Cítím se povzbuzen. Myslím, že to bude dobré.
V současné době vidím řadu znaků zdravých církevních vedoucích než kdykoli dříve během svého třicetiletého působení. Tento trend dává tušit zdravý stav našich sborů v budoucnosti. Zdraví církevní vedoucí povedou církve ke zdravějšímu stavu.
Následujících sedm znaků se týká základních oblastí, jako je ujištění v pravdivosti Bible, výlučnost evangelia nebo působení Ducha svatého. Jedná se o klíčové vůdcovské znaky. Jestliže má některý vedoucí všech těchto sedm znaků, je to zřejmě vedoucí, který sbor povede k lepšímu zdraví.
1. Vítá změny. Zdraví vedoucí se nebojí změn. Naopak je vítají. Chápou, že síla a naděje evangelia vytváří příležitosti. Na změny si nestěžuji, ale naopak jsou jimi nadšeni.
2. Zdravě vnímají minulost. Zdraví církevní vedoucí jsou vděční za minulost, ale nezůstávají v ní. Poučení z minulosti a dřívější vůdce chápou jako kroky, které nás posouvají do budoucnosti. Jejich postoj k minulosti není nostalgie. Mají k minulosti úctu, ale nezbožňují ji.
3. Neustále vyhodnocují své způsoby práce. Tyto vedoucí neženou programy, budovy ani procedury. Stále si kladou otázku, co oni sami a jejich sbory mohou dělat lépe a jak. Nelpí na tom, aby všechno dělali stejně jako dosud. Stále všechno vyhodnocují.
4. Záměrně se setkávají s nekřesťany. Vycházejí ze svých kanceláří a jdou do společnosti. Ujímají se rolí ve společnosti a mezi nevěřícími mají přátele. Věří, že Velké poslání je jejich osobní poslání.
5. Ujímají se zodpovědnosti. Tito vedoucí si na nic nehrají. Vědí, že je Bůh povolal, aby vedli své sbory, že musí přijmout zodpovědnost. Když se nedaří, ne že to je vina členů sboru. Nevymlouvají se na svou denominaci. Problémy nevidí jako vinu druhých nebo sboru.
6. Vidí realitu. Zdraví církevní vedoucí mají jasné a konkrétní vidění reality. Vědí, jak na tom jejich sbory jsou, jestli jdou nahoru nebo dolů. Nepokoušejí se nepříjemné zprávy racionalizovat, vysvětlovat. Ale z dobrých zpráv se upřímně radují. Chtějí znát nepřikrášlenou pravdu, protože vědí, že jasné vnímání reality je klíčové pro to, abychom se mohli posouvat kupředu.
7. V jednu dobu investují své úsilí do jedné (a pouze do jedné) oblasti směrem ven. Tento charakteristický rys je patrný během několika posledních let. Jde o jednoduchost. Vedoucí zaměřuje sebe a svůj sbor pouze na jednu další věc s cílem mít větší dosah venku. V jednu chvíli pouze jednu věc. Tento objev pozoruji zvlášť u sborů, které prožívají obnovu. Stojí za to se tímto rysem zabývat v budoucnu.
Pokud jde o zdraví sborů v budoucnosti, zůstávám zarytý optimista. Hlavním důvodem k tomu je to, že vidím stále více vedoucích s těmito sedmi znaky.
Je čas naděje, čas nadšení.
Autor: Thom Rainer Překlad: Jan Vopalecký, Thom S. Rainer, The Christian Post, ilustrační foto: Creative Common Search
3 Komentáře
Jiří Aron
“ V současné době vidím řadu znaků zdravých církevních vedoucích než kdykoli dříve během svého třicetiletého působení. Tento trend dává tušit zdravý stav našich sborů v budoucnosti. Zdraví církevní vedoucí povedou církve ke zdravějšímu stavu.“ Cituji úvod článku.
„Je čas naděje, čas nadšení.“ Cituji konec článku.
Bylo by zajímavé jednotlivě porovnat těch 7 znaků důležitých pana Rainera s tím, co o zdravých vedoucích učí Písmo. Autor, na rozdíl od Pavlových pastorálních epištol, ani vůbec nezmiňuje klíčové znaky vedoucích jako zaměření se na Krista , růst ve víře, která je v Kristu Ježíši, růst a stát ve zdravém učení Písma, odmítat falešná učení. Atd. Je to takový americký, povinný a prázdný, budovatelský optimismus.
Naděje a nadšení pana Rainera, podle jeho textu, tedy nijak nesouvisí s tím, co Bible nazývá duchovním zdravím vedoucího.
Mariusz Danel
Ano, presne tak! … Zel to co pise Pan Rainer si skutecne mysli mnoho mladych „vedoucich“ a podle techto svetskych meritek posuzuji svoji situci a zdravi zboru. Pismo jde stranou…A to me vede presne k opacnym pocitun z budoucnosti.
Jiří Aron
Současně s názorem pana Rainera vyšel i tento článek https://www.krestandnes.cz/skola-zakazala-uvedeni-pisne-o-jezisi-na-vanocnim-koncertu/.
Napadá mě, jestli tento způsob myšlení, tj. snaha neurazit jinak věřící našimi písněmi o Ježíši a Biblí, už nepronikl i dovnitř amerických církví. Vidím to i u nás. Je to varovné.
Také mám na základě obou článků i z mnohých dynamických církevních vedoucích přesně opačné pocity z budoucnosti.
Pán Ježíš položil otázku, jestli nalezne víru na zemi, až přijde podruhé. A řekl vícekrát, že věřící mají být bdělí a že bude s nimi až do konce světa.
Zjevení 22, 20 – 21 On je naše jediná naděje.