Nový průzkum zveřejněný v listopadu naznačuje „pesimističtější“ pohled na katolickou církev mezi dnešními americkými kněžími ve srovnání s rokem 2002 a také rostoucí počet „teologicky konzervativnějších nebo ortodoxnějších“ mladých kněží ve srovnání s jejich staršími protějšky.
Catholic News Agency informuje, že zpráva z 1. listopadu shrnula zjištění z průzkumu amerických katolických kněží (SACP) z roku 2021, který obsahoval 54 otázek položených 1 036 respondentům.
SOUVISEJÍCÍ – Velký průzkum o tom, čemu lidé věří o nebi a pekle
„Kdybychom měli stručně shrnout hlavní zjištění průzkumu, byly by za poslední dvě desetiletí patrné konzervativní posuny mezi americkými kněžími spojené s obratem k pesimismu ohledně současného stavu a trajektorie katolické církve v Americe,“ píšou ve zveřejněném dokumentu tři výzkumníci.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Když byli duchovní dotazováni na politické preference, výrazně častěji se označovali jako „konzervativní“ ve srovnání s respondenty v roce 2002.
Kromě toho se v novém průzkumu zvýšilo celkové procento respondentů, kteří považují mladší kněze za „mnohem konzervativnější“ než starší kněze, z 29 % v roce 2002 na nynějších 44 %.
Kněží v novějším průzkumu byli ve srovnání s průzkumem z roku 2002 v průměru méně pro diakonky, méně pro svěcení žen na kněze a méně pro myšlenku ženatých kněží, píší výzkumníci.
Zatímco u dnešních kněží je o něco méně pravděpodobné, že opustí kněžství, než tomu bylo v roce 2002, „životní spokojenost“ u kněží je celkově nižší, píší výzkumníci. Jedná se o pokles oproti 72,1 % v roce 2002, kteří uvedli, že byli „velmi spokojeni“ se svým životem na nynějších 62 %.
uvedlo totéž v roce 2021.
„Ve stejné době, kdy se kněží v mnoha ohledech stali konzervativnějšími, se jejich vnímání současného stavu katolické církve v Americe stalo pesimističtější, s tím, že většina duchovních říká, že věci v církvi nejsou ‚tak dobré‘ – a to platí napříč politickým spektrem,“ napsali vědci, z nichž dva pracují na Texaské univerzitě v Austinu.
Věroučná ortodoxie
Měřítkem „ortodoxie“ byla u vědců teologická otázka: zda dotazovaní kněží věří, že víra v Ježíše Krista je „jedinou cestou ke spasení“.
Kněží v roce 2021 celkově o něco častěji potvrdili přesvědčení, že víra v Ježíše Krista je „jediná cesta ke spáse“, než kněží v roce 2002, ale mezi různými politickými přesvědčeními se objevily výrazné rozdíly.
Mezi kněžími, kteří se označili za „velmi liberální“, téměř 40 % „silně nesouhlasilo“ s tvrzením, že jedinou cestou ke spasení je víra v Ježíše Krista. Na druhém konci spektra, mezi „velmi konzervativními“ kněžími, 82 % uvedlo, že „silně souhlasí“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 6. prosince 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
1 Komentář
pavel v
Otázka by byla srozumitelnější, kdyby byla položena tak, zda může být spasen člověk, který není křesťanem, který je například židem, muslimem, hinduistou, budhistou … nebo také ateistou. Odpověď není jednoduchá – zkusme se vžít do situace člověka, který se narodil v ateistické rodině a navíc se potkal jen s takovými křesťany, kteří jsou křesťané jen podle jména. Žel, historie církve je plná křesťanů, kteří křesťanskou myšlenku zdiskreditovali. A jsou tací, kteří kazí dobré jméno církve i dnes. Mám na mysli křesťanské pedofily. Co máme dělat, abychom církve zbavili nepříjemného odéru. Jedinou cestou je veřejné pokání. Když někdo veřejně přizná svou chybu, je to určitá záruka, že v ní nechce pokračovat. Začal s tím Jan Pavel II. Jako příklad bych mohl uvést jeho omluvu za upálemí Jana Husa. Dnešní papež František se omlouvá, že církevní hodnostáři kryli zneužívání dětí.
Když se někdo veřejně přizná ke své chybě, nemusí to stačit. Jde o to udělat opatření, aby se ta chyba neopakovala. Papež František pochopil, že zneužívání dětí bylo velice usnadněno klerikalismem, tedy situací, kdy postavení kněze bylo nadáno nadměrnou autoritou, takže oběti se cítily být bez šance na obranu. Zdá se mi, že evangelíci či evangelikálové jsou v tomto směru mnohem zdravější.
Měli bychom si položit otázku, zda bych já, kdybych se narodil jako muslim, dokázal pochopit, že islám je blud a že pokud žiji v bludu, nemám šanci na království nebeské. Nebo snad mám věřit, že mám jako křesťan jakési předurčení, jakousi exkluzivitu? To by znamenalo, že Bůh je vrtošivý – má některé lidi rád a jiné nikoliv. Neumím si představit křesťana, který tomu věří. Vy ano?