Máte arménský původ. Ovlivnilo vás nějak arménské křesťanství?
Jsem velmi hrdý na to, že Arménie byla prvním křesťanským státem. Otec byl pravoslavný a matka patřila k maronitské katolické církvi. Takže jsem nevyrostl jako letniční křesťan – ve skutečnosti jsme do církve vůbec nechodili. Našel jsem Ježíše, když mi bylo patnáct nebo šestnáct. Moji rodiče uvěřili ve stejné době…
Jak se to stalo?
Poznal jsem jednu mladou dívku, která pracovala naproti obchodu mých rodičů. Asi dva měsíce se mnou budovala vztah, pak mě pozvala do sboru, kde jsem dal svůj život Ježíši. Ve stejné době mluvili moji rodiče s nějakými věřícími lidmi, kteří přišli do Austrálie z Libanonu. Ti začali s rodiči mluvit o víře, pozvali je do svého společenství a oni dali své srdce Ježíši. Všichni jsme se stali křesťany ve stejném týdnu.
Uvěřili jste ve stejném sboru, nebo každý jinde?
Každý jinde. Oni začali chodit do baptistického sboru a já do letničního.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že vás Bůh volá do vedení sboru?
Byl jsem celkem oblíbený kluk. Ne proto, že bych byl dobrý ve sportu nebo něco podobného, ale protože jsem byl velmi přátelský. Když jsem se stal křesťanem, začal jsem lidem říkat o radosti, kterou mám, a že už nepotřebuju drogy. Ne že bych byl na něčem závislý, ale pohrával jsem si s drogami, alkoholem a podobnými věcmi. Začal jsem o tom mluvit se svými kamarády a oni rychle začali vydávat své životy Ježíši. Viděl jsem, že se jejich životy zlepšují, že se dostávají z drog. Řekl jsem si: Tohle chci dělat po zbytek života. Chci lidem pomáhat. Nestál jsem o to, vydělávat miliony dolarů. Moji rodiče měli hodně peněz, a šťastnými je to neudělalo. Ale když jsem viděl, jak může lidi proměnit evangelium, jaký pokoj přináší… Řekl jsem si: Možná bych v tom mohl být dobrý.
V sedmnácti jsem šel studovat biblickou školu. Naučil jsem se, jak kázat evangelium, jak pomáhat lidem, jak založit sbor. Pomohl jsem založit dvě společenství, a když mi bylo 31, založili jsme LifeHouse.
Jaké byly začátky? Ty nebývají vždycky jednoduché…
Jestli jsem něco udělal opravdu správně, myslím, že to bylo to, že jsem se snažil, abychom vždy měli na zřeteli Boha. Když jsme začínali, modlil jsem se za všechno, protože jsem byl nervózní. Mým velkým přáním bylo nezakládat sbory pro křesťany, ale přemýšlel jsem, jak zasáhnout lidi, kteří Ježíše neznají. Modlil jsem se: „Bože, pomoz mi, ať se setkám s lidmi, kterým bych mohl kázat a kteří by se nadchli pro Ježíše a přivedli své přátele.“ V pátek jsem se modlil, v neděli jsme měli bohoslužbu – byla to jen opravdu malá skupina lidí – a v pondělí jsem potkal muže, který vydal svůj život Ježíši. Znala ho spousta lidí, protože to byl drogový dealer. Když se stal křesťanem a lidé za ním přišli pro drogy, říkal jim evangelium.
Natrefil jste na správného člověka…
Ano! Začal chodit do našeho společenství. U nás doma jsem pořádal takzvaná „setkání v úterý večer“. Připravili jsme s manželkou spoustu jídla jako na nějakou narozeninovou oslavu, pozdravil jsem se s lidmi a pak jsem kázal evangelium. A lidé vydávali životy Ježíši. Během šesti týdnů jsem měl doma 30 nově obrácených. Později jsme se přesunuli do pronájmu. Ten zmíněný muž přivádí lidi k Ježíši dodnes, i po 22 letech. Už není dealer, prodává karavany. Nejdřív někomu prodá karavan a pak mu káže evangelium.
Austrálie je sekulární multikulturní společnost. Jak to ovlivňuje vaši službu a váš přístup k evangelizaci?
V knize Kazatel se píše: „Bůh lidem vložil věčnost do srdce.“ (Kaz 3,1) Přestože žiju v postkřesťanské, postmoderní společnosti, věřím, že každý Australan má v sobě touhu a že ví, že po smrti je něco víc. Proto když s lidmi mluvím, třeba i v obchodním centru, ptám se: „Cítíte se, jako by vám něco chybělo?“ Pokaždé řeknou ano. Pokaždé.
Co jste se naučil při vedení tak různorodého společenství?
Ve sboru máme zastoupeno 55 různých národností a etnických skupin – to jsme zjistili zrovna nedávno. Jsou tam lidé z Indie, ze Srí Lanky, z Itálie… Každý samozřejmě přemýšlí jinak, a já se ani nesnažím všem porozumět. To je nemožné. Co si 55 různých národů myslí o penězích nebo o manželství? Musím jasně sdělovat, co říká Bible, a kultura každého z nás se musí podřídit kultuře Království. Pokud vaše kultura říká to samé – skvělé! Pokud vaše kultura říká něco jiného – je mi líto, ale pravdu má Ježíš.
Mohl byste sdílet nějaké zlomové okamžiky, které změnily směr vaší služby?
…
Autor: Tomáš Coufal Datum: 8. dubna 2025 Foto: Kobakian_foto Tomáš Coufal
Ukázka z rozhovoru z dubnového čísla Života víry. Australský pastor Richard Kobakian v něm dále mluví o tom, proč podle něj nejsou nedělní bohoslužby pro křesťany a jak proměnit pasivní sbor v aktivní. Dává nahlédnout i do toho, jak kloubí službu v církvi s rodinným životem.
Nové číslo se zaměřuje na téma otcovství. Být otcem je jako sjíždět divokou řeku, píše P. Plchot. Z pozice otce přemýšlí nad různými obdobími dětství a zdůrazňuje, jak je důležité být připraven. Na cestu k uzdravení zranění ze strany otce zve D. Patty. D. Novák se zamýšlí nad otázkou, jak se může nebeský Otec dívat na naše utrpení. Články popisují i osobní zkušenosti autorek s rozvodem rodičů a přijímáním druhého „táty“ nebo o vyrovnání se s pasivní přítomností otce. Téma doplňuje J. Unger zamyšlením o rodičovství v digitálním věku a nechybí ani kreslený vtip P. Bosmana.
Úvodník D. Staňka se věnuje otázce kontroly nad vlastním životem, T. Dittrich píše o problému souzení druhých. Do historie zavede rozhovor s Johnem Geddiem. Když tento misionář dorazil na ostrovy v Tichomoří, nebyli zde žádní křesťané; když odjížděl, nebyli zde pohané. Vzpomínkový rozhovor s tajemníkem KMS L. Ondráčkem připomene Pochody pro Ježíše v 90. letech.
V Životě víry najdete také informace o připravované celostátní iniciativě Alfy a Světový index pronásledování 2025. Příběhy ze života čtenářů přinášejí příspěvky „Zpřetrhané vztahy se obnovily“ a „Můžu se za vás pomodlit?“.
Tradičně nechybí ani zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
