Prevence rozvodu: rande, pochvaly, sex

Když Ježíš říká „mé jho netlačí a břemeno netíží“, skvěle ukazuje na náš vztah s ním: Jsme zapřažení do jha, neseme břemeno, ale je radost mít je na sobě. Je to „víra, láska, naděje “ a ne „víra, šeď a prázdnota“. Není náhodou, že ten největší vztah se odráží i v našich pozemských vztazích: Manželství nestačí „přežít“ (to se vlastně, prakticky řečeno, ještě nikomu nepovedlo), je třeba „si ho užít“. Teprve když partnera vnímáme pozitivně a jsme s ním (aspoň někdy) rádi, můžeme ve vztahu růst. Co pro to můžeme prakticky udělat?

Vyrazte si na rande. Stejně jako je třeba trávit čas o samotě s Bohem, je třeba být o samotě i s naším partnerem. Zvlášť když se ze začátku poznáváme, i v době, kdy jsou děti malé, ale také když odrostou a hledáme další směr. Takže ano, vlastně vždycky. Vždyť když jsme spolu chodili, užívali jsme si tolika různých věcí! Proč se k nim nevrátit a neradovat se z toho, co by nás společně bavilo? Uniknout z každodenní rutiny (nebo ji aspoň na chvíli ignorovat) a na celý víkend (nebo na dvě hodiny) si ve dvou užít úplně jiný svět (nebo aspoň procházku po parku).

Poznávejte se. Profesor John Gottman (psycholog a odborník v oblasti výzkumu rodiny a manželství – pozn. red.) říká, že po pár letech vůbec není automatické se navzájem znát. Co vlastně čteš? Co řešíš v práci? V čem jsi dobrý/á? Jaké máš sny? Kdo tě nejvíc rozčiluje? Čím bys rád/a strávil/a večer? Bible říká, že Adam „poznal“ Evu a bylo to opravdu intimní sblížení. Poznat znamená porozumět, porozumět znamená zajímat se, zajímat se znamená zamilovat se.

Pochvalte se. Podle průzkumů se výrazně méně rozvádějí páry, kde na jednu negativní poznámku připadá pět pozitivních. Když píšu tenhle článek, uvědomuju si, že moje manželka dnes 1. uvařila skvělý oběd, 2. poradila mi, co sem napsat, 3. v práci se ke mně nenápadně přitiskla, 4. vyřídila dceři návštěvu školy, 5. zvládla si zasportovat a 6. zeptala se mě, co jsem dnes dělal. Tu negativní poznámku si nechám pro sebe, protože těch pět pozitivních jsem jí vlastně taky neřekl. Ale snažím se a pomalu se v tom zlepšuji. Ostatně, Bůh nám taky často šeptá, že jsme pro něj vzácní, a vnímá nás lépe než my sami sebe. 

Sex. Opravdu vás nechceme jen přilákat na bombastický titulek. Vždyť když říkáme „užívat si“ manželství, jak bychom mohli sex opomenout? Když si někdo stěžuje, že se vytratila jiskra nebo zamilovanost, proč nezačít tady, pokud to jen trochu jde? Jen považte, co všechno Bůh přimíchal do koktejlu chemikálií, kterými nás milování zaplaví: dopamin pro touhu; testosteron pro vzrušení; norepinefrin pro vyrytí pozitivních emocí do paměti; oxytocin pro chuť se tulit; vasopresin pro navázání pouta; endogenní opiáty proti bolesti a pro vyvolání euforie; serotonin pro pohodu a pocit uspokojení. Není náhodou, že tohle všechno Bůh zamýšlel právě do manželství, kde chce k sobě spojit dva lidi mnohem pevnějším a dlouhodobějším poutem, než je vztah matky s dítětem. 

Vytrvejte. Dokonce i páry, kterým mnoho věcí nefunguje, mohou začít jinde než u řešení konfliktů a rozdílných priorit. A ten zbytek pak možná půjde líp. I přes velmi rozdílné názory a dlouhodobé neshody můžeme mít funkční manželství plné úcty a respektu. A když opravdu nastane situace, kdy si sáhneme na dno a prožíváme tu druhou část slibu „v dobrém i ve zlém“, nezůstávejme na to sami, pokořme se a nechejme si někým pomoci. Pro doplnění jedna zajímavá statistika: Z párů, které byly ve vztahu nespokojené, ale vytrvaly v něm, jsou o 10 let později dvě třetiny spokojené a pouhých 7 % nespokojených. Obraz Boží lásky v manželství má v sobě něco tajemného.

Ukázka ze zářijového čísla Života víry s tématem „Když láska skončí“. Během svatebního obřadu si lidé slibují, že spolu zůstanou, „dokud je smrt nerozdělí“. Co když se ale vztah dostane do bodu, kdy už společná cesta dál není možná? Může se křesťan rozvést? Co o tom říká Bible? Hrozí rozvody i v našich společenstvích? Jak touto situací provést děti? K tématu dále přispívají Dana Staňková, Jiří Marek a Milena Mikulková. O nových začátcích píše Jan Hučín.

Život víry přináší také rozhovor se súdánskou křesťankou Mariam Ibrahímovou, která byla

kvůli odpadlictví odsouzena k smrti oběšením. V rozhovoru mluví o tom, jak z ní ve vězení imám vyháněl démony nebo jak rodila v řetězech, o lásce k nepřátelům, ale také o nových začátcích ve Spojených státech a pomoci dalším „Mariam“.

V časopise si dále můžete přečíst o životě mezi tanzanijskými Masaji nebo o ochranovských misionářích mezi otroky v Karibiku.

Nechybí ohlédnutí za Křesťanskou konferencí, ať už v reportáži, nebo článku Lubomíra Ondráčka o stopách nadpřirozena v přirozeném světě. 

Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě.

Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.

Autor: Jakub a Dagmar Güttnerovi

Foto: Unsplash

–