Dcery Hanny Sieviaryniec vyšly po 15 dnech na svobodu. Díky Bohu! Snadné to ale neměly – jestli to dobře chápu, bylo jich 30 v cele pro 5 lidí, bez matrací, dek, teplého oblečení, balíčky pro vězně (jídlo, oblečení, knihy) celou dobu nepřijímali. Jedna z dívek spala pod postelí, druhá na stole. Jsou nastydlé a musejí se léčit. Ovšem po propuštění po nich chtějí (jako po každém!) zaplatit za pobyt (stravu) – přibližně 2500 Kč za 15 dnů od každé.
Vzpomínáte na našeho milého bratra Zmitra Daškieviče? Politický vězeň z let 2010–2013, oddaný bojovník za Kurapaty, mnohokrát odsouzený k administrativním trestům, propagátor běloruštiny, člen sboru Jan Pradviesnik. V prodeji je jeho kniha vězeňských příběhů „Červ“ v mém překladu. Se svou milou, odvážnou manželkou Nastou mají tři krásné děti a, jak zrovna vešlo ve známost, čekají čtvrté. Proč o tom píšu? Protože Zmitra předvolali k výslechu. A protože spolu s ním předvolali i těhotnou Nastu!
SOUVISEJÍCÍ – Situace se stále mění. Rusové jedno místo obsadí, Ukrajinci jiných několik osvobodí
Proč a co z toho bude, to se uvidí. Napsala jsem mu, že se budeme modlit, aby ho nezavřeli, a on odpověděl: „Spíš je třeba se modlit za Nastu. Myslím, že kdyby mě zavřeli, ale ji nechali na pokoji, byl bych nejšťastnější mukl na světě!“ Prosím, modlete se za celou rodinu! Zmicer je všechny živí, kdyby ho opravdu zavřeli, bylo by to pro Nastěnku hodně těžké…
V Bělorusku padly další rozsudky pro známé lidi. Paval Vinahradau, také bývalý politický vězeň po prezidentských volbách v r. 2010 a nyní znovu politický vězeň byl odsouzen na 5 let. Za komentář na FB. Redaktoři novin Naša Niva, Jahor Marcinovič a Andrej Skurko, dostali každý 2,5 roku. Za jakési nezaplacené poplatky (které už dávno byly uhrazeny).
Dobrá zpráva je, že běloruská armáda zřejmě na Ukrajinu opravdu nebude nasazena. Podle nějakého průzkumu se ukázalo, že více než polovina vojáků včetně důstojníků odjezd na Ukrajinu odmítá, tudíž je zde nebezpečí, že kdyby je donutili odjet, mohli by přejít i s technikou na ukrajinskou stranu. Někteří důstojníci i s rodinami odjíždějí z Běloruska, aby nemohli být nasazeni. Díky Bohu! Je to akt osobní statečnosti těch, kdo se vzbouřili.
Navíc běloruští partyzáni z oblasti okolo ukrajinských hranic dělají různé sabotáže na železnici, čímž zpomalují pohyb ruské bojové techniky, která je z území Běloruska pomocí vlaků dopravována na Ukrajinu.
Z běloruského území jsou ale stále raketami ostřelovány cíle na Ukrajině a ze dvou tamních letišť startují letadla k bombardování ukrajinských měst.
Běloruské nemocnice v pohraničí jsou přeplněné těžce zraněnými ruskými vojáky, márnice jsou plné ruských těl. Běloruská strana (stejně jako ukrajinská na svém území) požádala ruskou stranu, ať si odvezou chladicí auta plná mrtvých vojáků, která tam stojí. Jsou to hrozné věci. Ruská strana se k odvážení padlých do jejich domoviny, aby mohli být alespoň řádně pohřbeni, příliš nemá. Ke svým příbuzným se dostane jen zlomek padlých. Spousta jich je pohřbena na Ukrajině, někteří v hromadných hrobech, jiní spáleni v mobilních krematoriích a příbuzným pošlou jen oznámení, že dotyčný padl…
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 19. března 2022 Foto: Twitter
