Co podle vás chybí současné worshipové hudbě?
Gareth: Myslím, že se příliš zaměřuje na to, co nás v životě tíží. Hodně písní je o zápasech a potížích, kterými procházíme. Myslíme si, že bychom ale také měli slavit, radovat se z dobré zprávy, kterou jsme přijali. Také proto jsme nahráli album „The Art of Celebration“ (Umění oslavy). Snažíme se skládat hudbu, která nám pomáhá vyjádřit radost z toho, že jsme byli zachráněni ze smrti a díky Ježíši můžeme žít.
Ali: Všimli jsme si, že lidé Boha často chválí s vážnou tváří a jakoby ztuhle, strnule. Žádný úsměv, radost… Lidé nevědí, že je v pořádku se při uctívání bavit. Proto se snažíme zapojit do uctívání některé bláznivé hudební nástroje a experimentovat. Užíváme si to a doufáme, že lidé si to užívají také.
Na pódiu jste plní energie. Kde radost čerpáte? Jsou dny, kdy ji prostě nemáte?
Gareth: Někdy vyjdete na pódium a jste unavení a vyčerpaní, ale když vidíte ty lidi, kteří očekávají, že je povedete ve chválách do Boží přítomnosti… Neříkám, že se hned cítíme skvěle, ale myslím, že Bůh je k nám obzvlášť milostivý, vystrojuje nás. Kdykoli vystoupím na pódium, cítím, že je tam Duch svatý přítomný.
Nehrozí, že se z uctívání stane pouhé představení, show?
Gareth: Částečně to je show. Každý člověk musí být v určitých ohledech a situacích profesionální, musí dělat svoji práci. Nikdo nepřichází na koncert, aby pozoroval Garetha sedícího na pohovce, jak se dívá na Netflix (americký poskytovatel filmů on-line – pozn. red.). To vidět nepotřebují, to jim nepomůže. To, co děláme, je samozřejmě představení, ale snažíme se při něm být opravdoví. Nechceme se předvádět a chlubit sami sebou, nechceme být pokrytci. Snažíme se lidi přivést blíž k Ježíši. Na začátku jsme se trochu báli dělat show, byli jsme velmi opatrní. Ale po nějaké době vám dojde, že i když se na to zrovna moc necítíte, na to pódium vylézt musíte. Podle nás záleží hlavně na srdci, ze kterého to všechno vychází – zda je autentické, nebo falešné.
Inzerce
Bojovali jste někdy s pýchou? Stoupla vám sláva do hlavy?
Ali: Pocházíme ze společnosti, která nám nedovolí mít nos nahoru. Nenecháme nikoho se vytahovat kvůli novým botám nebo něco podobného. Rend Collective je víc rodina než kapela, jeden na druhého dohlížíme. Nekoukáme na sebe jako na hudebníky, spíše jako na misionáře, kteří se snaží lidem přinést radost.
Máte někdy tendenci spoléhat jen sami na sebe – na své hlasy, ruce, schopnosti a talent?
Ali: Hodně cestujeme, vstáváme brzy ráno, bojujeme s časovým posunem. Máme děti, často nám chybí spánek, takže se občas dostáváme do fáze, kdy prostě jen bojujeme o přežití. Snažíme se přežít den a jediné, co nás zajímá, je to, kdy budeme moct jít do postele. V tomhle kolotoči se nám stává, že se na chvíli zastavíme a uvědomíme si, že spoléháme jen sami na sebe. Uvědomíme si, že jsme si neudělali čas, abychom naslouchali Bohu, co po nás chce a co nám chce říct. Jen jsme se snažili přežít, protože jsme strašně unavení. Hodně nám pomáhá společenství, komunita lidí, kteří se navzájem podporují. Ve chvílích, kdy chválíme Boha, pak přichází radost z toho, co děláme. Snažíme se s ním spojit, odhodit všechen stres, nehledět na to, jak se cítíme, a pro něj obnovit síly.
Autor: Lucie Švábová (Natočeno ve spolupráci s TWR-CZ a Radiem Proglas.)
Ukázka rozhovoru, který v plném znění vychází v zářijovém čísle časopisu Život víry (2017/9). Číslo dále přináší předvolební úvodník senátora Libora Michálka, reportáž Tomáše Dittricha z konference Awakening Europe v Praze, rozhovor s novým předsedou Rady Církve bratrské Davidem Novákem nebo ohlédnutí za životem provokujícího křesťanského zpěváka Riche Mullinse. Dále zde najdete zprávy, osobní příběhy čtenářů nebo kalendář chystaných akcí.
Číslo je možné objednat na adrese: http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-9
Elektronické vydání (PDF): https://www.palmknihy.cz/krestanstvi/zivot-viry-2017-9-174954
Informace o časopise a předplatném: www.zivotviry.cz
Inzerce
[adrotate banner=“28″]
Ukázka tvorby Rend Collective
