Tomáš Sedláček se zamýšlí nad Komenského knihou Labyrint světa a ráj srdce. Rozumí Komenského knížce tak, že se tato snaží popsat proměnlivost, případně klamavost světa (reality), před kterou člověk hledá útočiště ve svém srdci (nemyslí se tím, pochopitelně, tělesný orgán, nýbrž lidské nitro), a nalezne ho tam. Najde tam jistotu. T. Sedláček se táže, zda by to náhodou nemohlo být také obráceně: tedy, že svět je takový, jaký je (stále stejný), čili že není nikterak falešný, zatímco tím labyrintem by naopak mohlo být naše neklidné (proměnlivé) srdce. A co by prý takovému pojetí asi řekl Komenský?
Komenský si ale, zdá se, nemyslel, že srdce je samo o sobě nějakou oázou klidu a jistoty. Předpokládal, že se jí stane teprve tehdy, až se v něm člověk setká s Ježíšem. To Sedláček nějak opomněl zdůraznit. Naše srdce je někdy opravdu neklidné, ale je to proto, že v něm, v tom našem srdci, je celý ten svět přítomen, přesněji řečeno, je tam obraz tohoto světa. My vidíme svět srdcem. Člověk si ten obraz světa vytváří pod vlivem svých poznatků, osobních zážitků a kontaktů s jinými lidmi, někdy dost složitě, že se v něm, bohužel, ani sám nevyzná. Protože touží poznat pravdu a pravda je někdy složitá. Zároveň touží po smyslu.
Sedláčkovi se zdá, že Komenský v tom skrytu lidského srdce vidí Boží království. Že ho snad s tím srdcem přímo ztotožňuje. Proto píše: „Kdo tedy hledá Boží království v sobě, nikdy ho tam nenajde, protože tam nikdy nebylo. Boží království není ani tady, ale ani tam, je v procesu přicházení, jednou nohou ve dveřích a druhou zase někde jinde.“ A upozorňuje na evangelium, které naznačuje, že Boží království nelze lokalizovat v nějakém prostoru (tedy ani v lidském srdci).
Podle mého názoru si Komenský nic takového nemyslel. On neztotožňoval ráj srdce s Božím královstvím. To se Tomáš Sedláček poněkud mýlí. Komenský dobře věděl, že Boží království není v jedinci, uzavřeném do sebe. Že je „mezi vámi“ a nikoli „ve vás“ (ve smyslu lidského nitra), jak píše Sedláček. Jenom jaksi z toho nitra musí vyjít ven, mezi lidi. Jenže, když vyjde, pak často „trpí násilí“, jak by řekl Ježíš („od času Jana Křtitele až po tuto chvíli nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují“). Představuji si, na rozdíl od Tomáše Sedláčka, že Boží království není primárně místo blaženosti. Je to především místo, kde je plněna Boží vůle (čili vládne tam Bůh). Pokud se nějaký člověk tou Boží vůlí řídí, je v něm už vlastně takový zárodek Božího království. A mělo by se to začít projevovat i kolem něho.
Komenský v Labyrintu píše: „Lidé v světě rádi hledají tovaryšstva. Ty se hluku šetř a samotnost miluj. Tovaryšstvo není než pomoc aneb k hříchům aneb k nějakým zbytečnostem aneb k zahálce a maření času. Však sám nejsi, neboj se, by i sám byl: Já jsem s tebou a anjelů mých zástupové, s námi rozprávěti můžeš. Pakli by časem i viditedlného tovaryšstva předce žádostiv byl, těch, kteříž by téhož ducha byli, hleď, aby vaše tovaryšení společné v Boha se tvrzení bylo.“
Čili Komenský předpokládá, že „tovaryšit“ se mají lidé sobě podobní – lidé „stejného ducha“. Zřejmě proto, aby navzájem jeden druhého lépe přijímali a pomáhali si. Nebo snad proto, aby se nenakazili hříchem? Možná během psaní snil o nějaké nové Jednotě bratrské. Kdo ví?
Domnívám se, že o světě si Komenský nemyslel, že je jaksi sám ze sebe klamavý. Myslel si, že klamavý je jeho obraz. Obraz světa, jak nám ho podávají lidé, kteří se v tom reálném světě pohybují jako ryba ve vodě, a kteří nevnímají to, co se nevejde do jejich kouzelných brýlí, přes které na svět hledí. Oni svět vidí jako vcelku zábavné místo. Místo slova „ráj“ bylo původně v názvu knihy „lusthaus“. To by možná bylo příhodnější označení. Jenomže každému se svět takto nejeví.
Labyrint je labyrintem nejen proto, že se z něj nemůžeme dostat ven, ale také proto, že v něm je obluda, která nás chce sežrat. Jistě se dá říct, že jakási „obluda“, jíž se bojíme, může být i v tom našem srdci, v našem vlastním nitru, a my ji často nechceme vidět. S tím by se celkem dalo souhlasit. Srdce musí být čisté, abychom jím čistě viděli. A myslím si, že takovým Komenského Poutník byl. Že to byla čistá duše, i když, možná jde jen o literární postavu – nevím, nakolik autobiografickou.
Tomáš Sedláček má možná na mysli svět v úplně jiném smyslu, než Komenský. Ve svém textu se zmiňuje o vědeckých teoriích, v nichž se člověk snaží tu pravdu najít. Pravděpodobně mu jde spíš o svět fyzikální, zatímco Komenskému šlo, jak se domnívám, o svět lidí. Ty moderní teorie jsou opravdu velmi složité a málokdo se v nich vyzná. Fyzikální svět snad problémem není, ale těžko by nás někdo přesvědčil, že problém není ani ve světě, jemuž vládnou lidé. Tento svět není těch „oblud, které nás chtějí sežrat“, úplně prost. Dnešní svět je sice pro většinu lidí méně strašný, než svět Komenského – svět hrůzné třicetileté války, ale pořád ještě žije dost lidí, kteří mohou svět vidět obdobně jako on. I v současné době lidé mohou zažívat násilí a válečné útrapy. Dnes jsou naše pozemské životy většinou radostnější. Rájem však svět určitě není. Co s tím? Můžeme to změnit? Komenský věřil, že ano. Labyrint napsal pod bezprostředním dojmem svých zážitků (Bílé hory, emigrace, smrti blízkých osob). V tu chvíli možná svět viděl hodně černě. Jinak ale přece dlouho věřil v obecnou nápravu všech věcí. V nápravu, ve kterou dnes už nevěří skoro nikdo.
Člověk, který tráví čas v samotě, může v duchu mluvit s Ježíšem i s anděly. Je v jakémsi „vnitřním ráji“. Jistě není žádoucí, abychom celý svůj život prodlévali ve svém srdci, pokud se tím myslí prodlévání v ústraní sami se sebou, nýbrž máme žít v tomto světě a proměňovat ho svou prací a svou láskou. Komenský také nepředpokládal, že člověk může žít navěky v samotě (viz: „pakli by časem i viditedlného tovaryšstva předce žádostiv byl…“), ale že tento vnitřní ráj, v němž navazuje kontakt s Ježíšem, potřebuje jako trvalé zázemí, aby vůbec mohl ven a nebyl sežrán „obludou světa“.
Sedláčkův pohled je ten, že jsme-li v ráji, toužíme z něj utéct. Nevím, jestli je Tomáš Sedláček křesťan, ale pokud ano, myslím si, že Komenskému moc nerozumí. Podobně, jako mu nerozuměli ani jeho současníci.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Eva Hájková Datum: 23. června 2020 Foto: Wikimedia Commons – J.A. Komenský
14 Komentáře
Realtoltek
“ Sedláčkovi se zdá, že Komenský v tom skrytu lidského srdce vidí Boží království. Že ho snad s tím srdcem přímo ztotožňuje. Proto píše: „Kdo tedy hledá Boží království v sobě, nikdy ho tam nenajde, protože tam nikdy nebylo. “
No a pan Sedláček je opět hooodně mimo.
Realtoltek
Kbyby byl Komenský živ byl by mi bratrem protože prokoukl falešnost tohoto shnilého světa, který duše pohlcuje v labyrintu… jedinou cestou pro vyjíti z toho labyrintu klamu je poznání pravdy skrz pravé přijetí Ježíše ten jako učitel pak ukazuje zhnilost tohoto světa, tento svět také už dávno odsoudil. Komenský taky jasně píše o neviditelné církvi, která je tou pravou Svatou – Kristovou. Ráj srdce je sám Svatý Duch a jedině v něm je království nebeské.
Jiří Kouba
„Snad v žádném oboru neexistuje konzistentní teorie všeho − třeba ve fyzice existují tři roviny reality, které jsou jako teorie krásné, ovšem nelze je spojit.“
Tady autor něco tvrdí, práva k tomu nemaje. On už někdo dokázal, že nejde spojit ?
Konečný Fr.
Domnívám se, že Komenského nesmíme brát jako Boží slovo, tedy, že se třeba i někdy mohl mýlit. Ráj nemůže být v srdci člověka, pokud je to srdce kamenné nebo jako chlív. Na lidském srdci pochopitelně stavět nelze, ale na skále, kterou je Kristus. Tak to asi myslel T .Sedláček. Také si myslím, že Komenský tomu rozuměl a to co napsal si někdy může člověk zřejmě pochopit nesprávným způsobem. Ora et labora. Je to jako škola hrou. Z nudné povinnosti udělat zábavu.
Eva Hájková
V tom srdci právě má být Kristus (pokud ho tam přijmeme), který to Království vytváří. Komenský to myslel právě takto. Ale pan Sedláček to nepochopil.
Olga Nedbalová
Z Komenského je především cítit obrovská láska k Bohu, k Ježíši. Nevím, ale zda je úplně správný výklad, že svět je skrz naskrz shnilý a řešením je tedy se od něho fyzicky i citově oddělit. Ježíš sám přece chodil mezi hříšníky, pozvedal z prachu ty, jenž se zděsili sami sebe. Nebyl nezúčastněný pozorovatel, který naříká nad zkažeností světa a distancuje se od něho. On nám donesl do naší bídy radost. Radost ze spasení. Ježíš také nabádá ke společenství – už jen to, že určuje apoštoly a posílá je do světa. Také varuje učedníky, aby se vyvarovali povyšování jeden nad druhého. Máme my křesťané jen naříkat nad zkažeností světa nebo máme vnášet Kristovo světlo do lidské bídy? Já jsem pro druhou variantu.
Eva Hájková
Oni byli ti křesťané neviditelní, paní Nedbalová, ale asi ne proto, že se někde před světem ukrývali. Já myslím, že snad i vnášeli to Kristovo světlo do lidské bídy. Zřejmě to bylo spíš tak, že lidé ve světě měli smysl pro něco jiného, že u druhých oceňovali jiné vlastnosti. Vlastně ani Poutník ty vnitřní křesťany zprvu neznal, jak je vidět z tohoto úryvku:
„I kdež bydlí, Pane můj“, řekl jsem, „kde jich hledati budu?“ Odpověděl: „V světě mezi jinými roztroušeni bydlí, ale jich svět nezná. Ty pak, abys je poznal, a přitom, poněvadž v světě ještě, dokud tě odtud nevezmu, budeš, aby před šalbami jeho bezpečen byl, místo brýlí a uzdy, v nížs prve byl pojat, já na tebe teď své jho (jenž jest poslušenství mé) vzkládám, abys žádného napotom kromě mne nenásledoval.“
Jinak, já se domnívám, paní Nedbalová, že dnes snad už svět tak zlý, jako v dobách Komenského, není. Třeba se podaří to Kristovo světlo šířit.
Realtoltek
My křesťané se máme těšit na příchod našeho pána Ježíše Krista a na nový spravedlivý svět. Lidská bída tady bude totiž tak dlouho dokud tomuto světu budu vládnout Satan a jeho služebníci jako je šelma papež.
Takže se vzpamatujte, kdo se klaní a uctívá šelmu, toho jméno nebude v knize živých. Otevřete si Svaté písmo, spalte nauky šelmy a drže se Svatého písma a modlete se a proste Svatého Ducha aby Vám otevřel oči. Ale on Vám je neotevře pokud nebudete číst Svaté písmo a prosit jej o pravdu.
Nechápu že tolik dobrých lidí se nechalo tak snadno oklamat tou ohavnou šelmou.
Eva Hájková
Vlastně mi teď došlo, paní Nedbalová, že ten citát, který jsem náhodně vybrala, ukazuje i to, jak má být křesťan od světa oddělen. Nikoliv fyzicky (za nějakou zdí) ani citově (nemá být nad věcí), ale odděluje ho sám Kristus, tím, že mu přikazuje ho následovat:
„já na tebe teď své jho (jenž jest poslušenství mé) vzkládám, abys žádného kromě mne nenásledoval.“
Realtoltek
Ano, ano přesně tak.
Olga Nedbalová
Tak to v tom případě souhlas.
Václav Pospíšil
Ježíš, ne Satan je vládcem na zemi: Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi. Satan je už odsouzen a jen se snaží moc uchvátit.
Karel Krejčí
Satan stále naplňuje roli, kterou má v Božím scénáři předurčenou. A že se mu to daří a naplňuje ji, o tom není pochyb. Vývoj ve světě to jenom potvrzuje. Skutečnost, že je již poražen je sice pravda, ale musíme to správně chápat, tak jako vlastně celé Písmo.
Realtoltek
Poražen je duchovně ale stále vládne světu… a proč je poražen duchovně ??? protože na zem sestoupil Svatý Duch a co nevidět nebude jen v rámci ducha.