Dorazil na Staré Město, do míst, kde kdysi v reformačních dobách Jakoubek ze Stříbra začal lidem podávat víno z kalicha. Dosud tam stála hospoda U kalicha a Ježíš, unaven cestou, do ní zamířil. Bylo okolo poledne.

Ve stejnou chvíli tam přišla jedna místní alkoholička a posadila se na bar. Ježíš si přisedl rovnou k ní a po chvíli mlčení ji oslovil: „Prosím tě, objednej mi něco k pití.“ (Jeho učedníci totiž odešli s penězi nakoupit jídlo do Tesca.)

Žena vyprskla smíchy: „Cože? Ty, křesťan, prosíš mě, alkoholičku, o pití?“ (Křesťané se totiž s alkoholiky nebaví.)

Ježíš jí odpověděl: „Kdybys tušila, co jsem zač a co mám, prosila bys ty mě, a já bych ti dal napít tak, že si to ani neumíš představit.“

„Člověče, vždyť ani nemáš peníze,“ namítla alkoholička, „a tahle čtvrť je drahá. Kde bys na to vzal? Máš snad pivovar, nebo ti patří hospoda?“

„Každý, kdo pije v hospodě, bude mít zase žízeň,“ prohlásil Ježíš. „Kdo se ale napije ode mě, navždycky na žízeň zapomene. A nejen, že se sám napije, ale odšpuntuje ve svém nitru zdroj pro druhé – zdroj, který nikdy nevyschne.“

Když to uslyšela, rozzářily se jí oči. „Člověče, tak už mi nalej,“ vyhrkla. „Ať už nemám tu svou věčnou žízeň. Ať už ji sem nechodím marně zapíjet!“

„Dobře, ale nejdřív přiveď svého chlapa,“ Ježíš na to.

„Nemám chlapa,“ odpověděla.

„To je fakt, že nemáš chlapa. Žila jsi už s pěti chlapama a teď si říkáš, jestli by možná nebyla lepší ženská. Nemám pravdu?“

Zůstala na něj koukat s otevřenou pusou: „Člověče, ty jsi snad jasnovidec!“

Když se z toho šoku trochu probrala, zkusila změnit téma. „Prosím tě, něco mi vysvětli. Husiti a katolíci spolu válčili, Koniáš pálil knihy, byla inkvizice, hony na čarodějnice, křižáci a všechny tyhle hrůzy. A vy říkáte, že se dneska národ má vrátit ke křesťanství. Že prý to je to jediný správný náboženství…“

„Bingo!“ rozhodil rukama Ježíš, „To je přesně ten problém. Náboženství nikdy není řešení. Lidé uctívají Boha různými způsoby, ale to neznamená, že ho znají. Není potřeba vrátit se k náboženství, ale k našemu Otci v nebesích. Blíží se doba (a už je tady), kdy lidi nebudou řešit, jaké je to pravé náboženství, ale jak opravdově žít – jak přesáhnout sama sebe, dotknout se nebe a žít smysluplně a pravdivě. O to jde. Bůh touží, aby po něm lidé toužili. Žízní po všech žíznivých.“

„Já po něm toužím,“ vzdychla ta alkoholička. „Má žízeň mi říká, že Bůh musí být…“

„Já jsem,“ odpověděl jí Ježíš.

Parafráze biblického textu: Jan 4:5-26 ParaBible (Bible hezky česky)
Foto: Tysil Lori a Pixabay