Propojit lidi Ducha a lidi Slova

chce britský charismatický učitel Terry Virgo

Jak se podle vás bude v budoucnosti vyvíjet charismatické hnutí?

Terry: Smith Wigglesworth kdysi prorokoval, že se různá hnutí křesťanů zaměřených na poznání Bible a křesťanů naplněných Duchem propojí a že to bude mít veliký vliv. Přiznejme si, že charismatici neprosluli tím, že jsou zakořeněni ve Slově. A zase jiní křesťané nejsou otevřeni Duchu svatému. Pavel napsal list Římanům a také křísil mrtvé. Patří k němu obojí. Wigglesworth řekl, že přijde den, kdy se obojí setká, a že to bude něco velikého. Hodně se za to modlím. Jsou tu muži slova jako John Piper nebo nesmírně vlivný Tim Keller, výjimečné osobnosti, ale nejsou charismatici. V našem okruhu si jich velmi vážíme. 

Vážím si indického evangelisty Ankita Rambabua, který kázal v Británii letos v lednu. Mnoho lidí bylo uzdraveno, děly se velkolepé věci, a takové služby potřebujeme víc. Ale potřebujeme taky lidi, kteří milují Bibli. 

Vezměte si Hillsong. Je proslulý, ale teologicky je chatrný (angl. vulnerable). Jejich teologie se přiklání k nejrůznějším podivným důrazům (funny emphases). Kdybychom tak mohli propojit lidi Slova s lidmi Ducha! 

Jak si v tom stojí vaše hnutí Newfrontiers (dříve New Frontiers International, Nové hranice)?

Na začátku se o nás říkalo: „To jsou charismatici, ti neznají Bibli.“ Pak jsme začali organizovat Biblické týdny. Sjíždělo se tam až 30 000 lidí. Každý večer byl hodinový výklad Bible a přes den semináře, samá Bible. A teď se už o nás někdy mluví jako o lidech Bible. Dnes někteří křesťané odmítají kázání, které trvá déle než půl hodiny. 

V oblasti biblického vyučování jsme se hodně napracovali a myslím, že můžeme pomoci k propojení lidí Slova a lidí Ducha. Jsem smutný, když u někoho vidím zázraky, ale chatrnou teologii. Navštíví v New Yorku kázání skvělého znalce Bible, a řeknou, že to byla nuda! Vzpomínám na Davida Martyna Lloyda-Jonese v Londýně (vlivný reformovaný kazatel, 1899–1981, pozn. red.). Bohoslužby byly nudné, ale kázání bralo dech. Potřebujeme spojit uctívání vedené Duchem a vynikající vyučování. O tom sním a myslím, že to přijde.

A co Bill Johnson a kalifornský Bethel?

Řekl bych, že v jejich učení jsou perly moudrosti. Zároveň tu ale vidím i věci, které nejsou po teologické stránce zdravé. Jsem opatrný, abych to propagoval, ale nesouhlasím s tím, že někteří lidé všechno, co přichází z Bethelu, odmítají. Když tam vznikla krásná píseň, pojďme ji zpívat. Totéž se týká Hillsongu: Mají krásné písně, pojďme je zpívat. Nezpíval bych ale nutně všechno jen proto, že se to zpívá všude. 

Navštívil jsem Hillsong v australském Sydney. Dojem byl velkolepý. Velké obrazovky, úžasná hudba – ale to není sbor, kam bych chtěl chodit. Spousta emocí, skvělé přivítání, špatné kázání, opravdu špatné. Představa celosvětového sboru s jedním pastorem je opravdu zvláštní. Je to sbor jako show. Rodina se takhle budovat nedá. V Sydney jsem se taky potkal s křesťany, kteří se k Hillsongu stavěli negativně. To nepokládám za správné. 

Sbor Bethel usiluje nastolit nový životní styl. To je významná ambice…

Wendy: Zkusila jsem přečíst pár knih Billa Johnsona, abych si ujasnila jeho východiska a postoje. Knihy jsem vnímala jako různorodé, nepropojené (angl. disconnected) až útržkovité. Postrádala jsem linii. Úplně jsem nerozuměla, o co mu vlastně jde. Shoduji se s Terrym: Jsou tam dobré úseky, ale chybí teologická celistvost.

Církev v Británii má na nás v Česku silný vliv, například skrze kurzy Alfa. Co se teď děje mezi britskými křesťany? 

Terry: Budu trochu sebekritický. Když jsme začínali s něčím radikálně novým a když jsme průkopničili, bylo v našich řadách víc horlivosti. Myslím, že bylo zřejmější, o co nám jde. Připojit se k New Frontiers bylo dříve určitým stigmatem. To už je pryč. Jsme jednou z největších křesťanských skupin v zemi. Konzervativní anglický deník Daily Telegraph asi tak před třemi roky uveřejnil článek o budoucnosti církve v Británii. Psali, že za pár let metodistická církev zanikne podobně jako kongregacionalisté a další církve. Prostě se vytratí, psalo se tam. Uvedli jen tři skupiny, které rostou: Elim, letniční denominace, která se začala rozrůstat ve 20. letech, FIEC (Společenství samostatných evangelikálních sborů), které se silně opírá o Bibli a je převážně necharismatické, a Newfrontiers. Do té doby jsem si nemyslel, že by o nás Daily Telegraph vůbec věděl. Samozřejmě, že mě to překvapilo.

FIEC je zajímavá skupina. Má asi 600 sborů. Jejich tajemník mi řekl, že covid jim pomohl k růstu. Začali k nim totiž chodit znovuzrození evangelikálové, kteří byli členy sborů, kde se evangelium nekáže. Byli členy např. metodistické církve a během covidu rok a půl nechodili do kostela. Surfovali na internetu a hledali kázání. Našli si sbory, kde se evangelium opravdu káže. Řada jejich sborů poporostla, protože si lidé řekli dost a přešli: „Věříme evangeliu, naše denominace nikoli, pojďme do FIEC.“

A jak je to s Newfrontiers?

Rosteme, ale ne tak výrazně, jak bych si přál. Už nerosteme tak rychle, ale zakládáme nové sbory.

A co anglikáni?

Evangelikální anglikáni procházejí obrovským dilematem kvůli manželství osob stejného pohlaví. Mnozí zbožní anglikáni, a to i církevní pracovníci, jsou zděšeni, protože anglikánská církev, kde canterburský arcibiskup Justin Welby je evangelikál i charismatik, sice rozhodla, že nebudou osoby stejného pohlaví sezdávat, ale že těmto svazkům budou žehnat. Evangelikálové v anglikánské církvi se ptají, co mají dělat. Většina z nich předpokládá, že v budoucnu bude anglikánská církev homosexuály i oddávat. To by mohlo vést k dosud největšímu exodu z anglikánské církve. Toto téma mezi těmito lidmi, z nichž řada je zapojena v práci synodu, neustále bublá pod povrchem.

Jaká je pozice evangelikálů mezi anglikány?

Martyn Lloyd-Jones byl v roce 1966 pozván, aby promluvil na setkání organizované Evangelikální aliancí. Řekl, že evangelikálové jsou rozptýleni v různých denominacích a že věří, že by evangelikálové tyto denominace měli opustit a vytvořit evangelikální církev, která by se stala hlasem pro celou zemi. (Svůj vlastní sbor vyvedl z kongregační církve a přestoupil s ním do FIEC.) Jeho poselství znělo: „Měli bychom odejít.“ Když skončil, povstal John Stott, který shromáždění vedl, a veřejně nesouhlasil. Uvedl, že anglikánská církev je vybudována na 39 článcích, které jsou evangelikálním vyznáním. Vybízel, abychom za anglikánskou církev bojovali.

Co tato výměna názorů pro anglikány znamenala?

To mělo vliv, protože tam povstala…

Ukázka z rozhovoru s Terrym a Wendy Virgovými z říjnového čísla časopisu Život víry.

V rozhovoru britský vedoucí a zakladatel sítě sborů Newfrontiers Terry Virgo dále vzpomíná na přátelství s Johnem Wimberem i na to, jak ho manželka zpočátku odmítla… 

Říjnové číslo se věnuje tématu snů a jejich výkladu. Co o spánku vyzkoumala věda a co o něm říká Bible? Máme tomu, co se nám zdá, věnovat pozornost? Mluví k nám skrze sny Bůh? Jak to poznáme? A můžeme se porozumění Božích sdělení nějak naučit? Nad tím se zamýšlejí Miloš Kačírek a Marek Bužga. Stručnou radu lékaře při problémech se spánkem přidává David Karaba. Téma svým humorem osvěžuje kreslený vtip Pavla Bosmana. 

V aktuálním čísle časopisu najdete i další články: Jaké jsou sny a vize biskupa AC Martina Moldana? Jak vnímá roli starších a diakonů v době apoštolů a v dnešní církvi Tomáš Dittrich? Ohlédnutí za létem přinášejí reportáže z festivalu United a z evangelizačního výjezdu českých mládežníků do Beneluxu. V dalších příspěvcích se podíváte, jak se žije současné církvi v Keni, nebo na Sinajskou poušť, kde se autorka učila u Boha spočinout. Říjnové číslo doplňuje historický rozhovor s Keithem Greenem, zpěvákem, který své nahrávky rozdával a příběh čtenářky o hledání víry.

Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.

Autor: Tomáš Dittrich Datum: Foto: Virgo Terry a Wendy archiv ŽV