Ženy překvapivě často opouštějí křesťanskou církev a vůbec organizované náboženství. V dějinách ženy téměř vždy počtem převyšovaly muže v návštěvě bohoslužeb, s mladými mileniály a generací Z se příliv mění v odliv.
Podle jednoho letošního článku v listě New York Times za to může komplementární (a údajně pohlavně diskriminační) teologie. Podle mého názoru jsou důvody mnohostrannější a zahrnují jak církevní, tak i sekulární kulturu, a součástí problému mohou být pastoři, kteří zneužívají své autority. Sama se kloním k názoru, že zčásti mohou k řešení přispět pastoři, kteří jsou ve své úloze vedoucích věrní.
Odmítání zneužívání komplementarity
Z článku v listě New York Times by se dalo vyvodit, že se pro mladé ženy odcházející z církve mnoho udělat nedá. Komplementarita – vzájemně se doplňující úlohy obou pohlaví – přece i nadále patří k dobrému Božímu plánu, takže jej, suma sumárum, nemůžeme v zájmu přizpůsobení naší kultuře jen tak odhodit.
SOUVISEJÍCÍ – Co dělat, když se duchovní učení zmocní vlády nad mým životem
Ne všechny mladé ženy však opouštějí církev proto, že by zásady komplementarity úplně odmítaly. U mnoha žen ve skutečnosti nejde ani tak o samotné zásady komplementarity, jak je podává Bible, nýbrž spíše o reakci na jejich hrubé zneužívání. V posledních letech se mezi ostře sledovanými křesťanskými vedoucími vynořuje jeden skandál a jedno mravní selhání za druhým, a mnoho mužů zapletených do těchto afér se ospravedlňuje právě komplementarismem. V mnoha případech poslali pastoři pryč ženy, které prožily zranění, místo aby jim naslouchali. Divíme se, že mezi ženami narůstá nedůvěra v církev, a že to některé dohání k úplnému odchodu?
Přesto však dokonce i poukazování na tato zneužívání jako na základní příčinu prudkého odcházení žen z organizovaného náboženství považuji za příliš zjednodušující snahu o konečný závěr.
Past světských pokladů
Kristova církev a svět stojí a vždy stály proti sobě. Avšak křesťanství a jeho hodnoty – uctívání Boha, svatost, místní sbor, pohostinnost, evangelizace, monogamní manželství a mateřství, i mnoho jiného – dnes představují daleko ostřejší kontrast oproti světským hodnotám, než tomu bylo o jedno či dvě pokolení dříve.
Mimoto se dnes mnoho mladých žen chytí do pasti světských „pokladů“ v době, kdy jsou zvláště přístupné dojmům. Zamyslete se nad tím moderním lákadlem sexuální svobody. Internet a sociální sítě nezletilým dívkám děsivě zpřístupnily sexuální obsah, a společenský tlak na internetu teď mnohé svádí, aby si sexuální život vyzkoušely v nezralém věku. Pravděpodobně jsou zvláště ženy z generace Z bolestně vystaveny tlaku pohlavní zvrácenosti, dříve než ty z generace mileniálů, a mnohé si už vyzkoušely nebo běžně provádějí experimenty s osobami hlásícími se k LGBT+. Mladé ženy nezavrhují jen komplementarismus a jeho zneužívání; odmítají i biblickou sexuální mravouku.
SOUVISEJÍCÍ – Chci každého člověka brát jako osobnost s vlastním příběhem
Rovnostářské sbory podporující LGBT se však v posledních desetiletích po celé Americe rozmnožily jak houby po dešti. Jestliže mohou ženy – jak se domnívají – mít pořád ještě Boha bez těch článků víry, které považují za nepřijatelné, nač by se vlastně vůbec vzdávaly křesťanství?
Bylo by možné, že tyto ženy stále méně vidí Boha jako potřebného pro svůj život? Koneckonců moderní, světský Západ učí ženy novému náboženství: své naplnění mají nalézt v sebeurčení, v strmé dráze kariéry a v sexuální svobodě. Druhá vlna feminismu ženy řvavou reklamou nalákala na mýtus, že kariéra jim dodá základní význam, radost a postavení. A od šedesátých let se ženy staly vzdělanějšími, vice zaměřenými na pracovní sílu a liberálnějšími. Zvláště v oblasti vyššího vzdělání ženy už celá léta stále více předstihují muže, a držitelkami bakalářského titulu jsou dnes téměř ze šedesáti procent ženy.
Současně se ženy v politice posouvají doleva. Podle nedávného zjištění zpravodajského webu Axios je dnes u žen ve věku 18-29 let o 15 procent větší pravděpodobnost, že se hlásí k liberalismu, než u mužů v souvěké skupině, často proto, že jim jde především o právo na potrat. Ženy jsou indoktrinovány učením, že mají moc nejen nad svým tělem, nýbrž i nad rozhodováním o tom, kdo bude žít a kdo zemře. Nač by potřebovaly Boha, když se samy sobě staly bohyněmi, a funguje jim to?
Oklamání planými sliby
Jako křesťané však víme, že bezbožnost a spoléhání na sebe sama nikdy nepřinese uspokojení. A vidíme, že to zvláště platí pro ženy.
Navzdory velkým příjmům jsou ženy v posledních desetiletích méně šťastné než před čtyřiceti až šedesáti lety. Nárůst příležitostí pro ženy v posledních pěti generacích je závratný, a na mnoha úrovních je to dobré. Právě v tomtéž období, kdy se společenské vyhlídky žen rozhojnily, však jejich štěstí pokleslo.
K tomuto poklesu štěstí pravděpodobně přispělo více faktorů. Přinejmenším to však ukazuje, že jim světské přísliby úspěchu, šplhání po byznysovém žebříku nahoru a sexuální promiskuita nic nepřinášejí. A i když mnoho žen dalo těmto planým příslibům přednost před církví, mohlo by je zklamání z těchto příslibů do ní přivést nazpět.
Přijít ke Kristu skrze komplementaritu
Pastoři se mohou na přijetí žen, které po zklamání z planých slibů tohoto světa přijdou do jejich sborů, a na péči o ně cíleně připravit, jako tomu bylo v případě mé přítelkyně Anny. Anna, která se jako náctiletá, i po dvacítce, sama prohlašovala za ateistku, za vstup do samostatnosti slibované feminismem zaplatila. Úspěšně postupovala v náročné kariéře a domnívala se, že odmítnutí autority vede ke svobodě. Krátce po dosažení věku třiceti let však začala stále více ztrácet iluze a zmocňoval se ji neklid. Pustila se do studia křesťanství a o několik měsíců později nalezla cestu do mého reformovaného baptistického sboru, který se hlásí ke komplementarismu.
Komplementární teologie sehrála v Annině obrácení významnou roli. Po léta sledovala, jak je zneužívání autority škodlivé. Příklad našeho pastora jí však ukázal, jak dobrá autorita – nikoli odvržení veškeré autority – slouží jako východisko z omylů. Naši pastoři nejsou dokonalí, ale snaží se sloužit, bez průtahů činí pokání a ve své úloze vedoucích kladou důraz na uzdravování. Poskytli Anně nový, mocný příklad péče Dobrého pastýře. A Bůh si toho použil k jejímu spasení.
Pravda, Anna reprezentuje jen jeden příběh ženy, která se po zklamání z příslibů seberealizace obrátila k církvi. Bude-li to však Boží vůle, vejde v budoucích letech do bran církve více žen, a pastoři mají ohromnou příležitost a odpovědnost za jejich navrácení ke Králi Ježíši. Pastoři, kteří opravdově usilují o to, aby poznávali, pomáhali a naslouchali ženám ve svých sborech, mohou těmto ženám přiblížit obraz Krista, který vede a zároveň slouží, jako tím naši pastoři pomohli Anně.
Pověstná selhání několika pastorů mohou některé ženy od církve odradit. Věrné péče a vedení mnohých pastorů si však Bůh může použít k tomu, aby ženy do církve opět přivedl.
Elizabeth Hanceová slouží v komunikačním týmu Colsonova střediska a v současné době prostřednictvím Univerzity Johna Hopkinse pracuje na své magisterské kvalifikaci v oboru psaní. Žije ve městě Washingtonu a je členkou baptistického sboru.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 1. listopadu 2024 Foto: Pixabay
PRŮKOPNICÍM FEMINISMU
Odpusťte mi, sestry, že nemohu více
za statečnost vaši než být nevděčnice,¨
že jsem vzbudila se – mám být proto zmetek? –
ze snů doktorek a ze snů sufražetek.
K čemu jest mi volnost? K čemu jsou mi práva?
K smrti unavená svobodná je hlava.
K čemu volná náruč? Vězení jí schází.
Pustý prostor kolem jako sněhy mrazí.
Práva na skalpely, soukolí a zbraně –
dala bych vás za dvě vřelé lidské dlaně.
Radost, opojení z úspěchu a díků –
dala bych Vás za kus dětinského křiku.
Čtyři volné, jasné, ale chladné stěny –
dala bych vás za dům révou obtočený.
Révou obtočený, okna rozsvícená.
Nejsem sufražetka. Já jsem jenom žena.
Autor: Ivana Kultová
7 Komentáře
pavel v
Zdá se mi, že komplementarismus je podvod. Komplementarismus je eufemistický výraz pro patriarchát – pro nadvládu muže. Pohledem do historie můžeme vidět, že v dřívějších kulturách byly ženy považovány za méně-cenné. Proč? Protože na úsvitu dějin platilo právo silnějšího. Tím byl muž. Trvalo stovky let, než bylo ženám vůbec dovoleno vzdělávat se. Takzvaná komplementarita před nějakými 200 lety vypadala úplně jinak než ta dnešní. Nicméně již tehdy si muži mysleli, že si ženy moc dovolují.
Výzva k zavedení volebního práva žen se poprvé objevila ve Francii a Anglii již roku 1789, nebyla však vyslyšena. Hnutí žen za volební právo vzniklo ve druhé polovině 19. století. Nejaktivnější byly ženy ve Spojeném království, kde vznikla roku 1866 organizace National Society for Women’s Suffrage (Národní spolek pro hlasovací právo pro ženy), jejímž členkám se začalo hanlivě říkat sufražetky. Ony však toto označení hrdě přijaly za své. Volební právo žen volit a být voleny do obecních zastupitelstev bylo v Československu uzákoněno až v roce 1919.
Komplementarismus chápu jako návrat do středověku. Tehdejší autority, ať šlechta nebo kněží, zacházeli se svými „ovečkami“ jako s dětmi. Autoritáři jsou přesvědčeni, že lidé musí žít pod dohledem, že pokud dostanou svobodu, ihned ji zneužijí. Autorka tohoto článku podobným způsobem adoruje autoritu muže nad ženou.
Dnes už nikdo nadřazenost mužů nad ženami přímo nepropaguje. Ideologie komplementarismu to činí nepřímo tím, že stanoví jakousi dělbu pravomocí či prací mezi muži a ženami a tato dělba je určena tak, že je pro ženy nepříznivá. Není tajemstvím, že pokud jsou zaměstnaní oba manželé, je obyčejem, že žena musí plnit mnohem více povinností než muž. Pokud by se ozvala proti, bude označena jako člověk, který myslí jen na seberealizaci. Slyšeli jste někde o muži, který je odsuzován, protože kvůli seberealizaci zanedbával rodinu?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Zdá se mi, že komplementarismus je podvod. Komplementarismus je eufemistický výraz pro patriarchát – pro nadvládu muže.“
Komplementarismus není podvod, podvodem je feminismus. Prvotní hřích totiž vzniknul proto, že první žena jednala nezávisle na svém muži, bavila se zřejmě bez jeho vědomí s hadem a následně svého muže k hříchu svedla (Gn 3:1-6).
Proto také apoštol Pavel viděl etiologii hříchu právě v ženě, pročež píše, že žena nemá vládnout nad mužem, ale má být zticha:
„Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva. A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla. Ale však spasena bude v plození dětí, jestliže by zůstala u víře, a v lásce, a v posvěcení svém, s středmostí.” (1 Tm 2:12-15)
Přitom Eva stvořena z ryze komplementárního důvodu jako jeho pomoc (hebr.: ´ezer):
“Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.” (Gn 2:20)
A právě díky komplementaritě svých genitálií a gamet se lidé vůbec mohou rozmnožovat. Aby spolu mohli nekonfliktně žít, tak musí respektovat i svou komplementaritu psychickou. Tak nevykládejte, že komplementarita je podvod. Komplementarita je totiž řádem stvoření.
To až hřích vedl k nadvládě muže nad ženou, která je součástí Boží kletby:
“Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ALE ON NAD TEBOU BUDE VLÁDNOUT.“ (Gn 3:16)
Cestou k vymanění se z této hříšné dominance (Vg: et ipse dominabitur tui) muže nad ženou však nemůže být její vzpoura proti této nadvládě (Francouzská revoluce > feminismus), nýbrž pouze její pokorný návrat k původnímu řádu stvoření (1 Tm 2:12-15). Vždyť si to hříšné panování muže nad sebou zavinila ona sama ve své pramáti, která Adama svedla.
Napsal jste:
„jejímž členkám se začalo hanlivě říkat sufražetky. Ony však toto označení hrdě přijaly za své.“
K tomu mohu jen spojit výroky Cicerona a Augustina do výroku jediného: Libido suffragandi libido dominandi est…
pavel v
Příběh stvoření člověka Adama a Evy popsaný v Genesis není popisem reálné události, je to podobenství. Vyjadřovat své názory fiktivním příběhem byla na Středním východě běžná metoda používaná s oblibou samotným Ježíšem. Doslovné chápání Bible je cesta do pekel, protože odvádí od víry lidi, kteří vidí zjevné rozpory mezi tím, co se píše v Bibli a tím, co je možné. Je například vysoce nelogické, že by Bůh stvořil nejprve den, noc, rostlinstvo a teprve poté slunce. Příběh o stvoření je pravdivý v tom, že Bůh je stvořitel světa a člověka. To, že byla žena stvořena z Adamova žebra má naznačovat, že žena patří do říše lidí, že není svého druhu zvířetem, byť není totožná s mužem o jehož lidství není pochyb. Nicméně v některých primitivních kulturách má žena dodnes status zvířete, s nímž se obchoduje. Žena jako zboží byla představena například v dramatu Maryša, kde rodiče donutili mladou dívku vzít si starého muže kvůli majetku.
Že první hřích vznikl kvůli tomu, že se Eva zakecala s hadem, tomu může věřit jen děcko nebo primitiv. Ve skutečnosti je každý člověk oním fiktivním Adamem a každý realizuje svůj vzdor vůči Bohu v okamžiku, kdy se rozhodne pro zlo (sobectví). Co si tedy myslet o provinění Evy? Asi totéž co o tom, že Bůh nejprve stvořil rostliny a až poté slunce. Příběh o Adamovi a Evě naznačuje, že muž hřeší až poté, co ho k tomu svedla žena. To však odporuje zkušenosti. Člověk se rozhoduje pro zlo vždy sám osobně a také sám nese odpovědnost.
Je hloupé myslet si, že proroci napsali Bibli tak, že jim to někdo diktoval tak, jako „anděl Džibríl diktoval korán Mohamedovi“. V Bibli je veliké množství (nepodstatných) omylů. Pokud by ji prorokům kdosi doslova diktoval, asi by se těm omylům vyhnul. Ježíš sám na takové omyly upozorňoval, například když se zeptali na jeho názor na rozvod. Řekl otevřeně, že Mojžíšovo ustanovení v této věci (zapsané v Bibli) bylo chybné. Neschvaloval ani biblické ustanovení o kamenování cizoložnic. Dnes už není v kurzu ani kdysi tak populární zabíjení čarodějnic, které má rovněž oporu v Bibli. Ježíš ukázal křesťanům cestu, jež nespočívá v bezduchém plnění Zákona, ale v lásce (agapé).
Říkáte, že touha (žen) volit je touhou ovládat. U mužů to tak není?
Eva Hájková
Pane Ašere, proč se tedy Adam nechal Evou svést? Vždyť podle tradice měl mít více rozumu než ona. Muži se rádi nechávají ženami svádět (i k jiným věcem) a pak na ně svalují odpovědnost za to, co se stane. Ale za své činy (i za podlehnutí svádění) je odpovědný každý sám, pokud není dítětem. Nebo by aspoň odpovědný být měl,
Napsal jste: Aby spolu mohli nekonfliktně žít, tak musí respektovat i svou komplementaritu psychickou.
Nikoliv. Především potřebují lásku jednoho k druhému. Jak napsal apoštol Petr (1 P 4,8) “ Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.“ Komplementarita psychická není tak jednoznačná. Naše psychika je ovlivňována prostředím, ve kterém žijeme. A dnešní lidé jsou psychicky mnohem složitější, než tomu bylo dřív. To platí i pro ženy.
Konceptu „zděděného“ hříchu odporuje podle mého názoru např. Ez 18, 20. Ostatně, pokud by tento Evin hřích byl skutečně příčinou mužské nadvlády nad ženou, pak platí, že v Kristu byl odpuštěn a už by se s ním nemělo argumentovat. Apoštol Pavel se ovšem řídil dobovým náhledem na ženy a také potřebami obce. Tamější muži byli ještě velmi tělesní (ostatně i sám apoštol Pavel jim v 1 K 3, 3 vytýkal, že dosud patří světu) a podléhali žádostem těla. Kdyby byly tehdy ženy nenosily závoj, muži by se nemohli soustředit na modlitbu.
Napsal jste: „díky komplementaritě svých genitálií a gamet se lidé vůbec mohou rozmnožovat“
Je namístě říkat „díky“? Vždyť jste nedávno tvrdil, že rozmnožování už má patřit minulosti, Že bylo součástí starozákonní naděje, zatímco my máme vcházet do Božího království, které je plozením dalších dětí stále oddalováno! Toto jste skutečně tvrdil, zatímco já jsem se zastávala rodiny.
Realtoltek
„Pokud by jediný Bůh měl skutečné a konkrétní jméno, jak to, že ho Ježíš nikdy jasně nepoužil, a místo toho volil označení ‚Otec‘, které spíše naznačuje vztah než konkrétní osobu? Kdyby Bůh skutečně měl specifické jméno a byl součástí Trojice, nepoužil by Ježíš to jméno přímo, aby lidem odstranil jakékoli pochybnosti a vyvaroval se nesprávným výkladům?“
Vysvětlil by ni někdo toto …tajemství.. 🙂 ? Proč Ježíš nikdy nenazval jediného Boha konkrétním jménem ikdyž věděl, že kvůli jménu budou války ??? A tedy kdyby to jméno vyslovil válkám by zabránil ???
Děkuji za odpověd 🙂
Mirek P.
Pane Martine Realtolteku, Bůh, jediný pravý a věčný je prostě Bůh ( El, Elohim v hebrejštině ; theos v řečtině, bůh v češtině ).
( Nemůžete si ho pojmenovat jako rodič dítě, Adam zvířata, stavitel nové město. ) Proto se také Mojžíšovi představuje v Ex 3,14 Jsem který jsem. Anglicky umíte, tak to zkopíruji : „I Am that I Am“ is a common English translation of the Hebrew phrase אֶהְיֶה אֲשֶׁר אֶהְיֶה (’ehye ’ăšer ’ehye …)– also „I am who (I) am“, „I will become what I choose to become“, „I am what I am“, „I will be what I will be“, „I create what(ever) I create“, or „I am the Existing One“ Tento obrat nahrazuje zkrácený tetragram j-h-v-h, který se z úcty při vyslovování nahrazuje Pán, Hospodin, Adonai. A hned v následujícím verši se nazývá Pán ( j-h-v-h ) Bůh ( elohim ) vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. Jedině tak může vstoupit věčný Bůh do plynoucích dějin. Tak se odlišuje od bohů falešných. Je Otcem a Bohem Ježíšovým ( ten má konkrétní jméno, protože přijal podobu člověka ) a není například bohem Mohamedovým ( to byla nějaká jiná duchovní entita ). Stejně tak Duch svatý je prostě jen jeden ( i když může mít různá působení ).
Kdybyste respektoval základní pojmosloví církve a nesnažil se vše svémyslně definovat sám 🙁 A pouze kvůli jménu žádné války nejsou !
Eva Hájková
Ježíš Boha nenazývá jménem, protože Boží jméno se nesmělo vyslovovat. Jedině opisem, jak už napsal pan Mirek. Oslovením Otec chce Ježíš navíc zdůraznit jeho laskavost a přiblížit jej učedníkům (i jejich je to Otec, kterého mohou o něco prosit a on jim to dá, bude je sytit a oblékat atd.). Příspěvek pana Realtolteka nejspíš míří k tomu, že jediným Bohem je Duch svatý, jak už se zde ostatně vícekrát vyjádřil. Trojici prý neuznává.
Proč Trojice? Ježíš v Mt 22, 44, v Mk 12, 36 i Lk 20, 42 cituje Davidův žalm 110, 1. („Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“ ) Později to zopakuje Petr ve Skutcích. Co znamená, že Hospodin něco řekl mému Pánu? Vždyť David jiného Pána než Hospodina neměl. Má to zřejmě doložit, že ten Davidův Pán je odlišný od Hospodina. Ježíš tím chce doložit, že Davidův Pán je Mesiáš a tím Mesiášem že je on. A že jako Boží syn PREEXISTOVAL již před tím, než se narodil jako Ježíš z Nazaretu. Viz též Ježíšova slova: Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ (Jan 8, 58). Je to jistě nelogické a nesnadno pochopitelné, že Bůh existuje ve třech osobách, jako Otec, Syn a Duch Svatý, a přitom je zároveň jeden. Ale člověk to může brát jako těžko vysvětlitelné tajemství. Duch svatý je někdy chápán jako společné „my“ Otce i Syna. Nebo jako jejich vzájemný vztah.
Ve Starém zákoně se někdy Bůh o sobě vyjadřuje v množném čísle („Učiňme člověka, aby byl naším obrazem“). V knize Genesis (18,2) se píše o Abrahamovi: „Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi.“. Tyto tři muže Abraham osloví: Panovníku! To by mohlo být při dobré vůli chápáno jako důkaz Trojice. A našlo by se víc příkladů.
Mimochodem, jestli jste tím chtěl znovu zdůraznit, že jediným Bohem je Duch svatý, musím vás upozornit, v hebrejštině je duch-ruach (i Duch svatý) ženského rodu. 🙂
S těmi válkami kvůli jménu jsem to také nepochopila. Co by jim podle vás zabránilo?