Rozhovor se Šárkou Šimečkovou o projektu Modlitebního karavanu.
Jak vznikla myšlenka Modlitebního karavanu? Můžete přiblížit jeho fungování?
Prvotní inspirace přišla ze zahraničí. V roce 2016 nám na setkání pro organizátory modlitebních místností Pete Greig (jeden ze zakladatelů Modliteb 24/7 a tehdejší vedoucí mezinárodních Modliteb 24/7) říkal o tom, co se děje v Modlitbách 24/7 v různých zemích. V Severním Irsku tehdy měli karavan, který přetvořili na modlitební místnost a používali jej k modlitbám na různých místech. Jeden náš podnikavý kamarád na tom setkání byl, a tato myšlenka jej velmi nadchla. Navíc měl na zahradě starý karavan, který nepoužíval. A tak vznikl nápad, že bychom to také vyzkoušeli.
V roce 2017 jsme karavan poprvé vyzkoušeli jako modlitební místnost na festivalu UNITED, kde jsme ale zjistili, že možná bude vhodnější karavan využívat k setkávání s lidmi, rozhovorům a modlitbám. Od té doby jsme začali jezdit do měst po celé České republice a na různé festivaly, kde sloužíme modlitbou.
Hned na začátku jsme si stanovili základní pilíře pro tuto službu. Jsou to tři základní body – chceme vyjít jako křesťané ven z církví za lidmi, milovat je a být svědky Ježíše Krista. Víme, že pro některé lidi je bariérou jít do církve – proto jdeme my za nimi na ulici. Zároveň nechceme působit nátlakově nebo manipulativně, protože jsou na to lidé citliví. Chceme být co nejvíce přirození, aby se dobře cítili jak lidé, kteří se u nás zastaví, tak i naši dobrovolníci. Před karavanem postavíme malé posezení, přirozeně navazujeme kontakty s lidmi a čekáme, jak bude Bůh jednat.
Lidé jsou zvědaví, zastavují se, posedí, dají si kávu, vodu nebo ovoce a snadno vznikají rozhovory a příležitosti k modlitbám. K dispozici máme také Nové zákony, které si lidé mohou vzít.
SOUVISEJÍCÍ – Šárka Šimečková: Cílem modlitby je čas strávený spolu s Ježíšem
Samotná služba probíhá tedy převážně venku a karavan samotný působí spíš jako poutač pozornosti. Lidé se někdy zastavují sami od sebe a ptají se, co že to tu je. Kolikrát jsme překvapení, že se u nás lidé zastavují ještě předtím, než všechno nachystáme. Někdy jsme aktivnější my a zveme lidi na kávu. To je jeden ze způsobů, jak chceme lidem projevit lásku – dát jim zdarma dobrou kávu a případně nějaké další malé občerstvení. Velkou část naší služby tvoří rozhovory s lidmi, naslouchání jim a modlitby s nimi. Když máme příležitost a lidé mají zájem, jdeme v rozhovorech do větší hloubky a mluvíme s nimi o Kristu.
Podle jakého klíče si vybíráte místa, které navštívíte? Jak dlouho zůstáváte?
Na úplném začátku jsme vycházeli z našich kontaktů a oslovili jsme naše známé, kteří se podílejí na organizování modlitebních místností. Někteří z nich se pro tuto myšlenku nadchli a chtěli modlitební karavan vyzkoušet. A od té doby do těchto míst jezdíme pravidelně každý rok. Povědomí o karavanu se pomalu šíří dál. Když se mě lidé ptají, co dělám, mluvím o karavanu.
Někteří lidé se pro to nadchnou, chtějí to vyzkoušet, a tak nás pozvou. Protože se k nám přidávají dobrovolníci z různých měst, někdy nás pozvou sami dobrovolníci, abychom přijeli i do jejich města. Když jezdíme do měst, vždy chceme spolupracovat s místní církví nebo církvemi. Společně vše dopředu nachystáme a také sloužíme u karavanu.
Letos nám Pán Bůh požehnal a zvýšil naši kapacitu. Náš původní karavan již nebyl v takovém technickém stavu, abychom s ním mohli jezdit po celé republice. Proto jsme ho svěřili našim přátelům na Těšínsku.
Díky ochotným a věrným dobrovolníkům je karavan každý víkend v provozu a slouží v různých městech na Slezsku. Máme radost, že do několika měst jezdí pravidelně, takže lidé mají větší možnost se u karavanu zastavit. My jsme dostali k dispozici jiný karavan, který jsme předělali a jezdili jsme s ním po celé České republice, doslova od východu na západ a od severu na jih. Při sestavování harmonogramu na daný rok vycházíme z pozvání, která dostaneme. Letos jsme museli už některá pozvání z kapacitních důvodů odmítnout. Délka pobytu karavanu se v každém městě liší. Nejčastěji jde o službu v rozmezí jednoho až tří dní. Záleží, zda jsme pozváni v rámci nějaké akce, která má jasně daný časový rámec nebo zda jsme pozváni nezávisle na nějakém programu. Záleží také na možnostech místní církve, se kterou spolupracujeme.
Můžete uvést nějaké Vaše osobní zkušenosti z posledních akcí?
Pro mě samotnou je to velká škola. Učím se Bohu důvěřovat a spoléhat na něho. Během služby je to někdy tak, že k nám chodí tolik lidí, že se jim ani nestíháme věnovat. Někdy je to ale právě naopak a nikdo se u nás nezastaví nebo jsou lidé odmítaví. Učíme se tedy trpělivosti a vytrvalosti i ve chvílích, kdy se zrovna nic neděje. Vždy se modlíme, aby nám Pán Bůh přiváděl lidi, kteří jsou připraveni slyšet o Pánu Bohu. A to se opravdu děje. Naše zkušenost je, že jsme v každém městě měli setkání s lidmi, kteří projevili opravdový zájem o Boží věci, byli dotčeni modlitbou nebo dokonce vydali svůj život Kristu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
V jednom městě jsme se právě v té chvíli, kdy u nás nikdo nebyl, začali modlit, aby k nám Pán Bůh někoho přivedl. Ještě než jsme se domodlili, nakráčel si to k nám přímo jeden pán, který měl spoustu otázek ohledně víry a hledal Boha. Nakonec z toho byl asi dvouhodinový rozhovor a tento pán nakonec pozval Ježíše do svého života. V dalším městě se nám stalo něco podobného. Byla dost velká zima a chvílemi pršelo. Nikdo venku moc nechodil a když už někdo kolem prošel, nereagoval na nás. To je přesně chvíle, kdy by to člověk nejraději zabalil. Ale vytrvali jsme a doufali, že se počasí zlepší a že se u nás zastaví mladí lidé, až půjdou ze školy (zastavili se u nás už předchozí dny). Nakonec se opravdu počasí zlepšilo a i u karavanu jsme měli později poměrně živo. Zastavilo se u nás několik mladých lidí, kteří projevili zájem o duchovní věci a o další kontakt s místní církví. Máme velkou radost z toho, že už místní církev navštívili a mají opravdový zájem o další vyučování a vedení.
Zvláště v tomto roce vnímáme velký zájem o naši službu, protože pandemie zanechala stopy na psychice lidí a mnozí hledají způsob, jak se vyrovnat s pocitem strachu, úzkosti a osamělosti. Stále ještě vidíme, že tyto jevy ve společnosti přetrvávají v podobě deprese, nedůvěry, nejistoty a mnoha jiných následků na tělesném i duševním zdraví lidí. Proto je nyní ten správný čas i pro tuto službu.
Na každém místě stále potkáváme lidi různých společenských vrstev a věku, kteří se na nás obracejí s prosbou o pomoc. Jsme rádi, že jim můžeme pomáhat formou rozhovoru, modlitby nebo citlivého duchovního poradenství. Bůh nám dává stále nové příležitosti ke sdílení lásky a naděje.
SOUVISEJÍCÍ – Ján Máhrik: Chceme být společenstvím pro lidi, kteří jsou za kostelem
Například v červenci ve za námi přišel ke karavanu muž, který měl v rodině tak vážné vztahové problémy, že uvažoval o sebevraždě. Když jsme s ním o všem hovořili, vzpomněl si, že ve svém dětství vydal svůj život Pánu Ježíši. Ale později se jeho život zkomplikoval a velmi se vzdálil od Boha. Když jsme mu nabídli možnost obnovy vztahu s Bohem, byl velmi dojatý a vděčný za tuto možnost. Hodně přemýšlí nad svým životem a touží jej dát do pořádku. Modlili jsme se s ním a svěřili jsme ho do další péče vedoucímu místního sboru.
Pokud by měl někdo zájem se zapojit do tohoto projektu, co musí udělat?
Nejjednodušší je napsat nám. Naše kontakty jsou uvedené na stránkách www.modlitby24-7.cz, kde je také záložka k modlitebnímu karavanu, kde se lidé mohou dočíst ještě více příběhů a zkušeností od karavanu. Možností zapojení je více. Tím, jak je postupně větší zájem o tuto službu, hledáme stále více dobrovolníků, kteří by se k nám připojili a vyjeli s námi na jeden nebo více výjezdů. Pokud by vás tato služba zaujala, můžete s námi tedy jet jako dobrovolníci, pozvat nás do svého města nebo můžete tuto službu podpořit i finančně.
Autor: Michal Nosál Datum: 14. října 2021 Foto: Modlitební karavan
