Rozumná omezení demokracii neohrožují, ale udržují a posilují

Doba covidová nám přinesla řadu omezení, která jsou nepříjemná, nepopulární, ale často nezbytná. Z diskusí v mediálním prostoru mohl u některých občanů vzniknout pocit, že jakékoliv omezení ohrožuje demokracii, ohrožuje naši modlu práv a svobod.

Přestože lze vymyslet řadu omezení nesmyslných, s některými omezeními Listina základních práv a svobod (LZPS) přímo počítá. Práva a svobody jednoho člověka totiž musí končit tam, kde začínají práva a svobody člověka druhého nebo tam, kde začíná zájem veřejný.


Právo na život, zákaz trestu smrti (čl. 6 LZPS)

Záměrně začínám s komentářem u tohoto „jasného“ práva a zákazu. Jistě si řada z nás vzpomene na teroristický útok v Beslanské škole. Velitel, který vydá jednotce rychlého nasazení příkaz k zásahu, fakticky vynáší nepřezkoumatelný rozsudek trestu smrti nad teroristy, a to aniž by byl soudce. Jde o porušení přikázání: „Nezabiješ“?

Přikázání nezabiješ se již v biblických dobách interpretovalo také jako přikázání nenecháš zabít. Má větší váhu právo na život 40 teroristů nebo právo na život 1200 školáků a jejich rodičů, kteří byli drženi jako rukojmí a postupně byli popravováni? Nelze dovolit, aby někdo zneužil práva na život k zabíjení druhých. Někdy se musí uplatnit zásada oko za oko.

Právo na svobodu vyznání (čl. 16 LZPS)

Každý, ať si věří, čemu chce. Tuto větu by asi většina z nás podepsala. A co muslim, který věří, že je správné vykonat vraždu ze cti, pokud je nějaká žena z jeho rodiny nevěrná? Má mít právo na svobodu víry větší váhu, než právo na život té ženy, která zhřešila? Ježíš by řekl: „Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ A pak by dodal: „Jdi a už nehřeš.“

A co říká naše Listina základních práv a svobod? I základní právo (v tomto případě právo na víru) lze omezit, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti, nebo práv a svobod druhých. Prostě muslimové u nás nesmí beztrestně vraždit s odůvodněním, že věří na „legitimitu“ vraždy ze cti.

Právo na svobodu projevu (čl. 17 LZPS)

Pokusím se vážné téma poněkud odlehčit. V posledním duelu kandidátů na amerického prezidenta byla omezena doba pro jednotlivé odpovědi na 2 minuty s tím, že po uplynutí této doby byl mikrofon vypnutý. Bylo tak omezeno právo na svobodu projevu? Svoboda projevu neznamená svobodu skákat do řeči, jak jsme to viděli při debatě předchozí.

Podobně při jednání Evropského parlamentu je doba projevu jednoho poslance v jedné věci omezena na 1 minutu. Jedná se o ohrožení demokracie v rámci EU? Zdaleka ne. Demokracii naopak mohou ohrozit obstrukce, kdy např. v našem Parlamentu je možné, aby i pár poslanců nekonečně řečnilo a znemožnilo většině v Parlamentu realizovat legitimní program.

Právo na svobodu pohybu

Představme si, že by dítě v autě odmítlo sedět v sedačce s tím, že jej sedačka omezuje v pohybu (nemohlo by na zadním sedadle za jízdy skákat). Nebo v letadle by se nějaký pasažér odmítnul při startu připoutat. A co na horské dráze? Není tam omezeno naše právo na svobodu pohybu, když musíme být z bezpečnostních důvodů připoutáni?

Situace s COVID-19 připomíná v České republice jízdu na horské dráze. Na jaře jsme byli premianti, nyní nás má svět za loosery. Na jaře někteří senátoři spatřovali v zákazu vycestovat omezení práva na svobodný pohyb. Bylo to dětinské. Kdo chtěl např. v dubnu jet do Belgie, když tam v té době bylo 30 krát více nakažených a 10 tisíc mrtvých?

Nyní máme svobodu vycestovat. Máme jásat, když většina zemí považuje ČR za rizikovou a přijímá vůči našim občanům různé omezující podmínky? Budou nyní naši senátoři podávat žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva, že nám země EU fakticky brání ve volném pohybu? Bylo by naivní si myslet, že by příp. žaloba měla šanci na úspěch.

Žádné právo není neomezené

Jedním z pilířů EU je volný pohyb kapitálu. Znamená to, že máme dát licenci např. čínským investorům k založení banky, pojišťovny nebo fondu v ČR, aby čínský kapitál mohl volně proudit v rámci celé EU? Nebo máme povolit kapitálový vstup investorů třeba ze Severní Koreje do strategických oblastí typu energetiky, telekomunikací nebo médií?

A co právo být volen? Může být poslancem každý, kdo dovrší věk 21 let? I osoby, které podnikají ve farmaceutickém průmyslu, v zemědělství, v potravinářství, v oblasti médií nebo v oblasti realitního nebo finančního trhu? Odpověď zní: Ano, ale stane-li se poslancem např. vlastník televize, musí podle zákona o střetu zájmů svůj podíl prodat.

A může se mediální magnát stát v ČR např. prezidentem? Ano a svůj podíl u provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání by ani nemusel prodat, neboť zákon o střetu zájmů se na prezidenta republiky nevztahuje. V hospodářské soutěži nelze zneužít dominantní postavení na trhu, ale v soutěži politické jsou některá pravidla děravá.

Česká republika byla v roce 2019 v mezinárodním indexu demokracie na 32. místě. Jsme ve skupině zemí, které mají tzv. demokracii s nedostatky. Jistě je tedy co zlepšovat. Ale nepodléhejme panice, že se kvůli několikatýdennímu omezení svobody pohybu propadneme na 77. pozici nebo hlouběji, kde začínají režimy nedemokratické.

Kdo dnes ohrožuje demokracii, mír?

Evropská komise s oblibou otevírá téma, že Maďarsko nebo Polsko (56.-57. místo v indexu demokracie ze 167 sledovaných zemí) nedodržují zásady právního státu. Na straně druhé jdou z rozpočtu EU dotace Palestinské samosprávě (117. příčka), která patří k autoritářským režimům a běžně hradí „odškodné“ rodinám teroristů, kteří zahynuli ve „Svaté“ válce.

V Radě pro lidská práva OSN opakovaně zasedá Saúdská Arábie (159. země v indexu demokracie), kde „Výbor pro podporu ctnosti a bránění neřesti“ krutě vymáhá dodržování náboženských předpisů. Za čarodějnictví, zřeknutí se islámu nebo za nevěru u žen je zde trest smrti, za „drobnější delikty“ se „jen“ usekávají končetiny. Týrání vězňů, diskriminace žen nebo nucení k předčasnému manželství zde není považováno za porušování lidských práv. Saúdská Arábie v Radě OSN cynicky zmařila vyšetřování válečných zločinů v Jemenu.

A co naši „spojenci“ v NATO Turecko? (110. země v indexu demokracie) Tato země živí válečný konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií, provádí „vojenská“ cvičení ve vodách v blízkosti Řecka. Někteří mezinárodní vojenští analytici považují tuto zemi spolu s Íránem za nejvíce rizikovou pro světový mír.

Stačí, aby Turecko „škrtlo“ zápalkou u arménské hranice a pokud by provokace vyšla a Arméni by provedli na území Turecka s podporou Ruska vojenský manévr, NATO včetně Česka by mělo poskytnout Turecku „bratrskou výpomoc“. Asi není potřeba vysvětlovat, že v případě válečného stavu by se lidská práva a svobody musely omezit poněkud více, než v případě koronavirové pandemie.

Demokratické hlasování nedemokratických režimů

V médiích často zaznívá, že globální problémy vyžadují globální řešení. Na první pohled lze s touto tezí souhlasit. Klimatickým změnám asi nezabráníme, pokud země EU sníží emise oxidu uhličitého o 50%, zatímco země jako Čína zvýšila tyto emise za posledních 30 let o 350%, Saúdská Arábie o 285%, Irán o 225% a již zmíněné Turecko o skoro 190%.

Co by se ale stalo, kdyby na dodržování klimatických, energetických, obchodních nebo jiných dohod dohlížela nějaká nadnárodní instituce? Na půdě OSN dnes hlasuje 77 demokratických států a 116 nedemokratických zemí. Nelze se divit, že je na půdě OSN přijata např. rezoluce, která upírá státu Izrael (28. země v indexu demokracie) právo si určit hlavní město.

Hlavním rizikem pro demokracii je tedy koncentrace moci na mezinárodní úrovni, přenášení pravomocí národních států na mezinárodní instituce, v nichž by převažovalo zastoupení států s hybridními nebo autoritářskými režimy. I kdyby v organizaci typu Rady bezpečnosti OSN měly některé demokratické státy právo veta, nemuselo by to zabránit válečným konfliktům, pokud by v takové Radě měly právo veta i státy nedemokratické.

Shrnutí na závěr

Ježíš, který je i ateisty považován za morální autoritu, za osobnost, která šířila pokoj a lásku, již před více než 2 tisíci lety (z dnešního pohledu nekorektně) kritizoval tehdejší náboženské lídry. Nazýval je obílenými hroby, pokrytci a na jejich adresu mj. řekl: „Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete.“

Dávejme pozor, abychom se nepitvali v tom, jestli by např. zákaz vycházení na 3 týdny ohrozil naši demokracii. Podotýkám, že 3 týdny omezení svobody pohybu v Izraeli, kde je vyšší míra demokracie, než v naší zemi, srazilo denní počet nakažených osob na poloviční úroveň. Omezení svobody pohybu v Izraeli tedy zajistilo právo na život více lidem, než zásah protiteroristického komanda v Beslanské škole.

Máme historickou zkušenost, co může být opravdu problém. Před 400 lety náboženští lídři na našem území rozpoutali válku, která se rozhořela skoro po celé Evropě a trvala 30 let. Nepodléhejme iluzi, že dnes již nejsou na významných postech světové politiky psychopati podobného typu jako Hitler. Takovým lidem nelze dovolit, aby zneužili hodnoty demokracie.

V politice se někdy musí hrát podobně tvrdě jako v americkém fotbale. Tím teď nemyslím jen ekonomické sankce resp. obchodní embarga. Některé země, které nectí lidská práva, je lepší z mezinárodních organizací vyloučit dříve, než v nich nadělají paseku. Podobně jako nelze dovolit, aby terorista zneužil svého práva na život k zabíjení druhých, nesmíme dovolit ani to, aby nějaký autoritářský režim zneužil hodnot demokracie k jejímu pohřbení.

Chce-li někdo demonstrovat, ať jde před Velvyslanectví Íránské Islámské Republiky (Na Hřebenkách 2371, Praha 5), před Velvyslanectví Království Saúdské Arábie (Korunovační 622/35, Praha 6) nebo před Velvyslanectví Turecké republiky (Na Ořechovce 733/69, Praha 6). Doporučuji si vzít na demonstraci za dodržování lidských práv a svobod v těchto zemích roušku 🙂 Nikoliv kvůli panu premiéru Babišovi nebo s cílem jít příkladem panu Prymulovi, ale kvůli osobní bezpečnosti. Účast na podobné demonstraci by totiž mohla být potrestána stětím hlavy. Podobně jako u francouzského učitele.

Autor: Libor Michálek Zdroj: blog Aktuálně.cz Datum: 29. října 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

V letech 2012 až 2018 působil jako senátor za Prahu 2 a 3, byl vyhodnocen jako nejaktivnější zákonodárce v předkládání protikorupční legislativy. Je autorem knih „Zničte to nebo to zničí Vás“ a „Nová šance pro 2. století naší republiky“.