Síť zahrnuje, ale nerozsuzuje

Matouš 13:47-50 … „Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Milí přátelé, které „chytlo“ nebeské království –

Dnes bych se vás na úvod zeptal, zda víte, co je to vrš? Už jste někdy slyšeli tohle slovo? Rybáři mezi vámi nejspíš ano. Správně by odpověděli, že vrš je nástroj na chytání ryb, u nás používaný při lovu v řece. Je to vlastně taková past na ryby – obvykle má válcový nebo kuželovitý tvar s trychtýřovým vstupem, takže ryba hnaná proudem se do vrše snadno dostane, ale ven už ne.

Právě tohle slovo, vrš, použili i kraličtí překladatelé Bible na začátku 17. století, když narazili na dnešní Ježíšovo podobenství z Matoušova evangelia. Jejich překlad 47. verše 13. kap. zní: „Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující.“

SOUVISEJÍCÍ – Významný verš 24 – Ezechiel

Tímto slovem vrš se snažili vystihnout fakt, že v tomto podobenství šlo o jinou síť, než jakou běžně používali rybáři jako Šimon Petr nebo jeho bratr Ondřej při individuálním lovu na jezeře (Matouš 4:18). Té jejich síti se říkalo řecky amfibléstron, vrhací síť, od slova „vrhat kolem“. Tato síť byla držena přes rameno a ze břehu nebo z lodi hozena do vody v místech, kde plavalo hejno ryb, a to tak, že se rozprostřela do tvaru kruhu. Na koncích byla malá závaží, takže síť rychle klesala ke dnu. Zatažením za šňůru se pak pod vodou uzavřela a ryby v ní se vytáhly ven.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Avšak síť, o které mluví Ježíš zde a ke které přirovnává nebeské království (tj. vládu nebes na zemi, v životech lidí), tato síť se v řečtině nazývá sagéné, tažná, vlečná síť. Ta podobně jako vrš funguje na základě proudu, což na moři znamená, že musí být tažena, vlečena. Nejčastěji se konce této obrovské sítě upevnily na dvou různých lodích, takže tato síť měla velice široký záběr. Lodě s ní pluly nějakou dobu daleko od sebe, pak u břehu připluli k sobě a rybáři vytáhli na břeh všecko, co se v síti zachytilo. Je zřejmé, že toho bylo hodně, ale ne vše byly jedlé ryby…

Blíží se závěr církevního roku (za 14 dní začíná Advent). To je doba, kdy si připomínáme závěr tohoto věku, konec světa, jak ho známe (s jeho pády a hříchy), a vyvrcholení Božího království, které už nyní mezi námi působí (se svou mocí a milostí). Ježíš sám se tomuto tématu nejednou věnoval ve svém vyprávění – stále častěji, jak se blížila chvíle Jeho oběti za hříchy světa. Možná si vzpomeneme na podobenství o 10 družičkách nebo o zakopané hřivně, která nás učí, aby naše „lampy víry“ měly stále dost oleje a „hořely láskou“; a abychom svá obdarování rozvíjeli a užívali k obohacování druhých o poklady, které přetrvají.

Já jsem pro dnešek zvolil méně často citované podobenství o tažné síti. Ježíš v něm říká, nyní už v ekumenickém překladu: „Anebo je království nebeské jako síť (sagéné), která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Čeho si všimněme v tomto podobenství, je skutečnost, že ona tažná síť, tedy Boží království mezi námi, zahrnuje všecko možné. Sloveso zahrnuje, synagó, lze přeložit i jako shromažďuje – od něho je odvozeno slovo synagóga (shromáždění). Boží vláda mezi lidmi tedy přivádí lidi k sobě navzájem, takže tvoří různorodou pospolitost, která byla oslovena evangeliem o Ježíši Kristu. Ono „všecko možné“ zní doslova „od každého druhu“, tedy mořských tvorů nebo také mořského světa. Není to zkrátka homogenní, jednotvárná masa.

SOUVISEJÍCÍ – I svatá trpělivost má své meze

Tahle síť Božího království se jednou naplní. A nebude to trvat věčně. Pak z ní na břehu pečlivě (totiž vsedě) oddělí to dobré, ve smyslu užitečné, prospěšné či hodnotné, a to vhodí do kádě; zatímco to špatné, doslova zkažené, shnilé, odporné, vyhodí ven. Tak tomu je v podobenství o síti. V reálu to budou andělé, kteří při dovršení, vyvrcholení tohoto věku milosti vyberou ze „sítě Božího království“ ty zlé – zlomyslné a zlovolné, kteří se jen tvářili jako věřící, ale nebyli jimi – a oddělí je od spravedlivých – spravedlivých ne ve vlastních očích, jako byli farizeové, ale v očích Boha, spravedlivých skrze víru ve Spravedlivého, Ježíše Krista. A tyto zlé a hanebné pokrytce andělé odvrhnou do věčných muk, kde není Bůh, kde není radost, kde není láska, kde není slitování. Bude tam jen smutek a zloba a nenávist. „Pláč a skřípění zubů.“

Mnohokrát mluvil Ježíš o krásách spasení, o nádheře věčného Božího království uprostřed lidí – přirovnával ho k pokladu, k drahocenné perle, ke svatební hostině. Stejně vážně však mluvil také o tom, že ne všichni pozvaní nakonec okusí tuto hostinu a zmocní se pokladu a perly. Ti pak budou v slzách litovat.

To dnešní podobenství nám ukazuje, že působení království nebes mezi námi zahrne, přitáhne mezi nás „všecko možné“ – včetně lidí, kteří jen rádi ochutnávají „plody víry“ druhých, jejich štědrost a laskavost a radost a pokoj, aniž by se tím kdy sami „nakazili“. Ve shromážděních křesťanů budou zkrátka až do skonání světa také lidé s „lampou bez oleje“ a se „zakopanou hřivnou“. Není však na nás, abychom je nyní rozsuzovali a hodnotili! Ačkoli mnoho křesťanských horlivců napříč historií se o to přesto snaží: posuzují podle svých měřítek „opravdovost“ křesťanů, „ryzost“ jejich pokání, prošetřují jako detektivové životy druhých, zda snesou „požadavky na svatost a pravověrnost“. Často se tak dnes děje v anonymitě na síti, myslím tím internetové diskuse mezi křesťany, ale i v některých sborech sektářského typu dochází k podobnému ověřování, slídění a zkoumání upřímnosti víry druhých.

Přitom to dnešní Ježíšovo podobenství jasně říká, že království nebeské jako vlečná síť nabírá všecko možné, ale že rozsuzování přijde až na konci tohoto věku – a je to práce pro anděly! Naše práce mezitím je „rozhazovat sítě království“, povzbuzovat druhé k víře v Krista hlásáním evangelia o Něm: ve slovech i činech. Navzdory tomu, že mezi námi budou pokrytci a prospěcháři. Jistě, pokud se ve společenství objeví otevřeně hřešící a neskrývaně nekajícný člověk, má být varován, kárán a nakonec třeba i vykázán, vyobcován – s cílem, aby se usebral a vrátil srdcem k Bohu. Aby nebyl jako zkažený druh jednoho dne vyhozen ven. Aby nesdílel svůj osud s bezbožnými…

Kdosi napsal velmi výstižně do jedné žhavé debaty mezi křesťany: „Bůh nepotřebuje advokáta v žabomyších válkách na síti, ale svědka, který svědčí svým životem.“ A o čem svědčí? O moci a slávě evangelia Ježíše Krista a jeho schopnosti proměňovat životy navěky.

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi!

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 21. listopadu 2021 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.