Protože se Bible zmiňuje o neodpustitelném hříchu, objevilo se mnoho spekulací o jeho konkrétní identifikaci. Někteří lidé dospěli k závěru, že neodpustitelným hříchem je potrat, protože vražda je jedním z nejohavnějších hříchů a potrat byl považován za formu vraždy. Je to správný závěr ohledně neodpustitelného hříchu? Ne.
SOUVISEJÍCÍ – Tisíce lidí pochodovalo v Paříži proti eutanazii a potratům
Aniž bych se pouštěl do teologických technikálií, dovolte mi kategoricky říci, že neexistují žádné biblické důkazy, které by tuto myšlenku podporovaly, a značné důkazy, které popírají, že právě potrat by byl neodpustitelným hříchem.
Král David se provinil vraždou; kvůli osobnímu prospěchu se spolčil, aby nechal zabít Urijáše. David se chtěl oženit s Urijášovou ženou Batšebou. Davidova lítost nad svým hříchem je vzorem biblické kajícnosti. Jeho kající modlitba v Žalmu 51 je krásným příkladem. Máme všechny důvody věřit, že i po vážném hříchu cizoložství a vraždy bylo Davidovi odpuštěno a obnoveno jeho společenství s Bohem. Neméně důvodů máme k tomu, abychom věřili, že odpuštěno může být i těm, kteří podstoupí potrat.
Když nám Bůh odpustí, je odpuštěno i nám. Když nás Bůh očišťuje, jsme očištěni. To je důvod k velké oslavě.
Abychom zažili hluboké osvobození, které přináší odpuštění, musíme jednoduše jít k Bohu a s pokorným srdcem a zkroušeným duchem vyznat hřích. Kajícnost zahrnuje opravdovou a zbožnou lítost nad tím, že jsme Boha neposlechli. Liší se to od falešné formy pokání motivované strachem z trestu. Tento postoj vidíme u dítěte, které, když vidí matčin hněv, lituje, že bylo přistiženo s rukou v krabičce na sušenky. Pravé pokání uznává realitu viny a nesnaží se ji ospravedlnit. Každý, kdo přistupuje k Bohu s opravdovou pokorou, lítostí a upřímným předsevzetím hřích už nespáchat, jistě obdrží Boží odpuštění.
Často slýcháme otázku: „Kdybys měl možnost prožít svůj život znovu, co bys udělal jinak?“ Někdy lidé odpovídají, že by udělali všechno úplně stejně. Tomu se mi těžko věří. Každý z nás má ve své minulosti věci, za které se stydí. V mém případě jsou věci, které jsem řekl a za které bych si přál, abych je nevyslovil. Ale jakmile mi jednou slovo unikne ze rtů, už ho nemohu odvolat. Je to jako šíp vypuštěný z luku. Mohu svá slova změnit nebo se za ně omluvit, ale jakmile jsou jednou vyřčena, nelze je odvolat. Co se stalo, nelze vzít zpět. Je to záležitost historie.
I když to, co jsem udělal, nelze vrátit zpět, může mi být odpuštěno. Odpuštění je jedním z divů Boží milosti. Jeho uzdravující moc je velkolepá. Pokud se žena podílela na potratu, Bůh nevyžaduje, aby po zbytek života chodila s červeným znakem na hrudi. Vyžaduje však, aby činila pokání ze svého hříchu a přišla si k němu pro očistné odpuštění. Když nám Bůh odpustí, je nám odpuštěno. Když nás Bůh očišťuje, jsme očištěni. To je důvod k velké oslavě.
Potom to můžeme spolu probrat, praví Hospodin: Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat, zbělají jako sníh.
Jsou-li jak purpurová látka, budou jak vlna beránčí. (Iz.1:18)
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: R. C. Sproul Zdroj: ChurchLeaders Datum: 12. března 2023 Foto: Wikimedia Commons – R. C. Sproul
