Nový žebříček nejnebezpečnějších zemí pro křesťany
„Vyrostla jsem v Afghánistánu a dostalo se mi velmi dobrého vzdělání. Jsme rodina tajných křesťanů. Před několika lety přišel Tálibán a odvedl mého otce, protože to byl křesťan. Měsíce ho mučili a pak ho zabili. O několik měsíců později zmizel i můj bratr. Už jsme o něm nikdy neslyšely,“ vypráví „Zabi“ a pokračuje: „Pracovala jsem pro mezinárodní organizace, které v naší zemi působily. Když v srpnu 2021 opět převzal moc Tálibán, organizace odjely a mě tu nechaly. Spolu s matkou se nám podařilo překročit hranice a dostat se do jiné země. Naše situace je zoufalá. Mám peníze na účtu, ke kterému odsud nemám přístup. Mám vízum, které ale brzy vyprší. Co se mnou bude? Nevím. Modlím se, abych mohla tuhle zemi opustit a jít někam do bezpečí. Nejspíš se budu muset skrývat. Nebo budu deportována zpět do Afghánistánu. Tam by mě nejspíš zabili. Nemáme jídlo ani oblečení na převlečení. … Cítím se sama a bez naděje.“
Právě Afghánistán, od loňska opět pod vedením radikálního islámského hnutí Tálibán, se podle organizace Open Doors nově stal nejnebezpečnějším místem pro křesťany na světě. Poprvé ve dvacetileté historii sestavování žebříčku World Watch List neobsadila jeho první příčku Severní Korea. Ta je na druhém místě, a jak upozorňují pracovníci organizace, není to proto, že by se v ní situace zlepšila, ale proto, že se situace křesťanů v Afghánistánu tak dramaticky zhoršila.
Afghánští křesťané měli loni jen dvě možnosti: Začít se skrývat, nebo se pokusit spěšně opustit zemi. Tálibán křesťany hledá, a když je najde, znamená to pro ně téměř jistou smrt. Jsou považováni za zrádce a nepřátele státu. Nemají přístup k lékařské péči, mnohdy se neodvažují vycházet ven. Pokud se muslim stane křesťanem a je odhalen, jeho blízcí mají povinnost se ho zřeknout, nebo ho dokonce zabít. Jelikož opuštění islámu je zde považováno za šílenství, stává se prý i to, že konvertitu násilím zavřou do psychiatrické léčebny.
Ačkoli Severní Korea v žebříčku klesla na druhé místo, pronásledování věřících v této hladem sužované zemi spíše zesílilo. Také zde, pokud je křesťan odhalen, znamená to ve většině případů mučení a smrt, případně doživotní umístění do pracovního tábora. Přesto i zde prý církev roste. Na rozdíl od Afghánistánu, kde se počet křesťanů odhaduje na tisíce, v Severní Koreji by podle zdrojů Open Doors aktuálně mohlo žít asi 400 tisíc křesťanů. Někteří se i tajně pod rouškou noci scházejí ke společnému čtení Bible a modlitbám.
Třetí nejnebezpečnější zemí pro křesťany je Somálsko, kde žijí odhadem jen stovky křesťanů, většinou bývalých muslimů, kteří jsou terčem islámských radikálních skupin. Somálsko je spolu se Severní Koreou také jedním z mála míst na světě, kde je zakázáno slavit Vánoce.
Čínský „velký bratr“
Mezinárodní nevládní křesťanská organizace Open Doors, která pomáhá pronásledovaným křesťanům, vydává vždy na začátku roku žebříček 50 zemí, kde jsou křesťané pro svou víru nejvíce pronásledovaní. Aktuálně udává, že každý sedmý křesťan na světě zažívá nějakou formu perzekuce. V Africe je to jeden z pěti, v Asii dokonce dva z pěti křesťanů. Nabízí nejrůznější data a číselné odhady nevyčíslitelného a nezměřitelného: Pronásledování nespočívá jen ve fyzické likvidaci a ubližování, zatýkání, věznění, unášení, ale zahrnuje i konstantní tlak, sledování, odmítnutí od rodiny a blízkých, nedostupnost Biblí a společenství věřících. Mnohdy to znamená žít jako občan druhé kategorie, anebo to s sebou může také přinést nutnost opustit vše a stát se bezdomovcem, uprchlíkem v cizí zemi bez jakékoli vize do budoucnosti – jako v případě „Zabi“ v úvodu článku.
Ještě efektivnější sledování a pronásledování umožňují v některých zemích kamery. Využívá jich zejména Čína, která má v tomto ohledu nejpropracovanější systém na světě. Sleduje všechny návštěvníky bohoslužeb a občané mohou cokoli „podezřelého“ snadno nahlásit na policii. Během pandemie covidu-19 byly všechny kostely zavřeny a v mnoha případech už nebylo umožněno v nich obnovit činnost. Nadále platí, že náboženských setkání se nesmějí účastnit lidé mladší 18 let. Čínská vláda zasahuje i na internetu: Věřící se nesmějí scházet, mizí křesťanský obsah ze sociálních sítí i aplikace nabízející čtení Bible, úřady vyšetřují zákazníky křesťanských internetových knihkupectví. Svou sledovací technologii navíc Čína (17. místo v žebříčku) vyvezla už i do dalších zemí – např. do Laosu (26. místo), Pákistánu (8. místo) nebo Saúdské Arábie (11. místo). I v těchto podmínkách ovšem křesťané hledají kličky a stále nové možnosti, jak být v kontaktu.
Každá země a každý příběh lidského života je jiný. Některé příběhy, které se k pracovníkům Open Doors dostaly, jsou v angličtině k dispozici v modlitebním průvodci. Na každý týden v roce dává podněty k modlitbám za konkrétní zemi a přibližuje místní situaci. Lze si ho nechat zdarma poslat na e-mail, stačí vyplnit jednoduchý formulář na internetu (http://wwl22.jdem.cz). Křesťany z těchto oblastí posiluje vědomí, že nejsou Bohem ani lidmi zapomenuti a že se za ně křesťané po celém světě modlí.
Autor: Lucie Vlasáková, zpracováno podle materiálů Open Doors USA (www.opendoorsusa.org).
Převzato z březnového čísla měsíčníku Život víry. Další pohled za hranice naší země v něm přináší také článek Jitky Evanové o 30 let trvající aktivitě modliteb za svět islámu.
Březnové číslo se podrobněji věnuje tématu konfliktů v manželství. Co se spory, které se dlouhodobě nedaří překonat? Jaká omluva přináší smíření a jaké se raději vyhnout? A co když je služba v církvi pro partnery spíše hradbou než pojítkem? Na otázky hledají odpovědi Jakub a Dagmar Güttnerovi, Dalimil Staněk a Pavel Raus.
V časopise dále najdete velký rozhovor s ředitelem Dětské misie Zbyškem Šikulou, úvodník Dana Drápala o současném trendu odstraňování soch významných osobností a shrnutí priorit rodinné politiky nové vlády z pera Jana Gregora. Nechybí ani virtuální rozhovor s historickou osobností, tentokrát s Wilhelmem Buschem – evangelistou, který se obrátil v zákopech první světové války, nebo příběhy čtenářů. Sára Smetanová sdílí svou zkušenost s poruchami příjmu potravy. Číslo doplňuje recenze nové knihy od farářského dua Pastoral Brothers, ohlédnutí Tomáše Dittricha za životem J. A. Komenského a další články.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a ve zvukové podobě (viz www.zivotviry.cz). Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
