V rozhovoru s Danem Drápalem se dozvíte, jaký je jeho pohled na to, zda křesťan může ztratit své spasení.
I když se objevují teorie, že všichni budou spaseni bez ohledu na jejich věrovyznání a život, protestanté tradičně věří, že spása přichází prostřednictvím víry v Ježíše Krista. Apoštol Pavel v listě Římanům píše o důvodech života, smrti a vzkříšení Krista. Na úvod se chci zeptat na definici spásy. Jak tomu křesťané rozumí?
K této otázce můžeme přistoupit několika různými způsoby. Můžeme k ní přistoupit etymologicky, kdy to vychází z řeckého slova pro záchranu. To slovo má v řečtině hodně široký význam. Zachraňuji v duchovním slova smyslu. Ale dá se to překládat i v tom fyzickém slova smyslu, kdy se zachraňuje topící člověk nebo před útokem nepřátelského vojska. Může to však znamenat také slovo uzdravit, to znamená učinit celistvým.
My můžeme zvolit ještě jiný přístup a to je ten, který nám řekl Ježíš. Spása přichází z toho, když poznáme Boha a toho, kterého Bůh poslal – Ježíše Krista. Spása je, jsme-li s Ježíšem.
A teď již přímo k té naší hlavní otázce. Může křesťan ztratit svoji spásu?
Já se k té otázce dostanu trošku z jiného úhlu, než to ty formuluješ. To, co teď řeknu, je založené na osobním prožitku. Já jsem se asi před dvaceti lety v neděli ráno chystal do sboru. Ráno jsem chtěl ještě strávit čas s Bohem, než vstanou děti a nastane frmol, což znamenalo někdy kolem páté hodiny. A jak jsem se tak modlil. najednou jsem měl pocit, říkám pocit, nechci to tvrdit nějak objektivně, ale vnímal jsem, že mi Bůh klade otázku: „Dane, kdo bude spasen?“
Byl to velice silný prožitek a já jsem dal takovou biblickou odpověď: „Pane, Ty víš.“ Bůh se nás pochopitelně nikdy nic neptá, protože by nevěděl odpověď. On se nás ptá proto, abychom se zamysleli sami nad sebou.
A v tom se mi zdálo, jako by mi Bůh řekl: „Spaseni budou ti, kteří jsou s Ježíšem Kristem.“ Pro mě to byl velmi silný zážitek do mé pastýřské služby. Protože mě se stalo vícekrát, že někdo za mnou přišel a položil mi otázku: „Dane, budu spasen, když…“ A tam byly různé možnosti. Já jsem o tom vždy pak přemýšlel a dával jsem různé odpovědi. Jenže po několika letech služby a zejména po tomhle prožitku mi došlo, když někdo takto klade otázku, tak je něco zásadně špatně.
Lidé, kteří kladou otázku: „Pane Bože budu spasen když…“ většinou již nemají nebo nikdy neměli vztah s Ježíšem Kristem. Oni chtějí být spaseni, ale zároveň tam potom následoval nějaký hřích. Člověk, který žije s Ježíšem Kristem, takovou otázku neřeší.
To pak vypadá, jakoby spása byla něco, co jsi odškrtneme jako splněné podmínky. Ale tak to přece není. Být spasen znamená chtít být s Ježíšem Kristem. Milovat ho. Jestli někdo nemiluje Ježíše, tak nebude spasen. Nejde o to, jestli udělal nějaký malý nebo velký hřích. Spása je být s Ježíšem.
Při té debatě o ztrátě víry se někdy mluví o tom, že ten člověk vlastně nikdy nebyl spasen. Jako příklad se uvádí Jidáš…
Jidáš zradil z principu. V určitém momentu se postavil proti Kristu, ale přiznám se, že nechci odpovědět na otázku, jestli Jidáš byl nebo nebyl spasen. Je několik teorií o tom, proč Ježíše zradil, ale teď bych nechtěl některou z nich řešit.
Je tady jedna postava, které jsem si všiml již jako mladý křesťan. Apoštol Pavel na závěr svých listů často píše o učedníkovi jménem Démas. A v 2. listě Timoteovi píše o tom, že také Démas ho opustil. Jak vnímáš tuto postavu křesťana, který tak dlouho byl s Pavlem, ale přesto všechno ho opustil?
V kralickém překladu se píše, že si zamiloval tento svět. Takže tady máme taky ten důvod. Byla to láska k tomuto světu před novou zemí a novým nebem, o kterém mluví Bible. Je to pro mě něco praktického, protože znám mnoho spolupracovníků, s kterými se modlíme jeden za druhého. Na druhé straně jsem měl mnoho lidí, kteří byli velice plodní ve své práci a pak od Boha odpadli. Z nějakého důvodu, kterému ne vždy musím rozumět, odešli od Boha. Je to pro mě záhadou, proč se tak stalo, ale naučil jsem se rozdělovat otázky, které mám řešit, a otázky, které zas řešit nemám.
Já mohu pomoci najít cestu lidem, kteří chtějí mít jistotu spasení. Nedokážu však říci, kdo byl nebo nebyl spasen, kdo bude nebo nebude spasen, protože nemám knihu života. Na rozdíl od různých sektářů, kteří vám řeknou, kdo spasen nebude, já to říci nemohu. Můžu lidem pomoci najít cestu spasení.
Je tu jedna citlivá otázka, která se týká medializovaných informací o sebevraždě dvou amerických pastorů. V té souvislosti někteří křesťané, řešili otázku jestli člověk, který spáchá sebevraždu vůbec může být spasen…
Jak jsem již naznačil dříve, nejsem schopen určitě říci tak nebo onak. I když jsem neslyšel o jich případech, musím říci, že práce pastora je nesmírně náročná, nesmírně vyčerpávající zejména po emocionální stránce.
Slyšel jsem vyučování od jednoho psychiatra, který pracoval v Kalifornii ve světské nemocnici, a ten se obrátil velmi zajímavým způsobem. On byl dříve věřící, pak odpadl, vystudoval psychiatrii a začal pracovat v nemocnici. Tam zjistil, že mezi pacienty mají velké množství pastorů a misionářů. On odůvodňoval, proč tomu tak je. Tvrdil, že z hlediska přežití je to mnohem nebezpečnější než práce kaskadéra. On pak paradoxně uvěřil a začal sloužit zejména pastorům.
Řekl nám, za jakých podmínek je ochoten sloužit pastorům. Tou první je, že musí na jeden den vypnout mobil, a pokud někdo nepřistoupí na tu podmínku, tak dál s ním ani nepracuje. Těch podmínek je samozřejmě daleko více, ale tahle mě zaujala.
Mě by spíše zajímalo, co se mohlo udělat proto, aby ti dva pastoři to nemuseli udělat. Na počátku své kazatelské služby jsem sám měl problémy a mí nadřízení mi řekli, ať si nějak poradím sám. Pak jsem se snažil o to, aby se pastoři setkávali a měli čas na společné sdílení a mluvili o tom, co je opravdu trápí a modlili se za sebe. Je možné, že tohle ti dva pastoři neměli.
Já se vždy těším na setkání s Pavlem Kolegarem, pastorem z KS Jeseník, kdy každých 14 dní mluvíme o svém vnitřním životě. Můžu říci, co mě trápí, jaké mám boje a on mně přirozeně taky.
Na závěr mám otázku, která se týká tvých bohatých pastoračních zkušeností. Jak bys reagoval na dotaz křesťana, který ztrácí svou víru v Boha. Samozřejmě by to záviselo na konkrétní situaci, ale máš nějaké všeobecné rady?
S tím se setkávám poměrně často. Když někdo ztrácí víru, je to i proto, že je izolován od jiných Božích dětí. Často je tam nějaká námitka proti Bohu, ale ještě častěji proti církvi. Stává se, že je někdo v církvi naštval a ti lidé nepochopili, že i v církvi se někdy na sebe naštveme. Na této straně nebe si můžeme někdy ublížit, nejsme dokonalí, a proto žijeme s postojem odpuštění.
Když někdo ztrácí svou víru, tak se přirozeně ptám proč. Buď potom uvedou nějaké argumenty, které ale často mohou být jen zástupným problémem. Když se ale jde k jádru, tak řeknou, jak si jich sbor nevšímal, když měli nějaké problémy. Lidé jsou různě zraněni, a proto je důležité být trpělivý a hodně se za ně modlit.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 27. října 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
41 Komentáře
Realtoltek
Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. 2Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. 3Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu.
Může křesťan ztratit svoji spásu? Je jasné, že kdo má víru má i spásu. Tedy nemám víru v tento svět, tak stejně jak tento svět nemá víru v Ježíše.
Realtoltek
Máme tedy víru v Ježíše anebo víru v tento svět ???
Olga Nedbalová
Dobře napsaný článek. Mít vztah s Ježíšem – také si myslím, že je to jediná podmínka spásy. Pokud má někdo vztah s Ježíšem a angažuje se v pomoci ostatním – bude spasen. Pokud někdo jiný má vztah s Ježíšem a tráví většinu času v rozjímání nad Písmem – bude spasen. Snad by to mohlo pomoci se přestat přít nad otázkou, do jaké míry má být křesťan aktivní. Odpověď je v tomto případě jednoduchá – má být aktivní tak, aby byl neustále ve vztahu s Ježíšem. A také si myslím, že každý křesťan, pokud je ochotný naslouchat Bohu, cítí, když se vztahu s Ježíšem vzdaluje. U mě to probíhalo následovně – první jsem cítila, že jsem udělala něco špatně (třeba nedržela svůj ostrý jazyk za zuby). Druhá fáze byla – zastavit se před tím, než svůj ostrý jazyk tasím a použiji ho. Nyní jsem ve třetí fázi – intenzivně prosím Ježíše, ať mi vůbec varianta použít ostrý jazyk nepřijde ani na mysl. Dá-li Pán, tak se mi to podaří.
pavel v
Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu? Olgo, co myslíte, kdo je autorem té věty? Máme-li my, křesťané následovat Krista, máme ho následovat i této věci, nebo vůbec nikdy nepoužívat ostrý jazyk? Když se setkáme s veřejně hlásanou lží a s propagací sobectví, máme se tvářit jakoby nic?
Olga Nedbalová
Pavle, já jsem svůj ostrý jazyk používala jiným způsobem, například jsem neustále naříkala, proč zrovna já – mám na starosti dvě maminky, tři děti, dvě zaměstnání. Proč se více nezapojí švagrová – jezdí si na dovolenou, kdežto já chudera…………atd. Nakonec jsem pochopila, že já vlastně nejsem vůbec chudera – jsem hrozně bohatá – mám svoji i manželovu maminku, mám tři děti, dvě práce (které mě baví). Ostrý jazyk v tomto smyslu je spíše myšleno – kritika blízkých, u mě způsobená také ukřivděností, uvzdychaností, vidění jen svých, mnohdy smyšlených problémů. Ježíš neměl ostrý jazyk, Ježíš pouze říkal pravdu, tak hlubokou pravdu, jakou může říci jen On. Ty moje „pravdy“ popravdě stály leda tak za starou belu 🙂 Já tady hodně probírám svůj osobní vztah s Ježíšem, protože vztahy ostatních s Ježíšem moc soudit neumím, to si asi musí každý posoudit sám.
Martin Hambálek
Máte, Olgo, můj obdiv!
Olga Nedbalová
A ještě malá poznámka – sice spása stojí jen na našem osobním vztahu s Ježíšem, který jsme získali díky Jeho velké milosti a tento vztah nám nemůže nikdo vzít. Ale já sama osobně potřebuji mít ve víře i společenství bratří a sester a samozřejmě i pastora. Proto mimo individuálního vztahu s Ježíšem je dobré mít i vztah s ostatními věřícími. K tomu nás ostatně vyzývá i sám Ježíš. Bezpochyby také věřící, kteří uslyšeli od Ježíše vzkaz: „Pas mé ovce!“ a dali se na dráhu pastorů to mají náročnější více než my, obyčejní pěšáci. Obdrželi nádherné pověření ale také obrovskou zodpovědnost. Sbor by ovšem neměl poněkud sobecky spoléhat na to, že pastor všechno zvládne sám. Víra je i o sdílení, o společenství a o pomoci. Snad je i vizitkou náš všech věřících a našich sborů, pokud se pastoři ocitají v psychických potížích. Není to jen zkouška pro ně samotné, je to i zkouška pro nás ostatní. Dokážeme poznat, že pastor už skutečně „mele“ z posledního? Nebo si jen povýšeně myslíme, že je to slaboch, který se ani na dráhu pastora neměl dávat? A hrabeme si dále sobecky jen na svém písečku, na svých osobních zkouškách a osobních utrpeních. Dávejme si pozor a mysleme i na své pastýře. A také se za ně modleme a prosme za ně u našeho Pána, Ježíše Krista.
pavel v
Vztah s Ježíšem Kristem … Co to znamená?
Představte si, že máte přítele, kterému jste velice zavázáni. Navíc je to osoba, která se k vám chová velice mile (bratrsky) a tak ho ubezpečujete, že ho máte rád(a). Váš přítel odjede na dlouhotrvající cestu. Už s ním nemůžete mluvit a těšit se z jeho přítomnosti. Zbývá vám jen dopisování, kde ho znovu a znovu ujišťuje o své náklonnosti. On vám napíše: Máš-li mě tak rád, mohl bys podpořit mé záměry? Vaše odpověď zní: To je přece samozřejmost! On vám napíše: Mohl bys pomoci lidem, na nichž mi nesmírně záleží? Oni trpí a jsou mi tak blízcí, že je to, jako bych trpěl já sám. Jejich domovy rozbila bombardovací letadla a oni museli uprchnout, aby zachránili holý život. Vy odpovíte: Já ty lidi neznám, mohou být nebezpeční. On odpoví: Vím o čem mluvíš. Lidé dokážou být hodně nevděční. Ty se pro ně obětuješ a oni ti za to ještě ublíží. Kdo má rád, neměl by očekávat vděk, aby nebyl zklamán. Vy řeknete: Jak těm lidem mohu pomoci? Nedisponuji takovými prostředky, aby má pomoc byla účinná. Navíc se celá věc zpolitizovala. Většina mých přátel je proti takové pomoci a já si nechci špinit život politickými hádkami. Hrozí, že se mí přátelé, kteří politiku nesnáší, se mnou přestanou bavit. Nechci riskovat, že se ze mě stane černá ovce. Váš přítel vám odpoví: Nechci na tebe činit žádný nátlak, rozhodni se, jak chceš. Ale už mi nepiš, jak mě máš rád.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, politika a víra je vždy velmi zvláštní a hodně nebezpečná směsice. Vaše vidění světa je – východ (Rusko, Čína) je ten zlý, pokud vymýtíme komunisty – nastane ráj na nebi. Jakékoliv politická seskupení EU, NATO, Rusko atd. nás nemohou spasit. Jsou směsicí různých ideálů, myšlenek, někdy dobrých, někdy špatných. Zatímco východní blok je z Vašeho pohledu příliš autoritářský, západní blok nabízí svobodu, demokracii……Problém je, že ta svoboda a demokracie není také úplně optimální řešení. Příklad – za komunistů byly u nás potraty omezovány, nyní se oháníme právem ženy svobodně si rozhodnout o svém těle. Její zabité dítě ale tím pádem právo na svobodu ztrácí. Píšete, že nemáte moc prostředků pomáhat, což takhle zkusit dobrovolnictví, třeba chodit do domova důchodců navštěvovat staré, opuštěné lidi. I pro ty tady Ježíš je. Ježíš nám všem dává možnost pomáhat druhým. Určitě po nás nechce nemožné, jen se stačí porozhlédnout po svém okolí, jestli náhodou nejdeme kolem někoho zraněného, tak jak to učinil milosrdný samaritán. Také si nic neplánoval, prostě jen šel okolo trpícího a viděl, že potřebuje pomoc. Pomoc není o pachtění, dělání si červených puntíků, zda jsem pomohl už dost trpícím, abych byl spasený. A díky Ježíši je nám také někdy pomoženo našimi bližními. Máme pocit, že jsme na dně a najednou se objeví milosrdný samaritán. Nefilozofuje a prostě jen tak nám podá ruku a ošetří naše rány.
pavel v
Prioritu v legalizaci potratů má Rusko. Uzákonilo potraty v roce 1920. V 50. letech byly uzákoněny v ostatních zemích totalitního tábora. Koncem 60. let v západní Evropě. Až v 70. letech v USA. Toto zlo se rozšířilo z ateistického Ruska.
Rusko a Čína jsou opět říše zla. Především proto, že v obou těchto zemích nefunguje justiční systém. V rukou ho mají vládnoucí kliky. Proto se tam, stejně jako u nás před rokem 89, nelze dovolat spravedlnosti. V Rusku jsou vězněni političtí vězňové a vražděni opoziční novináři. V Číně je milion Ujgurů v koncentračních táborech. Nevinným politickým vězňům jsou odebírány tělesné orgány na kšeft. Občané jsou podrobeni technologicky vyspělému špehování. Nejde o to, jestli jsou vlády na Východě autoritářské, ale lidé pod nimi nevýslovně trpí.
Ad: “ Píšete, že nemáte moc prostředků pomáhat, což takhle zkusit dobrovolnictví, třeba chodit do domova důchodců navštěvovat staré, opuštěné lidi.“ – konec citace. Zdá se, že jste moje podobenství nepochopila. Já jsem psal o uprchlících žijících v obrovském stresu. Věřím, že existují čeští důchodci, kteří nejsou zcela v pohodě. Vesměs však mají dost jídla, střechu nad hlavou a další zaopatření. Copak je lze srovnávat s uprchlíky, kteří nemají ani domov? Mnozí křesťané si myslí, že jim ke spáse stačí modlit se a občas dát nějakou almužnu. K tomu se váže následující evangelium:
„Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“
Ježíš zde ukazuje, že bohatí dávali mnoho, ale bylo to málo. Dávali tak, aby se jich to nedotklo. Jemu vadilo, že nedávali proto, aby zmírnili utrpení, ale proto, aby splnili náboženskou povinnost. Snad netřeba zdůrazňovat, že takové „dary“ v očích Pána nic neznamenají. Paní Olgo, Ježíš po nás opravdu nežádá, abychom byli dokonalí, chce po nás jen to, abychom byli soucitní. Abychom pomáhali tam, kde lidé OPRAVDU trpí.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, pokud si myslíte, že u nás lidé netrpí, tak moc soucitný nejste. Navíc jsem dost jasně napsala, že nemáme pomáhat naoko, ale tak jak milosrdný samaritán, když je potřeba. Pokud Vás trápí Čína, tak tam odjeďte na misii, už nevím, co jiného bych Vám poradila.
Petr Adamec
Můj postoj je velmi podobný Vašemu. Připadá mi velmi naivní hledat správné a jediné možné křesťanské na východě či na západě, u Trumpa či u Bidena. A nemyslím ,že by se církev měla nějak výlučně politicky angažovat tam či tam.
Jedině mi vadí ten příklad. Za komunizmu bylo potratů násobně více než dnes. Pokud se pamatuji dobře, v čr včetně Slovenska až 300 tis ročně, více než narozených dětí. Od revoluce počet strmě klesá. Nyní je cca 20 tis ročně. Je to dáno samozřejmě a zřejmě i převážně dostupností antikoncepce.
Olga Nedbalová
Asi je možné, že počet potratů díky dostupnosti antikoncepce klesá. Ale je pravdou, že existuje v současném demokratickém světě boj kvůli potratům a křesťané, kteří vystupují proti potratům jsou osočování z nedemokratických přístupů. Což nechápu, proč má být demokracie jen pro ženu a ne pro její nenarozené dítě? Je to právnický a logický nesmysl. A co se týče politiky – Ježíš je skutečně nad vší politikou a dívá se přímo k srdci člověka. Jinak nechci nijak vychvalovat komunizmus, ale jen jsem chtěla upozornit, že opravdu nelze jednoduše říci – západ je dobrý, východ je zlý.
pavel v
Paní Olgo,
nejvyšší potratovost na světě má Rusko – 2,5 x vyšší, než USA, které jsou nejhorší ze západních států. Přesto se prokremelská propaganda tváří, jakoby potraty byly specifikem demokracie. Jak falešné.
Ano, nelze jednoduše říci – západ je dobrý, východ je zlý. Nevím o nikom, kdo by prosazoval takové černobílé vidění světa. Lze pouze říci, že na Západě nejsou političtí vězňové, kšeftování s orgány politických vězňů, koncentrační tábory, vraždy opozičních politiků. Zásadní rozdíl je v tom, že v Rusku a v Číně neexistuje nezávislá justice. Justice je tam nástrojem teroru vládnoucí kliky proti obyvatelstvu. Na Západě jsou si lidé před zákonem rovni. Justice může dokonce sesadit prezidenta, který porušil zákon.
pavel v
Paní Olgo,
přikládám ještě odkaz na zdroj, statistiku potratovosti ve světě: https://worldpopulationreview.com/country-rankings/abortion-rates-by-country
Arnošt Kobylka
Podle mne je problém boje s potraty více věc srdce, než rozumu, či práva. Ukážu to na příkladu. Určité konzervativní směry judaismu připouští potraty z důvodu odvozeného z Tóry: Když se dva muži prali a jeden přitom udeřil ženu druhého a ta potratila, nebyl vinen smrtí z nedbalosti, ale jen pokutou. Smrt z nedbalosti byla stíhaná krevní mstou a regulovaná existencí útočištných měst, kam se mohl ten, kdo zabil ukrýt do asylu. Ale nesměl to město opustit. Vně ho mohl mstitel zabít… Kdyby byla smrt nenarozeného dítěte z nedbalosti postihovaná stejně jako u narozeného člověka, tak musel mít mstitel stejné právo na život viníka. Ale zde ne.
Z toho tyto směry vyvozují, že nenarozené dítě je Tórou méně chráněno než lidský život.
Má to svojí logiku, ale já z toho nedokážu otevřít stavidla potratům, oni ano.
Ale vidíte, že racio, rozum, zde moc nepomůže, je to věc celé řady předporozumění o světě, etice, životu. A běžná dnešní populace dítě, které není samostatně schopné života, nepovažuje za samostatné bytí, které už nabylo znaků, pro které je lidský život chráněn. Čím dříve, tím méně. A není v lidské logice, právu, porozumění, aby to lidé přijali, že to co je uvnitř matky, která dítě nechce, to co jí bude 9 měsíců dělat problém a zřejmě po celý život, je dar, je požehnání.
Proto na to nelze jít právně, ale především pomocí, láskou, podporou i za cenu spousty peněz (nový občan se státu vyplatí). Právní rovina je rovina většinového názoru a tu jsme prohráli někdy kolem WW2. Proč by nemohla mít matka zachovánu po celou dobu MD/RD třeba mzdu. Apod.
Petr Adamec
Myslím tím, že bychom měli měřit stejně. Nestavět se na stranu jednoho, chyby jednoho přehlížet a kritizovat jen druhého. Ujgurské koncentráky jsou rozhodně ohavnost a čínská rozpínavost nebezpečí. V Rusku chybí právní stát a vytrvale nás ohrožuje hybridní válkou. EU má také mnoho nedostatků, nejde o ošklivého nepřítele křesťanství, ani o bezchybného spasitele.
Konečný Fr.
Souhlasím. EU má nedostatky. Německo podporuje toho nejhoršího diktátora dneška – Erdogana ve vraždění v Karabachu. A naši demokrati mlčí, hlavně, že vyvěšují tibetské vlajky. Co na to biskup Malý? Nic.
Karel Krejčí
Pro pavla v
Vy se stáváte docela zábavným zdejším pisatelem. Že zrovna Vy, který záměrně a viditelně rozdělujete podle svého uvážení svět na dobrý a zlý a kam kdo patří, opíráte se o tento morální konstrukt.
Konečný Fr.
Pokud muslimové vyžadují po křesťanech, aby jim platili daň, protože jsou lidé druhé kategorie, tak nevím proč bych se k nim měl stavět vstřícně. Když jdou do Evropy, aby zde zneužívali sociální systém.
Karel Krejčí
Je to značně zjednodušený pohled. Apoštol Pavel v 1. listu Korintským udává, že všichni budeme vyzkoušeni ohněm a pokud naše dílo shoří, utrpíme škodu, sice budeme zachráněni – tedy spaseni, ale rozhodně ještě nebudeme zaslíbenými vzácnými kameny v tom smyslu, jak je uvedeno v Janově Zjevení ve 21. kapitole. Být spasen tedy ještě dokonce ani nemusí znamenat, že jsme u cíle.
Olga Nedbalová
Možná to je zjednodušený pohled – nicméně, mít osobní vztah s Ježíšem znamená, že jdeme po té správné cestě. Na každém z nás je, jak tu správnou cestu poznat. Mně se jeví nejbezpečnější každodenní kontrola a konfrontace s Písmem, i když vím, že někomu se to zdá příliš zákonické. A vnímáme hlas našeho Pána nebo si projektujeme své přání a představy o tom, jak naše spása má vypadat? Já jsem zpětně ve svém životě viděla, jak to dopadlo, když jsem se pachtila a snažila o spásu svými skutky (špatně) a kdy zázračně zasáhl do mého života Ježíš. K víře patří i pochybnosti, vždyť i učedníci váhali, nevěděli kudy kam. Celou noc na moři a stále prázdné sítě. A najednou přijde Pán a učedníci slyší Jeho hlas. Ježíš po nás nechce bezchybnost a dokonalost. A my si dejme pozor, abychom Jeho hlas uslyšeli. Někdy je to v záplavě ostatních hlasů docela těžké, ale ne nemožné.
Eva Hájková
Tady je zajímavá úvaha emeritního papeže Benedikta, tedy toho, který je (na rozdíl od současného Františka) považován za tradicionalistu:
„Je-li vina poutem k času, je svoboda lásky naopak otevřením se pro čas. Podstatou lásky je „pro“ a právě proto se nemůže uzavřít proti, bez ostatních, pokud je čas a její utrpení reálné. Nikdo nevyslovil tyto souvislosti lépe než svatá Tereza (z Lissieux) ve své představě o nebi jako o neomezené lásce pro všechny. Zcela po lidsku můžeme říci: jak by mohla být šťastná matka, úplně bez zábran, když její dítě trpí? Opět můžeme poukázat na buddhismus, na jeho ideu Bódhisattvy, který se zdráhá vstoupit do nirvány, dokud je jediný člověk v pekle. Svým čekáním vyklízí peklo, protože přijme spásu, která mu náleží, až bude prázdné. Pro křesťana se za tou pozoruhodnou myšlenkou asijské zbožnosti vynořuje postava pravého Bódhisattvy – Krista, ve kterém se sen Asie stal pravdou. Je naplněn v Bohu, který sestoupil z nebe do pekla, protože nebe nad zemí, která je peklem, by nebylo nebem.“
(J. Ratzinger: Eschatologie, smrt a věčný život)
Petr Adamec
Myslím, že otázky odráží také situaci evangelikální části církve. Spása je pro nás klíčová. A část církve to vnímá tak, že ji nelze ztratit – spása je z milosti bez skutků. Je dokonaná. Žádný náš skutek ji nemůže vymazat. Proto ji Jidáš nemohl mít. Pak ale ztrácí určitý smysl zrada. A mnoho biblických míst ztrácí smysl. Proto někteří evangelikální křesťané pokládají evangelia za učení, která nejsou pro křesťany – jde o učení před křížem. Od kříže dále jde o učení křesťanská – epištoly. Pro zachování logiky dokonané spásy je to bezchybné. Podle mne ale zcela zavádějící. A popírající biblickou logiku. Vidím jako nedobré vytvářet logicky dokonalý teologický systém, který odvrhne z NZ to, co se do toho systému logicky nevejde. Biblické NZ učení vidím po vzorů židovských vykladačů jako fragmentální. Nejde úplně vše logicky sladit, každé slovo je důležité a zásadně neodvrhnutelné. Naše logika se tomu musí přizpůsobit, ne naopak.
Spásu tedy podle mne ztratit jde…
Olga Nedbalová
Ztratit spásu – sejít z té pravé cesty. Možná si nás ale milosrdný Pastýř zase zavolá zpět, jak zatoulanou ovci. Jen si nesmíme začít libovat ve válení se v blátě kolem cesty. Hodně se mi líbí přirovnání víry k cestě. Snad mi k tomu dopomohla i knížka Jana Hellera – Stezka ve skalách (cituji):
„Někdy se v životě brodíme bažinami a bojíme se, aby nás nepohltily. Jindy kráčíme po tenkém ledě, který už praská. Někdy je nám popřána cesta loukou nebo prosluněným lesem, kde všechno voní. Horší to bývá v houštinách či v šeru, kdy nevidíme kupředu. A jsou ovšem i časy, kdy se prašná cesta mění v poušť s nadějí v nedohlednu. Co potom?
Jde o to, aby se bloudění změnilo v zacílenou pouť. Ale to se musí stoupat vzhůru, neprocházet se jen po rovině nebo běžet z kopce. Stoupat třeba i ve skalách, kde je stezka sevřena balvany a jen tu a tam je vidět živý lístek u nohou. Schody ve skále jsou však pevné, unesou nás i to, co si možná zbytečně vlečeme s sebou.
K cíli stezky zatím nedohlédneme. S tím je třeba se vyrovnat. V cíl je třeba věřit. Ani tuto stezku nemáme ve své moci, to ona vede nás, ne naopak, a to tak, jak byla pro nás a všechny poutníky vytesaná a založena ve skalách. Je-li to stezka někdy namáhavá, je třeba si připomenout, že pravé putování je stoupání. A to až tam, kde zatím nedohlédneme jinak než vírou a nadějí.“
Otakar Vožeh
Otázka jistoty spasení a možnosti ztráty spasení je natolik závažná, že se nedá vtěsnat do jednoho rozhovoru, případně do několika diskuzních příspěvků. Kdysi jsem biblické studii této otázky věnoval asi 20 rozhlasových relací. Mám jejich skripta k dispozici a kdyby měl někdo zájem, mohu poslat emailem, spojte se prosím s redakcí KD. Známý americký kazatel John MacArthur řekl : „Kdyby ztráta spasení záležela na nás, určitě bychom je ztratili“.
Karel Krejčí
Ano, kdyby otázka spasení záležela na nás, určitě bychom je ztratili. To znamená, že by si Satan připsal finální vítězství. Ale tomu jistě věří málo kdo a je to i v rozporu se závěrem knihy Zjevení. Pravděpodobnější je, že ten, kdo je zapsán v knize života, nemůže o své spasení přijít. Pokud by o ně přišel – tedy různými Satanovými svody a pokušeními – jak bychom mohli přijmout skutečnost, že nikdo Kristovy svěřené ovečky nemůže vyrvat, že je Alfou a Omegou, pánem pánů a králem králů?
Petr Adamec
Myslím, že právě logika buď a nebo je v bibli špatným rádcem. Vede pak k absurdním závěrům typu: evengelia jsou pro křesťany až od vzkříšení, do kříže jde o starý zákon. Kdo odpadl, vlastně nikdy spasený nebyl a pod.
Karel Krejčí
Logika buď a nebo se právě obrací proti těm, kdo jsou zastánci pouze jednoho života. Ti sami sebe zatlačují do časového kouta a posuzují své životy narychlo povrchní optikou, bez hluboké znalosti sama sebe, bez poznání, jak jsou vzdáleni Božímu obrazu. Nepochybuji, že právě na této nelehké cestě poznání a učení, jsme provázeni Bohem právě tak, jako byl provázen Boží lid ve starozákonní době. Pokud budeme posuzovat vše pouze jedním životem, pak sami sebe přivádíme k jednoznačnému pohledu buď a nebo.
pavel v
Pane Otakare,
nechci se vás dotknout, ale doufám, že jste schopen snést, aby vám někdo oponoval. Věřím, že otázka, kdo bude spasen je zcela explicitně popsána v následujícím evangeliu:
31„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. 32Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. 34Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. 35Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, 36byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ 37Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? 38Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ 40Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘
41Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! 42Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. 43Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ 45Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ 46Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Pane Vožehu, všimněte si, že tam není ani slovo o víře, o modlitbě, o návštěvě společenství, o liturgii atd. Znamená to snad, že víra, modlitba … je zbytečná? Ani v nejmenším. To vše jsou věci, které nás mají nasměrovat k lásce k trpícímu, se kterým se ztotožňuje Ježíš. Ale samy o sobě nic neznamenají.
Například, jakou naději na spásu má křesťan zaklínající se svojí vírou, který (obrazně) odežene od svých dveří válečného uprchlíka? Jakou naději má křesťan, který podporuje usvědčeného veřejného lháře? Jakou naději má křesťan, který neodporuje lži? Jakou cenu má sůl, která není slaná?
Konečný Fr.
To je správný argument, ale stát je od toho, aby zajistil bezpečnost svých občanů a politici byli zvoleni svými občany a ne migranty, kteří jdou za sociálními dávkami. Stát by neměl dopustit ohrožení svých občanů. A jejich bezpečnost je ohrožena tím, že nám někdo ordinuje multikulturní společnost. Stát by si měl rozhodnout koho na své území vpustí. Váš soused se také k Vám nechodí najíst, aby ušetřil, není-liž pravda.
pavel v
Kdyby český stát chtěl opravdu zajistit bezpečnost svých občanů, musel by na prvém místě řešit Putinovu pátou kolonu na našem území složenou ponejvíce z komunistů. S komunisty máme špatnou zkušenost. V roce 1968 mluvili o socialismu s lidskou tváří, ale vrátili se ke stalinismu. Pokud se komunisté dostanou k moci, již se jí nevzdají, jak se to nedávno znovu potvrdilo ve Venezuele. KSČM se chová civilizovaně. Stejně tak se choval Gottwald předtím, než se dostal k moci. Putinova pátá kolona je stejným nebezpečím jako Sudeťáci za první republiky.
Sebevražedné atentáty muslimů v západní Evropě budí děs. Mnohem větší děs budí agrese Ruska vůči Ukrajině. Tamní konflikt si vyžádal již 5000 životů. Jen v sestřeleném malajsijském letadle zahynulo 298 pasažérů.
Naši zemi aktuálně ohrožuje hybridní dezinformační válka vedená proti nám z Ruska a Číny. Vy, pane Konečný v ní figurujete jako voják agresora.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, zase mluvím za jiné, ale pan Otakar Vožeh je člen správní rady Nadace mezinárodní potřeby, https://mezinarodni-potreby.cz/o-nas/o-nadaci/lide-v-nadaci
Tasím svůj ostrý jazyk, nechcete přispět alespoň 100,- Kč? Sice nespasíte celý svět, ale pomůžete se vzděláním dětí v zemích tzv. třetího světa.
A aby snad nikdo neobviňoval pana Vožeha, že mu jde o peníze:
Správní rada je statutárním orgánem nadace. Spravuje majetek nadace, řídí činnost a rozhoduje o nadačních příspěvcích a všech záležitostech nadace. Všichni členové správní rady jsou dobrovolníci bez nároku na odměnu.
Olga Nedbalová
Děkuji panu Vožehovi za nabídku, já ji ráda využiji. Protože otázka ohledně spasení je nejdůležitější otázka, kterou si křesťan může položit. A s poslední citovanou větou Johna MacArthura souzní i názor Jana Hellera, jen pojatý více poeticky: „Ani tuto stezku nemáme ve své moci, to ona vede nás, ne naopak, a to tak, jak byla pro nás a všechny poutníky vytesaná a založena ve skalách.“
Realtoltek
Kdo hledá své vlastní spasení ten neví nic o spasení neboť je psáno : 39Kdo nalezne svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli mně, nalezne ji.“
EVA URBANOVÁ
Nemám teologické vzdělání.
Ale velmi mně odlovuje píseň ,,Ztracená ovečka“.Věřím že Ježíš ve své lásce až do našeho posledního dechu udělá vše abychom byli nalezeni a došli domů.
Olga Nedbalová
Ano, také tomu věřím. To by také potvrzovalo názory pana Vožeha a pana Krejčího – díky Bohu, spása je otázkou obrovské milosti Ježíše. Přiznám se, že když jsem se začala zajímat o křesťanství, ani ve snu mě nenapadlo, že by milost mohla být určena i pro mě. Věřila jsem Ježíši a říkala jsem mu: „Pane, vím, že nejsem hodna vůbec Tvé milosti, ale chci Tě následovat, i když vím, že pro mě spása už není. Prostě jen proto, že v Tobě jsem nalezla tu pravou Pravdu.“ Následování Krista se mi jeví jako jediný možný logický krok. Nikoho jiného, koho bych měla následovat, jsem nenašla. A také se nechci potácet životem sama a zaměřovat se na klamné naděje tohoto světa.
Jiří Aron
Osobně věřím v nemožnost ztráty spasení a to ne proto, že věřím v sebe, že nikdy neselžu. Naopak, už se trochu znám. Ale věřím, že naopak neselhal a ve svých zaslíbeních neselže Kristus. On je věčný, svatý, spravedlivý a mocný Syn Boží, dokonalý ve svém díle spásy, kvůli kterému jej Otec poslal na zem a pro nás.
Ř 8:32: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“
Dívám se na ten článek a přijde mi, že argumentace pro či proti ztrátě spasení je vzata za opačný konec.
Myslím tím zejména celou odpověď na hlavní otázku: Může křesťan ztratit svoji spásu?
Pan Drápal nejdříve argumentuje subjektivně, kdy prožil, že se jej Bůh ptá, kdo bude spasen a že pak tázanému sám odpověděl, že to budou ti, kdo jsou s Ježíšem Kristem. V závěru odpovědi na tu otázku pak pan Drápal dává doplnění, vysvětlení: že to znamená chtít být s Kristem, milovat ho.
To je ale jen polovina pravdy, co se týče spásy. Máme chtít být s Kristem a milovat ho. Na našem, velmi nestálém, chtění a milování Krista však spása nestojí, to by nebyl spasen ani Pavel, viz závěr Římanům 7.
Základ spásy nestojí na našem úsilí a díle, ale na díle dokonalého Boha.
Otakar Vožeh
Známý reformační teolog a kazatel R.C.Sproul (už je asi rok u Pána), kdysi řekl : „Když Bůh zapisuje naše jména do Beránkovy Knihy života, nemá po ruce gumu, aby je případně mohl vymazat. Zapisuje je tam jednou provždy, navěky“
Olga Nedbalová
To se mi moc líbí. Krásné přirovnání.
Jiří Aron
Pokud by spása nebyla jistá, jednou provždy a navěky, nesmazatelně, nebylo by proč jásat. O věřících v Krista se píše v Bibli také jako o zplozených milosrdným Bohem, vzkříšením Krista, k nezničitelnému dědictví, a o střežených ke spáse Boží mocí. Naše snahy, o kterých mluví pan Drápal, zde klíčovou úlohu nehrají.
1. Petrova, 1. kp. 3-6.
„Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase. Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami…“