Je to jako příběh dvou králů: takzvaný koronavirus, který pod mikroskopem má tvar koruny, a Ježíše Krista jako krále králů a Pána pánů. Může být Bůh dobrý, když tisíce lidí po celém světě jsou nemocní a zemřou na něco, co nemohou ani vidět? Kde je a co dělá?
John Lennox klade tyto a další hluboké otázky ve své nové knize „Kde je Bůh ve světě koronaviru?“ John Lennox je profesorem matematiky na Oxfordské univerzitě a mezinárodně uznávaným řečníkem na rozhraní vědy, filozofie a náboženství. Je členem fóra Trinity Forum a napsal řadu knih, které zkoumají vztah mezi vědou a křesťanstvím. Možná ho také znáte z jeho debat s významnými ateisty Christopherem Hitchensem, Richardem Dawkinsem a Peterem Singerem.
Lennox ve své knize poukazuje na to, jak koronavirus odhaluje naši zranitelnost, když plýtváme energií předstíráním, že jsme nesmrtelní. Přesto by mělo být zřejmé, že vztah mezi Stvořitelem a stvořením je narušen. Možná tato epidemie znemožní vyhnout se skutečnosti, že všichni jednou zemřeme.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Co tedy mohou křesťané říci světu, který je plný úzkosti? Můžeme tento problém vyřešit? Lennox píše, že „křesťan není ten, kdo vyřešil problém bolesti, utrpení a koronaviru, ale ten, kdo přišel milovat a důvěřovat Bohu, který sám trpěl.“
Lennox v rozhovoru pro portál The Gospel Coalition řekl, že i když jsou kostely zavřeny, přes internet dosahují vyšší návštěvnost a izolace nutí lidi čelit závažným otázkám o smyslu existence.
„Bylo by dobré, kdyby krize měla za následek fakt, že to lidem ukáže, že nástroje zábavy jako jsou televize či počítač jsou docela triviální a neuspokojují hluboké touhy lidského srdce. Opravdu věřím, že Bůh dal do našich srdcí touhu po věčnosti. A toto je jedna z těch dob, kdy se něco děje, aby povědomí lidí šlo na mnohem vyšší úroveň.“
Bůh podle Lennoxe stvořil lidi takovým způsobem, že jsou schopni činit dobro i zlo, říci Mu ano nebo ne. Tato schopnost svobody lidem umožňuje „dělat úžasné věci, které naplňují svět láskou.“ Tento potenciál nemůže ale lidstvo mít bez možnosti, konat opak, upozornil britský matematik.
Odpovědí na otázku lidského utrpení a zároveň jádrem křesťanského učení je Kristův kříž. „Ústřední křesťanské tvrzení je, že ten, kdo zemřel na kříži, je vtěleným Bohem,“ řekl Lennox. To lidstvu říká, že „Bůh nezůstal daleko od lidského utrpení, ale sám se stal jeho součástí,“ zdůraznil. Dalším důležitým teologickým východiskem je „ohromná skutečnost, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých a to mění všechno, protože to znamená, že smrt není konec, a to je jádrem evangelia“ a odpovědí i na pandemie, dodal v rozhovoru pro TGC profesor John Lennox.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 9. dubna 2020 Foto: Wikimedia Commons – John Lennox
3 Komentáře
Realtoltek
A nyní me stanovisko. Jediný Bože – Svatý duchu tvůj bič je příliš krátký na největší prasata tohoto světa, kterým je lhostejný osud starším anebo takovým prasatům, které podporují promoření. Ať na takové svině lidské přijde ta největší mutace. Ať se svět zbaví těchto mravokárců. Hodně lide vadilo, že zde vystupuji pod nickem………OK jsem Žalud Martin z Třince a dostal jsem od Svatého ducha bílý kamének.
Tak milý spoluobčané máte možnost mě udat :)))). Ale věřte dostal jsem bílý kamének a ve slovech tohoto světa vás mám někde :))))))))))))))))))))))
Karel Krejčí
Pokud jste dostal od „Ducha svatého“ bílý kamének, tak po takovém rozhodně netoužím.
Karel Krejčí
Moudří a především zodpovědní lidé postřehli, že opravdu umírají lidé. Že umírají kolem nás a že je to tak reálné, až je to překvapivé. O co více překvapivé, že podle některých osvícených křesťanů lze z této „děsivé“ skutečnosti přenést zodpovědnost na ty, kteří v sobě mají nedostatek lásky a nejsou schopni ji projevit „žádoucím“, oficiálně uznávaným a lidsky ceněným způsobem. Pokud jsme totiž k sobě opravdu upřímní, pak ze zamysleme, jakou svobodu si sami sobě a navzájem „ordinujeme“ a tolerujeme v oblasti péče o tělo, co všechno si dopřáváme navzdory tomu, že si vědomě škodíme, ale mlčíme, protože jsme si vědomi svých slabostí, pohodlnosti, zlozvyků a existence všech dalších lákadel, které svět v čím dál větší míře nabízí a jsou nám lehce na dosah, ale zároveň si nás i podmaňují. Ten svět, který se čím dál více opájí svobodou, před kterým se otevírají neomezené obzory oficiálně vymýšlet různé nesmysly. Bojuje a také jistě bude všemi prostředky bojovat pro to, aby si onu oficiálně-dobrovolnou svobodu, nenechal již nikým vzít. Ale sekulární svět zapomíná na jednu zásadní skutečnost, na jeden zásadní vztah mezi jím a Stvořitelem – zde na zemi mu nic nepatří.