Historik Tom Holland přestal jako chlapec věřit v Bibli. Řečtí a římští bohové jej přitahovali mnohem víc než ukřižovaný hrdina křesťanské víry. Po letech bádání však v knize Dominion došel k závěru, že křesťanství hluboce ovlivnilo dokonce i podobu světských westernů. Argumentuje zvláště tím, že lidé na všech stranách dnešních diskusí o genderu a sexualitě závisí na křesťanských idejích:
Pravdivé zjištění, že si všichni lidé jsou svou důstojností rovni, se ani zdaleka nerozumělo samo sebou. Takový Říman by se tomu byl vysmál. Pro boj proti diskriminaci na základě pohlaví či sexuality však bylo třeba velkého počtu lidí spjatých navzájem přesvědčením, že každý jedinec má neodmyslitelnou hodnotu. Tato zásada …. se nezrodila za Francouzské revoluce, ani v Prohlášení nezávislosti, ani v osvícenství, nýbrž v Bibli.
Související – Služba žen v církvi? Křesťanka založila 80 sborů, protože jí nikdo neřekl, že nemůže
V řecko-římském myšlení měli muži vyšší hodnotu než ženy, a jako důkaz sloužil pohlavní styk. „Čím byla dobytá města pro meče legií, tím byla pro Římana těla určená k pohlavnímu využívání,“ napsal Holland. „Aby do nich – ať šlo o těla mužská či ženská – bylo možno proniknout, musela být ocejchována jako podřadnější.“
V Římě „muži právě tak neváhali užívat otroků a otrokyň či prostitutů a prostitutek k úlevě od svých sexuálních potřeb, jako neváhali použít okraje silnice jako toalety.“ Představa, že každá žena má právo rozhodovat o tom, co se stane s jejím tělem, byla tehdy směšná.
Lidé na všech stranách dnešních diskusí o genderu a sexualitě závisí na křesťanských idejích.
Křesťanství tento vzorec odmítlo. Bůh neviděl ženy jako podřadnější než muže – jak muže, tak i ženu stvořil k svému obrazu. Nedal mužům svobodu k využívání zotročených a prodávajících se lidí (obojího pohlaví), nýbrž očekával od nich buď věrnost jedné manželce, nebo život o samotě v celibátu.
Scénář, jaký líčí televizní seriál Příběh služebnice a v němž jde o soulož muže se zotročenou ženou, je právě jednou z věcí, kterou křesťanství postavilo mimo zákon. Povinností křesťanského manžela bylo milovat svou ženu tak, jako Kristus miloval církev (Efezským 5,25). Skutečnost, že je žena tělesně poměrně slabá, neměli muži považovat za právo nad ní panovat, nýbrž za důvod prokazovat jí čest jako spoludědičce milosti života (1. Petrův 3,7 – Český studijní překlad).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Na rozdíl od praxe římských rodin, které dcery často provdávaly v předpubertálním věku, se křesťanské ženy měly vdávat později. Žena, jejíž muž zemřel, měla být podpořena ve svém rozhodnutí, pokud chtěla zůstat sama, jinak měla právo provdat se za muže podle vlastní volby, s podmínkou, že jde o muže náležejícího Pánu (1. Korintským 7,39-40).
Jaký div, že bylo křesťanství pro ženy tak přitažlivé! Kristus změnil vše.
Šokující vztahy Ježíše k ženám
Kdybychom měli možnost číst evangelia pohledem lidí prvního století, otřáslo by námi Ježíšovo jednání se ženami. Partnerem v jeho nejdelším zaznamenaném rozhovoru s jednotlivcem byla samařská žena špatné pověsti (Jan 4,7-30), a nešlo o ojedinělý případ. Ježíš opakovaně přijímal ženy, jimiž jeho současníci opovrhovali.
Jednou večeřel v domě jistého farizeje, a tu přišel nezvaný host; byla to „žena hříšnice“. Plakala Ježíši u nohou, vytírala mu je svými vlasy a líbala. Farizej byl zděšen: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice“ (Lukáš 7,39). Ježíš ale svému hostiteli, který mu už v duchu „zavařil“, sám zavařil prohlášením, že ta žena je příkladem lásky (Lukáš 7,36-50). Přijímal ženy, které byly jako hříšnice v opovržení, i ty, které byly pokládány za nečisté.
Jednou byl Ježíš na cestě k dvanáctiletému děvčátku, kterou chtěl uzdravit. Jedna žena, která dvanáct let trpěla menstruačním krvácením, usoudila, že by se uzdravila, kdyby se mohla jen dotknout třásní jeho šatu. A měla pravdu – ihned byla v pořádku. Ježíš však nešel hned dál. Vyvolal ji ze zástupu a pochválil její víru (Lukáš 8,43-48).
Související – Anglikánská církev v Keni láme bariéry, do pozice biskupa byla vysvěcena žena
Když konečně dorazil k dvanáctileté pacientce, byla už po smrti. Nebylo ale pozdě! Ježíš ji aramejsky, jak se tehdy mluvilo, řekl: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ A ona vstala (Marek 5,41). Pro ženy – ať malé holčičky nebo prostitutky, opovrhované cizinky anebo ženy znečištěné menstruací, provdané či svobodné, nemocné (Matouš 8,14-16) nebo postižené (Lukáš 13,10-16) – si Ježíš uměl udělat čas, a jednal s nimi se zájmem a úctou.
Lukášovo evangelium často srovnává ženy s muži – a kde jde o kontrast, dopadá to srovnání ve prospěch žen (viz například necitelný soudce a vytrvalá vdova, Lukáš 18,2-5 – pozn. překl.). Ve všech čtyřech evangeliích Ježíšovo vzkříšení dosvědčují nejprve ženy – třebaže se tehdy svědectví žen nepokládalo za věrohodné.
Pro ženy si Ježíš uměl udělat čas, a jednal s nimi se zájmem a úctou.
Nahlédněme do Ježíšova vztahu k ženám trochu hlouběji na příkladu jeho přátelství se dvěma sestrami. Nejprve se s Marií a Martou setkáváme u Lukáše, když je Ježíš u nich v domě. Marta horlivě obsluhuje, Marie sedí Ježíši u nohou, učí se s jeho učedníky. Marta si stěžuje a žádá Ježíše, aby ji vybídl se do té služby zapojit.
Ježíš však odpovídá: „Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde“ (Lukáš 10,42). V kultuře, kde se od žen očekávala služba, nikoli studium, se Ježíš Mariina učednictví zastává. Martu však rozhodně nezavrhuje! Jan vypráví další příběh, kde s ní Ježíš po smrti jejího bratra Lazara vede ohromující rozhovor.
Vlastně to vypadá, že Ježíš nechal Lazara umřít z části z toho důvodu, aby mohl s Martou – kterou miloval (Jan 11,5) – mít tuto rozmluvu, při níž pronesl slova, která změnila svět: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25-26).
Marta tomu uvěřila. A právě tak od té doby bezpočet žen.
Autor: Rebecca McLaughin Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 30. března 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
16 Komentáře
Eva Urbanová
Děkuji za krásný článek.
Ježíš byl a je úžasný.
Realtoltek
Ježíšovi šlo o ducha nikoliv o tělo…které jen jen „hrnčíčskou nádobou“. „Nádobu“ Ženy Bůh udělal proto aby měl muž společnost a necítil se sám (zvířata byli v páru). Andělé jsou totiž úplně jinak smýšlející bytosti, nemají biologický rodiny, nežení se…nežijí ve vztahu, nejí a nepijí a protože mají jiné těla.
Duchovní rozdíl mezi ženou a mužem není žádný…jak muž tak žena mají stejného ducha.
Realtoltek
Pro tento článek se hodí skvěle tyto verše :
19Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ 20Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ 21Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? 22Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?
Přesně proti tomuto jde totiž tento svět svým genderismem a xy druhu pohlaví. Proto není ani divu, že nádoba hněvu už se přelila.
Jiří Aron
A ještě jedna velmi významná žena: ta pokorná kenanejka, z jejíž dcery Ježíš na dálku vyhnal démona. Řekl jí tvá víra je veliká, Mt 15,28. Není zapsáno, že by takto za víru pochválil někoho ze svých dvanácti mužů učedníků. Spíš naopak, káral tyto pro nedostatek jejich víry.
Otakar Vožeh
Možná za svůj komentář sklidím kritiku, ale nemohu si pomoci, připomíná mi to „Black lives matter“. Pán Ježíš změnil všechno pro všechny.
Jiří Aron
Určitě máte pravdu že On mění vztahy nás všech. Článek se však zabývá jen jedním z těch vztahů, Ježíšovou úctou k ženám. Nesnaží se pokrýt celou tuto oblast.
Přemýšlím teď znovu, proč asi autorka článek napsala. V 1. polovině článku píše o ženě jako o oběti sexuálního násilí. Když se podívám do aktuálních statistik, tak v USA je přesně šestkrát větší počet znásilnění na stejný počet obyvatel než např. v ČR, což je hodně. Tato země takto patří mezi tragickou světovou špičku. Možná paní Rebeccu tíha osobní znalosti této situace přiměla k napsání tohoto duchovního povzbuzení ženám.
Jiří Aron
BLM je v podstatě o neúctě jedné rasy vůči těm ostatním. Autorka zde píše o Ježíšově úctě k ženám. V čem konkrétně prosím vidíte tu podobnost?
Otakar Vožeh
Řekl jsem to v té své druhé větě. Nemluvím o podobnosti, jen mi to připomíná snahu BLM vyzdvihovat potřeby jedné demografické skupiny lidí. Je vtom i nádech dnešního naříkání nad „mužským privilegiem“ („male privilege“). Pán Ježíš zásadně mění vzájemné lidské vztahy všech.
Jiří Aron
Pardon moje včerejší odpověď je u Vašeho předchozího příspěvku. Mezitím mě kromě toho sexuálního násilí napadl ještě jeden velmi podobný důvod napsání článku. Z její celosvětové produkce připadá 89 % na USA a s % spotřeby to bude obdobné. A toto se také hodně týká tématu Ježíšovy úcty k ženám.
Olga Nedbalová
Pěkný článek. Ježíš neposuzoval a neposuzuje člověka podle vnějších znaků – žena, celník. Je to Boží syn a dívá se přímo k srdci. Pozná toho, kdo touží po spáse. Toho, kdo je sám ze sebe zoufalý, neví, co si počít. Toho Ježíš k sobě volá. A také pozná farizeje, kteří Božího syna odmítají a chtějí se spasit sami. To jen my, hříšní a zoufalí lidé někdy vehementně soudíme podle vnějších znaků. I já jsem zrovna nedávno velmi nepěkně soudila. Při četbě zprávy, že zahynul Petr Kellner jsem si (škodolibě) pomyslela: „Tak peníze ho neochránili před neštěstím.“ Ale ihned jsem se zastyděla. Kdo jsem, že chci soudit. Vždyť ho ani pořádně neznám. To, že měl peníze, ještě neznamená, že byl nespasitelný hříšník. A navíc, já přeci ani soudit nemám. Nemusím posuzovat, kdo si zaslouží spásu a kdo ne. Díky Bohu, tato odpovědnost je čistě v rukou Ježíše Krista.
Otakar Vožeh
Spásu si nezaslouží nikdo z nás. Spása kteréhokoli člověka je vyjádřením Boží milosti, která je možná díky zástupné oběti Pána Ježíše Krista.
Olga Nedbalová
Ano, to je pravda, pane Vožehu. Skutečně nikdo z nás se nemůže chlubit, že si spásu něčím zasloužil. Možná jsem tu svoji zpověď z osobního hříchu málo rozepsala. Zapomněla jsem zmínit, že jako odpověď na mou myšlenku o Petru Kellnerovi mě na mysl přišla slova z Písma – Ez 34,11–12.15–17 a také Mt 25, 31-46. Protože, abych pravdu řekla, neobávám se pekla ve smyslu ladovských pohádek – oheň, síra, kouř. Mé peklo spočívá v tom, že předstoupím před Ježíše a On mi řekne: „Neznám tě a nikdy jsem tě neznal.“ Skončím mezi kozly.
S tím souvisí další otázka a ta by byla možná hodna rozepsat na samostatný komentář zkušeným biblistou (což já nejsem). Osobně často čtu Pavlovy listy. Z nich je jasné – žádné skutky, skutečně jen Ježíš Kristus nás může spasit. S tím plně souhlasím a nic proti tomu nenamítám. Nicméně, včera jsem se díky plánu čtení Písma opět dostala k Listu Jakubovu. Přiznám se, dostanu se k němu opravdu jen díky plánu čtení. Z listu jasně vyplývá, že víra bez skutků je mrtvá. Ano, opravdu by na nás mělo být vidět Ovoce Ducha svatého. Pokud jen budeme o Kristu mluvit a přitom naše skutky budou svědčit o opaku, k čemu je pak taková víra. K čemu mi je, že mám plná ústa Krista a přitom soudím člověka, o němž nic nevím? A prosím, pane Vožehu, je to skutečně především můj osobní hřích, z něhož se tady vyznávám. Moje osobní peklo je být na věčnosti bez Krista.
Jiří Aron
Paní Nedbalové. Určitě uděláte dobře pokud se z hlediska jistoty spásy budete držet víc Pavlových listů než listu Jakubova. I já s Jakubem mám problém, tedy jen ohledně jeho učení o ospravedlnění. Jakubův výrok z 2. kap. „Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.“ mi přijde, jako by do Bible nepatřil vůbec. Jak prosím chce Jakub dokazovat člověku svou víru na viditelných skutcích? Vždyť Ježíš mnohokrát káral farizeje, kteří si na dobrých viditelných skutcích zakládali. Žádný člověk Jakubovi do srdce nevidí.
Pasáž Mt 25, 31-46 hodně lidí nesprávně vykládá tak, že skupinu hladových, žíznivých, nahých, nemocných a vězněných rozšiřují na všechno lidstvo bez rozdílu, věřící a nevěřící. Pak je pro tyto nesprávné vykladače velmi snadné ukázat na mne nebo na vás prstem – půjdeš za to co jsi neudělal druhým do pekla. Není v našich silách se postarat o všechny lidi na světě. Ježíš ale mluví o ‚mých bratřích‘, v. 40. Myslí tím ty, kteří zde na zemi v něj uvěřil, tedy jen věřící. Napomíná a/ ty všechny, kteří se k jeho bratřím chovali nelaskavě a b/ současně sami tyto Ježíšovy bratry znali osobně.
Někdy před třiceti lety jsem byl ovlivňován některými lidmi, kteří mi dokazovali z Bible možnost ztratit spasení. Tak jsem si udělal osobní průzkum Janova evangelia. Jan byl člověk, který měl s Kristem nejdůvěrnější vztah a předal nám nejvíce Kristova učení o spáse. Našel jsem tenkrát asi 19 jasných zmínek o ujištění spasení a nula proti. Např. „… a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce..“ A od té doby mám v této oblasti klid – spasení, věčný život není jakási půjčka, je to nejvzácnější dar od Boha..
Olga Nedbalová
Děkuji za povzbuzení, pane Arone. To, co píšete, odpovídá také textu knížky Rada hledajícím od Ch. H. Spurgeona a také mě hodně oslovila. Poznala jsem se v ní. Cituji:
„Mým hlavním úmyslem, na který jsem se zaměřil celým srdcem, je poradit truchlícím, kteří hledají Krista, ale dosud hledali marně. Tihle lidé jsou usvědčeni z hříchu, probuzeni a zneklidněni, ale dále čekají před branami milosti, třesou se zimou a hynou touhou vstoupit na hostinu, na kterou jsou pozváni, odmítají však projít dokořán otevřenou branou. S chvěním odmítají vstoupit do bran milosti, i když sama nekonečná Láska na ně volá: „Pojďte, buďte vítáni, vstupte a buďte požehnáni.“
Ano, také si pořád zdůvodňuji, proč ještě nemůžu být u Ježíše. Pořád mi něco chybí, pořád nejsem dost dokonalá, dost bezhříšná. Ale sama o sobě taková nemůžu být nikdy. Jediné řešení je nečekat a jít za Ježíšem hned, taková jaká jsem. A věřit, že obmyje z mých hříchů i mě, tak jak obmyl tisíce hříšníků přede mnou.
Ještě jednou moc děkuji pane Arone za vaše krásné svědectví o našem Pánu, Ježíši Kristu a Jeho moci nás vykoupit z našich hříchů.
Jiří Aron
Rádo se stalo, paní Nedbalová.
Ještě jak píšete o obmytí z hříchů v budoucím čase. Ono se to totiž už stalo skrze Kristovu dokonalou oběť na kříži a skrze jeho vzkříšení. Obmytí z hříchů je pro věřící už dokonanou událostí 1 K 6,11; Ef 5,26; Titus 3,5 a Zj 1,5 i jinde, což je svatost.
Jiná věc je naše posvěcení, dobře rozdíl mezi svatostí a posvěcením vysvětluje MacDonald v komentáři k NZ na str. 945-6 k pasáži Žd 12,14; podobně i Luboš Křesina http://kresina.org/audio.php?idNode=4 a další vykladači.
Olga Nedbalová
Děkuji, pane Arone, komentář MacDonalda si přečtu. A když si zase u něčeho si nebudu jistá, budu ráda za Vaši radu.