsou si rovni spolu navzájem. Při kolektivním vedení je pak v realitě větší důraz na jediného Pastýře, Pána Ježíše Krista, kterému se všichni vedoucí podřizují. Vedoucí se mohou povzbuzovat v Něm navzájem, vždyť kdo z lidí nemá řadu slabostí?