Sam Allberry / Co křesťanství nabízí trans osobám 

Sotva uplyne den, aniž by se ve zprávách objevily informace o transgendrové problematice. Může se jednat o rys lidského zájmu o někoho, kdo přechází z jednoho pohlaví na druhé, a o tom, jak byl (nebo nebyl) přijat svým okolím. Může se to týkat problematiky práv transgender mužů a žen a toho, které toalety by jim měly být k dispozici. Může to souviset se složitými diskusemi o příčinách a dostupných léčbách pro trans lidi. Ale jedna věc je jistá: Tento problém v dohledné době nezmizí a my křesťané si nemůžeme dovolit se mu vyhnout.

Přesto mnozí z nás to budou chtít udělat. Víme, že se pohybujeme na velmi citlivé půdě. Víme, že máme co do činění s oblastmi hluboce osobní bolesti pro mnoho mužů a žen, a proto buďme opatrní, když řekneme věci, které by mohly tuto bolest prohloubit.

SOUVISEJÍCÍ – Sam Allberry / Panovační pastoři v církvi?

Možná nevíme, co si myslit o některých politických debatách, které zuří všude kolem nás. Můžeme mít pocit, že o trans problematice prostě nevíme dost na to, abychom něco mohli s jistotou říci. Zkuste vyhledat „transgender“ v konkordanci; daleko se pravděpodobně nedostanete.

Ale evangelium je především dobrá zpráva – pro každého. Napadá mě, že existují dva konkrétní pohledy, které může evangelium nabídnout a které by mohly tvořit výchozí bod naší odpovědi.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

1. Jedinečné porozumění

Genderová dysforie, pocit nespokojenosti s pohlavím vlastního těla, je často velmi bolestivá. Pro některé je to chronické. Pro mnohé se emocionální daň za to může zdát příliš vysoká. Nikdo nemůže popřít tuto bolest. A křesťanství možná nabízí jedinečnou odpověď. 

Pavel nám dává klíčový pohled na svět, ve kterém žijeme:

Neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal – a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí.  (Ř 8,20–21)

Stvoření není v pořádku. Fyzický svět byl „poddán marnosti“, nefunguje správně. Vysvětluje to širší biblický příběh. Bůh proklel zemi – je to výsledek soudu nad lidským hříchem (Gn 3,17). Jinými slovy, svět není v pořádku, což je důsledek i ukázka toho, že jako lidstvo nejsme v pořádku.

Co platí o stvoření obecně, platí i pro naše těla. Jsou součástí fyzického řádu, který byl vystaven této marnosti. Tuto frustraci vidíme v různých aspektech života. Někteří čelí neustálým zdravotním problémům; jiní se mají celou řadou bojů se svým tělem; další zažívají tělesnou dysforii – pocit, jako by byli uvězněni v nesprávném těle. Faktem je, že prakticky nikdo nemá zcela přímočarý vztah ke svému vlastnímu tělu. Je to způsob života v tomto světě. A i když je pravda, že tento problém může vidět každý, křesťané ho mohou interpretovat.

Bible nám ukazuje, že hřích způsobuje hluboké odcizení – v první řadě Bohu, s dalšími následnými tohoto stavu. Jsme si odcizeni navzájem. To, co mělo být celistvé a integrované – naše mysl, tělo a duch – je nyní porušeno. Necítíme se v souladu sami se sebou.

SOUVISEJÍCÍ – Sam Allberry / Miluje mě Bůh i když jsem gay?

Znalost těchto věcí by nás měla vést k soucitu. Zatímco většina dnešních úvah o trans otázkách je nesprávná, bolest, kterou zažívají lidé s genderovou dysforií, je až příliš skutečná. My ze všech lidí nejvíce bychom měli chápat skutečnou hloubku toho, co je na tomto světě špatného. Naše kostely by měly být místem, kde se lidé cítí nejbezpečněji, když se snaží vyjádřit svůj vlastní pocit, že nejsou v pořádku. 

2. Jedinečná naděje

Ale Bible nikdy nekončí diagnózou. Kromě toho, že nabízíme jedinečně hluboké porozumění, můžeme lidem ukázat jedinečně pevnou naději. Všichni na svém těle prožíváme prokletí pádu. Ale odpověď na problémy ve svém těle – spolu s odpovědí na jakýkoli z našich problémů – nikdy nenajdeme v nás samotných. Ať už uděláme se svým tělem cokoli, abychom překonali své problémy, nikdy nebudeme schopni napravit to, co se skutečně skrývá pod naším sebeodcizením. Můžeme změnit svůj vzhled; můžeme napravit mnohé z toho, co považujeme za špatné. Nikdy však nenajdeme skutečnou svobodu, po které tak hluboce toužíme. Nic, co můžeme svému tělu udělat, nám nepomůže k pocitu, že jsme našli naše skutečné já – alespoň ne natrvalo.

Jediná odpověď na naši zkušenost zlomenosti v našem těle se nachází v zlomenosti Kristova těla na kříži. Zažil největší utrpení. Byl ostatními nejvíce urážen. A největší dysforie, kterou kdy někdo zažil, byla, když ten, „který byl bez hříchu“, se „za nás stal hříchem“ (2. Kor 5,21). 

Problém s našimi těly se ukazuje jako problém, který zažíváme taky v dalších aspektech života. Odvrátili jsme se od Boha, takže nic není tak, jak by mělo být. Výchozím místem pro křesťanskou víru je uznání tohoto. „Blahoslavení chudí duchem,“ řekl nám Ježíš (Mt 5,3), nikoli „blahoslavení ti, kteří si myslí, že tomu všemu rozumí.“

Tělesná zlomenost jakéhokoli druhu, máme-li oči k vidění, nás může nasměrovat ke zlomenému tělu Kristovu – a skrze tuto zlomenost k případné obnově a uzdravení, které skrze něj přichází. Přijetí Krista nezaručuje v tomto životě vyřešení tělesné zlomenosti, kterou zažíváme. Ale dává nám jistou a sebevědomou naději, že v budoucím světě budeme mít dokonalý vztah se svým tělem.

Autor: Sam Allberry je pastor, apologeta a spisovatel Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 15. února 2022 Foto: CC Search – Sam Allberry

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.