Marty Sampson, hudební skladatel, který nedávno uvedl, že ztrácí svou víru, objasnil, že se zatím „nezřekl“ svého křesťanství, přesto momentálně se jeho vztah s Bohem nachází „neuvěřitelně nejisté půdě“.
Sampson připustil, že bojuje s mnoha otázkami víry, které se zdají být neslučitelné s běžnou lidskou morálkou.
„Kdyby měla většina lidí na výběr, nezbavili bychom svět problému rakoviny? Nebo nemoc? Proč Bůh takové věci nedělá? Na tuto otázku samozřejmě existuje odpověď, ale křesťanství se často těmto věcem nevěnuje,“ napsal Sampson podle The Christian Post.
Hudebník, který byl v týmu v Hillsongu od svých 16 let, objasnil, že neřekl, že se „vzdal“ své víry, ale řekl: „Má víra je na neuvěřitelně křehké půdě.“
„Pokračuji v analýze argumentů předních křesťanských apologetů, teologů a jsem dostatečně otevřený, abych vzal v úvahu argumenty ateistů a lidí z jiných náboženství,“ dodal.
„Pokud budu hledat, určitě ještě jasněji uvidím, co je pravda. Zkoumání diamantu blíže odhalí jeho kvalitu. Jak stále dýchám, stále se učím.“
Sampson zdůraznil, že jeho názory jsou jeho vlastní a dodává: „Všechno, co jsem kdy od Hillsongu získal, je jen podpora a možnost následovat svou vlastní cestu.“
Sampson tento týden na Instagramu oznámil v příspěvku: „Opravdu ztrácím svou víru a nevadí mi to.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Datum: 15. srpna 2019 Foto: Facebook – Marty Sampson
5 Komentáře
Eva Hájková
Slyšela jsem od některých křesťanů, že zpočátku měli silný pocit Boží přítomnosti, že to bylo něco nádherného. Ale časem se Bůh odmlčel. Všechno jakoby zevšednělo. Myslím, že to může být jen přechodné. Člověk si má v duchu stále říkat: Bůh je přítomen! Neopustí mě.
Musím říct, že třeba já nehledám argumenty Boží existence. Neřeším, zda Bůh je nebo není. Protože já rozhodně chci aby byl. Potřebuji ho. Kdyby nebyl, byl by můj život smutnější a těžší. Nač tedy důkazy? Pokud existuje a působí, bude to jistě znát na lidech, kteří mu věří. Budu-li mu věřit já, bude to jistě po čase znát i na mě.
Existuje tady taková možnost – pojmout křesťanství jako svou osobní duchovní cestu. Podobně jako je tomu třeba v buddhismu, ale bez těch buddhistických rekvizit. Cesta buddhisty nebo taoisty je bez Boha, zatímco cesta křesťana je s Bohem. V lednu jsem napsala článek, kde se to snažím stručně vyjádřit: http://denikreferendum.cz/clanek/28882-cesta-krestana
Realtoltek
Cesta k jedinému Bohu má určité milníky…lze jej sledovat i ve Svatém písmu u většiny proroku. Pokud není milník překonán člověk se trápí ale je to jen tím, že nedobře slyší slova Ježíše. Když je ve svém nitru pochopí tak tento milník lehce překoná a je blíže a blíže jedinému Bohu.
Uvedu svůj osobní příklad. Byl jsem chorobně žárlivý když jsem byl zamilovaný…..teprve po několikáté rozmluvě s Ježíšem/Svatým duchem jsem pochopil to co mi dlouho unikalo. Jakmile jsem to pochopil v ten moment byla ze mě celá žárlivost sejmuta a jakoby ze mě spadly okovy. Má žárlivost pramenila z chtíče a z touhy těla a jakoby z lásky k tělu. A protože byla z těla, duch byl sklíčený a stal se vězněm těla.
Vědci sice tvrdí, že je láska chemická reakce těla…. ne není, láska je duch. A duch osvobozuje svou podstatou tedy láskou osvobozuje ty, kteří jsou v zajetí těla… Pravá láska je v tom, že se stáváme služebníky a lásku oživujeme, činíme umrtvené znovu živým. Láska se nesmí vnucovat nebo vymáhat.
Pán ježíš byl rád, že jsem to konečně pochopil a překonal a řekl mi. : „Tělo mělo být ozdobou ducha ale stalo se jeho vězením“
Moc mu tedy děkuji, je to ten nejúžasnější a nejtrpělivější přítel.
Karel Krejčí
Paní Hájková, možná, že si definujeme křesťanství jako návod a souhrn pravidel, příkazů a zákazů, nad kterými vítězí láska, milost a odpuštění, místo abychom jej chápali jako něco „neuchopitelného“, stejně jako je neuchopitelný samotný Bůh. Například na Písmu (které je Bohem vdechnuté a nelze jej od Něho oddělit) je paradoxní to, že jsme prostřednictvím Písma varováni před jeho špatnou interpretací a jeho negativními následky, dokonce ubráním nebo přidáním byť jediného písmenka, dokud vše nepomine a na druhé straně se v reálu dopouštíme daleko větších a zásadnějších omylů tím, že si špatně interpretujeme nebo chápeme významy symbolů, podobenství nebo dokonce celých veršů a jejich souvislostí. Co je větší chyba nebo prohřešek? Věřím tomu, že větší prohřešek bude úmyslné ubrání jediného háčku nebo čárky, než v dobré víře chybné chápání celého verše nebo jej dávat do jiných souvislostí. Nesvědčí toto o zmiňované úžasné „neuchopitelnosti“ života? A je to snad v rozporu s podstatou křesťanství? Jistě, že nemůže být. Jestliže je neuchopitelný Bůh, musí být neuchopitelné i samotné křesťanství. Smyslem křesťanství není jakési úspěšné složení závěrečné zkoušky ze znalostí Písma a jeho naplnění, ale nechat v sobě žít Krista. To je Nový Jerusalem. Ne, nějaká pomyslná stavba se zlatými ulicemi kdesi v nebi, ale znovuzrozená duchovní jednota všech věřících s Bohem.
Jak už jsem se jednou zmínil, Vy máte bohaté znalosti a velký přehled v oblasti teologie a různých náboženství a přesto Bohu nedůvěřujete nebo Jej stále vnímáte jako něco abstraktního, neskutečného nebo reálného jen pro někoho, podobně jako“ nevěřící“ Tomáš: „Až se sama přesvědčím na vlastní oči na někom, jaký je Bůh úžasný, pak teprve opravdu uvěřím …“
Eva Hájková
A já si myslím, že se den ze dne proměňuji.
Karel Krejčí
Paní Hájková, s velkou upřímností Vám přeji, aby vaše přeměna nebyla na základě „rozumného“ uvažování, ale aby Vám v srdci zazářil Kristus. Prožijte krásný den s Kristem …