S Trans World Radiem (TWR) jste se poprvé setkal zhruba před 21 lety. Dostudoval jste technickou vysokou školu a 20 let jste na ní učil. Potom jste přijal výzvu a stal jste se ředitelem TWR v České republice. To je docela zvláštní „kariérní postup“. Jak k tomu vlastně došlo?

Nevyšlo to ze mě. Zajímal jsem se o TWR, celou dobu jsme s ním byli v kontaktu, buď jsem tu nějak pomáhal já, nebo moje žena Helena. Takže jsme věděli, jak TWR funguje, věděli jsme, co se tu děje v zákulisí, podporovali jsme ho, modlili jsme se za něj, bylo nám to tu blízké.
Jednou jsem sem Helenu doprovázel na natáčení pořadu Modlitby podle Bible a odchytil mě dnes už bývalý ředitel (Aleš Bartošek – pozn. red.) a zeptal se mě, jestli bych ho nechtěl v jeho funkci vystřídat. Řekl jsem mu, že to je úplný nesmysl, že se teda hodně spletl, že pro to nejsem správný člověk.

Proč jste si to myslel?
Rád jsem sloužil lidem, rád jsem vždy zastával určitý úkol, na kterém jsem mohl v klidu pracovat, ale nikdy jsem neměl ambice řídit nějaký kolektiv. Takže jsem mu řekl, že nejsem člověk, který by měl nějaké vize. A on mi na to řekl, že v Bibli o žádných vizích nečte. Dneska si myslím, že vize, které přijmeme od Boha a které si nevytvoříme sami, jsou dobré a máme je hledat. Ale tehdy mě jeho odpověď zastavila, a když mě požádal, ať se nerozhoduji ukvapeně, ať si vezmu půl roku na rozmyšlenou, tak jsem mu nakonec slíbil, že o tom budu přemýšlet.

Jak ta doba probíhala? Za co jste se modlil?
Už si nevzpomínám, jak jsem se modlil. Ale vím, že mi Pán Bůh připomínal spoustu věcí. Ve svém duchovním přemýšlení mám vždycky nějaké téma, kterému se věnuji, a tehdy se mi vybavila témata, o kterých jsem přemýšlel několik měsíců předtím. A uvědomil jsem si, že se všechna nějak vztahují k mé současné situaci. Přemýšlel jsem třeba o tom, že si Pán Bůh své služebníky do služby vyzbrojí a vybaví tak, jak on chce. Nebo že Pán Bůh se o své služebníky postará i materiálně. Protože tento přechod samozřejmě znamenal i materiální změnu. Bylo toho víc, ale naráz jsem si uvědomil, že vlastně všechno, co se mnou v uplynulých měsících Pán Bůh probíral, v čem mě ujistil, směřuje k mému současnému rozhodování.
Připomenul mi i jednu věc z dětství: Když jsem zápasil s tím, jestli Bůh je, nebo není, tak jsem Bohu sliboval, že kdybych měl takovou víru jako pan farář, že bych se tím farářem klidně stal. A on mi to teď připomínal a říkal mi: „Ty nejenže věříš, že Bůh je, ty ho dokonce znáš!“ Pán Bůh mi dal mnohem víc, než jsem tenkrát chtěl. Naučil jsem se, že se mohu na Boha spolehnout, že není potřeba, abych měl věci pod kontrolou.

[adrotate banner=“21″]

Radil jste se o tom s někým?
Skoro nikomu jsem se s tím nesvěřoval, nechtěl jsem být ovlivňován lidmi, kteří to nebudou mít promodlené a prostě mi jenom něco povrchně poradí. Ale na jednom studijním kurzu v zahraničí se za nás modlili. Člověku, který se za mě modlil, jsem řekl, čím procházím, a on mi přinesl verš z 20. kapitoly Druhé Paralipomenon. Jóšafat tam bojuje se spoustou nepřátel a Pán Bůh ho ujišťuje, že to není jeho boj, ale Boží boj. Bůh sám bude bojovat. Byl to verš, který pro mě hodně znamenal už v době, kdy jsem se k Bohu obracel a učil jsem se na něj spoléhat. A tenhle člověk mi ho nyní připomněl.
Ten verš mi pomohl si uvědomit, že mám přestat přemýšlet o svých schopnostech a mám se spolehnout, že to má v rukách Bůh. Mě od toho zrazovalo to, že na to nejsem připravený, že to není práce pro mě, že vůbec nemám tendence někoho vést, něco řídit, že mi vyhovuje práce, kterou mi někdo zadá, že nemám schopnosti mluvit do rádia atd. A tohle mě ujišťovalo, že to je v Božích rukách a svoje obavy můžu zahodit.
První den, kdy jsem nastoupil do služby ředitele, si náš sbor vytáhl právě tento verš jako verš pro daný rok. To pro mě bylo ještě větším povzbuzením, že to je Boží práce.

Říkal jste, že Bohem daná vize je dobrá. Máte teď pro práci v rádiu nějakou vizi?
Snažím se ji pro sebe nějak formulovat. Byl to zatím takový rok, kdy jsem se rozhlížel. Uvědomuji si, že rádio má obrovský potenciál v tom, co může dávat. Slabinou je spíš cesta, jak se to může dostat k lidem, kteří by to mohli přijmout. Nemyslím tím jenom nevěřící, ale i věřící v církvích. Myslím si, že může sloužit k růstu lidí a k tomu, aby hledali Boží vůli pro svůj život. Asi ani není třeba zvyšovat množství nebo kvalitu, tady to bohatství opravdu je, ale bylo by dobré zapracovat na tom, aby to mohlo sloužit více lidem.

Vím, že je pro vás v osobním i v pracovním životě důležitá modlitba. Dokázal byste říct, v čem je pro vás tolik důležitá?
Tak jako je pro mě důležité trávit čas s rodinou, tak je pro mě důležité trávit čas i s Bohem. Modlitba je čas, kdy mě Bůh buduje, mění věci v mém životě, které se mu nelíbí. Je to čas, kdy mohu hledat Boží vůli. Mnoho podnětů pro mou práci přichází právě z modliteb.
Myslím, že modlitba je důležitá právě v tom, že jde o setkání s Bohem. Člověk se díky ní dostává do Boží reality a najednou vidí věci, které jsou zásadní. Když se na věci člověk dívá z Božího pohledu, mnohé chápe, zatímco když se dívá jenom z lidského pohledu, nedokáže je pochopit úplně. Modlitba je pro mě zdroj ujištění, že můj vztah s Bohem a to, co dělám, je v pořádku. Anebo mi ukazuje, že to není v pořádku. Člověk v ní může načerpat povzbuzení, aby se zabýval věcmi Božího království tady na zemi.

—————————————-

Autor: Kateřina Hodecová, Tomáš Coufal, Lucie Švábová
Foto: Vratislav Hnátek

Ukázka rozhovoru, který v plném znění vychází v červnovém čísle časopisu Život víry (2017/6). Luděk Brdečko v něm vzpomíná na své katolické kořeny, na to, jak hledal „Boha, který mluví“, a mluví o své dosavadní práci v TWR.

Hlavním tématem čísla je Davidův stánek, resp. stánky: Co o Davidově stánku víme z Bible? Jak vypadala tamní bohoslužba? Jak vzniklo a jak funguje české hnutí Davidových stánků? O tom všem píšou z různých úhlů pohledu Tomáš Dittrich, David Loula, Lubomír Ondráček a Pavel Bosman.
Časopis dále přináší informace o vrcholících přípravách na Awakening Europe, reportáž z Vitaminové bomby, kolínské konference o chválách „Vitaminová bomba“, reportáž M. Klesnila z české misie v Itálii mezi uprchlíky nebo komentář Dana Drápala k vývoji náboženské svobody v Rusku. Nabízí také knižní recenzi, zprávy, fejeton, příběh čtenářky, virtuální rozhovor z historie, kalendář plánovaných akcí a mnoho dalšího.

Více informací o čísle:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-6

Elektronické vydání (PDF):
https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_163675/Zivot_viry_20176